Martin Reichard se věnuje evoluční ekologii. Snaží se především o pochopení mechanismů životních strategií – od biologie stárnutí, přes evoluci reprodukčních strategií po koevoluční dynamiku v mezidruhových vztazích. Po postdoktorandských pobytech na britských univerzitách vybudoval zázemí a tým v brněnském Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zde kombinuje výzkum v rozsáhlých akreditovaných chovech a přirozených populacích sladkovodních ryb. Je autorem více než 170 vědeckých publikací.
Zdroje vnitropopulační heterogenity ve stárnutí
Stárnutí je z biologického hlediska procesem zhoršování optimálního fungování organismu a zvyšování rizika selhání některé ze základních funkcí. Proč každý jedinec, a to i v rámci téže populace, stárne různou rychlostí? Na tuto otázku se zaměřil tým z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Výzkum probíhal převážně s využitím halančíka tyrkysového, drobné africké ryby. Projekt odhalil příčiny různé rychlosti stárnutí samců a samic v přírodě i laboratoři a popsal, jak můžou podmínky prostředí, průběh embryonálního vývoje a rychlost růstu ovlivnit proces stárnutí. Pomohl také objasnit genetickou příčinu přirozené krátkověkosti halančíků, která spočívá v akumulaci škodlivých mutací v malých populacích.
Pochopení zdrojů rozdílů v rychlosti stárnutí je důležité také pro řešení akutních otázek současné stárnoucí lidské populace.