Cenu předsedy GA ČR letos obdržel 100. laureát

Předseda Grantové agentury České republiky (GA ČR) profesor Milan Jirsa dnes večer v Lichtenštejnském paláci HAMU ocenil pět nejlepších vědeckých projektů. Oceněný základní výzkum přispěl k významnému prohloubení znalostí v daných disciplínách a otevřel cestu k jejich dalšímu praktickému využití. Letošní pětice laureátů uzavře jubilejní stovku vědců a vědkyň, kteří Cenu od roku 2003 dosud získali.

V oceněných projektech vědkyně a vědci například zjistili, jak mezi sebou komunikují buňky při autoimunitních onemocněních, což otevírá možnosti jejich léčby. Zabývali se procesy rozmrzání a zamrzání permafrostu a jejich dopady na klima. Rekonstruovali ztracené dílo antického lékaře a filosofa Galéna. Analyzovali složité matematické modely pro využití v reálném životě a hned je aplikovali při inovacích zemědělské techniky. A ukázali také, jaký dopad měly klimatické změny na život v pouštích.

„Výběr projektů byl i letos nesmírně náročný, protože byla nominována řada vynikajících projektů. I to je důkazem, že kvalita českého výzkumu trvale roste a v mnoha oblastech dosahuje světové úrovně. Důležitý je také významný aplikační přesah letošních oceněných projektů – některé poznatky byly už v průběhu výzkumu využity v praxi,“ říká profesor Milan Jirsa, předseda GA ČR.

Cena předsedy GA ČR je pravidelně udělována od roku 2003 jako ocenění mimořádných výsledků dosažených při řešení grantových projektů ukončených v předchozím roce. Laureáti jsou vybíráni na doporučení několika stovek vědkyň a vědců, kteří hodnotí projekty financované GA ČR. Ceny jsou udělovány v pěti oblastech základního výzkumu: technické vědy; vědy o neživé přírodě; lékařské a biologické vědy; společenské a humanitní vědy a zemědělské a biologicko-enviromentální vědy. Letošní pětice laureátů uzavře jubilejní stovku oceněných vědců a vědkyň.

Předávání Ceny předsedy GA ČR se zúčastnili zástupci ministra pro vědu výzkum a inovace, ministerstva školství, Rady pro výzkum, vývoj a inovace, univerzit, Akademie věd České republiky a desítky dalších významných hostů.

Oceněné projekty

Technické vědy

prof. Ing. Jiří Mikyška, Ph.D., Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze

Vědci zjistili, co se děje v rozmrzajícím permafrostu (projekt: Vícefázové proudění, transport a změny struktury zeminy související se zamrzáním a rozmrzáním vody v podpovrchových vrstvách)

Globální klimatická změna stále více zasahuje i vzdálené oblasti pokryté permafrostem. Kdysi zcela zamrzlá území roztávají a uvolňují řadu chemických látek. Tyto děje výrazně ovlivňují zemskou atmosféru i životní podmínky na Zemi. Výzkum přinesl nové matematické modely a numerické simulace pro předpověď chování složitých systémů mrznoucí a tající vody v horninách.

Vědy o neživé přírodě

RNDr. Šárka Nečasová, CSc., DSc., Matematický ústav Akademie věd České republiky

Matematické modely pomáhají v biomedicíně, meteorologii nebo při práci s těžkou technikou (projekt: Matematická teorie a numerická analýza rovnic vazkých newtonovských stlačitelných tekutin)

Oceněný projekt podstatným způsobem rozvinul matematické řešení modelů, které popisují komplikované fyzikální děje. V reálném prostředí se jedná o proudění vzduchu nebo pohyb tekutin, například i životodárné krve v našich cévách. Poznatky v rámci oceněného projektu se už nyní uplatnily v praxi. Vědci spolupracují na optimalizaci fungování těžké techniky například se společností Bobcat.

Lékařské a biologické vědy

Mgr. Peter Dráber, Ph.D., 1. lékařská fakulta, BIOCEV, Univerzita Karlova

Ztišení zánětlivé komunikace mezi buňkami pro potlačení autoimunitních nemocí (projekt: Role proteinu CMTM4 v signalizaci přes IL17-receptor)

Výzkumný tým se zaměřil na hledání nových přístupů, jak cíleně tlumit škodlivou imunitní odpověď u autoimunitních onemocnění, aniž by byla narušena přirozená obranyschopnost organismu. V tomto projektu vědci detailně studovali aktivaci důležitého prozánětlivého receptoru, který rozpoznává zánětlivý protein IL-17. Vědci objevili dosud neznámou, avšak z hlediska lidské imunity velmi důležitou součást tohoto receptoru – málo prozkoumaný protein CMTM4.

Společenské a humanitní vědy

Mgr. Matyáš Havrda, Ph.D., DSc., Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

Galén a vznik vědecké metody: Rekonstrukce ztraceného díla (projekt: Aristotelský důkaz v teorii a praxi Galénovy lékařské vědy)

Galénovy spisy po staletí tvořily základ univerzitního vzdělání a přispěly ke vzniku medicíny jako vědního oboru. Vědci se zaměřili na rekonstrukci jeho ztraceného pojednání O důkazu. Z řeckých a arabských pramenů shromáždili všechna dostupná svědectví o tomto významném díle, včetně textů dosud nevydaných, a předložili celkovou rekonstrukci jeho obsahu. Rozšířili tak poznání o dějinách vědy a vědecké metody.

Zemědělské a biologicko-environmentální vědy

Ing. et Mgr. Jiří Šmíd, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova

Když se poušť zazelená: plazi jako svědkové klimatických proměn (projekt: Genomické koridory v extrémních podmínkách: historická a současná populační dynamika pouštních plazů)

Globální změny klimatu se v historii nevyhnuly ani pouštím. Během čtvrtohorního klimatického kolísání se například mnohé z nich proměnily v zelené oázy. Projekt odhalil vývoj pouštní biodiverzity v delším časovém horizontu a pomohl pochopit demografickou historii jednotlivých druhů plazů. Zmapoval také přesuny jejich populací v návaznosti na měnící se podmínky prostředí.

Chráněno: Ceny předsedy GA ČR 2025 – podklady

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Původ nejstarších objektů sluneční soustavy

Astronomové z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy s kolegy z Univerzity Aix-Marseille za podpory GA ČR zjistili, odkud pochází nejprimitivnější materiál ve sluneční soustavě. Podle jejich studie, kterou publikoval časopis Nature Astronomy, pocházejí obě hlavní skupiny uhlíkatých meteoritů – označované jako CM a CI – z uhlíkatých planetek, jež byly do vnitřní části sluneční soustavy transportovány z oblasti za Saturnem, Uranem a Neptunem, a to v rozdílných časech tři až čtyři, resp. čtyři až pět milionů let po vzniku Slunce.

Primitivní meteority se obvykle vyznačují přítomností chondrulí – malých kulových krystalických částí, které vznikly při rychlém ochlazování. Zatímco meteority typu CM jsou bohaté na chondrule, meteority typu CI žádné takové části nemívají. To zřejmě znamená, že tyto materiály musely vzniknout v rozdílných oblastech. Jejich měřené stáří je 4,56 miliard let a do dneška se uchovaly v podobě rozměrných, zhruba 100km planetek.

Astronomové si povšimli, že planetky typu CM a CI, které jsou dnes pozorovány v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, obíhají v rozdílných vzdálenostech od Slunce. Toto však není jejich původní vzdálenost, kde vznikly. Je známo, že uhlíkatý materiál se tvořil za Jupiterem a do pásu planetek byl implantován. Autoři studie proto provedli numerické simulace tohoto procesu, aby určili, ze kterých vzdáleností planetky původně pocházejí.

„Implantace je komplexní proces a při jeho zkoumání je nutné zohlednit nejen planety a jejich růst a migraci, ale také plynné prostředí rané sluneční soustavy,“ vysvětluje hlavní autorka studie dr. Sarah Andersonová z astrofyzikální laboratoře na Univerzitě Aix-Marseille. „Tento plyn, který nazýváme sluneční mlhovinou, způsobuje aerodynamický odpor, tření, a zpomaluje planetesimály rozptýlené z vnější části slunečních soustavy, což pomáhá jejich zachycování na stabilních orbitách ve vnitřní části.“

Klíčovým objevem bylo zjištění, že vzdálenosti implantovaných planetesimál „zrcadlí“ stav mlhoviny v okamžiku jejich příletu. Když byla hustota plynu velká, například na třech astronomických jednotkách, většina planetesimál byla zachycena právě v této vzdálenosti. To znamená, že odlišné vzdálenosti planetek CM a CI odpovídají rozdílným časům, tedy rozdílné fázi vývoje mlhoviny. Planetky typu CM přiletěly dříve, během formování planety Saturn, když byla mlhovina ještě hustá. Planetky typu CI přiletěly později, až po formování Uranu a Neptunu, když se mlhovina rozplývala.

Simulace ukazují ještě jeden důležitý proces, a to přenos vody z vnějších částí sluneční soustavy do terestrické zóny, tzn. do vzdálenosti okolo jedné astronomické jednotky. „Planetky obou typů mají totiž vysoký relativní obsah vody, jde až o desítky procent. Protože mlhovina existovala i v okolí formující se Země, naše simulace naznačují, že voda na Zemi pochází z uhlíkatých planetek typu CM,“ říká spoluautor studie doc. Miroslav Brož z Astronomického ústavu UK.

Zemský oceán představuje jen zhruba 0.02 % celkové hmotnosti Země, což znamená, že Země vznikala ze suchého materiálu. Protože implantace uhlíkatých planetek typu CM v terestrické zóně má podstatně vyšší účinnost než jiné zdroje, jeví se v současnosti tyto objekty jako nejpravděpodobnější zdroj pozemské vody. Původ vody je přitom klíčové multidisciplinární téma, neboť určuje podmínky, za jakých se na Zemi zrodil život.

schéma

 

Zdroj: MFF UK

Úvodní foto: Meteorit Allende, uhlíkatý chondrit typu CV3 (Wikimedia Commons)

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Nový německo-český projekt

Grantová agentura ČR (GA ČR) ve spolupráci s partnerskou německou agenturou Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG) podpoří nový tříletý projekt, na kterém budou pracovat vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s vědci z hamburského Institutu tropické medicíny Bernharda Nocha (Bernhard-Nocht-Institutfür Tropenmedizin).

Návrh projektu byl hodnocen formou Lead Agency, kdy je posuzován pouze jednou ze zapojených agentur (v tomto případě DFG) a partnerská agentura (v tomto případě GA ČR) od ní hodnocení přebírá. Každá agentura financuje tu část výzkumu, kterou provádí vědci z jejího státu.

Německo-český projekt (DFG – GA ČR)

Reg. č. Navrhovatel Název projektu Uchazeč Doba řešení
25-20074L RNDr. Ján Štěrba, Ph.D. Tick-borne flaviviral sfRNA as an important factor of viral infection pathogenesis in the human host and tick vector Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta 3 roky

Spolupráce s německou agenturou, ale i s dalšími evropskými partnery je realizována prostřednictvím iniciativy WEAVE. Ta si klade za cíl odstranit překážky v mezinárodní vědecké spolupráci a propojit celkem 12 evropských agentur podporujících základní výzkum.

Informace o dalších podpořených mezinárodních projektech budou zveřejňovány po jejich schválení všemi zapojenými agenturami.

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Jak kolonialismus ovlivnil africká a evropská města

Může zkušenost s kolonialismem ještě po staletích ovlivňovat podobu urbanismu a funkčnost měst? Tím se v letech 2020–2023 zabývala archeoložka Monika Baumanová z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni v rámci svého juniorského projektu podpořeného GA ČR. Její výzkum propojil archeologii, antropologii a sociální geografii a přinesl 3D modely historických lokalit.

Kolonialismus je v posledních letech jednou z nejvíce probíraných kapitol světové historie. Je to také argument, který se někdy až zkratkovitě používá pro vysvětlení nebo ospravedlnění řady kulturních a společenských jevů, jež pozorujeme v dnešním světě. Dosud chybí podrobnější analýzy a srovnávací přístupy, které by umožnily porozumět situaci v různých regionech a posoudit, jaké byly skutečně hmatatelné a dlouhodobé vlivy kolonialismu.

Obecně se také zapomíná, že kolonialismus není jen otázka novověké expanze evropských mocností na jiné kontinenty, ale že je nezbytné studovat například i historii kolonialismu islámského světa v Africe a Evropě. Ve svém projektu proto Monika Baumanová a její spolupracovníci zkoumali několik typů kolonialismu, včetně toho moderního evropského ve východní Africe a Střední Americe, a také kolonialismus muslimských států na Pyrenejském poloostrově ve středověku a na pobřeží východní Afriky v novověku. Všechny tyto oblasti mají dlouhou tradici městského osídlení a staveb sahající několik staletí před sledované koloniální období.

zastoupení budov dle náboženství

Zastoupení budov spojených s křesťanstvím (kříž) nebo islámem (půlměsíc) ve veřejném prostoru v tranzitivním období 15.–17. století, které charakterizuje konec islámského kolonialismu na území Pyrenejského poloostrova.

Veřejná místa jsou oknem do historie

Výzkumnice se zaměřila především na data o nemovité materiální kultuře měst, konkrétně na to, jak epizody kolonialismu ovlivnily veřejný prostor. Ten analyzovala na základě distribuce, struktury a podoby veřejných staveb a prostranství. Veřejný prostor a stavby jsou pro každou společnost důležité nejen proto, že jakákoli změna zpravidla trvá několik generací, ale také protože je třeba postavit nebo přestavět více budov nebo ulic, aby se charakter určité části města skutečně změnil. Klíčovou disciplínou využívanou při výzkumu byla archeologie, ale mezioborový projekt měl také přesah do antropologie a sociální geografie, a to zejména svou reflexí současné podoby historických měst.

V průběhu výzkumu se vědkyni a jejímu týmu podařilo získat cenná data a zdokumentovat dochované kulturní dědictví na pobřeží Indického oceánu. Pro některé archeologické lokality poprvé vznikly 3D modely dochované předkoloniální architektury. Na základě rešerše stávajících i sběru nových archeologických dat v kontextu historických dat z archivů a etnografických pramenů se podařilo zjistit, jak rozdílný měl kolonialismus vliv v jednotlivých sledovaných oblastech. Například ve východní Africe je evropský development dnes patrný zejména v nově založených městech bez předkoloniální historie. Koloniální vliv Ománského sultanátu v této oblasti relativně málo ovlivnil strukturu veřejného prostoru, která je i v dnešních městech srovnatelná s předkoloniálním urbanismem, ale byl naopak zásadní pro transformaci rezidenční architektury.

Kolonialismus byl také v některých oblastech spojený s příchodem jiné náboženské víry. V rámci projektu se podařilo zmapovat, jakým způsobem soupeřilo křesťanství s islámem o veřejný prostor v období 15.–17. století, tedy po zániku Granadského emirátu a nástupu křesťanské moci v této části dnešního Španělska.

Mezinárodní úsilí přináší výsledky

Projekt měl silně mezinárodní charakter a podíleli se na něm výzkumníci nejen z České republiky, ale i z řady dalších zemí včetně Velké Británie, Jihoafrické republiky, Itálie nebo Keni. V průběhu projektu byla navázána intenzivnější spolupráce mezi několika českými a africkými institucemi.

Hlavní řešitelka projektu Monika Baumanová je archeoložka zabývající se zejména středověkou a předkoloniální Afrikou a oblastí kolem Středozemního moře, archeologií staveb a urbanismu. K východní Africe ji přivedla studia na University College London a předchozí výzkumné projekty, na kterých pracovala jako postdoktorandka na univerzitách ve Švýcarsku, Švédsku a Německu. Díky výstupům vzniklým během řešení tohoto GA ČR projektu se Baumanové již nyní podařilo navázat dalším projektem financovaným programem Britského muzea v Londýně, který se dále zaměří na proměny stavebních technik od předkoloniálního období do současnosti.

3D model

3D model staveb v centru města na pobřeží Keni, jehož mapování proběhlo v rámci projektu ve spolupráci s geomatiky ze skupiny „Zamani“ z Univerzity v Kapském městě, JAR.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Kdo byl nominován na Cenu předsedy GA ČR v roce 2025?

Cena předsedy GA ČR je každoročně udělována za mimořádné výsledky dosažené při řešení grantových projektů ukončených v předcházejícím roce. Laureáti Ceny budou oznámeni 30. září 2025.

Na základě doporučení několika stovek vědců bylo nominováno na Cenu předsedy GA ČR v roce 2025 patnáct projektů – tři z každé z pěti oblastí základního výzkumu. Ocenění získá pouze jeden řešitel z každé oblasti.

Nominované vědkyně a vědci a jejich projekty

TECHNICKÉ VĚDY

VĚDY O NEŽIVÉ PŘÍRODĚ

LÉKAŘSKÉ A BIOLOGICKÉ VĚDY

SPOLEČENSKÉ A HUMANITNÍ VĚDY

ZEMĚDĚLSKÉ A BIOLOGICKO-ENVIRONMENTÁLNÍ VĚDY

 

Nominovaným vědcům, kteří nezískali Cenu předsedy GA ČR, bylo uděleno čestné uznání předsedy GA ČR.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Výzva pro podávání polsko-českých projektů

Grantová agentura České republiky (GA ČR) ve spolupráci s polskou agenturou National Science Centre (NCN) vyhlašuje výzvu pro podávání návrhů projektů na principu hodnocení Lead Agency s předpokládaným počátkem řešení v roce 2027. GA ČR v této výzvě vystupuje v roli partnerské organizace – projekty hodnotí NCN a GA ČR hodnocení přejímá. Výzva je vyhlášena v rámci iniciativy Weave.

Lhůta pro podávání návrhů projektů začíná 15. 9. 2025. Českou část návrhu projektu je možné podávat nejpozději do 22. 12. 2025, tedy do 7 dnů po oficiálním deadlinu, který NCN pro polské uchazeče stanovila na 15. 12. 2025.

Upozorňujeme, že v aplikaci pro podávání projektů je potřeba projekt založit ve výzvě Lead Agency – Partner Organization – 2027 – NCN (Poland).

Upozorňujeme, že je nezbytné ze strany společného mezinárodního týmu zajistit podání návrhu projektu ve výše uvedených lhůtách jak k NCN (podle příslušných pravidel NCN), tak ke GA ČR, tj. polským navrhovatelem k NCN a českým navrhovatelem ke GA ČR. Nedojde-li ke spárování obou žádostí o grant, je návrh projektu z hodnocení vyřazen. U trilaterálních projektů musí být návrh projektu podán také ke třetí příslušné agentuře.

Pravidla pro podávání návrhů projektů a formuláře čestných prohlášení k prokázání způsobilosti naleznete níže v příloze nebo v záložce Zadávací dokumentace.

Čestná prohlášení / prohlášení o způsobilosti zasílejte GA ČR datovou schránkou a8uadk4, a to nejpozději do 22. 12. 2025. Předmět zprávy je „Způsobilost“. Je nutné také doložit úplný výpis z evidence skutečných majitelů.

Projekty jsou max. tříleté, GA ČR umožňuje délku trvání projektu 24, nebo 36 měsíců. Doba řešení musí být u všech řešitelů stejně dlouhá.

Souběhy návrhů projektů

Pro souběhy návrhů projektů, ve kterých vystupuje stejná osoba navrhovatele nebo spolunavrhovatele, platí pravidlo stanovené v čl. 3 odst. 12 Pravidel s tím rozdílem, že projekty podané do této výzvy se budou započítávat do maximálního počtu návrhů projektů podaných do výzev s předpokládaným počátkem řešení v roce 2027.

Návrhy projektů podané do této výzvy se nebudou započítávat do maximálního počtu návrhů projektů podaných do výzev s předpokládaným počátkem řešení v roce 2026.

 Potřebujete poradit?

 Další informace

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Nové analýzy DNA odhalují, jak Slované proměnili Evropu

K analýze DNA byly využity mimo jiné i kosterní pozůstatky asi dva týdny starého novorozence z druhé poloviny 7. století. Foto: Martin Indruch

Mezinárodní tým vedený archeology z Masarykovy univerzity s podporou GA ČR odhalil pomocí DNA z kostí, jak slovanská migrace proměnila střední a východní Evropu. Nové studie, které vyšly v časopisech Nature a Genome Biology, vysvětlují genetickou i kulturní různorodost dnešních Evropanů.

Vědecké studie zveřejněné v časopisech Nature a Genome Biology spojují na základě genetiky staré Slovany s migrační vlnou, která zásadním způsobem změnila Evropu. K tomuto procesu docházelo v jednotlivých evropských regionech různými cestami. Detailní pohled na dosud málo zmapovanou dobu takzvaného stěhování národů nabízí výzkumy mezinárodního týmu badatelů, který vedli archeologové z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Rozšíření působnosti Slovanů patří k nejvýznamnějším, a přesto stále ne zcela pochopeným událostem evropských dějin. Od 6. století našeho letopočtu se ve východořímských i západoevropských pramenech objevují zprávy o slovanských skupinách, které osidlují rozsáhlá území – od Baltu po Balkán a od Labe až k Volze. Na rozdíl od lépe popsaných tažení Gótů, Langobardů či Hunů však „původ“ Slovanů zůstával dlouhou dobu opředen záhadami.

„Jedním z důvodů je, že první slovanské komunity po sobě zanechaly jen málo hmotných archeologických památek. Své mrtvé spalovali, stavěli pouze jednoduchá obydlí a vyráběli málo zdobenou keramiku. Nevznikalo nebo se nedochovalo písemnictví a záznamy přímo od Slovanů se tak objevují až po několika staletích od jejich údajného příchodu. Samotné označení ‚Slované‘ může být nejednoznačné, protože pochází z cizích pramenů, nikoli od nich samotných, a v pozdějších dobách bylo často zneužíváno pro ideologické účely. Otázky, odkud Slované přišli a jak dokázali zásadně proměnit kulturní a jazykovou mapu Evropy, tak zůstávaly bez odpovědi a byly předmětem řady diskusí,“ vysvětlila jedna z hlavních autorek obou nových studií Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie a Max Planck Institutu v Lipsku.

Historici dlouhá desetiletí diskutovali o tom, zda se slovanská kultura a jazyk šířily díky masové migraci, postupné „slovanizaci“ místních obyvatel, nebo kombinací obou procesů. Dlouho však chyběly přesvědčivé důkazy.

Renáta Přichystalová, Denisa Zlámalová a Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie představily své výzkumy u příležitosti dnešního vydání odborných studií v časopisech Nature a Genome Biology.

Renáta Přichystalová, Denisa Zlámalová a Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie představily své výzkumy u příležitosti dnešního vydání odborných studií v časopisech Nature a Genome Biology. Foto: Martin Indruch

Nová kapitola evropských dějin

Mezinárodní tým vědců z Německa, Rakouska, Polska a Chorvatska s rozhodujícím zastoupením vědců z Masarykovy univerzity nyní přichází s první komplexní kontinentální studií starobylé DNA z kostí středověkých slovanských populací. Kosti pocházejí z nalezišť ve východním Německu, Polsku, na Ukrajině, ze severního Balkánu i z jižní Moravy. Analyzovat DNA z těchto kostí umožnily nové vědecké metody, které ještě před několika lety nebyly k dispozici. Genetické analýzy více než 550 lidských ostatků z prvního milénia našeho letopočtu potvrdily rozsáhlý dopad migračních pohybů, regionální rozmanitost a nové poznatky o organizaci raně středověkých komunit. Genetická analýza prokázala, že od 6. století dochází k migracím této východoevropské populace napříč střední a východní Evropou, což zásadně změnilo genetické složení regionů včetně dnešního území našeho státu. Nešlo však o dobyvačný model. Místo armád a elitních struktur budovali migranti nové společnosti založené na rozšířených rodinách a flexibilních komunitách.

Nové studie, z nichž jednu vydal časopis Nature, nepřináší jen odpověď na otázku, jak vznikla jedna z největších jazykových skupin světa. Nabízí také nový pohled na to, proč byli Slované tak úspěšní. Bylo to zřejmě díky tomu, že neměnili jen elity, ale celé komunity. Slované možná uspěli právě z toho důvodu, že se vyhýbali rigidním strukturám římského světa. Jejich jednoduchý životní styl a sociální pružnost jim umožnily prosperovat v dobách nestability. Nová genetická data potvrzují tento obraz: stejný původ, různé míry mísení s místními skupinami. Na severu se původní obyvatelstvo vytrácí, na jihu se spíše mísí. Tato mozaika vysvětluje genetickou i kulturní různorodost dnešní Evropy,“ upřesnil vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Jiří Macháček, který je garantem více než čtyřletého projektu RES-HUM (Připraveni na budoucnost: Porozumění dlouhodobé odolnosti lidské kultury), jenž má podíl na financování studií.

Slovanská expanze je podle vědců možná poslední velkou demografickou událostí, která trvale a zásadně změnila genetickou i jazykovou mapu Evropy. „Díky těmto novým výsledkům můžeme nahlédnout za hranice písemných pramenů a rekonstruovat skutečný rozsah slovanské migrace – jedné z nejvlivnějších, a přitom nejméně doceněných kapitol evropské minulosti,“ doplnila Hofmanová.

Model zemnice, též známé jako zemljanka, prezentuje typické obydlí Slovanů, které se stavělo především z důvodu tepelné úspory. Dalším charakteristickým znakem Slovanů je málo zdobená keramika. K vidění byly i kosterní pozůstatky z druhé poloviny 7. století.

Model zemnice, též známé jako zemljanka, prezentuje typické obydlí Slovanů, které se stavělo především z důvodu tepelné úspory. Dalším charakteristickým znakem Slovanů je málo zdobená keramika. K vidění byly i kosterní pozůstatky z druhé poloviny 7. století. Foto: Martin Indruch

Potvrzení archeologických a lingvistických hypotéz

Genetické stopy ukazují na původ Slovanů v oblasti mezi jižním Běloruskem a střední Ukrajinou, což odpovídá dlouho předpokládaným lingvistickým i archeologickým hypotézám. Ačkoliv přímé důkazy z raných slovanských jádrových oblastí jsou stále vzácné, tato genetická data přinášejí první konkrétní vodítka – nejpravděpodobnější je původ mezi Dněstrem a Donem.

Od 6. století nastaly rozsáhlé migrace této východoevropské populace napříč střední a východní Evropou, což zásadně změnilo genetické složení regionů jako východní Německo a Polsko. V různých regionech však průběh změn vypadal odlišně. Ve východním Německu vznikají rozsáhlé rodové linie, které kontrastují s malými rodinami dřívějšího období. Naproti tomu v Chorvatsku migranti více splývají s původními obyvateli a společenská struktura se mění jen mírně. Tato regionální pestrost ukazuje, že šíření Slovanů nebylo jednotným procesem, ale mozaikou, jak se přizpůsobovali místním podmínkám.

„Slovanská expanze nebyla jedním homogenním pohybem, ale souborem různých migračních příběhů – a neexistovala jediná ‚slovanská identita‘. V genetických datech také není žádný důkaz o majoritní migraci jednoho pohlaví: migrovaly celé rodiny, muži i ženy, a společně utvářeli nové společnosti. Budoucí výzkum ukáže, jak se takové jednotlivé komunity dále přizpůsobovaly, integrovaly nebo zcela proměnily v důsledku migrace i vlastního vývoje,“ vysvětlila Hofmanová.

Hlavní body nové analýzy

Dramatická změna populace: Analýza genomových dat více než 550 starobylých jedinců ukazuje, že v 6. – 8. století došlo ve východním Německu, Polsku, na Ukrajině a na severním Balkáně k výrazné změně genetické struktury – genom výsledné populace pochází z více než 80 procent z východu Evropy.

Podpora z paralelně vzniklé studie: Nezávislá studie 18 celých genomů z našeho území, konkrétně z jižní Moravy, tyto výsledky potvrzuje. K dramatické demografické změně populace spojované s příchodem Slovanů došlo i na území pozdější tak zvané Velké Moravy.

Regionální rozdíly: Zatímco výměna populace byla na severu, například ve střední Evropě, téměř úplná, jižněji, například na Balkánu došlo spíše ke smíšení příchozích z východu s místními komunitami. Tyto genetické rozdíly přetrvávají v populacích těchto oblastí dodnes.

Integrace, ne dobytí: Genetické důkazy nenaznačují žádné výrazné zkreslení ve směru jednoho pohlaví – migrovaly celé rodiny a komunity, nikoliv jen mužští bojovníci.

Flexibilní společenské uspořádání: Do východního Německa přinesli migranti nové formy společenské organizace založené na rozsáhlých patrilineárních rodových strukturách, což je v ostrém kontrastu oproti typicky malým rodinám, které se geneticky prokázaly v předcházejícím období stěhování národů. Naopak v Chorvatsku si komunity migrantů častěji uchovávaly své původní společenské struktury.

Analýzy DNA zahrnovaly i dítě pohřbené v raně slovanském kontextu, typicky spojovaném jen s kremací. Tento kosterní nález se regionálně a časově váže ke kultuře s keramikou pražského typu.

Analýzy DNA zahrnovaly i dítě pohřbené v raně slovanském kontextu, typicky spojovaném jen s kremací. Tento kosterní nález se regionálně a časově váže ke kultuře s keramikou pražského typu. Foto: Martin Košťál, Laboratoř pokročilé dokumentace

Regionální zaměření – Morava

Samostatná studie publikovaná v časopise Genome Biology ukázala populační změnu i na jižní Moravě. „Byla geneticky jasně doložena demografická změna v souvislosti s přechodem k slovanské materiální kultuře, která má původ na dnešní Ukrajině,” řekla Denisa Zlámalová z Masarykovy univerzity, jedna z autorek studie. „Analýzy DNA zahrnovaly i dítě pohřbené v raně slovanském kontextu, typicky spojovaném jen s kremací,“ doplnil archeolog Jiří Macháček. Tento nález se regionálně a časově váže ke kultuře s keramikou pražského typu. Stejný genetický signál se objevuje u jedinců z 9.–10. století, tedy i v době Moravského knížectví známého díky svatému Cyrilu a Metodějovi a vzniku staroslověnštiny a hlaholice během jejich příchodu a šíření křesťanství na Moravě.

Výzkum podpořily a financovaly nadace Swiss National Science Foundation, Grantová agentura ČR (projekt FORMOR), European Research Council (ERC Synergy Grant HistoGenes) a projekt OP-JAK RES-HUM.

 

Zdroj: Masarykova univerzita, autor: Markéta Stulírová

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY