Rozhovor s předsedou GA ČR Ivanem Netukou v Lidových novinách

Lidové noviny zveřejnily dne 31. 10. 2014 rozhovor s předsedou Grantové agentury ČR Ivanem Netukou. Uvádíme zde jeho plné znění.

Z výzkumáků hrozí „run“ na granty

Lidové noviny | 31. 10. 2014 | Strana: 4 | Autor: Martin Rychlík

„Pojďme vážně diskutovat o systémové změně v rozdílení účelových miliard na vědu,“ říká Ivan Netuka, jenž vystřídal kritizovaného Petra Matějů v čele Grantové agentury ČR (GAČR). Ta dává na základní výzkum přes 3,5 miliardy korun ročně.

Co hlavního se pro vás změnilo, když jste v předsednictvu povýšil a nově šéfujete GAČR?
Učím se nové věci, které jsem neuměl, protože je dělal předseda Matějů: zejména se to týká provozu kanceláře, personálních a finančních věcí. Ale za šest let v předsednictvu jsem s chodem agentury i s procesem hodnocení projektů získal dost zkušeností. Nová je určitě tíha zodpovědnosti. Každý umí pochopit, že hospodaříme s velikým objemem peněz – je to více než 3,5 miliardy korun ročně -, a mým cílem jako předsedy především je, abychom všechny prostředky vynaložili co nejrozumnějším, nejúspornějším a také zdůvodněným způsobem.

Profesor Matějů, který část vědecké komunity rozčiloval, působil v čele skoro šest let. V čem chcete na jeho vedení navázat, a naopak co změnit?
Pokud jde o to nač navázat, tak jsme společně před pěti lety uvedli – neříkám prosím, že vymysleli, nýbrž uvedli do života – nový systém panelového hodnocení, který je běžný ve většině vyspělých zemí. Jeho cílem bylo zvýšit transparentnost a zamezit klientelismu hodnocených a hodnotitelů. V tom budeme pokračovat. Dokončujeme teď druhou fázi posuzovacího řízení, takže kompletujeme posudky. Jen pro představu, naše kancelář loni obeslala 25 tisíc žádostí o zahraniční posudky, ty jsou nezbytné, protože v Česku máme „malý rybník“ a každý tu každého zná. Přijde nám zpět asi 5000 posudků, které musíme připravit, zpracovat… A k druhé části vaší otázky: rád bych zlepšil komunikaci s vědci.

Za to býval minulý předseda Matějů hodně „tepán“, že jim na věcné výtky neodpovídal.
Ano, za to jsme byli dost kritizováni. V minulosti vznikla mezi vedením agentury a vědeckou komunitou řada zbytečných nedorozumění. Chtěl bych o tom daleko více jednat a lépe komunikovat. Je nutné mluvit otevřeně, věci vysvětlovat. Ale ona, promiňte mi, tak častá mediální zkratka, že „GAČR nekomunikuje“, nebyla úplně pravdivá. My komunikujeme s naší vědeckou radou, tedy s dvanácti odborníky z jednotlivých disciplín, dále se stovkami členů hodnoticích panelů a i já komunikuji s mnoha lidmi. Vím tedy o nesmírné variabilitě názorů ve vědecké komunitě.

Kritickou chvílí pro Grantovou agenturu byl pád datových úložišť v dubnu 2012, kdy vědci přišli o spoustu práce. Tehdejší stručná vyjádření a nevyvození odpovědnosti je hodně ranila. Poškodilo to image agentury?
To byla opravdu rozbuška, to přiznávám. Vědecká veřejnost byla rozzlobená. My jsme ale též vědci, a najednou jsme museli řešit záležitosti kolem informačních technologií. I pro nás to bylo v tu chvíli složité. Zjistit co se stalo, přijmout opatření… Přitom je třeba si uvědomit, že systém, který využíváme k přijímání a posuzování projektů, je mimořádně komplexní. Jak říkám, komunikace s odbornou veřejností nikdy není snadná, vždy je co zlepšit.

Jak toho reálně docílit?
Chci být v kontaktu s klíčovými hráči ve vědě – se zástupci Akademie věd, s reprezentacemi vysokých škol i s vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) – a o věcech diskutovat.

O čem konkrétně?
Chci třeba přispět k širšímu otevření a k řešení strašně důležitého tématu: musíme v Česku začít vážně debatovat o proporci institucionálního a účelového (tedy grantového) financování.

Podobně nedávno hovořila v rozhovoru s LN 1. místopředsedkyně RVVI Eva Syková.
Také jsem s ní už o tom mluvil. Myslím si, že mnoho problémů souvisí právě s tím, že účelové financování a granty z GAČR jsou považovány za nástroj, jehož úkolem je vyplnit „mezery“ v institucionálním financování. Chce to zásadní systémové změny. V základním výzkumu nejde vše jen vysoutěžit; granty bývají na tři roky, někdy na pět let, na řešení konkrétního úkolu, ale to ještě nedává možnost stability, kontinuity, třeba založit si „školu“, směr bádání. Druhým extrémem je dávat vše automaticky, bez soutěže, protože to může zase nastat jen politickým rozhodnutím.

Co tedy navrhujete?
Podle mne je řešením něco na způsob dřívějších „výzkumných záměrů“, kontraktového financování, tedy kombinace obojího, což umožní dlouhodobější perspektivu, ale přitom to není jen: „Dej mi peníze!“ Je v tom i soutěživý prvek. Žádné financování vědy na světě není ideální, společně musíme hledat správný model.

O velké peníze, přesněji několik desítek milionů, šlo i v soutěži dvou tzv. center excelence, na což v dubnu upozornily LN. Přišla pak „palba“ ze všech pozic, jež vedla k rezignaci vašeho předchůdce… Podle Matějů to ale byla „bezprecedentní kampaň“. Jak to zpětně vnímáte?
Na jaře to bylo náročné, tím se netajím. Můžete to ale brát také tak, že máme 3000 projektů a u dvou vznikly velké námitky. Každá instituce má svůj zájem, šlo o hodně peněz… Neměli jsme dost času vše vysvětlit, na konci roku to bývá hektické. A je také pravda, že jsme informace na webu zpřesňovali, takže veřejnost mohla mít pocit, jestli tam snad něco neměníme; vznikla kolem toho taková podezíravá atmosféra. Osobně si myslím, že bychom se však měli hlavně poučit do budoucna z toho, co se opravdu stalo – a sice že šlo o nesoulad názorů části odborné veřejnosti a předsednictva v tom, jaké granty bychom měli financovat. My, jako předsednictvo GAČR, jsme kritizovali mimo jiné formu vydávání publikací ve vlastních vydavatelstvích, povahu výstupů či neúměrně rozsáhlé personální obsazení. Tam problém vskutku byl. A bohužel by se komunikace neměla odehrávat přes média, ale v rámci odborných debat. Pak už byly tendence chytat se za slovíčka a tak. Do budoucna tedy musíme jednotlivé plamínky hasit včas, než se pak rozhoří v jeden velký požár.

Tehdy se plamínky různorodé kritiky rozhořely do jedné vatry, která pak sežehla předsedu… Jeho místo v sekci společenských a humanitních věd nově doplnila Stanislava Hronová z VŠE. Jak ji hodnotíte?
Paní profesorka je pro tuto oblast velmi kompetentní. Je dobře vybavena už jen proto, že léta byla členkou vládní RVVI, takže má s financováním vědy mnoho zkušeností. Hned jsem ji poprosil, aby mi v začátku pomohla nejméně se dvěma oblastmi. Zaprvé s hodnocením výstupů ve společenských a humanitních vědách. U těch nejsou, na rozdíl od věd „tvrdších“, dostatečně vydiskutovány standardy, co že je výstupem excelentního výzkumu; důležité tam bývají spíše monografie a ne impaktované články. A druhý úkol, o který jsem ji požádal: aby mi pomohla řešit různé aspekty problémů žen v grantových soutěžích a také uvést na pravou míru kritiku, že je v agentuře malé zastoupení žen. V tom mi jistě pomůže; už jen příchod první ženy do předsednictva GAČR bude pozitivním krokem.

Na uvolněné místo se hlásilo osm zájemců. Překvapil vás zájem o spíše nepopulární post?
Nepřekvapil, před šesti lety jich bylo ještě více. Ale máte pravdu v tom, že v žebříčku popularity akademických institucí nejsou grantové agentury nikde na světě na čelných místech.

Přitom „rozdáváte“ peníze, ale z logiky jen někomu.
No právě. Mé jmenování beru jako poctu, vyjádření důvěry, ale netajím se tím, že to je i tak trošku nevděčná pocta. V grantových agenturách je vlastně zakódováno, že nelze získat hlasitý potlesk, protože i kdybychom byli ohromní – a my ohromní ještě nejsme -, tak nikdy neuspokojíme, řekněme, tři čtvrtě zájemců. A my nyní máme daleko nižší procento úspěšnosti. Jako vědec vím, že připravit kvalitní grant, to není pět večerů, je za tím ohromně mnoho práce. Umím tak pochopit, že lidé, kteří jej nakonec nedostanou, jsou určitým způsobem na „grantovku“ rozzlobení. Musíme se proto snažit vysvětlovat, že peněz na vědu je omezené množství. Z těch 26,5 miliardy my máme k dispozici 3,5 miliardy, ale zde vás možná překvapím tím, když řeknu, že by se nevyřešilo všechno jen tím, kdyby bylo více peněz. To by stejně nikdy nestačilo: i bohatší země obecně považují za úspěch, když je grantová úspěšnost okolo 25 procent.

Vy nyní máte ve standardních grantech úspěšnost kolik, zhruba šestnáct procent?
Je to 17,4 procenta. A se všemi typy grantů o něco více. To číslo je samozřejmě sledované, ale musíme vědět, co se za ním skrývá. Jsou tu tři základní vstupní parametry: nejprve rozpočet, jaký nám vláda udělí, zadruhé počet projektů, který nemůžeme ovlivnit, a zatřetí finanční náročnost projektu. Tam je kámen úrazu, i proto jsme šli s úspěšností dolů. Osobně mě trápí, že nemůžeme financovat všechny kvalitní granty, které nám komise doporučí. Úspěšnost je nízká, ale není pravda, že je v ostatních zemích výrazně vyšší: třeba ve Slovinsku je deset procent. A hesla „grantová soutěž je loterie“ jsou jen líbivé mediální zkratky. Není tomu tak.

Jak se promítne do běhu agentury vznik 48 center z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace? Centra budou muset docela tvrdě bojovat o všechny dostupné zdroje, že?
Byl jsem jako zástupce agentury u ministra financí Andreje Babiše, debatovalo se o přidání peněz na vědu. A tam jsem řekl, že rozpočet na rok 2015 je pro nás sice důležitý, ale zároveň jsem vyjádřil obavu, že v důsledku vzniku tolika center může přijít – jak už to někdo vtipně nazval – něco jako je „run“ na banku, tedy zde „run“ na Grantovou agenturu. To je velká věc, která by na GAČR dopadla velmi bolestivě; nemůžeme na to stačit. Ve studii o udržitelnosti center je psáno, co bude kryto ze státních prostředků, kolik ze smluvního výzkumu a co si musejí střediska vysoutěžit, ať doma, či v zahraničí. My to sledujeme s obavou, sami to však nevyřešíme. Požadavky budou veliké, půjde o miliardy. Všichni to vědí: vicepremiér Bělobrádek, RVVI, vláda… Byl bych nešťastný, kdybych zakončil dráhu v agentuře s nějakou šíleně nízkou cifrou úspěšnosti. To by mne mrzelo.

S čím byste byl na konci svého mandátu naopak spokojen?
Mám jako předseda mandát na dva roky, vstoupil jsem do rozjetého vlaku. Kdyby se nám podařilo navodit atmosféru klidu a důvěry, považoval bych to za úspěch. Nemohu slíbit, že se změnou ve vedení nastane zázrak. Ale udělám maximum, aby se ovzduší oprostilo od minulých vášní.