Jako vynikající byl Grantovou agenturou České republiky ohodnocen výzkum zabývající se vztahem mezi vnímáním a plně jazykově artikulovaným myšlením. Realizace tříletého projektu, jehož inovativnost spočívala mj. v kombinaci analytických a historických přístupů, se ujal tým z Filozofické fakulty Karlovy Univerzity a Filosofického ústavu Akademie věd České republiky.
Vztah mezi smyslovým vnímáním a propozičně artikulovaným věděním je jedním z ústředních a neustále aktuálních problémů západní filozofické tradice. Oceněný projekt se zaměřil na vztah vnímání a myšlení včetně klíčové otázky, jaký druh vědění o vnějším světě lze získat na základě složité percepční aktivity. V popředí zájmu celého týmu stála dvojí propojená problematika: na jedné straně šlo o kauzální návaznost různých typů myšlení na smyslovou činnost, na druhé straně pak o to, v jakém smyslu a do jaké míry lze chápat vnímání a myšlení jako dvě analogické aktivity. Právě skrze analogičnost vnímání a myšlení přitom vyvstává otázka propoziční a nepropoziční složky lidského poznávání světa: v jakém stadiu celého složitého procesu, jenž začíná vnímáním, lze identifikovat myšlenkové procesy a naše vědomí těchto myšlenek jako něco neredukovatelného na činnost smyslového aparátu?
Středověký diagram ilustrující schopnosti lidské mysli podle aristotelské tradice. Z pojednání Qualiter caput hominis situatur, Cambridge University Library MS Gg.1.1, f. 490v.
Nejrůznější způsoby kladení i zodpovídání těchto otázek najdeme v raných textech filozofické tradice i v nejnovějších akademických výstupech. Novost projektu spočívala právě v kombinaci analytických a historických přístupů. Z řady teoreticko-historických výstupů lze uvést případové studie zaměřené na Aristotela a některé důsledky jeho specifického rozlišení mezi tělesným pohybem a myšlením a také na Galéna z Pergama, jenž nebyl jen nejznámějším lékařem starověku (jeho jméno převzal i Karel Čapek v dramatu Bílá nemoc), ale též (ne-li především) samostatným myslitelem s neobyčejně zajímavým přírodovědeckým pojetím duše a jejích přirozených úkonů – pojetím, jenž v mnohém předjímá ryze současné diskuse o problému emergetismu. Článek dr. Havrdy zkoumající toto téma rovněž umožnil obohatit celý projekt o výklad kritiky Galénova pojetí duše jako živé směsi u pozdějších myslitelů včetně Nemesia, autora vlivného pojednání o lidské přirozenosti. K vrcholům této části projektu patřila též úspěšná a skvěle obsazená mezinárodní konference Experience and Reasoning in Scientific Methodology: Between Antiquity and the Early Modern Period, uspořádaná ve Ville Lanna ve dnech 9. – 11. května 2019.
Stejně jako v antických textech, také v současných koncepcích vztahu mezi vnímáním a myšlením se ukazuje problematičnost jasného oddělení percepčních a kognitivních funkcí. Pro jasnou návaznost na historický rozměr projektu byla z široké problematiky zvolena živě diskutovaná „kauzální teorie vnímání“ a idea „percepčního vědomí“, jež se rodí z pozornosti, kterou mysl věnuje tzv. qualiím (předjímaným v Aristotelově naturalistické psychologii). Vědomí není skrze kauzální teorii vnímání přímo vysvětlitelné a zůstává do jisté míry neanalyzovatelné bez jazykových popisů subjektivních stavů, jakkoli panuje obecná shoda, že všechny vyšší kognitivní funkce závisejí na funkcích fyziologických, aniž by bylo jasné, kde přesně lze na této škále lokalizovat „vznik“ percepčního vědomí.
Anechoidní komora – akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn.
K současné ilustraci a dalšímu originálnímu průzkumu tohoto problému zvolil projekt téma, které umožnuje reevaluaci kauzální teorie vnímání a jejích mezí: problematiku ticha a spolu s ní širší pole takzvané percepce absencí. Řečeno co nejjednodušeji, tradičním, ale nově diskutovaným problémem je zde otázka, zda je ticho specifickou kvalitou, kterou slyšíme, nebo jen absencí jakéhokoli slyšitelného zvuku. Odpověď na tuto otázku pak určuje i výsledné pojetí kognitivní aktivity a celého propojení vnímání, představivosti a racionálního prvku kognitivní aktivity.
Různě chápaná povaha ticha, čili vnímané absence, má přitom svůj význam i pro výchozí otázku po vztahu mezi propozičním a nepropozičním poznáním. Důležitým výstupem této části projektu, jenž nabízí více fascinujících detailů a podrobnější vhled do celé problematiky včetně jejích kulturních ohlasů, se stala monografie Daniely Šterbákové vydaná nakladatelstvím Karolinum pod názvem Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (2019, 365 s., ISBN 978-80-246-4139-3).
Konkrétní experimenty s hranicemi vnímání a intelektuálních myšlenkových operací jsou ilustrovány též pokusy v tzv. „anechoidní komoře“ (akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn): pokusy, jejichž relevanci pro teoretické filosofické zkoumání sama autorka podrobně hodnotí. Také tento výstup, s ambicí oslovit širší akademicky vzdělané publikum, doložil snahu celého projektu o souběžné zkoumání starých i ryze současných odpovědí na otázky, které jsou tradiční doménou filozofie a zároveň ukazují měnící se podoby její interakce s vědou v antickém i moderním slova smyslu.
Prof. Karel Thein, Ph.D., (hlavní řešitel) působí na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické a raně moderní filosofii. Publikoval dlouhou řadu odborných studií a několik autorských monografií, mimo jiné v nakladatelství Classiques Garnier (Paříž) a Routledge (Londýn).
Matyáš Havrda, Ph.D., je členem Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení ve Filosofickém ústavu České akademie věd. Působil mimo jiné v Institut für klassische Philologie na Humboldt Universität zu Berlin a obdržel prestižní stipendium J. E. Purkyně (2015-2020). Je mimo jiné autorem monografie The So-Called Eighth Stromateus by Clement of Alexandria: Early Christian Reception of Greek Scientific Methodology, vydané nakladatelstvím Brill v prestižní řadě Philosophia Antiqua (2016).
Doc. Jakub Jirsa, Ph.D., působí Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické filosofii, etice a politické filosofii. Je autorem řady českých i zahraničních studií. Nejnověji dokončil monografii věnovanou Aristotelovi.
Daniela Šterbáková, Ph.D., je absolventkou doktorského programu na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a stipendistkou na Oxford University (s podporou Anglo-Czech Educational Fund).Vedle řady studií vydala v rámci projektu svou monografii Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (Karolinum, 2019).
Autorství článku: řešitelé projektu.