Boží dynamika: Může Bůh zemřít?

Může Bůh zemřít? Teologická tradice odpovídala stovky let jednoznačně „ne“. Tím ovšem nebrala dostatečně v potaz základní křesťanské vyznání, že Ježíš Kristus, který prokazatelně zemřel, byl pravý člověk i pravý Bůh. Jak bychom měli přemýšlet o Bohu, pokud připustíme, že v Kristu zemřel?

Otázkou smrti Boha se ve svém výzkumném projektu zabýval doc. Petr Gallus z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Předložil inovativní koncept Boží akomodace – dynamické pojetí Boha, jehož božství spočívá ve schopnosti přizpůsobit se druhému, dokonce až k smrti, a přitom pořád zůstat Bohem. Jak se v průběhu staletí měnil pohled na problém smrti Boha a v čem spočívá nový pohled?

Neproměnný Bůh anticko-křesťanské tradice

Antická i pozdější křesťanská tradice shodně tvrdily, že Bůh je neměnný a neschopný trpět. Je stále tentýž, a tak představuje posledního garanta pravdy, protože je pravda sama, a ta je neměnná. Základem Božího bytí je stálost a stabilita, jediný pevný bod v jinak neustále se měnícím vesmíru. V Bohu není možná žádná změna, protože jinak bychom na konci dějin měli co do činění s jiným Bohem, než byl na počátku, takže by už nemohl být spolehlivou zárukou svých předchozích slov a pravdy vůbec.

Křesťanská teologie se tak v návaznosti na platónskou, novoplatónskou a posléze aristotelskou filosofii dopracovala přes Augustina, Pseudo-Dionýsia a Anselma z Canterbury až ke scholastické aristotelsko-tomistické syntéze, podle níž má Bůh své bytí sám ze sebe (aseitas), je absolutně jednoduchý (simplicitas), neproměnný (immutabilitas) a nemůže trpět (impassibilitas). V Bohu samotném není žádný prostor pro změnu či utrpení, ačkoli tradice samozřejmě na druhou stranu dobře ví o Boží lásce ke stvoření.

Christologická komplikace tradičního obrazu Boha

Obraz Boha, který je neproměnný a nemůže trpět, se však zásadně zkomplikuje, pokud do přemýšlení o něm přibereme Ježíše Krista, v němž se podle ústředního biblického tvrzení Boží Slovo stalo tělem (Jan 1,14). Pro teologické přemýšlení o Bohu byla christologie po celou dobu nepříjemnou komplikací, protože zevnitř nabourávala přísný monoteismus. Ne náhodou byly právě christologické otázky zásadním hybatelem pro formulaci trojiční teologie, která od Nicejského koncilu v roce 325 tvoří nejvýraznější specifikum křesťanství i křesťanské teologie.

Celá křesťanská teologie se tak vlastně rozvinula ze základních christologických otázek: Kdo byl Ježíš zvaný Kristus? Jaký je jeho vztah k Bohu? Co znamená jeho vzkříšení? A kdo to tedy na kříži vlastně zemřel? Důležité odpovědi přinesl Chalkedonský koncil konaný v roce 451. Jeho závěry říkají, že Ježíš Kristus byl pravý Bůh i pravý člověk. Měl dvě přirozenosti, které se nesměšují dohromady, ale nejdou od sebe zároveň ani oddělit. Koncil velmi precizně formuloval rámec pro veškeré další teologické myšlení, jehož základem je poznání, že Bůh může s člověkem vytvořit harmonickou jednotu, aniž by se s ním smísil, aniž by to lidství změnilo a aniž by přitom přestal Bůh být Bohem.

I když východní a západní teologie šly od začátku christologicky odlišnými cestami, které Chalkedonský koncil nesjednotil, ale postavil vedle sebe, v otázce pojetí Boha a jeho možného utrpení v Kristu se nakonec shodly a podtrhly Boží neproměnnost: božství trpět nemůže, v Kristu proto trpělo (a zemřelo) jen lidství. A to je doposud platná pozice jak pravoslavné, tak katolické teologie: oba směry božství a lidství raději pečlivě oddělily, než aby se vydaly do nebezpečí nějakého Božího stávání se. Božství bylo nutné uchránit od vší změny a utrpení – což ovšem znamená: od všeho lidského. Bůh a člověk se stali vzájemnými protiklady, které se vylučují. Bůh tak mohl být Bohem pouze na úkor člověka. A protože tradice měla zájem především na Bohu, božství a božském člověku Ježíši Kristu, od kterého si slibovala spásu, muselo lidství ustoupit do pozadí.

Nepřeklenutelný rozdíl mezi Bohem a člověkem se zadními vrátky vrátil zpět. Učení o Bohu bylo traktováno odděleně od učení o Kristu. Výsledkem byl Bůh, který je příliš daleko od člověka. To je ovšem tristní výsledek původní ambice, která chtěla mluvit o Bohu v Kristu podle janovského „Slovo se stalo tělem“. Tak zvaný axiom Boží apatie a neproměnnosti, který křesťanství převzalo už z antiky, tak slavil na dlouhá staletí vítězství. Nic na tom nezměnila ani reformace, byť Martin Luther přišel s novými a provokativními vhledy i v christologii. Tak zvaná poreformační ortodoxie se velmi záhy vrátila zpět do starých kolejí.

„Můžeme tedy uzavřít: Jakákoli změna, jakékoli ‚stávání se‘, se v Kristu týká výhradně jeho lidství; Bůh zůstane zásadně neproměnný“ (C. V. Pospíšil, Ježíš z Nazareta, 181, s odkazem na Tomáše Akvinského).

20. století a potřeba dynamického pojetí Boha

Výraznější odvahu uchopit Boha dynamičtěji našlo až 20. století. Přispěly k tomu také biblické vědy, které ukázaly, že hlavní biblickou metaforou pro Boha je život a láska, tedy dynamické fenomény, jejichž základem je vztah k druhému, a tedy také určitá proměnlivost. Znovu vyvstaly otázky týkající se vztahu Boží neproměnnosti k Božímu životu, Boží identity a stability k jeho dynamice. Hledaly se cesty, jak skloubit obojí zároveň a nepřemýšlet o nich jako o protikladech, které se vylučují. Bůh není buď stabilní, anebo dynamický. Je stabilní i dynamický, je stále týž, ale zároveň schopný živého vztahu se vší jeho proměnlivostí. Někteří katoličtí teologové hledali v návaznosti na Hegela a Rahnera cestu v jakémsi Božím sebeumenšení na člověku, tedy v pojetí Boha, který sice netrpí sám, ale může trpět na druhém.

Americká procesuální teologie zase v návaznosti na Whiteheada a Hartshorna vřadila Boha radikálně do dějin, takže Bůh je ve své aktualitě utvářen spolu s nimi. V rámci dějin nejen trpí a neustále se mění, ale také „vnadí“ celek stvoření ke svým cílům, jež do něj původně vložil.

Obě cesty dokládají snahu o dynamické pojetí Boha, obě však trpí zjevnými nedostatky. Bůh buď nakonec zůstává mimo dějinné zákruty, anebo je v nich naopak zanořen tak, že ho svět úplně promění. Výsledkem je potvrzení, že Boží stabilitu i dynamiku je třeba myslet zároveň. Respektive je třeba Boží dynamiku hledat v rámci jeho stability. Bůh musí být dynamický tak, aby to byl pořád tentýž Bůh. Je to neřešitelná otázka, aporie, rozpor, anebo lze nalézt odpověď?

Boží akomodace – Bůh, který se přizpůsobuje druhému

Docent Petr Gallus z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy je přesvědčen, že nalézt odpověď je možné, ale je třeba změnit východisko. Nelze vycházet od obecného pojmu Boha a od striktního monoteismu. Je třeba vyjít od Boha v Kristu – tedy od momentu, jímž začíná křesťanství i křesťanská teologie – a vypracovat pojetí Boha odsud, tedy zásadně trojičně.

V Ježíši Kristu se ukázalo, že Bůh a člověk mohou vytvořit harmonickou jednotu. Nejde o protiklady, ale dvě entity, které k sobě patří, vyhlížejí se a ladí k sobě. Ani jeden z nich se ovšem dle závěrů Chalkedonského koncilu nestává ničím jiným, ani jeden z nich nemusí měnit svoji podstatu: Bůh zůstává Bohem a člověk člověkem. Člověk není zbožštěn, Bůh se netransformuje do člověka, zůstává Bohem – ale zároveň se stává člověkem. Ten vstřícný krok k ustavení jednoty Boha a člověka v Ježíši Kristu tedy nezáleží na člověku a jeho kvalitách, ale vychází od Boha, je to jeho dílo a jeho aktivita. To Bůh se stává člověkem, nikoli člověk božským.

Petr Gallus proto navrhuje zavést do teologického přemýšlení o Bohu pojem „Boží akomodace“, který velmi dobře vystihuje tuto dynamiku a může sloužit jako základní regulativní i rámcový ontologický pojem pro veškeré další mluvení o Bohu. Stejně jako se čočka oka akomoduje bližším či vzdáleným předmětům při zaostřování, akomoduje se i Bůh druhému. Přitom ale neztrácí své božství ani sám sebe, protože je ve své podstatě elastický, pružný a dynamický. Je schopen vyjít vstříc druhému a přizpůsobit se mu, aniž by sám sebe omezoval. Naopak, v přizpůsobení se druhému Bůh své božství tím více naplňuje. Akomodace není Boží sebevyprázdnění a ústupek, ale Boží sebenaplnění a plné uplatnění jeho božství. To je podle Petra Galluse silnější pojetí Boha než tradiční antický a křesťanský koncept, který potřeboval Boha od všeho lidského uchránit.

Boží dynamika dovnitř i navenek

Boží dynamika je zapsána již uvnitř Boha samotného. Trojiční teologie mluví o vzájemném prostupování tří osob Boží Trojice, z nichž se každá přizpůsobuje a vychází vstříc ostatním dvěma. Díky tomu tvoří Trojice dokonalé společenství, aniž by se stírala specifičnost každé z osob. Akomodace je tedy samotnou Boží podstatou jak směrem dovnitř Božího života, tak také směrem ven, jak při stvoření, tak také v Ježíši Kristu.

Díky teorii Boží akomodace je možné překročit tradiční christologické rozpory a říci, že v Kristu Bůh opravdu zemřel. Vzal vážně svůj lidský protějšek, přizpůsobil se mu a akomodoval se až k smrti. Nezemřel ovšem Bůh jako celek, ale pouze Syn, tedy druhá osoba božství. Zemřel přitom cele, nikoli jen naoko, nikoli jen ve svém lidství. Zemřel Bůh Syn nerozlučně a neodděleně od svého lidství. Nejen prošel smrtí, ale skutečně zemřel. Tím se ovšem smrt dostává do Božího života. Stává se tak součástí Božího vnitřního života, který je silnější než smrt, jak se potvrdilo v Ježíšově vzkříšení.

Právě radikálně akomodační dění v Ježíši Kristu, v němž se Bůh ve své druhé osobě nevyhnul ani smrti, může tvořit pevný základ naděje pro překonání smrti a výhled za její hranici ke konečnému společenství. Z akomodačního dění je tak možné vyčíst cíl celého stvoření, celého kosmu: je jím vzájemně plně akomodované harmonické společenství žijící v úctě, lásce a důvěře, v němž si jednotliví členové dokáží vyjít vstříc a přizpůsobit se druhému a jeho potřebám.

Koncept Boží akomodace umožňuje uchopit Boží bytí podstatně plastičtěji a dynamičtěji než tradiční teorie. Má značnou integrativní sílu, díky níž je možné jednoznačněji interpretovat, co znamená Boží láska, milost či svoboda. Všechny tyto pojmy potom dostávají jasnější zacílení a směr. Boží akomodace je teorie, na které lze založit učení o Bohu a lze z ní dále rozvíjet celou christologii, antropologii či eschatologii.

 

Úvodní obrázek: Stvoření Adama, klasické Michelangelovo dílo, ukazuje Boha velmi dynamicky. Adam naopak působí staticky a ochable, jako by neměl sílu k Bohu dosáhnout sám. Bible proto nazývá Ježíše Krista „druhým Adamem“, v němž se Bůh stal člověkem, aby mezeru mezi Bohem a člověkem sám překonal. © Wikimedia Commons

Nový americko-český projekt cílí na lepší diagnostiku onemocnění

Grantová agentura České republiky (GA ČR) společně s prestižní americkou Národní vědeckou nadací (National Science Foundation – NSF) od října podpoří tříletý projekt profesora Jiřího Homoly z Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR a profesorky Qiuming Yu z americké Cornell University.

Projekt „Optická biosenzorická platforma pro současnou detekci a kvantifikaci exosomů a biomarkerů v nich obsažených“ je zaměřen na výzkum a vývoj nových analytických metod pro studium exosomů. Exosomy – váčky buněčného původu sekretované do vnějšího prostředí – a biomolekulární látky v nich obsažené mohou sloužit jako biomarkery pro diagnostiku různých typů onemocnění. „Důležitým cílem projektu je vyvinout novou biosenzorickou metodu, která umožní citlivou detekci exosomů a krátkých úseků RNA a proteinů v exosomech obsažených,“ říká profesor Homola.

Na řešení projektu se spolu s týmem z Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR bude podílet tým ze Smith School of Chemical and Biomolecular Engineering na Cornell University. „Naše týmy se odborně výborně doplňují a mají zkušenosti a know-how napříč všemi oblastmi tohoto multidisciplinárního projektu“, dodává profesor Homola.

„Jedná se o čtvrtý projekt, který GA ČR podpořil ve spolupráci s NSF. Projít hodnoticím procesem NSF není vůbec jednoduché – máme tak z každého financovaného projektu radost. Projekt naplňuje cíl naší spolupráce s NSF, kterým je podpora týmů, jejichž zaměření se doplňuje tak, aby dokázaly společně zodpovědět otázky vyžadující mezioborový přístup,“ říká předseda GA ČR profesor Petr Baldrian.

S NSF spolupracuje GA ČR od poloviny roku 2021. NSF je nezávislá vládní agentura v USA, založená v roce 1950, která je odpovědná za podporu základního výzkumu. V roce 2023 hospodaří s přibližně 9,9 mld. USD, její granty jsou zdrojem pro zhruba 25 % univerzitního základního výzkumu v USA. V rámci vysoce prestižních soutěží podporuje agentura přibližně 11 000 projektů ročně. Financování NSF stálo u zrodu mnoha ve své době revolučních technologií, za dobu své existence podpořila 236 pozdějších držitelů Nobelovy ceny.

 

Stromy odhalí i zdánlivě neexistující sesuvné pohyby

Je známo, že stromy mohou ve svých letokruzích zaznamenávat působení velkého množství přírodních procesů. Mohou však pomoci s odhalením hrozící přírodní katastrofy? Tříletý projekt prof. Karla Šilhána s názvem „Staré sesuvy: skutečně neaktivní?“ podpořený Grantovou agenturou České republiky (GA ČR) se zaměřil na signály, vyvolané sesuvnými pohyby.

 

Mnohé sesuvy se zdají být stabilní a kritická neznalost a podcenění jejich reálné aktivity tak v minulosti opakovaně vedly ke vzniku přírodních katastrof. Bez časově, finančně a technicky náročného monitoringu sesuvných pohybů je ovšem velmi obtížné definovat jejich skutečné chování, které se může projevovat jen velmi malými pohyby v řádu menším než několik milimetrů za rok. I tak malé pohyby se ovšem mohou velmi rychle změnit v masivní, devastující pohyb.

Že letokruhové signály stromů zachycují velké sesuvné pohyby je známo, ovšem jejich schopnost zaznamenat řádově menší pohyby byla neprobádaná. Přitom s ohledem na stanovení sesuvného hazardu je tato problematika jedna z klíčových.

Výzkumem v rámci podpořeného projektu se podařilo kvantifikovat minimální hodnoty sesuvných pohybů, na které stromy ještě reagují s dostatečnou citlivostí. Projekt odhalil i kterými letokruhovými signály (růstové disturbance stromů) stromy nejefektivněji reagují na sesuvné pohyby. Některé jsou totiž spojeny s makroskopicky pozorovatelnými změny v tloušťkách letokruhů, jiné se projeví až na anatomické úrovni. Výzkum navíc popsal, jak se mění schopnost stromů vytvářet tyto signály s jejich rostoucím stářím.

letokruhove_signaly_1

Letokruhové signály ve stromech ovlivněných sesuvnými pohyby. A, B – výskyt reakčního dřeva jako růstové odezvy na naklonění kmene stromu, C – potlačení růstu stromu vlivem poškození kořenového systému sesuvnými pohyby.

Pro efektivní využití dat z letokruhů stromů je jedním z klíčových faktorů výběr vhodných kandidátů k analýze. Růst stromů rostoucích v různých pozicích na heterogenním povrchu sesuvů je ovlivňován pestrou škálou mechanismů, které v sesuvném tělese probíhají. Tento důležitý aspekt byl však dosud prakticky ignorován, a proto se na něj zaměřil i výzkum v rámci projektu. Analýzy mnoha tisíc letokruhových sérií narušených stromů vyústily v definování optimálních pozic v rámci sesuvných území, kde analyzované stromy poskytnou nejlepší data pro stanovení sesuvné aktivity v minulosti.

vekova_zavislostVěková závislost schopnosti stromu reagovat na sesuvný pohyb prostřednictvím dvou základních letokruhových signálů.

Výstupem projektu je více jak 20 impaktovaných studií. Na výsledky tohoto projektu navazuje tým prof. Šilhána v novém výzkumném projektu, také podpořeném GA ČR, ve kterém se věnuje buněčné úrovni poznání vlivu sesuvů na růst stromů.

Vědní disciplína, která řeší využití letokruhových analýz při výzkumu sesuvů se nazývá dendrogeomorfologie. Dlouholetá práce prof. Šilhána a jeho týmu v tomto vědním směru vedla k tomu, že se Česká republika v současnosti může pyšnit světovým prvenstvím v produkci dendrogeomorfologických výsledků (Bovi a kol., 2022 [1]).

 

 

Úvodní obrázek: Deformované kmeny stromů vlivem sesuvných pohybů

[1] Bovi, R. C., Romanelli, J. P., Caneppele, B. F., Cooper, M., 2022. Global trends in dendrogeomorphology: A bibliometric assessment of research outputs. Catena 210, 105921.

 

karel_silhanprof. RNDr. Karel Šilhán, Ph.D.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

GA ČR podpoří 11 nových mezinárodních projektů

Celkem jedenáct nových projektů podpoří od příštího roku Grantová agentura České republiky (GA ČR) ve spolupráci s polskou agenturou Narodowe Centrum Nauki (NCN). Na jednom z těchto projektů budou spolupracovat i výzkumníci z Rakouska, jejichž financování obstará rakouská agentura Fonds zur Förderung der wissenschaftlichen Forschung (FWF).

Projekty byly hodnoceny formou Lead Agency, kdy jedna z agentur vystupuje jako hodnoticí agentura a druhá, případně i třetí, jako agentura partnerská, která hodnocení přebírá. U všech podpořených projektů byla hodnoticí agenturou polská NCN. Každá z agentur hradí tu část nákladů, která připadá na vědce z její země. Řešení tříletých projektů začne od ledna příštího roku.

Projekty financované NCN a GA ČR

23-09472L RNDr. Edvard Ehler, Ph.D. Bioarcheologická analýza původu a mobility lidských populací pozdní doby bronzové a starší doby železné ve střední Evropě Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.
23-09731L doc. Mgr. Michal Botur, Ph.D. Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta
23-09516L Mgr. Edyta Tabor, Ph. D. Zelené CO2 – průzkum cest k udržitelné výrobě platformových chemikálií Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v.v.i.
23-09699L Martin Fotta Nerovné občanství a transnacionální mobilizace polských, českých a ukrajinských Romů tváří v tvář válce na Ukrajině Etnologický ústav AV ČR, v.v.i.
23-09559L RNDr. Eduard Petrovský, CSc. Původ železitých minerálů ve vysoce propustných půdách a určení půdních diagnostických vrstev pomocí magnetických parametrů Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
23-09662L prof. Dr. Ing. Martin Melecký, Ph.D. Návrat státního kapitalismu: dopad státního vlastnictví na trhy, zadluženost a životní prostředí Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta
23-09778L prof. Ing. František Wald, CSc. Materiálová a konstrukční odezva na dynamická zatížení za požáru České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební
23-09637L RNDr. Karel Tůma, Ph.D. Vliv difúze na vznik omega fáze v metastabilních slitinách beta-Ti: mikromechanický vhled s využitím phase-field modelování

 

Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
23-09743L Mgr. Maksym Buryi, Ph.D. Pokročilé monokrystalické tenkovrstvé scintilátory na bázi komplexních oxidových sloučenin: inženýrství přenosu energie pro optimalizaci výkonu  Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
23-09730L M.Sc. Petr Štěpánek, Ph.D. Atmosférická cirkulace a extrémy počasí ve střední Evropě a jejich reprezentativnost v klimatických modelech Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.

 

Projekt financovaný NCN, FWF a GA ČR

23-09697L PharmDr. Miloš Petřík, Ph.D. Využití syntetických sideroforů pro molekulární zobrazování Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta

 

Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání polsko-českých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu, 10. 8. 2023 (*.pdf)

Tyto a další mezinárodní projekty jsou podpořeny díky iniciativě WEAVE, jejímž je GA ČR zakládajícím členem. Cílem této iniciativy je usnadnit vědeckou spolupráci mezi celkem 12 evropskými agenturami podporujícími základní výzkum a umožňovat řešení vědeckých projektů výzkumným týmům až ze 3 zapojených států.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY