Kapr je nejen součástí štědrovečerní večeře, ale je také jedním z tradičních obyvatelů českých rybníků. Právě na jejich studium se zaměřili vědci Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve svém projektu “Rybníky jako modely pro studium diversity a dynamiky planktonu hypetrofních mělkých jezer”.
Ve světě, kde je potravinová bezpečnost a čistota výroby skutečnou výzvou, jsme si uvědomili staré dobré přednosti chovu ryb v rybnících. Mezi systémy produkce potravin v EU má nejmenší environmentální stopu.
Rybníkářství představuje nejen unikátní formu živočišné výroby, ale může poskytovat i významné ekosystémové služby jako je podpora biodiversity, retence živin, regulace teploty, zadržování vody v krajině či ochranu před povodněmi. Jmenované celospolečenské funkce (a mnoho dalších) mají mnohdy vyšší hodnotu než samotná tržba z prodeje ryb. Produkční hodnota vylovené biomasy ryb činí ∼1043 € ha−1 zatímco ekosystémové služby v rybnících se odhadují na ∼1257 € ha−1 (Obrázek 2). Ekosystémové služby i produkce rybníků samotná je ovšem ovlivněna rybničním hospodařením. Rybářští hospodáři jsou často obviňováni za současný stav rybníků a jsou mnohdy restrikcemi a nařízeními tlačeni ke snížení obsádek až k úplnému zastavení (např. v rezervacích) obhospodařování rybníku. Pokud by ale rybník obhospodařován nebyl, došlo by k přirozené eutrofizaci (akcelerované antropogenními vlivy), končící jeho zazeměním. Přišli bychom tudíž o některé ekosystémové služby, které nám rybník, tedy i rybářské hospodaření, přináší.
Obrázek 1: Výlov rybníka.
Z pohledu čistoty potravin a potravinové bezpečnosti reprezentuje rybníkářství jeden z potenciálně nejekologičtějších způsobů výroby potravin v celé Evropě. Produkce skleníkových plynů při výrobě 1 kg rybího masa je ∼4 x nižší v porovnání s produkcí drůbeže či skotu. Často zmiňované znečištění dusíkem a fosforem z rybničního hospodaření je ∼4–6×, resp. ∼1,5–2,4× nižší zátěž než rostlinná výroba nebo chov hospodářských zvířat (Obrázek 3). Navíc efektivita využití dusíku (bílkovin) a fosforu je u kapra obecného vyšší.
Obrázek 2: Hodnota (v €) pozitivních (pravá strana tečkované čáry) a negativních (levá strana) ekosystémových služeb kaprového hospodářství (Roy a kol., 2020).
Přitom současné rybniční hospodaření (v minulém století silně intenzifikované) stěží splňuje optimální požadavky kapra obecného na fosfor. Paradoxně je rybniční management kritizován (často bohužel právem) za znečišťování životního prostředí. Rybník je totiž komplexní systém. Pokud by byl vhodně obhospodařován, včetně přikrmování, emise by mohly být přinejmenším neutrální. Skrze hlavní transformační článek – zooplankton a zoobentos – by totiž byly živiny z rybníků vhodně transformovány skrze potravní řetězec a vytěženy jako biomasa ryb. Navíc by se bioremediovaly i živiny přitékající do rybníků. Bez rybářských hospodářů a (upraveného) rybničního managementu to tedy nejde. Jenže rybniční akvakultura má svá omezení: na začátku vegetační sezóny je vysoce hodnotný protein z přirozené potravy spotřebován jako energie (a vyloučen jako odpadní dusík) místo toho, aby byl zabudován do biomasy. V této situaci, kdy chybí energie a převažuje protein je role přikrmování obilovinami jako zdroje energie nepostradatelná. V druhé polovině vegetační sezóny je scénář opačný – v nedostatku je přirozená potrava, resp. protein, zároveň rybáři intenzivně přikrmují (většinou obilím). Nastává situace, kde je v nedostatku protein a v nadbytku energie.
Obrázek 3: Znečištění (a) dusíkem a (b) fosforem (Roy a kol., 2020)
To vede k přílišnému ztučnění ryb, které je také nežádoucí. Zároveň vlivem sníženého růstu ryb a nestravitelnosti fytátového fosforu, dochází k nadbytečnému vylučovaní fosforu. Z obou situací vyplývá, že žádoucí je vyvážit poměry živin optimální pro rybu v jednotlivých obdobích vegetační sezóny. Tím se zamezí vylučování nadbytečného fosforu a dusíku do vodního prostředí a sníží se riziko živinového znečištění.
Optimalizací hustoty obsádky a eliminací invazivních druhů ryb (např. Pseudorasbora parva) lze v rybničním ekosystému udržet zooplankton a bentos a vhodným doplněním přirozené potravy přikrmováním lze dosáhnout ekologicky čisté produkce ryb s minimem odpadních látek. Z toho by profitovali jak rybáři, tak vodohospodáři i široká veřejnost. Rybník, důležitý krajinotvorný prvek, by byl vhodně udržován, zároveň by bylo zvýšeno využití přirozené potravy, resp. živin, tím by byly sníženy náklady na přikrmování s lepším přírůstkem. Rybníkářství, jež má dlouholetou tradici a přináší ekosystémové služby celé společnosti, je možné zachovat, zároveň i splnit environmentální nároky dnešní doby.
Obrázek 4: Kapr obecný (Cyprinus carpio)
Odborná literatura Roy, K., Vrba, J., Kaushik, S.J., Mraz, J., 2020. Nutrient footprint and ecosystem services of carp production in European fishponds in contrast to EU crop and livestock sectors. J. Clean. Prod. 270, 122268. https://doi.org/10.1016/j.jclepro.2020.122268
Kontakt: doc. Ing. Jan MRÁZ, Ph.D.; Laboratoř výživy, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Na Sádkách 1780; 370 05 České Budějovice; jmraz@frov.jcu.cz /+420 737 221 913
Autoři textu: Kajgrová, L., Roy, K., Vrba, J., Mráz, J.