Předsednictvo

Profesor Milan Jirsa je vedoucím Laboratoře experimentální hepatologie a zástupcem přednosty Centra experimentální medicíny IKEM. Působí také jako pedagog, školitel a člen oborové komise doktorského studia na Univerzitě Karlově i na Vysoké škole chemicko-technologické.

Je absolventem Fakulty všeobecného lékařství a Přírodovědecké fakulty Karlovy Univerzity. Profesuru získal na 1. lékařské fakultě UK. Po dosažení specializované způsobilosti v oboru klinická biochemie se začal zabývat problematikou fotodynamické terapie nádorů, následně přešel ke studiu poruch a molekulárního mechanismu sekrece žluče. Svůj zájem postupně rozšířil na genetiku jaterních onemocnění. Ve svých pracích přispěl k objasnění molekulární příčiny dědičných žloutenek, metabolických chorob jater a vrozené amyloidózy typu AA. Zabývá se studiem dědičných onemocnění, včetně faktorů predisponujících k rychlé progresi jaterního poškození různé etiologie a k rozvoji hepatocelulárního karcinomu a možnostmi potlačení jejich vlivu.

V průběhu své dosavadní vědecké kariéry publikoval více než 80 původních vědeckých prací v mezinárodních časopisech a vedl 10 doktorských studentů a postdoků. Během své kariéry získal a vedl řadu vědeckých projektů. Absolvoval dlouhodobý pobyt v Academisch Medisch Centrum v Amsterdamu. Jeho práce byly vyznamenány cenou ministra zdravotnictví, Českou hepatologickou společností ČLS JEP, čestným členstvím v České společnosti klinické biochemie a mezinárodní cenou The Bares Award. Je předsedou vědecké rady IKEM a členem vědeckých rad FZO PU a nizozemské nadace Crigler-Najjar Stichting. Působí také v redakčních radách několika významných odborných zahraničních časopisů.

Od dubna 2019 působil jako člen panelu Grantové agentury České republiky. V listopadu 2021 se stal členem jejího předsednictva a od ledna 2025 zastává funkci předsedy.

Vystudoval strojní inženýrství na VUT v Brně. Habilitoval se v roce 2002 a o čtyři roky později byl jmenován profesorem v oboru Konstrukční a procesní inženýrství.

Vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost směřuje zejména do oblasti tribologie, biotribologie a vysokotlaké reologie. Podílel se na založení tribologické výzkumné skupiny na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně, která získala mezinárodním renomé zejména v oblasti elastohydrodynamiky. Vyvinul a implementoval metodu kolorimetrické interferometrie umožňující stanovení a vizualizaci rozložení tloušťky mazacího filmu v elastohydrodynamickém kontaktu. Metodu využívá řada výzkumných světových pracovišť.

Publikoval více jak 120 vědeckých článků uveřejněných v impaktovaných časopisech. O ohlasu jeho práce svědčí více než 1800 citací a H-index 21 dle Web of Science. Za svou práci získal několik ocenění, např. cenu Society of Tribologists and Lubrication Engineers nebo Japanese Society of Tribologists.

Působí jako ředitel Ústavu konstruování Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, který transformoval v mezinárodně uznávanou výzkumně vzdělávací instituci. Je řešitelem několika strategických projektů. Ve výuce dlouhodobě rozvíjí badatelsky orientované pojetí výuky.

Garantuje magisterský studijní program Konstrukční inženýrství, který založil, a doktorský studijní program Konstrukční a procesní inženýrství. Je školitelem v doktorském studiu, pod jeho vedením obhájilo dizertační práci 7 studentů. Vedl překladatelský kolektiv a vědeckou redakci českého překladu celosvětově uznávané učebnice konstruování Shigley’s Mechanical Engineering Design.

V březnu 2022 byl jmenován členem předsednictva Grantové agentury ČR.

Narozena v roce 1972 ve Frýdku-Místku. Vystudovala geofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, doktorské studium ukončila v roce 1996. Absolvovala dvouletý postdoktorandský pobyt na Fakultě věd o Zemi Univerzity v Utrechtu a od roku 1999 působí na Katedře geofyziky MFF UK. V roce 2009 byla jmenována docentkou pro obor geofyzika, od roku 2022 je vedoucí Katedry geofyziky.

Věnuje se počítačovému modelování konvekce v zemském plášti, zaměřuje se na vliv reologie plášťových hornin a na implikace pro hlubokou seismicitu. Na výzkumných projektech spolupracuje s kolegy ze Spojených států a Nizozemí. Pravidelně navštěvuje Univerzitu v Utrechtu v rámci Visiting Research Fellowship of The Netherlands Research Centre for Integrated Solid Earth Science. Jako hlavní řešitelka i spoluřešitelka se podílí na řešení českých i mezinárodních projektů. Pravidelně vystupuje na mezinárodních konferencích včetně zvaných referátů. Působila v organizačních výborech několika mezinárodních konferencí.

Přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě, je školitelkou bakalářských, diplomových i doktorských prací. Od roku 2012 je garantem doktorského studia oboru Fyzika Země a planet (dříve Geofyzika) na MFF UK, vystupovala jako ad hoc členka komisí pro obhajoby doktorských prací na Fakultě věd o Zemi Univerzity v Utrechtu. Je místopředsedkyní Rady Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Působila v panelech P210 a P209 GA ČR a v oborové komisi OK2, od roku 2023 byla předsedkyní oborové komise.

Doc. PhDr. Martina Hřebíčková, DSc. (roz. Míčková, nar. 1963 v Opavě) vystudovala psychologii a ruský jazyk na FF UJEP v Brně, poté pokračovala rozšiřovacím studiem psychologie na FF MU. Doktorské studium ukončila v roce 2005 na FF UK v Praze. V roce 2009 obhájila disertační práci a získala v AV ČR titul doktorka sociálních a humanitních věd (DSc.). Habilitovala v oboru obecná psychologie v roce 2013 na FF MU. Pracuje v Psychologickém ústavu AV ČR.

Těžištěm jejího výzkumného zájmu je psychologie osobnosti a sociální psychologie. Zkoumá rysy osobnosti a tzv. Pětifaktorový model (PFM). Zabývá se také sociální percepcí, meziskupinovými vztahy a akulturací. Podílela na přípravě více než 80 publikací indexovaných na Web of Science a patří k nejcitovanějším sociálním vědcům a vědkyním v ČR. V 90. létech strávila rok na studijním pobytu na univerzitě v Bielefeldu. Absolvovala také řadu kratších zahraničních pobytů (např. USA, Finsko, Velká Británie). Věnuje se i aplikovanému výzkumu. Ověřuje metody pro diagnostiku rysů, které se uplatňují také v psychologické praxi. Na základě rozsáhlých mezinárodních kontaktů je zvána významnými zahraničními vědci a vědkyněmi ke spolupráci na mezinárodních projektech, pravidelně také vystupuje na mezinárodních konferencích včetně zvaných sympózií. Působila ve vědeckých výborech několika mezinárodních konferencí, v řídícím výboru European Association of Personality Psychology a pracuje také jako editorka mezinárodního časopisu Personality Science.

Spolupracuje s vysokými školami. Externě vyučovala na Podnikatelské fakultě VUT a na Masarykově univerzitě. Od roku 2018 je členkou vědecké rady na UK, působí v oborových radách psychologie na třech fakultách (FF a FSS MU a FF UK).

Podílí se také na hodnocení vědy. Vedla oborovou radu Sociální a ekonomické vědy Grantové agentury AV ČR, je členkou expertního panelu Společenské vědy – SHVc při RVVI a působí v odborném panelu 5. Social Sciences při RVVI. Vedla Komisi programů na podporu vědy na UK pro oblast humanitních a společenských věd (HUM).

Za svoji vědecko-výzkumnou činnost byla několikrát oceněna. Akademie věd jí v roce 2002 udělila prémii Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědecké pracovnice a pracovníky. V roce 2018 získala spolu se spoluautorkami Cenu Akademie věd ČR a Slovenské akademie věd u příležitosti 25 let spolupráce za nejlepší monografii, která v tomto období vznikla ve spolupráci českých a slovenských vědců a vědkyň. V roce 2020 se stala laureátkou Ceny Jiřího Hoskovce, kterou uděluje Českomoravská psychologická asociace za významný přínos rozvoji české psychologie.

Narozen v roce 1967 v Praze. Vystudoval fyziku plazmatu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal v Innsbrucku v oboru iontové fyziky (1994). Jako středoškolák vyhrál Mezinárodní fyzikální olympiádu. V současnosti se zabývá výzkumem iontově-molekulových reakcí v plynné fázi se zaměřením na hmotnostní spektrometrii pro analýzu stopových plynů a těkavých organických látek. Podílel se na vývoji metody SIFT‑MS, která se využívá v polovodičovém a farmaceutickém průmyslu. Aktivně spolupracuje na jejím uplatnění v mezioborovém biologickém, lékařském, environmentálním, veterinárním a potravinářském výzkumu.

Patrik Španěl je vedoucím Oddělení chemie iontů v plynné fázi v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR v Praze, kde zastává i funkce zástupce ředitele a předsedy rady. Byl řešitelem řady úspěšných projektů GAČR a má zkušenosti s účastí na zahraničních projektech včetně Marie Curie International Training Networks.

V roce 2007 byl jmenován profesorem chemické fyziky na Univerzitě Keele v Anglii, kde předtím v letech 1996–1997 absolvoval dvouletý postdoktorandský pobyt. Až do roku 2016 zde také pracoval na částečný úvazek v rámci „Institute for Science and Technology in Medicine“. Je školitelem studentů magisterského a doktorského studia a přednášel předmět „Hmotnostní spektrometrie“ na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT a na Univerzitě Keele v Anglii. Je členem Komise pro etiku vědecké práce AV ČR, Vědecké rady VŠCHT, redakční rady časopisu Journal of Breath Research a oborových rad pro Ph.D. studium. Pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a podílí se na jejich organizaci. Vypracoval několik stovek oponentur pro vědecké časopisy, tuzemské i zahraniční grantové agentury, RVVI, i na disertační a habilitační práce.

Je spoluautorem šesti kapitol v odborných knihách a více než 300 článků v impaktovaných časopisech, které byly 13000x citovány. Jeho výzkum byl oceněn Cenou AV ČR pro mladé vědecké pracovníky (1999), prémií Otto Wichterleho (2002) a Akademickou prémií AV ČR (2021).

V Grantové agentuře ČR pracoval jako předseda panelu P206 (2015–2019) a jako předseda oborové komise OK2 (2018–2019). Členem předsednictva Grantové agentury ČR je od ledna 2025.