Digitální přenos textů často proměňuje informace i jejich obsah. Není to ale nic nového. Otázkou sdílení textů v souvislosti s proměnami společnosti v 18. a 19. století se ve svém projektu zabývala trojice vědců Claire Madl, Ph.D., Petr Píša, Ph.D., a Mag. Dr. Michael Wögerbauer z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky.
Společnost v Čechách přešla na přelomu 18. a 19. století ze stavovského uspořádání k uspořádání občanskému s větší sociální mobilitou, kdy jako ideální rozměr kolektivní identity začal být vnímán národ. Současně a v této souvislosti začala čtení ovládat velká většina obyvatelstva, knihy se staly cenově přijatelnými a rozšířila se skupina lidí, kteří četli noviny. Nakladatelé, tiskaři a knihkupci vytvořili infrastrukturu pro sdílení informací, vědomostí a idejí. Zatímco v půli 18. století se v Čechách tisklo omezené spektrum knih a značnou roli hrál dovoz knih cizími knihkupci, v roce 1848 se tiskla široká škála publikací, a to i v češtině. Vycházely už i samostatné noviny a časopisy. V této době se také etabloval větší počet knihkupců, a to i mimo Prahu.
„Doposud však byl tento vývoj znám jen málo, převážně z pohledu českého tiskařství. Základem byla však proměna knihkupectví, které se nadto musí zkoumat napříč jazyky a v mezinárodním kontextu,“ vysvětluje Claire Madl, proč se její tým pustil do projektu s názvem Budování národa čtenářů. Sítě, podniky a protagonisté knižního trhu v Čechách (1749-1848).
Inspirace ve Vídni
„Druhý důvod, proč jsme si vybrali toto téma, souvisí s mezinárodním výzkumným kontextem: kolegové z Vídně iniciovali podobný projekt pro všechny země habsburské monarchie. Byl však dokončen jen pro město Vídeň. Podobný výzkum, byť vždy s poněkud jiným úhlem pohledu, provádí také kolegové v Lipsku a v Paříži. Český knižní trh byl natolik propojen se zahraničím, že mělo smysl tento mezinárodní obraz doplnit o Čechy,“ říká Claire Madl, kterou při bádání překvapila modernost některých otázek, které řešila tiskárna učebnic v 70. a 80. letech 18. století. Jsou mezi nimi například otázky konfliktu zájmů, férovosti veřejných zakázek, cen knih nebo náboženské tolerance. „Snad nejvíc mě překvapilo, jak málo toho víme o začátku 19. století a kolik úplně nového našli kolegové v běžně přístupných fondech – i o pražských poměrech a o v literatuře známých podnicích. Ukazuje se, že když přijdeme s novou otázkou, objevujeme i nové prameny. Náš výzkum rovněž zásadně obohatilo, že fondy Archivu hlavního města Prahy jsou mnohem lépe přístupné než v minulosti. Vůbec jsme netušili, že se budeme muset zabývat knihvazači, protože byli nenahraditelnými prodejci knih,“ uvádí Claire Madl.
Dnešní regulace trhu a společenské poměry jsou oproti přelomu 18. a 19. století velice odlišné. Zůstává nicméně podstata knihy jako kulturní produkt: zároveň komodita i duševní „kvas“.
Česko má nedostatek odborných knihovníků
Doposud se na podobném tématu pracovalo zejména na základě knih dochovaných v knihovnách spíše než na základě archivních fondů. Byli známi tiskaři a nakladatelé, ale méně již knihkupci. „V Čechách je totiž velké množství dochovaných historických knižních fondů a přitom se ve srovnání s jinými zeměmi jen velmi málo investuje do jejich zpracování. Stále je tu nedostatek odborných knihovníků,“ konstatuje Claire Madl. Jak uvádí, její tým pracoval zejména v archivech, což mělo přínos i z kvantitativního hlediska – vzhledem k předchozímu podobnému přehledu se počet knihkupeckých, tiskařských nebo nakladatelských firem, které v projektu řešitelé zachytili, zdvojnásobil.
Učebnice dostali všichni žáci
Ačkoliv knižní trh na přelomu 18. a 19. století limitovala silná regulace, která znamenala nekonečnou sérii zákazů, vyšlo najevo, že se knihy dostaly až na venkov a že byl český trh autonomní, otevřený a odlišný od vídeňského. „Za liberalizace Josefa II. tiskaři a nakladatelé podléhali silné konkurenci a většina jich zkrachovala, přestože inovovali ve způsobu oslovování čtenáře například v novinách nebo díky novým prodejním možnostem, jako byly aukce a půjčovny. Analyzovali jsme dále, jak houževnatě musel jednat ten, kdo tu chtěl založit novou knihkupeckou firmu. A také jak se stalo, že v době ručního tiskařského lisu dostalo učebnici do rukou každé školou povinné dítě,“ zdůrazňuje Claire Madl z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Claire Madl, Ph.D.
Vystudovala historii a informační vědu v Paříži, doktorát z historie získala na École pratique des hautes études. Věnuje se kulturním a sociálním dějinám 18. století a zabývá se otázkami knižní kultury, dějin čtení, sbírání knih, psaní i vědecké komunikace. Působí ve Francouzském ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) v Praze a od roku 2015 též v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Je autorkou monografie „Tous les goûts à la fois“. Lesengagements d’un aristocrate éclairé de Bohême (2013). Podílela se na vzniku knih Francouzský švindl svobody: Francouzská revoluce a kontrola veřejného mínění v českých zemích (2013) a Ex oriente amicitia: mélanges offerts à Frédéric Barbier à l’occasion de son 65e anniversaire (2017). Současně se zabývá úlohou knih ve zprostředkování informací, modely a vzory anglických krajinářských zahrad do střední Evropy v rámci dalšího projektu financovaném GA ČR „Krásný Dvůr v kontextu evropských krajinářských parků“ (pod vedením M. Šantrůčkové).
Na úvodním fotu: Tiskařští tovaryši převlečení za postavy Comedia dell arte. Zdroj: Národní archiv