Skip to content
Vědcům z českých a japonských institucí se za podpory GA ČR podařilo najít způsob, jak zlepšit termoelektrické vlastnosti tenkých vrstev nitridu skandia (ScN), nanesených na substráty oxidu hořečnatého (MgO). Tento materiál dokáže přeměňovat teplo na elektřinu a a jeho vlastnosti jsou klíčové zejména při vysokých provozních teplotách. Základem jsou tzv. zdvojené (dvojčatové) domény (z angl. twin domain), speciální struktury vznikající při přípravě materiálu. Díky nim mají vrstvy ScN při vysokých teplotách až dvaapůlkrát vyšší účinnost než dosud známé téměř bezchybné varianty.
Vrstvy nitridu skandia byly připraveny nanášením na substráty z oxidu hořečnatého, a to pomocí reaktivního magnetronového naprašování. „Vzniklé mikrovrstvy kolegové detailně analyzovali pomocí různých laboratorních metod (rentgenové difrakce, mikroskopie, spektroskopie) a výsledky jsme porovnali s výpočty na superpočítačích IT4Innovations,“ vysvětluje Dominik Legut z IT4Innovations. Ukázalo se, že výsledky jsou ovlivněny uspořádáním atomů v krystalové mřížce. Přirovnat si to můžeme k pokládání parket: pokud všechny parkety směřují jedním směrem, jde o „perfektní“ vrstvu. Jakmile ale část parket otočíme zrcadlově, vzniká zdvojená doména – a právě ta je pro materiál přínosná.
„Výsledky ukázaly, že vrstvy se zdvojenými doménami mají při vysokých teplotách výrazně lepší termoelektrické vlastnosti než téměř bezchybné homogenní vrstvy. Konkrétně dosahují o 30 % vyššího Seebeckova koeficientu a vykazují nižší tepelnou vodivost. To z nich dělá slibný materiál pro termoelektrické využití,“ shrnuje Urszula Wdowik z IT4Innovations.
Na výzkumu spolupracovali odborníci z Akademie věd ČR, IT4Innovations při VŠB-TUO, Západočeské univerzity, Univerzity Karlovy a ze dvou japonských institucí – National Institute of Materials Science a University of Tsukuba. Výpočty a simulace, které byly nezbytné pro pochopení chování materiálu, probíhaly na superpočítačích IT4Innovations.
Studie byla publikována v časopise Applied Surface Science Advances a podpořena Grantovou agenturou ČR (projekt 23-07228S).
Odborný článek:
Enhancing thermoelectric properties of ScN films through twin domains
https://doi.org/10.1016/j.apsadv.2024.100674
* Ilustrační obrázek převzat z článku: JMore-Chevalier, J., et al. (2025). Enhancing thermoelectric properties of ScN films through twin domains. Applied Surface Science Advances, 25, 100674. https://doi.org/10.1016/j.apsadv.2024.100674, Fig. 2, obrázek byl oříznut.
Zdroj: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava / IT4Innovations
Jiří Šmíd je herpetolog a jeho výzkum se zaměřuje na evoluci plazů v extrémních pouštních podmínkách. Po dokončení doktorátu absolvoval dvouletý postdoktorandský pobyt v Kapském Městě na South African National Biodiversity Institute (SANBI). Od návratu působí na Katedře zoologie PřF UK a v Zoologickém oddělení v Národním muzeu. Se svým týmem studentů a s kolegy hledá doktor Šmíd příčiny úspěšných radiací plazů Saharo-Arábie. Zjišťují, jaké mechanismy formovaly vznik a evoluční historii místní unikátní fauny.
Oceněný projekt: Genomické koridory v extrémních podmínkách: historická a současná populační dynamika pouštních plazů (Když se poušť zazelená: plazi jako svědkové klimatických proměn)
Globální změny klimatu se v historii nevyhnuly ani pouštím. Během čtvrtohorního klimatického kolísání se například mnohé z nich proměnily v zelené oázy. Tyto výkyvy měly dopad na tamní faunu, která byla dokonale přizpůsobená na život ve vyprahlých podmínkách.
Vědci se v rámci projektu zaměřili na typické obyvatele pouští – plazy. Zkoumali, jak historické změny klimatických podmínek ovlivňovaly jejich druhové složení a rozšíření v rámci Arabského poloostrova. S pomocí genetických a paleoklimatických dat mimo jiné zjistili, že navzdory úzké specializaci těchto organismů na extrémní sucho byli plazi schopni přežít vlhká období v pouštních „kapsách“, které existovaly i v dobách, kdy se vyprahlá poušť změnila v savanu s jezery.
Projekt odhalil vývoj pouštní biodiverzity v delším časovém horizontu a pomohl pochopit demografickou historii jednotlivých druhů plazů. Zmapoval také přesuny jejich populací v návaznosti na měnící se podmínky prostředí.
Matyáš Havrda z Filosofického ústavu AV ČR se zabývá počátky vědeckého myšlení ve starověkém Řecku a pozdní antice. Zajímá ho, jak se vědecký postoj ke světu oddělil od filosofického a náboženského a v čem se tyto postoje od sebe liší. Zkoumá, jak staré žánry myšlení, ke kterým se dodnes hlásíme, zdůvodňují své výpovědi o člověku a o světě – jakou roli v tom hraje zkušenost, jakou víra a jakou logika. Zajímá ho také rozdíl mezi argumenty, jejichž cílem je něco poznat, a těmi, jejichž cílem je někoho o něčem přesvědčit.
Oceněný projekt: Aristotelský důkaz v teorii a praxi Galénovy lékařské vědy (Galén a vznik vědecké metody: Rekonstrukce ztraceného díla)
Naše představa o tom, co je věda a co znamená vědecké zkoumání, se postupně formovala v průběhu staletí. Jednou z klíčových osobností, která položila základ jejímu modernímu pojetí, byl slavný antický lékař a filosof Galén (2.–3. století n.l.).
Projekt se zaměřil na rekonstrukci jeho spisu O důkazu, který se dochoval pouze nepřímo – prostřednictvím citací a výpisků jiných autorů. V tomto díle Galén názorně vysvětluje, co je to vědecký problém a jak přistupovat k jeho řešení. Zabývá se klíčovými otázkami poznání: co můžeme vědět s jistotou, co pouze s určitou pravděpodobností – a co nelze poznat vůbec. Důraz klade i na roli matematiky a logiky ve vědě.
Řešitelskému týmu se podařilo identifikovat nové prameny a shromáždit a interpretovat fragmenty tohoto díla z řeckých a arabských textů. Díky tomu bylo možné rekonstruovat jeho původní znění. Výsledky, včetně publikace o Galénově filosofii vědy, byly publikovány v prestižních nakladatelstvích a vzbudily mezinárodní ohlas.
Peter Dráber se věnuje výzkumu imunitního systému na úrovni jednotlivých proteinů. Několik let působil na University College London, kde získal cenné zkušenosti s výzkumem zánětlivých reakcí. Po návratu do České republiky založil vlastní výzkumnou skupinu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v centru BIOCEV. Jeho tým se zaměřuje na hledání nových přístupů, jak cíleně tlumit škodlivou imunitní odpověď u autoimunitních onemocnění, aniž by byla narušena přirozená obranyschopnost organismu.
Oceněný projekt: Role proteinu CMTM4 v signalizaci přes IL17-receptor (Ztišení zánětlivé komunikace mezi buňkami pro potlačení autoimunitních nemocí)
Imunitní systém nás chrání před nejrůznějšími infekcemi. Pokud je však aktivován příliš silně, může začít napadat vlastní tělo – a to vede ke vzniku autoimunitních onemocnění. Aby imunitní odpověď probíhala správně, musí buňky mezi sebou komunikovat prostřednictvím malých signálních proteinů zvaných cytokiny. Jedna buňka je uvolní do okolí, jiná je zachytí pomocí receptorů a následně spustí nebo utlumí obrannou reakci. Jedním z klíčových cytokinů je interleukin-17, který upozorňuje na přítomnost infekce a aktivuje účinnou obranu. Jeho nadprodukce však může vést k autoimunitním zánětům, například k lupénce.
V rámci projektu vědci objevili nový regulátor buněčné reakce na interleukin-17, a to málo prozkoumaný protein CMTM4. Buňky, které tento protein postrádají, na interleukin-17 téměř nereagují, a v experimentálním modelu lupénky se díky tomu nerozvíjí nežádoucí autoimunitní reakce. Zaměření na CMTM4 tak představuje potenciál pro vývoj nových léčiv proti některým autoimunitním chorobám.
Šárka Nečasová je odbornicí v oboru parciálních diferenciálních rovnic se zaměřením na proudění tekutin. Aspiranturu v oboru matematická analýza ukončila v roce 1991 na FJFI. V roce 1995 nastoupila do Matematického ústavu AV ČR. V roce 2003 obdržela Wichterleho cenu AV ČR a v roce 2021 Akademickou prémii AV ČR. V roce 2010 obhájila habilitaci ve Francii a v roce 2013 doktorskou disertační práci. Doktorka Nečasová má tři již dospělé děti. V roce 2024 byla označena v rámci časopisu Forbes jako Top Female Scientist v ČR.
Oceněný projekt: Matematická teorie a numerická analýza rovnic vazkých newtonovských stlačitelných tekutin (Matematické modely pomáhají v biomedicíně, meteorologii nebo při práci s těžkou technikou)
Projekt se soustředil na analýzu vybraných matematických modelů, které se snaží popsat fyzikální situace v reálném světě. Konkrétně se vědci specializovali na mechaniku tekutin, dynamiku pevných látek a jejich vzájemné působení. Tyto modely díky numerickým simulacím i praktickému měření vylepšili, aby poskytovaly přesnější výsledky.
Vyvinuté modely mají obrovský aplikační potenciál a přispívají k rozvoji mnoha oborů, včetně biomedicíny nebo meteorologie. Díky nim je možné například přesněji popsat a predikovat proudění krve v cévách, růst nádorů, šíření akustických vln, proudění vzduchu kolem letadel nebo pohyb mikroorganismů.
Řešitelský tým výstupy projektu využil ve spolupráci s aplikační sférou. Přispěly k odhlučnění a dalšímu vylepšení vlastností těžké techniky. Výsledky projektu také přispívají k hlubšímu pochopení Navierových-Stokesových rovnic, které se řadí mezi sedm matematických problémů milénia.
Jiří Mikyška je absolventem oboru Matematické inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, kde od roku 2005 působí na Katedře matematiky. Zabývá se výpočetními metodami pro simulaci transportu látek a tepla v porézním prostředí, termodynamikou směsí a aplikacemi těchto metod v ekologických problémech spojených s těžbou ropy, ukládáním energie a využitím geotermálních zdrojů. Je autorem 38 odborných článků indexovaných na Web of Science, které zatím získaly více než 500 citací.
Oceněný projekt: Vícefázové proudění, transport a změny struktury zeminy související se zamrzáním a rozmrzáním vody v podpovrchových vrstvách (Vědci zjistili, co se děje v rozmrzajícím permafrostu)
Projekt se zaměřil na analýzu procesů zamrzání a rozmrzání permafrostu. Při nich dochází k uvolňování metanu a dalších látek, které významně přispívají ke globálnímu oteplování. Lepší pochopení problematiky je klíčové pro zmírnění negativních dopadů těchto jevů.
Vědci při zkoumání strukturálních změn rozmrzající zeminy propojili experimentální přístup, kdy vzorky zemin snímkovali pomocí rentgenové tomografie, neutronové radiografie a difrakce (ohybu neutronových vln), s matematickým modelováním. Konkrétní analyzované jevy zahrnovaly například vícefázové proudění a přenos látek či tepla.
Výsledky projektu poskytují možnost lépe modelovat reálné děje díky novým a přesnějším experimentálním a numerickým metodám. Vědci provádí detailnější a věrohodnější analýzu a predikci procesů souvisejících se zamrzáním a táním vody v podpovrchových vrstvách i s následným šířením uvolněných látek.
Zájemkyně a zájemci o členství v hodnoticích panelech GA ČR se mohou hlásit během celého roku – jejich nominace jsou platné dva roky. K pravidelné obměně členek a členů panelů vzhledem k jejich končícímu funkčnímu období dochází každý rok.
GA ČR hledá odbornice a odborníky, kteří od dubna 2026 budou působit obzvláště v následujících panelech:
Technické vědy
- P105 – Stavební inženýrství
- P107 – Anorganická materiálová věda a inženýrství
Vědy o neživé přírodě
- P203 – Jaderná a částicová fyzika, astronomie a astrofyzika
- P204 – Fyzika kondenzovaných látek a materiálů, fyzika plazmatu a nízkých teplot
- P209 – Fyzika atmosféry, meteorologie, klimatologie a hydrologie, geofyzika a fyzická geografie
Lékařské a biologické vědy
- P301 – Biochemie, molekulární a strukturní biologie, genetika, genomika a bioinformatika
- P302 – Mikrobiologie, parazitologie, imunologie a biotechnologie (přidáno 10. 10. 2025)
- P303 – Buněčná, vývojová a evoluční biologie, regenerace a reprodukce
- P304 – Nádorová biologie, experimentální onkologie
- P305 – Neurovědy
- P306 – Lékařské vědy – fyziologie a biofyzika, patologie a patofyziologie, diagnostika a terapie, farmakologie a toxikologie
Společenské a humanitní vědy
- P401 – Filosofie, teologie, religionistika – odborník/nice na novověkou filosofii; německou a francouzskou filosofii od 19. století do současnosti; analytickou filosofii a etiku; teologii se zaměřením na biblistiku, případně systematickou teologii
- P402 – Ekonomické vědy, makroekonomie, mikroekonomie, ekonometrie, kvantitativní metody v ekonomii – odborník/nice na ekonomické teorie, mikroekonomiku/makroekonomiku
- P403 – Podnikové a manažerské vědy, finance, finanční ekonometrie a operační výzkum – odborník/nice na podnikové a manažerské vědy (přidáno 8. 10. 2025)
- P404 – Sociologie, demografie, sociální geografie a mediální studia – odborník/nice na sociologii s přesahem do sociální antropologie nebo/a demografie (přidáno 15. 10. 2025)
- P405 – Archeologie a starší dějiny (do roku 1780) – odborník/nice na archeologii středověku
- P409 – Vědy o umění – odborník/nice na divadelní nebo filmové vědy (20.-21. století); historii architektury
- P410 – Moderní dějiny (od roku 1780) a etnologie – odborník/nice na etnologii
Zemědělské a biologicko-environmentální vědy
- P501 – Fyziologie a genetika rostlin, rostlinolékařství
- P502 – Fyziologie a genetika živočichů, veterinární lékařství
- P503 – Potravinářství, ekotoxikologie a environmentální chemie
- P504 – Péče o krajinu, lesnictví a půdní biologie, ekologie ekosystémů
- P505 – Ekologie živočichů a rostlin
- P506 – Botanika a zoologie
Pro funkční období od dubna 2026 podávejte nominace do 11. listopadu 2025.
Předseda Grantové agentury České republiky (GA ČR) profesor Milan Jirsa dnes večer v Lichtenštejnském paláci HAMU ocenil pět nejlepších vědeckých projektů. Oceněný základní výzkum přispěl k významnému prohloubení znalostí v daných disciplínách a otevřel cestu k jejich dalšímu praktickému využití. Letošní pětice laureátů uzavře jubilejní stovku vědců a vědkyň, kteří Cenu od roku 2003 dosud získali.
V oceněných projektech vědkyně a vědci například zjistili, jak mezi sebou komunikují buňky při autoimunitních onemocněních, což otevírá možnosti jejich léčby. Zabývali se procesy rozmrzání a zamrzání permafrostu a jejich dopady na klima. Rekonstruovali ztracené dílo antického lékaře a filosofa Galéna. Analyzovali složité matematické modely pro využití v reálném životě a hned je aplikovali při inovacích zemědělské techniky. A ukázali také, jaký dopad měly klimatické změny na život v pouštích.
„Výběr projektů byl i letos nesmírně náročný, protože byla nominována řada vynikajících projektů. I to je důkazem, že kvalita českého výzkumu trvale roste a v mnoha oblastech dosahuje světové úrovně. Důležitý je také významný aplikační přesah letošních oceněných projektů – některé poznatky byly už v průběhu výzkumu využity v praxi,“ říká profesor Milan Jirsa, předseda GA ČR.
Cena předsedy GA ČR je pravidelně udělována od roku 2003 jako ocenění mimořádných výsledků dosažených při řešení grantových projektů ukončených v předchozím roce. Laureáti jsou vybíráni na doporučení několika stovek vědkyň a vědců, kteří hodnotí projekty financované GA ČR. Ceny jsou udělovány v pěti oblastech základního výzkumu: technické vědy; vědy o neživé přírodě; lékařské a biologické vědy; společenské a humanitní vědy a zemědělské a biologicko-enviromentální vědy. Letošní pětice laureátů uzavře jubilejní stovku oceněných vědců a vědkyň.
Předávání Ceny předsedy GA ČR se zúčastnili zástupci ministra pro vědu výzkum a inovace, ministerstva školství, Rady pro výzkum, vývoj a inovace, univerzit, Akademie věd České republiky a desítky dalších významných hostů.
Oceněné projekty
Technické vědy
prof. Ing. Jiří Mikyška, Ph.D., Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze
Vědci zjistili, co se děje v rozmrzajícím permafrostu (projekt: Vícefázové proudění, transport a změny struktury zeminy související se zamrzáním a rozmrzáním vody v podpovrchových vrstvách)
Globální klimatická změna stále více zasahuje i vzdálené oblasti pokryté permafrostem. Kdysi zcela zamrzlá území roztávají a uvolňují řadu chemických látek. Tyto děje výrazně ovlivňují zemskou atmosféru i životní podmínky na Zemi. Výzkum přinesl nové matematické modely a numerické simulace pro předpověď chování složitých systémů mrznoucí a tající vody v horninách.
Vědy o neživé přírodě
RNDr. Šárka Nečasová, CSc., DSc., Matematický ústav Akademie věd České republiky
Matematické modely pomáhají v biomedicíně, meteorologii nebo při práci s těžkou technikou (projekt: Matematická teorie a numerická analýza rovnic vazkých newtonovských stlačitelných tekutin)
Oceněný projekt podstatným způsobem rozvinul matematické řešení modelů, které popisují komplikované fyzikální děje. V reálném prostředí se jedná o proudění vzduchu nebo pohyb tekutin, například i životodárné krve v našich cévách. Poznatky v rámci oceněného projektu se už nyní uplatnily v praxi. Vědci spolupracují na optimalizaci fungování těžké techniky například se společností Bobcat.
Lékařské a biologické vědy
Mgr. Peter Dráber, Ph.D., 1. lékařská fakulta, BIOCEV, Univerzita Karlova
Ztišení zánětlivé komunikace mezi buňkami pro potlačení autoimunitních nemocí (projekt: Role proteinu CMTM4 v signalizaci přes IL17-receptor)
Výzkumný tým se zaměřil na hledání nových přístupů, jak cíleně tlumit škodlivou imunitní odpověď u autoimunitních onemocnění, aniž by byla narušena přirozená obranyschopnost organismu. V tomto projektu vědci detailně studovali aktivaci důležitého prozánětlivého receptoru, který rozpoznává zánětlivý protein IL-17. Vědci objevili dosud neznámou, avšak z hlediska lidské imunity velmi důležitou součást tohoto receptoru – málo prozkoumaný protein CMTM4.
Společenské a humanitní vědy
Mgr. Matyáš Havrda, Ph.D., DSc., Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.
Galén a vznik vědecké metody: Rekonstrukce ztraceného díla (projekt: Aristotelský důkaz v teorii a praxi Galénovy lékařské vědy)
Galénovy spisy po staletí tvořily základ univerzitního vzdělání a přispěly ke vzniku medicíny jako vědního oboru. Vědci se zaměřili na rekonstrukci jeho ztraceného pojednání O důkazu. Z řeckých a arabských pramenů shromáždili všechna dostupná svědectví o tomto významném díle, včetně textů dosud nevydaných, a předložili celkovou rekonstrukci jeho obsahu. Rozšířili tak poznání o dějinách vědy a vědecké metody.
Zemědělské a biologicko-environmentální vědy
Ing. et Mgr. Jiří Šmíd, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova
Když se poušť zazelená: plazi jako svědkové klimatických proměn (projekt: Genomické koridory v extrémních podmínkách: historická a současná populační dynamika pouštních plazů)
Globální změny klimatu se v historii nevyhnuly ani pouštím. Během čtvrtohorního klimatického kolísání se například mnohé z nich proměnily v zelené oázy. Projekt odhalil vývoj pouštní biodiverzity v delším časovém horizontu a pomohl pochopit demografickou historii jednotlivých druhů plazů. Zmapoval také přesuny jejich populací v návaznosti na měnící se podmínky prostředí.
Astronomové z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy s kolegy z Univerzity Aix-Marseille za podpory GA ČR zjistili, odkud pochází nejprimitivnější materiál ve sluneční soustavě. Podle jejich studie, kterou publikoval časopis Nature Astronomy, pocházejí obě hlavní skupiny uhlíkatých meteoritů – označované jako CM a CI – z uhlíkatých planetek, jež byly do vnitřní části sluneční soustavy transportovány z oblasti za Saturnem, Uranem a Neptunem, a to v rozdílných časech tři až čtyři, resp. čtyři až pět milionů let po vzniku Slunce.
Primitivní meteority se obvykle vyznačují přítomností chondrulí – malých kulových krystalických částí, které vznikly při rychlém ochlazování. Zatímco meteority typu CM jsou bohaté na chondrule, meteority typu CI žádné takové části nemívají. To zřejmě znamená, že tyto materiály musely vzniknout v rozdílných oblastech. Jejich měřené stáří je 4,56 miliard let a do dneška se uchovaly v podobě rozměrných, zhruba 100km planetek.
Astronomové si povšimli, že planetky typu CM a CI, které jsou dnes pozorovány v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, obíhají v rozdílných vzdálenostech od Slunce. Toto však není jejich původní vzdálenost, kde vznikly. Je známo, že uhlíkatý materiál se tvořil za Jupiterem a do pásu planetek byl implantován. Autoři studie proto provedli numerické simulace tohoto procesu, aby určili, ze kterých vzdáleností planetky původně pocházejí.
„Implantace je komplexní proces a při jeho zkoumání je nutné zohlednit nejen planety a jejich růst a migraci, ale také plynné prostředí rané sluneční soustavy,“ vysvětluje hlavní autorka studie dr. Sarah Andersonová z astrofyzikální laboratoře na Univerzitě Aix-Marseille. „Tento plyn, který nazýváme sluneční mlhovinou, způsobuje aerodynamický odpor, tření, a zpomaluje planetesimály rozptýlené z vnější části slunečních soustavy, což pomáhá jejich zachycování na stabilních orbitách ve vnitřní části.“
Klíčovým objevem bylo zjištění, že vzdálenosti implantovaných planetesimál „zrcadlí“ stav mlhoviny v okamžiku jejich příletu. Když byla hustota plynu velká, například na třech astronomických jednotkách, většina planetesimál byla zachycena právě v této vzdálenosti. To znamená, že odlišné vzdálenosti planetek CM a CI odpovídají rozdílným časům, tedy rozdílné fázi vývoje mlhoviny. Planetky typu CM přiletěly dříve, během formování planety Saturn, když byla mlhovina ještě hustá. Planetky typu CI přiletěly později, až po formování Uranu a Neptunu, když se mlhovina rozplývala.
Simulace ukazují ještě jeden důležitý proces, a to přenos vody z vnějších částí sluneční soustavy do terestrické zóny, tzn. do vzdálenosti okolo jedné astronomické jednotky. „Planetky obou typů mají totiž vysoký relativní obsah vody, jde až o desítky procent. Protože mlhovina existovala i v okolí formující se Země, naše simulace naznačují, že voda na Zemi pochází z uhlíkatých planetek typu CM,“ říká spoluautor studie doc. Miroslav Brož z Astronomického ústavu UK.
Zemský oceán představuje jen zhruba 0.02 % celkové hmotnosti Země, což znamená, že Země vznikala ze suchého materiálu. Protože implantace uhlíkatých planetek typu CM v terestrické zóně má podstatně vyšší účinnost než jiné zdroje, jeví se v současnosti tyto objekty jako nejpravděpodobnější zdroj pozemské vody. Původ vody je přitom klíčové multidisciplinární téma, neboť určuje podmínky, za jakých se na Zemi zrodil život.
Zdroj: MFF UK
Úvodní foto: Meteorit Allende, uhlíkatý chondrit typu CV3 (Wikimedia Commons)
