V České republice žije zhruba 80 tisíc lidí vietnamské národnosti. Vietnamci jsou tak třetí nejpočetnější cizineckou skupinu v Česku. O Vietnamcích v České republice se dosud většinou mluvilo jako o uzavřené komunitě, která nemá zájem se příliš otevírat většinové společnosti. Výsledky výzkumu Martiny Hřebíčkové a Sylvie Graf z Brněnské laboratoře meziskupinových procesů v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR však ukázaly, že Vietnamci jsou velmi dobře integrovaní do české společnosti a mají mezi příslušníky většinové společnosti přátele.
Vědkyně Martina Hřebíčková a Sylvie Graf z Psychologického ústavu Akademie věd ČR se dlouhodobě věnují zkoumání meziskupinových vztahů. Psychologie meziskupinových vztahů se zabývá tím, jak lidé jednají, přemýšlejí a hodnotí sebe a druhé, pokud se definují jako příslušníci určitých společenských skupin na základě například svojí etnicity, náboženství nebo národnosti. „V našich předchozích projektech jsme se věnovaly národním stereotypům a meziskupinovému kontaktu lidí z pěti zemí střední Evropy. Završily jsme je publikováním několika studií v uznávaných mezinárodních časopisech a vědeckou monografií, která získala Cenu Akademie věd ČR a Slovenské akademie věd. Poté jsme se rozhodly mezinárodní srovnávání opustit a věnovat se ještě společensky palčivějším otázkám – vztahu mezi většinovou společností a společenskými menšinami žijícími na jednom území. Naši pozornost jsme zaměřily na třetí nejpočetnější cizineckou menšinu v České republice – Vietnamce a Vietnamky,“ nastiňuje Martina Hřebíčková, jak s kolegyní připravily a realizovaly úspěšný projektu podpořený Grantovou agenturou České republiky.
Vědkyně chtěly porozumět souvislostem mezi meziskupinovým kontaktem společenské většiny a menšiny a jejich akulturačními strategiemi. Akulturace zahrnuje psychosociální změny vedoucí k adaptaci jednotlivců na prostředí, ve kterém se setkávají lidé s různým kulturním zázemím. Akulturační strategie popisují, do jaké míry si lidé chtějí jednak udržet vlastní kulturu a jednak přijímat vlivy jiných kultur. Protože k akulturaci dochází po interakcích s lidmi z jiných sociálních skupin, může tento meziskupinový kontakt ovlivnit preferované akulturační strategie u příslušníků společenské menšiny i většiny.
„Dále nás zajímalo, zda upřednostňované akulturační strategie – tedy přesvědčení lidí o tom, zda je žádoucí ponechat si vlastní kulturu nebo převzít prvky jiné kultury – souvisejí s chováním k příslušníkům druhé skupiny a podporou práv menšin. Konkrétně jsme zkoumaly, jestli akulturace předpovídá ochotu podporovat podnikání příslušníků druhé skupiny nebo práva menšin, například ve formě petice nebo demonstrace za práva českých Vietnamců,“ popisuje Martina Hřebíčková.
Vietnamci jsou velmi dobře integrovaní do české společnosti, na rozdíl od jiných českých etnických menšin mají mezi příslušníky většinové společnosti přátele. Vzhledem ke svým znalostem češtiny mají především příslušníci druhé generace výborné předpoklady získat vzdělání a najít odpovídající pracovní uplatnění. To je skvělá zpráva jak pro většinovou společnost, tak pro vietnamskou menšinu.
Ačkoliv bylo podle ní v průběhu projektu nejtěžší udržet ve třech vlnách sběru dat dostatečný počet respondentek a respondentů, přineslo zkoumání zajímavé výsledky: „Pokud jde o vietnamské respondentky a respondenty, tak jsme zaznamenali souvislost mezi pozitivním kontaktem s příslušníky většinové společnosti a preferencí Vietnamců přebírat prvky české kultury. Čím častější byly pozitivní zkušenosti českých Vietnamců s příslušníky většinové společnosti, tím ochotnější byli přejímat prvky české kultury, například jazyk nebo způsob života typický pro českou společnost. Pozitivní kontakt s příslušníky většinové společnosti také přispíval k tendenci českých Vietnamců se k příslušníkům většinové společnosti lépe chovat. Překvapilo nás, že negativní zkušenosti se naopak do chování českých Vietnamců vůči příslušníkům české většinové společnosti nijak nepromítaly,“ uvádí Sylvie Graf.
Paralelní výsledky u příslušníků české většinové společnosti ukázaly souvislost mezi pozitivním kontaktem s příslušníky vietnamské menšiny a chováním k nim. Konkrétně pozitivní zkušenosti příslušníků většinové společnosti s Vietnamci předpovídaly jejich ochotu později podporovat jejich podnikatelské aktivity, například návštěvou jejich obchodů a restaurací. Naopak negativní kontakt příslušníků většinové společnosti s Vietnamci se odrážel v jejich pozdější neochotě podporovat práva vietnamské menšiny v České republice a přejímat prvky vietnamské kultury. Dobrou zprávou však je, že vliv negativního kontaktu s Vietnamci, který čeští respondenti a respondentky uváděli méně často než pozitivní kontakt, byl také ve srovnání s pozitivním kontaktem mnohem slabší.
„Tyto závěry zdůrazňující přínos pozitivních interakcí mezi příslušníky společenské většiny a menšiny mají přímé uplatnění v intervencích zaměřených na zlepšování meziskupinových vztahů. Účinné mohou být takové intervence, které nabídnou příležitosti ke vzájemným pozitivním zážitkům s příslušníky jiných společenských skupin a tím budou přispívat ke zlepšení vztahů mezi různými společenskými skupinami. V praxi to může být například organizování kulturních akcí odhalujících kulturní specifika společenských menšin,“ dodává Sylvie Graf.
V minulosti nebyl jednotný názor na to, zda je pro příslušníky menšin lepší s většinovou společností zcela splynout a potlačit orientaci na svoji původní kulturu, nebo usilovat sice o přizpůsobení, ale za současného podržení kultury země původu. Výzkumy z poslední doby ukazují, že lidé pocházející z různých menšin jsou úspěšnější a spokojenější, pokud uplatňují druhou strategii. „Znamená to, že jako výhodnější se jeví skloubit oba kulturní vlivy. Z našich i zahraničních výzkumů jednoznačně vyplývá, že nejdůležitějším prvkem v akulturaci je znalost jazyka. Vietnamci a Vietnamky žijící v ČR mohou budovat, rozvíjet a udržovat vztah k vietnamské kultuře a tradicím především tehdy, když budou na odpovídající úrovni ovládat vietnamštinu. Majorita by proto měla podporovat osvojování nejen češtiny, ale i možnosti udržení vietnamštiny například u dalších generací,“ doplňuje Martina Hřebíčková.
Kvůli náročnosti sběru longitudinálních dat u českých Vietnamců a Vietnamek mohly vědkyně výzkum dokončit teprve v navazujícím projektu, který opět s podporou GA ČR řeší v současnosti. Řešitelský tým je součástí Brněnské laboratoře meziskupinových procesů na PSÚ AV ČR, kterou vědkyně založily v roce 2014. „V řešitelském týmu máme nyní mladé a motivované spolupracovníky a spolupracovnice, experty na pokročilé analýzy longitudinálních dat, které jsme mohly přijmout díky podpoře GA ČR. Týmová spolupráce se nám velmi daří – naše práce je efektivnější a její výsledky díky různým expertním pohledům komplexnější a i validnější,“ říká Sylvie Graf.
Tým Brněnské laboratoře meziskupinových procesů pružně zareagoval na pandemii covidu-19 a pod vedením Tibora Žingory připravil mezinárodní longitudinální výzkum postojů většinové společnosti k imigrantům v době pandemie. Je totiž známo, že právě v období krizí se postoje k menšinám a imigrantům mohou zhoršit. Připravili jsme studii pokrývající období šesti měsíců od začátku pandemie, a protože náš tým je mezinárodní, povedlo se nám výzkum uskutečnit v šesti evropských zemích. Pozitivní a optimistická zpráva je, že se postoje k migrantům v šesti evropských zemích se na začátku pandemie výrazně nezhoršily.
Doc. PhDr. Martina Hřebíčková, Ph.D., DSc., je vedoucí vědeckou pracovnicí v Psychologickém ústavu AV ČR. Těžištěm jejího odborného zájmu je pětifaktorový model osobnosti a metody pro jeho diagnostikování. Zkoumá také sociální percepci, národní stereotypy a akulturaci. Působila v Executive Committee European Association of Personality Psychology, nyní je editorkou časopisu Personality Science.
Doc. Mgr. Sylvie Graf, Ph.D., je vedoucí vědeckou pracovnicí Brněnské laboratoře meziskupinových procesů na Psychologickém ústavu AV ČR. Prostřednictvím svého výzkumu chce zlepšovat vztahy mezi lidmi z různých společenských skupin například ze společenských menšin nebo národností. Je mezinárodně uznávanou odbornicí na redukci předsudků a diskriminace pomocí meziskupinového kontaktu, jazyka pro označení skupinové příslušnosti a masmédií.