Grantová agentura České republiky již podruhé podpořila začínající vědce granty JUNIOR STAR. Projektů se začátkem řešení v roce 2022 bylo podpořeno 16 z celkových 315 návrhů. Vybrané projekty letos stejně jako minulý rok představíme ve webovém seriálu.
Díky pětiletým projektům a možnosti čerpat až 25 milionů korun mají řešitelé možnost vědecky se osamostatnit, realizovat své vlastní originální myšlenky a přinést do české vědy nová výzkumná témata. To vše v raném stádiu své vědecké kariéry – granty JUNIOR STAR jsou určeny pro badatele, kteří získali doktorát maximálně před osmi lety, publikovali v prestižním zahraničním vědeckém časopise a mají za sebou významnou zahraniční zkušenost.
Dynamika rázů s využitím rychlé rentgenové radiografie a zábleskového rentgenového zdroje
Ing. Tomáš Fíla, Ph.D., Fakulta dopravní, České vysoké učení technické v Praze
„Chceme umožnit provádět v laboratoři experimenty, které jsou v současné době možné jen ve velmi omezené míře na pracovištích vybavených urychlovači částic a zařízeními pro dynamické testování materiálů.“
Projekt JUNIOR STAR Tomáše Fíly kombinuje pokročilé metody experimentální dynamiky s nejmodernějšími metodami rychlého časosběrného rentgenového zobrazování, přičemž je docíleno bezprecedentních možností výzkumu materiálů se složitou strukturou při dějích se střední a vysokou rychlostí deformace.
„Příkladem experimentu v rázové dynamice je použití vzduchového děla. S jeho pomocí střílíme zkoumaný vzorek proti pevné překážce, kde dojde k jeho poškození nebo přímo destrukci. V průběhu experimentu měříme působící síly a navíc s využitím rychloběžné kamery a speciálního zdroje rentgenového záření můžeme pořizovat rentgenové snímky vzorku v průběhu jeho deformace. To nám umožňuje analyzovat, co se během rázu dělo uvnitř vzorku a využít toho pro popis jeho chování, analýzu poškození a návrh dokonalejších materiálů pro danou aplikaci,“ vysvětluje řešitel projektu Tomáš Fíla.
Na základě prováděných experimentů budou ověřeny nebo formulovány nové teorie o fungování složitých materiálů při rázovém zatížení, a to na základě přímo pozorovaných jevů. Získané poznatky budou využity při návrhu nových materiálů optimalizovaných pro různé aplikace, například pro deformační zóny dopravních prostředků či balistickou ochranu.
Ing. Tomáš Fíla, Ph.D.
Vliv změny klimatu na dynamiku periglaciálního prostředí v oblasti Antarktického poloostrova
Mgr. Filip Hrbáček, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
„Náš výzkum umožňuje sledovat vývoj a změny jednoho z vůbec nejvzácnějších prostředí na Zemi.“
Podpořený projekt si klade za cíl zhodnotit současný stav termálních podmínek v oblasti Antarktického poloostrova, srovnat ho s daty z minulosti a na základě zjištěných výsledků predikovat vývoj do roku 2100.
„Projekt nám umožní lépe pochopit, jaká je citlivost termálně-vlhkostních podmínek svrchní části půdy na probíhající klimatickou změnu napříč oblastí Antarktického poloostrova. Je předpoklad, že se do konce 21. století se plocha odledněných oblastí v regionu Antarktického poloostrova zdvojnásobí. Není ale vůbec jasné, jakým způsobem by měl environmentální vývoj těchto nově odledněných oblastí probíhat. Na základě našich výsledků bude možné vytvořit i určité analogie mezi jednotlivými oblastmi a vytvořit různé scénáře předpokládaných změn v terestriálním prostředí,“ uvádí Filip Hrbáček.
Výzkum bude probíhat na stanici Johana Gregora Mendela, kterou od roku 2007 na ostrově Jamese Rosse provozuje Masarykova univerzita. Pro řešitele projektu bude nadcházející antarktická expedice již 7. výpravou. Dohromady již v nehostinných podmínkách ledového kontinentu strávil téměř rok.
Mgr. Filip Hrbáček, Ph.D.
Reakční sítě na fázových rozhraních pro dynamickou samoskladbu
Ing. Petr Kovaříček, Ph.D., Fakulta chemické technologie, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
„Zajímá nás celý ‚chemický ekosystém‘ molekul, které spolu interagují, vyměňují si energii, náboj a dokonce i své součásti.“
Projekt Petra Kovaříčka odpoví na otázky, co se děje s energií a nábojem, když se molekuly organizují do pevného materiálu, jak se molekuly chovají na povrchu tohoto materiálu a jak se jejich přechod do pevného stavu projeví například v roztoku nad ním. Výsledky projektu mají potencionální využití pro aplikace v heterogenní katalýze, fotoredoxní katalýze a organické optoelektronice (například fotovoltaické články, diody).
„Organizace molekul na rozhraní pevná fáze/kapalina, obecně na fázových rozhraních, je zásadní proces, s nímž a jehož důsledky se každý z nás setkává neustále, aniž o tom uvažujeme či vůbec víme. Počínaje povrchem buňky, přes katalyzátor vašeho auta, po váš mobil a veškerou elektroniku vůbec, to vše jsou oblasti, které jsou založené na tom, jak spolu molekuly komunikují na fázových rozhraních,“ říká Petr Kovaříček.
Vědecký tým Petra Kovaříčka, který v reakci na válku na Ukrajině zaměstnává i dvě ukrajinské vědkyně, má domluvenou spolupráci s vědeckými skupinami v Bari v Itálii, v Montrealu v Kanadě, ale také v Curychu, Štrasburku, Lovani či sousední Bratislavě.
Ing. Petr Kovaříček, Ph.D.
Dešifrování počátků replikace DNA v integritě genomu
Mgr. Hana Sedláčková, Ph.D., Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
„Náš výzkum může pomoci navrhnout nové strategie v léčbě rakoviny.“
„Ve svém projektu se zabývám kopírováním DNA, takzvanou replikací DNA, přesněji řečeno, jak je tento složitý proces v buňce regulován, aby bylo dosaženo vzniku co nejvěrnější kopie DNA. Chyby při replikaci DNA neboli mutace patří k nejčastějším příčinám vzniku rakoviny. Současná literatura uvádí, že až dvě třetiny rakoviny jsou způsobeny právě chybami v replikaci DNA,“ představuje svůj projekt Hana Sedláčková.
Projekt se zaměřuje na první kroky procesu kopírování DNA, který je řízen takzvanými pre-replikativními proteinovými komplexy, které je možné si představit jako základní stavební kameny celé replikace. „Paradoxně regulace pre-replikativních komplexů je v lidských buňkách jen málo prozkoumána, tím se však otevírá prostor pro naše bádání.Porozumění, jak jsou tyto ‚stavební kameny‘ replikace DNA v buňce regulovány nám pomůže zase o něco blíže porozumět vzniku nádorového onemocnění – zejména těch, u kterých je hladina pre-replikativní komplexů zvýšena za účelem rychlého růstu nádoru,“ uvádí vědkyně.
Řešitelka projektu Hana Sedláčková má na svém kontě již několik významných úspěchů, za zmínku stojí prestižní mezinárodní ocenění The Undergraduate Awards, známé jako Nobelova cena pro mladé nebo stáž v prestižním Ph.D. programu na univerzitě v dánské Kodani.
Změna klimatu mění rovnováhu vztahů v přírodě a ohrožuje přirozené nepřátele škůdců, čímž zvyšuje pravděpodobnost, že se tito škůdci přemnoží. Výzkum týmu Jana Hrčka z Biologického centra Akademie věd ČR podpořený juniorským grantem GA ČR zároveň ukazuje, jak důležitá je ochrana rozmanitosti pro udržení klíčových vztahů v přírodě.
Zjistit, jak reagují na rostoucí teploty nejen jednotlivé druhy, ale celá společenstva, tj. populace druhů propojená sítí vzájemných vztahů, je v současnosti naléhavou výzvou. Pro její řešení vědci vyvinuli modelový systém společenstva octomilek a jejich parazitoidů.
Parazitické vosičky (parazitoidi) kladou vajíčka do larev hmyzu tak, jak to zachytila na obrázku Chia-Hua Lue, postdoktorandka z řešitelského týmu. Parazitoid se vyvíjí v těle hostitele a tím ho postupně zahubí, podobně jako vetřelec z kultovního filmu. Parazitoidi patří mezi důležité přirozené nepřátele hmyzích škůdců a nejrozmanitější skupiny organismů vůbec.
Parazitická vosička klade vajíčko do larvy hmyzu
V rámci řešení projektu GA ČR s názvem „Vliv teploty na potravní sítě hostitelů a jejich parazitoidů: role imunity a symbiotických bakterií“ vědci zjistili, že vyšší teploty očekávané v rámci probíhajících změn klimatu parazitoidům nesvědčí, protože se při nich nedokáží úspěšně vyvíjet ve svých hostitelích. Platí to ve většině možných složení společenstev, například když má hostitel přímého konkurenta.
Projekt je součástí základního výzkumu a jeho úkolem je tedy pojmenovávat obecné problémy a připravovat metodiku pro další výzkum, který pak může prozkoumat dopady pro konkrétní druhy škůdců. Octomilky jsou v zásadě neškodné a slouží jako vhodný model, se kterým se bezpečně a dobře pracuje. Vyjímkou je octomilka Drosophila suzukii, která škodí po celém světě při produkci drobného ovoce, jako jsou jahody, třešně, borůvky nebo vinná réva. Výsledky výzkumu jsou proto přímo využitelné i pro tento druh.
Stihnou škůdce parazitovat včas?
Stěžejní výsledek projektu byl publikován ve špičkovém časopise Global Change Biology (Pardikes et al. 2022). Týká se načasování událostí v přírodě, které prochází kvůli oteplování velkými změnami. Rostliny kvetou dříve, hmyzí škůdci se též objevují s předstihem a během sezóny vyprodukují více generací. Zvýšená teplota navíc zrychluje vývoj a tím zkracuje dobu, během níž mohou probíhat klíčové vztahy. Například rychlé odkvetení zvyšuje riziko neúspěšného opylení a nedostatku potravy pro opylovače. Stejně tak hrozí, že přirození nepřátelé škůdců hmyzu časově minou zkrácený vývoj svých hostitelů a nedokážou škůdce účinně držet na uzdě. Posledně jmenovaným problémem se vědci zabývali ve zmiňovaném článku.
Na modelovém společenstvu octomilek a jejich parazitoidů badatelé zjišťovali, jaké vztahy ve společenstvu by mohly problém se zkráceným časovým oknem pro parazitaci zmírnit. Zvýšená konkurence sice prodlužuje vývoj hostitele a tím zvětšuje časové okno pro parazitaci, ale zároveň vede k slabším hostitelům, na kterých se parazitoidi nedokáží plně vyvinout. Zato přítomnost alternativního hostitele zvětšuje okno příhodné pro parazitaci a tím zvyšuje schopnost parazitoidů kontrolovat populace svých hostitelů. Těchto výsledků řešitelé dosáhli kombinací laboratorních experimentů s matematickým modelem umožňujícím dlouhodobou předpověď. Ukazuje se tak, že ochrana rozmanitosti je zásadní pro udržení klíčových interakcí v přírodě.
Vždyť ty vosičky vypadají všechny stejně!
Rozlišení druhů parazitoidů je často velmi obtížné i pro zkušené specialisty. Zároveň ale parazitické vosičky napadají různé hostitele s odlišným úspěchem, a přesné určení druhu je tedy zásadní. V takovém případě je ideální pro identifikaci použít místo vnějších rysů krátké sekvence DNA, takzvanou molekulární identifikaci. Je ale napřed potřeba shromáždit sekvence ze spolehlivě určených jedinců a zaručit možnost v budoucnu určení ověřit či přehodnotit s tím, jak se bude taxonomie parazitoidů vyvíjet. V rámci projektu GA ČR řešitelé zorganizovali velkou mezinárodní skupinu vědců a vytvořili databázi vzorků hmyzu a z nich získaných sekvencí DNA pro druhy parazitoidů octomilek (Lue et al. 2021), které jsou specialisty popsané, i těch, které teprve na popis druhu čekají. Databáze již slouží jak pro základní výzkum, tak pro další výzkum přirozených nepřátel výše zmíněného škůdce Drosophila suzukii. Zároveň může databáze do budoucna pomoci i jako vzor pro vyřešení rozpoznávání jiných důležitých skupin hmyzu a dalších organismů.
Potravní vztahy v přírodě se dají vyjádřit sítí vztahů mezi hostiteli (dole) a konzumenty či parazity (nahoře). Řešitelský tým tyto složité sítě potravních vztahů rozplétá: zkoumá jednotlivé vztahy nebo části sítě v laboratoři. Znalosti těchto dílčích vztahů pak umožňují pochopit, jak fungují komplexní systémy v přírodě.
Nový experimentální systém
Jedním z cílů projektu bylo vytvořit samotný experimentální systém, který by umožnil studium reálného, i když menšího společenstva hmyzu jak v laboratorních podmínkách, tak v přírodě, a tím umožnit pochopení vztahů ve společenstvech. Vhodné společenstvo octomilek a jejich parazitoidů v původním stavu bez invazních druhů vědci nalezli v australském pralese. Zkoumají ho ve spolupráci s kolegy z anglické University of Oxford a australské James Cook University a výsledkem této spolupráce bylo několik dalších publikací. Juniorský grant GA ČR, který rozvoj nového systému umožnil, byl hodnocen jako vynikající. Příprava nového systému byla také zásadní pro rozvoj laboratoře a postupně vedla též k vysokému hodnocení v soutěži ERC a nakonec k obržení prestižního grantu ERC-CZ. V současné době badatelé využívají tento systém také k výzkumu rychlých evolučních změn, které v přírodě probíhají.
Mezinárodní výzkumná skupina Jana Hrčka (uprostřed) na Biologickém centrum Akademie věd ČR
Autorství textu: Biologickém centrum Akademie věd ČR
Ač je sexuální život lidí starších 50 let tabuizovaný, hraje u mnoha lidí stále důležitou roli, a to jak při budování nových vztahů, tak při udržování či ukončování nynějších. Za podpory Grantové agentury České republiky řešil výzkumný tým Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity projekt Sexualita a internet v druhé půli života. Projekt se skládal ze sedmi dílčích studií a trval od roku 2017 do roku 2019.
Tříletý projekt vedený docentkou Annou Ševčíkovou se zabýval problematikou sexuality lidí nad padesát let, a to v těsné souvislosti s partnerskými vztahy a používáním internetu. Výzkum probíhal prostřednictvím hloubkových rozhovorů, sekundárních analýz dat evropského projektu Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe, obsahových analýz online sexuálně zaměřených poradenských platforem a realizace internetového šetření.
Závazky, obavy a preference partnera
Život po padesátce je plný tělesných, duševních i sociálních změn. S přibývajícím věkem jsou lidé nuceni čelit mnohým výzvám, ať už se jedná o problémy s erekcí či dosažením orgasmu, rozvody či ovdovění a hledání nového partnera. Tyto a další výzvy se více či méně dotýkají i sexuálního života. Starší lidé mohou mít například rozdílné představy o uspořádání domácností nebo obavy z možných či nepředvídatelných závazků vyplývajících (mimo jiné) ze stárnutí anebo z představ o stárnutí. Těmto obavám (v podobě péče o druhého, finančním podílením se na chodu domácnosti atp.) se poté podřizují další aspekty seznamování, jako třeba výběr partnera. U žen i u mužů byla v jedné ze studií výzkumu pozorována tendence oslovovat mladší partnery, která může vycházet právě i z těchto obav. Obě pohlaví se také shodovala, že se starším partnerem nebudou zažívat tak kvalitní sex. U žen převládaly stereotypní obavy o tom, že starším mužům bude chybět vitalita a že na tom po fyzické či mentální stránce nebudou natolik dobře, aby jako pár mohli bok po boku zestárnout. Také měly obavu, že jim přibude další člověk, o kterého budou muset případně pečovat. U mužů převládal důraz na vyšší atraktivitu, kterou spojovali s mladším věkem partnerek.
Vztah s odděleným bydlením jako alternativa tradičního soužití
I přes touhu po intimitě a emoční blízkosti, obě pohlaví toužila po vážném vztahu právě s co nejmenšími závazky a náklady. To se vyznačuje například přáním zachovat si svou nezávislost či neměnit své zaběhnuté způsoby života nebo vedení domácnosti. Vážný vztah s odděleným bydlením může představovat dobrý kompromis mezi potřebou vztahové intimity při zachování stávajících závazků i emočně cenných sociálních kontaktů s dětmi, vnoučaty a blízkými přáteli. I když jsou nesezdaná soužití či nové sňatky častějšími rodinnými formami starších párů, vážný vztah s odděleným bydlením představuje zajímavou alternativu. Lidé, kteří v rámci projektu preferovali vážný vztah s odděleným bydlením, subjektivně hodnotili svůj zdravotní stav jako lepší oproti lidem, kteří zůstali bez partnera. Možným vysvětlením by mohlo být, že setrvání ve vztahu s odděleným bydlením znamená také vzájemné návštěvy, cestování a případné setkávání mimo vlastní domácnost. Tyto aktivity mohou vyžadovat dobré sebehodnocení zdravotního vztahu. Je také možné, že lepší zdravotní stav napomáhá lépe plnit funkci vztahů s odděleným bydlením v pozdějším věku, kterou je mít někoho, s kým mohu sdílet koníčky, trávit volný čas a bavit se. Tato studie však neposkytla jednoznačné vysvětlení, proč někteří starší lidé navazují vážné vztahy s odděleným bydlením, zatímco jiní vstupují do nesezdaného soužití nebo manželství.
Sex jako zdroj bezpečí, potěšení a pocitu mládí
K vážnému vztahu, ať už v rámci společného soužití či nikoliv, patří intimní a často sexuální vztah. Sexuální aktivitu lidé starší 50 let chápali v rámci další studie projektu odlišnými způsoby. Pro některé lidi byl sex důležitý ze vztahového hlediska. Partnerský sex ve starším věku znamená být s někým, kdo se o nás zajímá, kdo o nás chce pečovat. Naopak absence sexu v důsledku ztráty partnera může vyvolávat pocit osamělosti a obavy, že zůstaneme sami. Druhý význam sexuální aktivity vycházel z celoživotního chápání sexu jako zdroje potěšení, které obohacuje život, zatímco jeho ztráta kvůli bolestivému sexu či nedostatečné erekci byla přirovnávána ke strasti. Třetí význam sexu souvisel s vitalitou a mládím, v jehož rámci je sexuální aktivita spojena s mladistvým vnímáním sebe sama a její ukončení znamenalo nástup skutečného stáří. Toto chápání odráželo názory účastníků na stárnutí a jejich obavy z něj.
Internet jako pomocník při obtížích
Vazba mezi sexem a rozkoší se může ve vyšším věku stát křehkou a proměnit se v trápení kvůli obtížím při sexuálních praktikách a přetrvávající sexuální touze. Za těchto okolností může docházet k dramatickým reakcím (např. přání, abychom už vůbec neměli chuť na sex, zpochybňování legitimity sexu ve vyšším věku či naopak trvání na souloži jako jediné možné podobě sexu). Vzhledem k tomu, že může být sex lidí 50+ stále tabuizován, někteří lidé hledají pomoc na internetu a anonymně konzultují potíže se sexualitou – zvláště, je-li obtížné je řešit osobně (nebo veřejně) či předešlé metody, medikace nebo pokusy nezabraly. Dotazovatelé se obraceli na internetové poradny jako na jednu z posledních možností, a to navíc ze zoufalství či obav, že kvůli klesající schopnosti mít sex ztratí nebo nenavážou partnerský vztah. Potíže s erekcí jsou některými staršími muži mimo jiné vnímány jako emočně znepokojivé kvůli jejich neschopnosti naplnit kulturní ideály mužnosti, což umocňuje situace, kdy se manželé sexu vyhýbají, a podněcuje starší ženy k tomu, aby to vnímaly jako své selhání být sexuálně atraktivní a splňovat kulturní ideály ženské krásy. Ze studie je patrné, že rozmanitost obtíží spojených s klesající kvalitou sexuálního života klade významné požadavky i na odborníky a jejich znalosti.
Internet, sex a závislost
Ač se v další studii realizované v rámci projektu opětovně ukázalo, že vyhledávání informací o sexu na internetu je častější u mužů, kteří mají potíže s erekcí, a u žen, které znepokojuje četnost sexuálních styků, nejednalo se o jediný způsob používání internetu. Starší lidé používají internet ke stimulaci a udržování svého sexuálního života a pravděpodobně ke zlepšení partnerského sexu. O tom svědčí skutečnost, že sledování online pornografie a navštěvování webových stránek sexshopů bylo spojeno jen s masturbací, a nikoliv i s poklesem frekvence partnerského sexu či sexuálního zdraví.
Užívání internetu s sebou může přinášet i rizika, například závislost. Jiná studie projektu naznačuje, že vyšší věk nechrání před rozvojem závislosti na sexu online (tj. závislostního užívání internetu pro sexuální účely) a zranitelnost související s věkem může rizika zesilovat. Studie poukázala, že nedostatek zaměstnání z důvodu nezaměstnanosti nebo odchodu do důchodu spolu s nudou a vyhledáváním neplaceného online sexu (tj. sexuální interakce zprostředkované prostřednictvím online chatu nebo webových kamer) zvyšují riziko online sexuální závislosti u dospělých ve věku 50+.
doc. Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D.
Autorství textu: Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
Mezinárodní tým výzkumníků pod vedením ekonomů z Masarykovy univerzity vytvořil nové modelovací nástroje, které umožňují přesnější predikce makroekonomických veličin, jako jsou růst HDP, inflace nebo úrokové sazby. Nové ekonomické metody vyvinuté v rámci projektu Dynamické průměrování předpovědí makroekonomických modelů, podpořeného GA ČR, mohou významně přispět k tvorbě hospodářské politiky. Cílem výzkumného týmu bylo zjistit, jak kombinovat prognózy z různých teoretických modelů a získat spolehlivější odhady dopadů vládních výdajů a daňových změn na růst HDP.
Zlepšení stávajících predikčních modelů
Získání spolehlivých předpovědí budoucího vývoje makroekonomických proměnných, jako je HDP, je nesmírně důležité pro tvůrce politik, investory a společnosti. Stávající teoretické metody zaměřené na poskytování prognóz a hospodářskopolitických doporučení se opírají o konkrétní předpoklady o chování ekonomických subjektů a zdůrazňují různé ekonomické transmisní mechanismy. V tomto projektu své síly spojili vědci z Masarykovy univerzity, Vídeňské univerzity ekonomie a obchodu, Univerzity Karlovy a Univerzity v Salcburku se záměrem zlepšit stávající makroekonometrické metody a sloučit informace z teoretických modelů, které zdůrazňují různé ekonomické vazby, do spojených předpovědí.
Teplotní mapy ukazují odchylku apriorního od aposteriorního průměru v rámci dvou různých režimů s použitím změny dluhu k HDP jako prahové proměnné. Světle šedé buňky indikují dobré vyrovnání apriorního nastavení, modré oblasti znamenají pozitivní odchylky aposteriorního od apriorního průměru, zatímco červené oblasti ukazují negativní odchylky koeficientů. Obrázek z článku publikovaného vJournal of Economic Dynamics and Control.
Jedno z výzkumných zaměření projektu se věnovalo tomu, jak fiskální politika (chápána jako změny vládních výdajů či daní) ovlivňuje růst HDP v evropských ekonomikách, tedy jak velký je tzv. fiskální multiplikátor. Vzhledem k hospodářskému významu veřejného sektoru v rozvinutých zemích je zvláště důležité získání přesných odhadů fiskálních multiplikátorů, a to především pro zlepšení předpovědí hospodářské aktivity. Kvalitnější odhady multiplikátorů lze získat posouzením toho, jak použití různých metod ovlivňuje jejich velikost. Taková analýza také umožňuje odborníkům porozumět zkreslení v současných odhadech fiskálních multiplikátorů.
Tmavá hustota odpovídá úplnému souboru odhadů fiskálních multiplikátorů pro Rakousko; světlá hustota se vztahuje k 40 % nejlepších modelů z hlediska schopnosti predikovat. Obrázek z článku publikovaného vOxford Economic Papers.
Souběžně s účinky veřejné politiky byly podrobně studovány i další důležité trhy, jako je devizový trh a trh s kryptoměnami. V rámci této části plnění výzkumného záměru byly vyvinuty nové statistické techniky pro získání realističtějšího obrazu jejich hnacích faktorů a budoucí dynamiky. Bylo zjištěno, že aplikované modelovací nástroje mohou výrazně snížit chybu predikce ve směnném kurzu a výnosech kryptoměn.
Logaritmické prediktivní Bayesovy faktory vzhledem k TVP-VAR v průběhu času: (a) Bitcoin; (b) Litecoin; (c) Ethereum; d) log prediktivní věrohodnost. Obrázek z článku publikovaného vJournal of Forecasting.
Jak kombinovat informace z různých modelů ekonomiky
Jako součást konečného cíle projektu byla zkombinována skupina různých teoretických modelů navržených k vysvětlení makroekonomické dynamiky pomocí nových metod ke zlepšení jejich schopnosti predikovat. Výzkumný tým zejména vytvořil několik typů adaptivních vah, které lze použít pro různé makroekonomické proměnné a různé modely, což vede k lepší schopnosti předpovídat růst HDP, inflaci a úrokové sazby. Metody použité v této fázi projektu je možné využít k vylepšení sady nástrojů, která bude informovat tvůrce politik o budoucím vývoji v makroekonomii, což povede k efektivnějším rozhodnutím veřejné politiky.
Aposteriorní průměr modelových vah pro předpovědi o čtyři kroky vpřed. Obrázek ukazuje tři různá váhová schémata pro tři cílové proměnné: výstup, inflaci a úrokovou míru. Proměnné vstupující do modelů DSGE jsou detrendovány pomocí Hamiltonova filtru.
Pokračování projektu v současné době rozšiřuje portfolio modelů, které lze použít k vytváření kombinovaných predikcí, a povede tak k dalšímu zlepšení prediktivní schopnosti nad rámec tohoto projektu. Do skupiny predikcí budou přidány zejména předpovědi nových ateoretických statistických modelů založených na datech a lze očekávat, že zlepší prediktivní kvalitu výsledných kombinací. Navazující projekt O časově proměnné prediktivní schopnosti teoretických a empirických makroekonomických modelů je také podpořen GA ČR.
Jesús Crespo Cuaresma, hlavní řešitel
Jan Čapek, člen týmu, koordinátor mezinárodního týmu
Jak vznikly pohlavní chromozomy a po jakém předkovi jsme je my, živorodí savci, zdědili? Co máme ve způsobech určení pohlaví společného s krokodýly a želvami? Díky projektu GA ČR se vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR pokusili zrekonstruovat evoluční historii způsobu určení pohlaví amniotických obratlovců, tj. savců a neptačích i ptačích plazů, a získat vhled do evoluce pohlavních chromozomů.
U nás, savců, rozhodují o pohlaví jedince pohlavní chromozomy: dvě kopie X chromozomu mají samice, zatímco samci mají jeden X spolu se značně specializovaným a degenerovaným Y. Na našem Y chromozomu chybí většina genů, které jsou vázány na X. Pohlavní rozdíly v počtu kopií genů vázaných na pohlavní chromozomy bývají vyrovnány na úrovni genové exprese, což je vyjádření informace obsažené v genu (DNA) do bílkovinné struktury, případně do struktury funkční RNA, tzv. mechanismem kompenzace genové dávky. U živorodých savců je toho dosaženo umlčením exprese většiny genů z jedné kopie chromozomu X u samic.
Zhruba takovéto pohlavní chromozomy jsme zdědili nejméně po posledním společném předkovi živorodých savců. Naše pohlavní chromozomy tedy byly přítomny už před přibližně 165 miliony lety (i když samozřejmě za tu dlouhou dobu třeba v linii vedoucí k lidem se z nich tu a tam něco ubralo či naopak přidalo). Ale jak to bylo před tím? Ubírá se evoluce pohlavních chromozomů pokaždé stejnou cestou od obyčejných chromozomů stejných u samců i samic po značně diferencované pohlavní chromozomy s degenerovaným chromozomem vázaným na jedno pohlaví?
V rámci řešení projektu „Savčí pohlavní chromozomy z ještěrčí perspektivy“ podpořeného Grantovou agenturou České republiky se vědci pokusili zrekonstruovat evoluční historii způsobu určení pohlaví amniotických obratlovců, tj. savců a plazů včetně ptáků, a získat vhled do mechanismů evoluce pohlavních chromozomů. Rozvinuli odvážnou hypotézu, že u předků této skupiny mohlo být pohlaví určeno prostředím během embryogeneze, jak to vidíme u dnešních krokodýlů, většiny želv a některých ještěrů. U tohoto způsobu určení pohlaví neexistují rozdíly v genomech samců a samic, a tedy ani pohlavní chromozomy. Mohlo jít o stejné přepínání mezi vaječníky a varlaty, jaké známe u některých rybích hermafroditů měnících pohlaví během života. Jen u plazů se děje výhradně v rané ontogenezi. V rámci amniotických obratlovců pak vznikaly pohlavní chromozomy mnohokrát, nezávisle na sobě (řešitelé projektu odhadují, že snad více než 40x) a často opakovaně z přesně téhož úseku genomu.
První evidence sdíleného genetického obsahu pohlavních chromozomů ještěrky, člověka a gekona
Vědci zjistili, že například ještěrky a jedna větev madagaskarských gekonů si vyvinuli značně diferencované a také evolučně staré pohlavní chromozomy z téhož chromozomu jako živorodí savci, jen jsou tito ještěři opačně heterogametičtí, tj. mají ZZ/ZW pohlavní chromozomy (W chromozom je výhradně samičí obdoba našeho výhradně samčího Y). Vznikají pohlavní chromozomy jen z určitých částí genomu? Test prokázal, že v rámci amniotických obratloců vznikají pohlavní chromozomy nenáhodně často z některých částí genomu, zatímco jiné části se v pohlavní chromozomy pravděpodobně nikdy nepřeměnily. Nicméně tato nenáhodnost je sice statisticy průkazná, ale nikterak silná. Přesto pro vědce poskytla skvělou příležitost: díky ní přišli na to, že pohlavní chromozomy vzniklé z téže části genomu představují unikátní příležitost k posouzení síly konvergentní evoluce (podobné odpovědi nepříbuzných linií na stejné evoluční procesy) při vzniku a diferenciaci pohlavních chromozomů. Testovali například, zda pohlavní chromozomy vzniklé ze stejných částí genomu mají stejný způsob regulace genové exprese. K jejich překvapení se ukázalo, že naprosto stejné geny se na nezávisle vzniklých diferencovaných XX/XY a ZZ/ZW pohlavních chromozomech mohou chovat úplně jinak: u jedné linie mohou být geny perfektně kompenzovány v expresi mezi pohlavími, u jiné je exprese na úrovni RNA poloviční u jednoho pohlaví.
Žádná silná konvergence v evoluci pohlavních chromozomů vyvinutých ze stejné části genomu se tedy pravděpodobně nekoná. Na to řešitelé poukázali i v přehledu obecné evoluce pohlavních chromozomů: zdokumentovali, že její cesty jsou velmi různorodé a v mnohých směrech není příliš silný konvergentní aspekt. Ukázalo se tak, že jako v mnohých dalších případech jsou učebnicová schémata o jednosměrné evoluci pohlavních chromozomů značně zjednodušená…
Řešitelé projektu: prof. Mgr. Lukáš Kratochvíl, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy); Mgr. Marie Altmanová, Ph.D. (Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR)
Hvězdné objekty, jako jsou pulsary, mohou díky svým extrémním energiím vytvářet hmotu a antihmotu přímo ze světla. Magnetické pole neboli „magnetosféra“ pulsaru je totiž naplněno elektrony a pozitrony, které vznikají při srážkách fotonů.
Reprodukovat stejné jevy v pozemské laboratoři je nesmírně náročné. Vyžaduje to hustý oblak fotonů s energií milionkrát vyšší než viditelné světlo. Tento fotonový oblak však vědci nebyli schopni vytvořit. Teorie však naznačují, že by to mělo být možné za pomoci vysoce výkonných laserů.
Infrastruktura pro extrémní světlo (ELI ERIC) jako první mezinárodní výzkumná infrastruktura zaměřená na použití vysoko výkonových laserů s vysokou intenzitou takové možnosti výzkumu umožní. ELI ERIC je výzkumná infrastruktura s více pracovišti založená na specializovaných a vzájemně se doplňujících zařízeních ELI Beamlines (Česká republika) a ELI ALPS (Maďarsko). Nové kapacity ELI vytvoří nezbytné podmínky pro testování těchto teorií v laboratoři.
Tento projekt kombinuje teoretické znalosti Kalifornské univerzity v San Diegu (USA), experimentální znalosti ELI Beamlines, jakož i výrobu terčů a technické znalosti společnosti General Atomics (USA). Projekt v hodnotě zhruba 23 milionů korun, který společně financují NSF a GA ČR, povede profesor Alexey Arefiev z Kalifornské univerzity v San Diegu. Vývoj terčů pro lasery s vysokou opakovací frekvencí bude probíhat v General Atomics pod vedením Dr. Maria Manuela, zatímco primární experimenty budou prováděny na ELI Beamlines týmem vedeným Dr. Florianem Condaminem a Dr. Stefanem Weberem.
Obrázek 1: Superpočítačová simulace emise energetického záření gama (žluté šipky) hustým plazmatem (zelená), vytvořeným laserovým paprskem o vysoké intenzitě (červená a modrá). Laser se šíří zleva doprava, přičemž emitované fotony letí stejným směrem. Nekontrastní modré a červené oblasti představují silné magnetické pole generované plazmatem, zatímco oblast oscilací odpovídá magnetickému poli laseru.
Koncepci projektu vypracovala Arefievova výzkumná skupina na Kalifornské univerzitě v San Diegu, která se specializuje na superpočítačové simulace intenzivních interakcí světla s hmotou. Tento projekt využívá efektu, který nastává, když jsou elektrony v plazmatu urychleny na rychlost blízkou rychlosti světla vysoce výkonným laserem. Tento efekt se nazývá „relativistická průhlednost“, protože způsobuje, že dříve neprůhledné husté plazma se stává pro laserové světlo průhledným.
V tomto režimu se při šíření laseru plazmatem vytvářejí extrémně silná magnetická pole. Během tohoto procesu relativistické elektrony oscilují v magnetickém poli, což následně způsobuje emisi gama záření, převážně ve směru laseru.
„Je velmi povzbudivé, že jsme schopni generovat taková magnetická pole, která dříve existovala pouze v extrémních astrofyzikálních objektech, jako jsou neutronové hvězdy,“ říká Arefiev. „Schopnost laserů ELI Beamlines dosáhnout velmi vysoké intenzity na terči je klíčem k dosažení tohoto režimu.“
Tyto experimenty poskytnou první statisticky relevantní studii generování gama záření pomocí vysoce výkonných laserů. Vědci doufají, že tato práce otevře cestu k sekundárním vysokoenergetickým zdrojům fotonů, které bude možné využít nejen pro základní fyzikální studie, ale také pro řadu důležitých průmyslových aplikací, jako je materiálová věda, zobrazování jaderného odpadu, analýza jaderného paliva, bezpečnost, hloubková radiografie s vysokým rozlišením atd. Takové „extrémní zobrazování“ vyžaduje robustní, reprodukovatelné a dobře kontrolovatelné zdroje záření gama. Společný projekt NSF a GA ČR je zaměřen právě na vývoj takových bezprecedentních zdrojů.
Experimentům výrazně napomáhá další technologický pokrok. Až donedávna mohla výkonná laserová zařízení provést přibližně jeden výstřel za hodinu, což omezovalo množství dat, která bylo možné shromáždit. Nová zařízení, jako je ELI Beamlines, jsou však schopna provádět několik výstřelů za sekundu. Tyto možnosti umožňují statistické studie interakcí mezi laserem a terčem způsobem, který byl ještě před několika lety nemožný. To znamená, že k plnému využití schopností laserů je nutný posun ve způsobu navrhování a provádění experimentů.
„Infrastruktua P3 na ELI Beamlines představuje jedinečnou a všestrannou experimentální platformu pro sofistikované experimenty s vysokým elektromagnetickým polem a je dokonale přizpůsobena plánovanému programu v rámci tohoto projektu,“ říká Dr. Condamine. Dr. Weber podotýká: „Očekává se, že tato spolupráce mezi San Diegem a ELI Beamlines bude významným krokem vpřed pro sbližování americké vědecké obce a týmu ELI při společných experimentech.“
Důležitou součástí tohoto projektu je školení nové generace vědců na ELI Beamlines, aby mohli vyvinout techniky, které plně využijí repetičních schopností laserů. Studenti a postdoktorandi Kalifornské univerzity v San Diegu se budou rovněž školit v oblasti vývoje terčů pro lasery s vysokou opakovací frekvencí a získávání dat na novém laserovém zařízení GALADRIEL společnosti General Atomics, aby pomohli zvýšit efektivitu experimentů prováděných na ELI Beamlines.
Obrázek 2: Infrastruktura P3 (Plasma Physics Platform) na ELI Beamlines, kde budou probíhat experimenty.
„Jedná se o první projekt financovaný Grantovou agenturou České republiky a americkou National Science Foundation. Věřím, že nová spolupráce mezi agenturami povede k řadě úspěšných projektů a spolupracující vědecké týmy z České republiky a USA z ní budou profitovat,“ říká předseda GA ČR Dr. Petr Baldrian.
„Jsme nadšeni, že můžeme s našimi kolegy v České republice dále rozšiřovat mezinárodní vědeckou spolupráci v oblasti umělé inteligence, nanotechnologií a výzkumu plazmatu. Jsem optimistický, že toto bude první z mnoha projektů spolupráce mezi NSF a GA ČR,“ říká ředitel NSF Dr. Sethuraman Panchanathan.
Možná už brzy budou i díky českým vědcům počítače rychlejší, internet jiný, přenos našich bankovních příkazů bezpečnější a vůbec náš život s pomocí kvantové fyziky lehčí – aniž bychom jí přitom vůbec museli rozumět…
Traduje se, že když se v roce 1931 potkali v Los Angeles komik Charles Chaplin a fyzik Albert Einstein na premiéře Chaplinova němého filmu Světla velkoměsta, proběhla mezi nimi následující konverzace. Nejdřív vědec zalichotil herci: „Co nejvíce obdivuji na vašem umění, je jeho univerzálnost. Neřeknete ani slovo, a přesto vám svět rozumí.“ Chaplin Einsteinovi pohotově odvětil: „To je pravda. Ale vaše sláva je ještě větší. Celý svět vás obdivuje, ačkoli nerozumí ani slovu z toho, co říkáte.“
Od té doby se moderní fyzika výrazně posunula. Běžná veřejnost sice nadále jen obtížně rozumí tomu, o čem se v ní mluví, ale bez problémů využívá získaných poznatků. Třeba satelitní navigace v našem mobilu pracuje s výpočty podle Einsteinovy speciální teorie relativity. Ta je stará více než století, ale z lidí, kteří řídí auto podle navigace, by ji ještě dnes dokázalo dobře vysvětlit opravdu jen pár.
Nejdokonalejší popis přírody
A když už se točíme kolem Alberta Einsteina, můžeme zmínit, že mimo jiné patřil k průkopníkům oboru zvaného kvantová mechanika, ale později se k němu stal kritickým. Zřejmě mylně. „Kvantová mechanika je podle našich dosavadních poznatků nejdokonalejším popisem přírody, který dnes máme k dispozici,“ zdůrazňuje docent Karel Lemr, fyzik z Univerzity Palackého v Olomouci. Spolu se svými kolegy právě tuto disciplínu používá k poznávání zákonitostí, které mohou už v příštích letech proměnit technologie kolem nás.
V tuto chvíli jde stále ještě o základní výzkum – ten vědcům pomáhá pochopit, jak okolní svět funguje. Takovéto bádání však obvykle nefinancují soukromé firmy, protože není předem jasné, k čemu vědci dospějí a jak přesně získané poznatky nakonec půjdou využít. Základní výzkum tedy všude ve světě financují především státní instituce. V Česku zejména Grantová agentura ČR – jako i v případě výzkumů docenta Lemra a jeho spolupracovníků.
Tito vědci působí ve Společné laboratoři optiky, která je pracovištěm Univerzity Palackého v Olomouci a Fyzikálního ústavu Akademie věd v Praze. Jak název napovídá, při svých výzkumech kvantových jevů využívají světlo, či přesněji jeho částice – fotony. Ty se mohou šířit prostorem například jako zacílený světelný paprsek, anebo třeba putovat optickými vlákny, která bývají ze skleněných nebo plastových materiálů, dají se táhnout pod zemí a signál se v nich šíří na velké vzdálenosti.
Pro potřeby tohoto článku se vyhněme ambiciózní snaze principy kvantové mechaniky podrobně vysvětlovat. Zůstaňme u velmi jednoduchého konstatování, že mechanika je fyzikální obor zabývající se pohybem a kvantová mechanika tento obor začátkem minulého století rozšířila i o pohyb atomů a subatomárních částic, které se chovají podle vlastních zákonitostí. Co je však pro nás podstatné – principy kvantové mechaniky je možné využít například k tomu, abychom měli rychlejší a lepší počítače nebo dokázali přenášet neprolomitelné, bezpečné zprávy.
Fyzikové (zleva) Karel Lemr, Vojtěch Trávníček a Antonín Černoch nad sestavou laserů.
Počítač studený jako vesmír
Máte doma kvantový počítač? Určitě ne. Ale nevadí. Kdybyste jej náhodou chtěli využít pro nějaké odborné, ale třeba i zájmové výpočty, můžete. A dokonce zadarmo. Stačí mít připojení k internetu.
Americká společnost IBM totiž v rámci experimentů provozuje projekty IBM Quantum Composer a IBM Quantum Lab. V nich nabízí vědcům i běžné veřejnosti z celého světa, aby přes internet předložili úkoly, které pak kvantové počítače umístěné v jejich laboratořích provedou. Vědecké projekty sice mají přednost, ale v průběhu několika milionů experimentů, které se už uskutečnily, se dostalo také na jiné náměty, třeba na vývoj počítačových her. Celý systém je totiž plně automatizovaný a i pro úlohy zaslané veřejností představují čekací lhůty na strojový čas jen několik hodin.
Také v Evropě, konkrétně v Německu, už pracuje první komerční kvantový počítač. Provoz zahájil loni v červnu v Ehningenu u Stuttgartu, ovšem je také výrobkem americké IBM. Slouží univerzitám, výzkumným ústavům, ale především průmyslu.
Přitom ještě před desetiletím se v zákulisí fyzikálních konferencí šířil vtip: Když se odborníka zeptáte, za jak dlouho budeme mít funkční kvantový počítač, přesvědčivě odpoví – asi za deset let. A tak to říká už posledních padesát roků…
„Tohle dneska už neplatí, kvantová mechanika udělala v nedávné minulosti obrovský pokrok,“ ujišťuje docent Karel Lemr a nakonec i informace z předchozích řádků tohoto textu to potvrzují. Komerční kvantové počítače tu už jsou. Mají velké výhody, ale také velké nevýhody. Mezi nevýhody například patří fakt, že potřebují pracovat při teplotách blízkých absolutní nule (ta má hodnotu minus 273 stupně Celsia). Takto příšerný mráz se vyskytuje v kosmickém prostoru; na Zemi se dosahuje složitým chlazením například pomocí kapalného helia. V této teplotě některé materiály vedou elektrický proud beze ztráty (tedy jsou supravodivé), což je pro kvantový počítač podstatné. Zlepšení se čeká od vývoje nových materiálů, které budou mít supravodivé vlastnosti i při dosažitelnějších teplotách.
Strojové učení možné
Nicméně výhody už převažují nad nevýhodami. Běžné počítače, ať už ten, který máme doma, anebo superpočítač, který zabírá celou halu, pracují s daty zapsanými ve dvojkové soustavě: nula a jednička. Můžeme si je představit jako nastavení dlouhatánské řady spínačů, z nichž každý může být v poloze dole (a proud jím neprojde), anebo v poloze nahoře (a proud projde).
Kvantový počítač pracuje s částicemi, může to být třeba elektron, foton nebo některý atom. „Řeknu to hodně zjednodušeně. Mám elektron a můžu ho položit na stůl, anebo na podlahu. To jsou dva základní stavy. Kvantová mechanika nám říká, že tento elektron se může nacházet v jakékoli kombinaci obou těchto stavů: může být trochu víc na stole a míň na podlaze, nebo naopak. Vlastně může jít o nekonečné množství kombinací těchto stavů,“ líčí Karel Lemr situaci, které se odborně říká princip superpozice. Díky tomuto principu v sobě částice nesou mnohem víc informací, než může nabídnout klasická dvojková soustava, a kvantový počítač dokáže této výhody využít. Hodí se tedy třeba na teoretické simulace komplikovaných buněčných systémů, výpočty složitého proudění vzduchu kolem křídla letadla a podobně.
Vědci jako Karel Lemr a jeho kolegové však už míří dál. V oboru umělé inteligence je dnes velmi slibným oborem takzvané strojové učení – při něm se počítačové systémy snaží zpracovat velké soubory dat, samy se z nich naučit něčemu novému a přicházet s vlastními řešeními. „V posledních letech se díky podpoře Grantové agentury ČR zabýváme strojovým učením u kvantových počítačů, spolupracujeme při tom i s kolegy z Polska. Už jsme publikovali několik odborných prací na toto téma, třeba v prestižním časopise Physical Review Letters,“ popisuje docent Lemr. „Podařilo se nám prokázat, že kvantový zápis informací do fotonů zrychluje průběh strojového učení, čili že kvantové počítače jsou pro tento obor umělé inteligence velmi vhodné.“
Lasery ve Společné laboratoři optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd.
Neprolomitelná šifra
Šifrování vypadá na první pohled jako záležitost pro špióny, vojáky, případně pro kriminální živly. Ale potřebují jej také diplomaté, obchodníci nebo třeba banky pro předávání příkazů a zpráv mezi nimi a klienty, které nejde zfalšovat.
I tímto výzkumem se docent Lemr se svými kolegy zabývá. Jak by šlo využít kvantovou mechaniku pro bezpečný přenos informací, neboli pro takzvanou kvantovou teleportaci, vědci ve světě zkoumají zhruba od osmdesátých let 20. století. Říká se tomu kvantová kryptografie. Využívají k tomu polarizované fotony, které nesou informaci poté, co projdou odpovídajícím polarizačním filtrem. Anebo, od devadesátých let, se používají také dvojice provázaných fotonů, z nichž první má jednu vlastnost (polarizaci) opačnou než ten druhý. Informace z prvního fotonu z dvojice se použije při zašifrování nějaké zprávy, druhý foton se posílá tomu, kdo zprávu dešifruje. Tímto způsobem vzniká náhodný klíč pro právě vytvářenou šifru. Důležité je, že zprávu nemůže nikdo třetí rozluštit.
„Pokud by takové sdělení bylo napsané třeba na papíře, není problém dát papír do kopírky a vytvořit kopii. A když to bude kvalitní kopírka, nebude kopie rozpoznatelná od originálu, a navíc nikdo ani nemusí vědět, že sdělení bylo okopírováno,“ uvádí příklad Antonín Černoch, z Fyzikálního ústavu Akademie věd. „Ale u fotonů přenášejících kvantovou informaci tohle neplatí. Vlastnosti fotonu nejsme schopni dokonale zkopírovat. Ne proto, že jsme ještě nevyrobili dobrou ,kvantovou kopírku‘, ale proto, že taková vyrobit vůbec nejde; neumožňují to zákony kvantové mechaniky. V komunitě fyziků vycházíme z toho, že pokud něčemu nám známé zákony kvantové mechaniky brání, tak to z principu nejde nijak uskutečnit. Neboli žádnou dokonalou ,kvantovou kopírku‘ nelze vytvořit, a kvantově přenášenou informaci tedy nejde bezchybně zkopírovat.“
Pokud by přesto někdo takovouto informaci „odposlechl“, neboli změřil stav daného fotonu, současně s měřením jej změní a okamžitě se to pozná.
Hledá se kvantový internet
Tímto způsobem se už dnes dopravují zašifrované zprávy například mezi pobočkami bank pomocí optických kabelů na vzdálenosti přesahující stovku kilometrů. Že to zdaleka není konečná hranice, dokázal v létě 2020 čínsko-britský tým, který poslal přes čínskou družici kvantový šifrový klíč pomocí přesně zaměřeného fotonového paprsku na vzdálenost 1200 kilometrů.
Pořád tu však přetrvává podstatný problém. Spojení se zatím uskutečňuje mezi dvěma body. „Aby se mohla kvantová kryptografie více rozšířit a být praktičtější, potřebujeme celou síť, vlastně něco jako je současný internet,“ říká docent Lemr. „A o to se právě fyzikové ve světě i přímo na našem pracovišti snaží.“
V olomoucké laboratoři, rovněž ve spolupráci s kolegy z Polska, tedy nyní zkoumají, jak by šlo nejlépe vytvořit síť sestávající z uzlů, jimiž kvantové signály procházejí a směřují na požadované místo určení. „Přestože je mohou přenášet i jiné částice, jako nejšikovnější se nám jeví jako přenašeče fotony, zřejmě ve speciálních pulzech světla,“ dodává Karel Lemr.
Zatím představili funkční spojení tří bodů, v nichž kterýkoli mohl posílat kvantové informace kterémukoli z obou dalších účastníků. „Takto vznikla naše první komunikační buňka, která umožňuje spojení nejen dvou, ale tří účastníků. To by ještě bylo málo, takže teď pracujeme na tom, jak tyto komunikační trojúhelníky na sebe navázat, aby z nich vznikla robustní síť, v níž mohou různí účastníci mezi sebou zabezpečeně komunikovat,“ líčí Karel Lemr.
Právě komunikační trojúhelníky jsou jedním z dosud chybějících dílů do pomyslné skládačky. Výzkumníci věří, že v kombinaci s tím, jak se daří kvantovou komunikaci uskutečnit mezi čím dál vzdálenějšími účastníky, mohou právě tyto komunikační trojúhelníky vést ke konstrukci globální kvantové komunikační sítě, nástupce dnešního internetu. Výsledky českých vědců publikují přední světová fyzikální periodika, nedávno například časopis Quantum.
Zdroje vysílající fotony jsou od sebe v olomoucké laboratoři vzdáleny jen pár desítek centimetrů. Jde totiž o pokusy, které mají prokázat funkčnost tohoto nového principu. „Samozřejmě předpokládáme, že kvantový internet bude jednou pokrývat území o rozměrech desítek či stovek kilometrů,“ ujišťuje docent Lemr. „Ale někde musíte začít. A to je právě úkol základního výzkumu, který děláme – pochopit možnosti kvantové mechaniky, přijít na to, jaké by mohlo být její využití, a experimentálně je ověřit. V případě kvantové teleportace, tedy bezpečného přenosu informací, jsme to nyní dokázali. Teď už bude na aplikovaném výzkumu, na dalších vědcích a technicích, i na soukromých firmách, aby to dotáhli do praxe. A oni to určitě už dokážou.“
Článek vznikl ve spolupráci Lidových novin a Grantové agentury ČR.
V některých zemích si starší lidé, kteří vlastní dům nebo byt, mohou přilepšit k penzi tím, že své bydlení postupně prodávají, zatímco v něm stále žijí. Jaký je zájem o tuto možnost a jaké dopady by mohla mít v České republice, zkoumal s podporou Grantové agentury České republiky Martin Lux ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR v Praze.
Přibližně osmdesát procent domácností v České republice bydlí ve vlastním nebo družstevním bytě nebo domě. Přispěla k tomu i porevoluční privatizace původně státního bytového fondu. Ve vlastním bydlení mají tak mnozí čeští senioři ukrytý nemalý majetek. Kdyby ho však chtěli v penzi využít, museli by jej obvykle prodat a odstěhovat se do levnějšího nebo do domova seniorů.
Ve světě však dobře fungují i jiné možnosti, jak bohatství ukryté v nemovitosti využít, ale přitom v ní dál bydlet. Základními variantami jsou reverzní hypotéka a systém věcného břemene, který je známý zejména z Francie pod pojmem viager.
Prodej bance nebo investorovi
„Reverzní či zpětná hypotéka je oblíbená zejména ve Velké Británii,“ popisuje docent Martin Lux, vedoucí vědecký pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR. „Při běžné hypotéce si od banky půjčíte peníze, pořídíte za ně dům nebo byt, hypotéku splácíte a po jejím splacení je nemovitost vaše. Při reverzní hypotéze nemovitost máte a banka ji odkupuje tím, že vám každý měsíc vyplácí splátku.“
Až člověk své bydlení nebude potřebovat, protože přejde do sociální péče, nebo zemře, může banka byt prodat, eventuálně mohou dědicové splatit bankou poskytnutý úvěr a byt si ponechat. Není přitom možné, aby banka po seniorovi nebo dědicích požadovala jakékoliv další peníze či majetek, pokud například špatně odhadla cenu bytu nebo ceny poklesly, to je jejím rizikem.
„Systém viager je zase rozšířený ve Francii,“ uvádí Martin Lux. „V tomto případě hned na začátku svůj byt nebo dům prodáte investorovi, ale současně máte formou věcného břemene zajištěno, že ve své původní nemovitosti můžete bydlet až do odchodu do sociálních služeb nebo úmrtí. Pak teprve ji může používat investor.“
Investor – soukromá osoba – jednorázově zaplatí bývalému majiteli podstatnou část hodnoty nemovitosti okamžitě a zároveň se zaváže, že mu bude vyplácet doživotně měsíční rentu. Vychází se z pravděpodobnosti dožití. Může se stát, že bývalý majitel zemře brzy a investor i velmi drahou nemovitost získá za nízkou cenu. Na druhou stranu však může bývalý majitel žít a pobírat rentu ještě velmi dlouho.
Francouzské zákony původního majitele nemovitosti velmi dobře chrání. Kdyby investor rentu přestal vyplácet, dohoda přestává platit a vlastnictví nemovitosti se vrací původnímu majiteli, který navíc nemusí žádné už vyplacené peníze investorovi vracet. Pokud investor zemře dřív než původní majitel nemovitosti, povinnost vyplácet rentu přechází na investorovy dědice.
Zapojit banky a připravit legislativu
Obě popsané varianty jsou v principu možné i v České republice a občas se v praxi vyskytují. Do systému reverzních hypoték však zatím vstoupily spíše nebankovní instituce.
Výzkumy docenta Luxe a jeho kolegů, podporované Grantovou agenturou ČR, tedy zjišťovaly, jak na tyto možnosti pohlíží veřejnost v Česku. Ukázalo se, že o reverzní hypotéku nebo o systém viager jako přilepšení v důchodu projevila zájem desetina oslovených, což je relativně vysoké číslo, uvážíme-li, že pro českou populaci jde o novinku. Dotazovaní však vyjadřovali velké obavy ze zneužití situace, třeba z toho, že v systému viager by investor mohl nevybíravými prostředky nutit obyvatele bytu k vystěhování. „Potřebujeme přijmout vhodnější právní rámec a zapojit velké bankovní domy,“ zdůrazňuje docent Lux.
Z workshopů, které výzkumníci pořádali pro zástupce bank a úřadů, vyplynulo, že i praktici vnímají reverzní hypotéky a systém viager v českém prostředí jako rizikové. A projevily se i etické výhrady. Investor si při nákupu bytu, kterým bude plně disponovat až po úmrtí jeho obyvatel, bude zjišťovat jejich věk a zdravotní stav, což je u nás často vnímáno jako obchod se smrtí.
Výzkumníky rovněž zajímalo, jak by popsaný prodej nemovitostí ovlivnil přesuny majetku mezi generacemi. Nyní obvykle po rodičích získávají majetek děti, často až v době, kdy jsou materiálně zajištěné, takže díky dědictví mohou pomoci svým dětem. Pokud by však penzisté svou nemovitost využili k přilepšení ve stáří, tento transfer by se přerušil. Na druhou stranu, někteří rodiče by část peněz získaných za nemovitost poskytli ihned svým dětem, čímž by jim finančně pomohli v době, kdy to právě potřebují, a ne až dědictvím.
Z analýz vyplynulo, že přerušení transferů by zvýšilo majetkovou nerovnost ve společnosti. Penzisté vlastnící nemovitosti by si finančně polepšili, avšak jejich potomci by zdědili méně nebo nic. Dopad by to mělo zejména na mladé a příjmově slabší domácnosti.
„I to jsou souvislosti, s nimiž musíme ve společnosti, v níž neproběhla penzijní reforma, počítat, jsou zde plusy i minusy,“ shrnuje docent Lux.
Doc. Ing. Mgr. Martin Lux, Ph.D., absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, na níž pak získal i titul Ph.D. Druhý doktorát převzal na Technologické univerzitě v nizozemském Delftu. Nyní je vedoucím oddělení Socioekonomie bydlení v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zabývá se ekonomikou bydlení, hodnocením nástrojů bytové a sociální politiky, zejména problematikou sociálního bydlení. Za svůj dřívější výzkum získal v roce 2012 Cenu předsedy Grantové agentury České republiky.
Možnosti lepšího využití léků proti rakovině zkoumá se svými kolegy profesor Viktor Brabec z Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. S podporou Grantové agentury České republiky se zaměřuje na léčiva obsahující kovové prvky.
Koncem sedmdesátých let minulého století se mezi protinádorové léky (tzv. cytostatika) zařadila cisplatina – sloučenina na bázi platiny. Aplikuje se infuzí proti řadě nádorů, mezi nejúspěšnější patří léčba nádorů varlat. Později byly připraveny další protinádorově účinné látky odvozené od sloučenin obsahujících atom platiny či jiných kovů – například iridia, ruthenia, osmia, zlata, v poslední době i mědi.
Jedním z mechanismů, kterým tato tzv. metalofarmaka usmrcují nádorové buňky, je jejich schopnost nevratně poškozovat genetický materiál (DNA) a další organely rakovinných buněk.
„Přestože například cisplatina a její deriváty patří k nejzdařilejším léčivům proti rakovině nejen z lékařského, ale i z komerčního hlediska, jejich využití je spojeno s řadou omezení,“ říká profesor Viktor Brabec z Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR v Brně. Nádory si totiž na ně po opakovaném podání dokážou „zvyknout“ a stávají se vůči těmto lékům odolnými. Kromě toho je možné metalofarmaka využít jen pro omezené spektrum nádorů. Především však naprostá většina chemoterapeutik včetně metalofarmak komerčně dostupných i vyvíjených v celosvětovém měřítku postrádá schopnost usmrcovat nádorové kmenové buňky. To je subpopulace rakovinných buněk nacházejících se v nádorech jen ve velmi malém množství, ale významných při nástupu recidivy nádoru a vytváření metastáz.
Pokusy na lidských nádorových buňkách
Tým profesora Brabce se již řadu let s podporou několika grantů poskytnutých Grantovou agenturou České republiky zabývá výzkumem zaměřeným na nová metalofarmaka, která dokážou odstraňovat nejen nádorové kmenové buňky, ale i ostatní buňky nádoru.
Jednou ze strategií zkoumaných v laboratořích profesora Brabce je připravit a testovat nové, tzv. multimodální komplexy kovů. Výzkumníci tedy například k protinádorově účinnému komplexu platiny (např. cisplatině) nebo jiného kovu připojují jednu nebo více funkčních skupin schopných usmrcovat nádorové kmenové buňky. Ty by měly zvýšit účinnost původního komplexu.
„Zjišťujeme tedy, zda má takto sestavený nový komplex očekávané protinádorové vlastnosti, na které nádorové buňky působí a zda je možné jej navrhnout pro další preklinické a klinické zkoušky,“ popisuje Viktor Brabec.
K výzkumu využívají vedle tkáňových kultur z lidských rakovinných buněk kultivovaných v jedné vrstvě také tzv. trojrozměrné sferoidy vytvořené z nádorových buněk, které velmi dobře simulují reálné nádory v prostředí lidského organismu. Příklad slibných cytostatik testovaných v laboratořích profesora Brabce představují deriváty cisplatiny obsahující kyselinu skořicovou. Jsou velmi účinné v usmrcování veškerých buněk nádoru včetně nádorových kmenových buněk rabdomyosarkomu, což je jeden z nejproblematičtějších a špatně léčitelných dětských nádorů.
Světlo řídí aktivitu léku
Důležitou vlastností protinádorových chemoterapeutik je jejich schopnost působit pouze na nádory a ne na zdravé normální buňky. Proto výzkumný tým testuje také tzv. fotoaktivovatelná metalofarmaka. Jejich důležitou vlastností musí být malá nebo žádná aktivita ve tmě, schopnost aktivace po ozáření světlem určité vlnové délky a aktivita v prostředí uvnitř nádorů.
Léčivo se po podání pacientovi šíří v celém těle, nejen v nádorech, a jeho protinádorová aktivita je aktivována ozářením světlem pouze v místě nádoru. Toho lze dosáhnout díky nedávným pokrokům ve vývoji laserů a optických vláken, tedy technologiím, které umožňují ozařovat také vnitřní orgány světlem definované intenzity a vlnové délky.
Příkladem nadějného fotoaktivovatelného cytostatika testovaného v laboratoři profesora Brabce je komplex iridia kombinovaný s molekulou kumarinu, který je po fotoaktivaci schopný účinně ničit jak kmenové, tak i rychle se množící ostatní buňky nádoru, a to především nádoru prostaty. Právě ten je druhým nejčastěji se vyskytujícím typem rakoviny u mužů v celosvětovém měřítku.
VIKTOR BRABEC
Prof. RNDr. Viktor Brabec, DrSc., pracuje v Biofyzikálním ústavu Akademie věd ČR v Brně, je vedoucím oddělení molekulární biofyziky a farmakologie. Přednáší a vede studenty doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Předmětem jeho vědeckého zájmu jsou mechanismy protinádorového působení cytostatik, a s tím související návrhy nových léčiv proti rakovině a také interakce biomakromolekul s biologicky aktivními látkami.
V minulosti působil také dlouhodobě jako vědecký pracovník na Oklahomské univerzitě v USA, jako hostující profesor na Jokohamské univerzitě v Japonsku, nebo jako ředitel výzkumu na ústavu CNRS ve francouzském Orléansu. Jeho výzkum byl oceněn řadou prestižních grantů zahraničních institucí – Howard Hughes Medical Institute (USA), Welcome Trust (Velká Británie), National Institutes of Health (USA). Byl také spoluřešitelem projektu Evropské rady pro výzkum (ERC), koordinoval projekty mnohostranné vědecké spolupráce v rámci programů Evropské komise a Evropské vědecké nadace. Získal také cenu předsedy Grantové agentury České republiky. Publikoval přes 300 studií v mezinárodních časopisech, které byly citovány více než 12 000krát (Hirschův index, jenž odráží citovanost článků autora, je 62).
V České republice žije zhruba 80 tisíc lidí vietnamské národnosti. Vietnamci jsou tak třetí nejpočetnější cizineckou skupinu v Česku. O Vietnamcích v České republice se dosud většinou mluvilo jako o uzavřené komunitě, která nemá zájem se příliš otevírat většinové společnosti. Výsledky výzkumu Martiny Hřebíčkové a Sylvie Graf z Brněnské laboratoře meziskupinových procesů v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR však ukázaly, že Vietnamci jsou velmi dobře integrovaní do české společnosti a mají mezi příslušníky většinové společnosti přátele.
Vědkyně Martina Hřebíčková a Sylvie Graf z Psychologického ústavu Akademie věd ČR se dlouhodobě věnují zkoumání meziskupinových vztahů. Psychologie meziskupinových vztahů se zabývá tím, jak lidé jednají, přemýšlejí a hodnotí sebe a druhé, pokud se definují jako příslušníci určitých společenských skupin na základě například svojí etnicity, náboženství nebo národnosti. „V našich předchozích projektech jsme se věnovaly národním stereotypům a meziskupinovému kontaktu lidí z pěti zemí střední Evropy. Završily jsme je publikováním několika studií v uznávaných mezinárodních časopisech a vědeckou monografií, která získala Cenu Akademie věd ČR a Slovenské akademie věd. Poté jsme se rozhodly mezinárodní srovnávání opustit a věnovat se ještě společensky palčivějším otázkám – vztahu mezi většinovou společností a společenskými menšinami žijícími na jednom území. Naši pozornost jsme zaměřily na třetí nejpočetnější cizineckou menšinu v České republice – Vietnamce a Vietnamky,“ nastiňuje Martina Hřebíčková, jak s kolegyní připravily a realizovaly úspěšný projektu podpořený Grantovou agenturou České republiky.
Vědkyně chtěly porozumět souvislostem mezi meziskupinovým kontaktem společenské většiny a menšiny a jejich akulturačními strategiemi. Akulturace zahrnuje psychosociální změny vedoucí k adaptaci jednotlivců na prostředí, ve kterém se setkávají lidé s různým kulturním zázemím. Akulturační strategie popisují, do jaké míry si lidé chtějí jednak udržet vlastní kulturu a jednak přijímat vlivy jiných kultur. Protože k akulturaci dochází po interakcích s lidmi z jiných sociálních skupin, může tento meziskupinový kontakt ovlivnit preferované akulturační strategie u příslušníků společenské menšiny i většiny.
„Dále nás zajímalo, zda upřednostňované akulturační strategie – tedy přesvědčení lidí o tom, zda je žádoucí ponechat si vlastní kulturu nebo převzít prvky jiné kultury – souvisejí s chováním k příslušníkům druhé skupiny a podporou práv menšin. Konkrétně jsme zkoumaly, jestli akulturace předpovídá ochotu podporovat podnikání příslušníků druhé skupiny nebo práva menšin, například ve formě petice nebo demonstrace za práva českých Vietnamců,“ popisuje Martina Hřebíčková.
Vietnamci jsou velmi dobře integrovaní do české společnosti, na rozdíl od jiných českých etnických menšin mají mezi příslušníky většinové společnosti přátele. Vzhledem ke svým znalostem češtiny mají především příslušníci druhé generace výborné předpoklady získat vzdělání a najít odpovídající pracovní uplatnění. To je skvělá zpráva jak pro většinovou společnost, tak pro vietnamskou menšinu.
Ačkoliv bylo podle ní v průběhu projektu nejtěžší udržet ve třech vlnách sběru dat dostatečný počet respondentek a respondentů, přineslo zkoumání zajímavé výsledky: „Pokud jde o vietnamské respondentky a respondenty, tak jsme zaznamenali souvislost mezi pozitivním kontaktem s příslušníky většinové společnosti a preferencí Vietnamců přebírat prvky české kultury. Čím častější byly pozitivní zkušenosti českých Vietnamců s příslušníky většinové společnosti, tím ochotnější byli přejímat prvky české kultury, například jazyk nebo způsob života typický pro českou společnost. Pozitivní kontakt s příslušníky většinové společnosti také přispíval k tendenci českých Vietnamců se k příslušníkům většinové společnosti lépe chovat. Překvapilo nás, že negativní zkušenosti se naopak do chování českých Vietnamců vůči příslušníkům české většinové společnosti nijak nepromítaly,“ uvádí Sylvie Graf.
Paralelní výsledky u příslušníků české většinové společnosti ukázaly souvislost mezi pozitivním kontaktem s příslušníky vietnamské menšiny a chováním k nim. Konkrétně pozitivní zkušenosti příslušníků většinové společnosti s Vietnamci předpovídaly jejich ochotu později podporovat jejich podnikatelské aktivity, například návštěvou jejich obchodů a restaurací. Naopak negativní kontakt příslušníků většinové společnosti s Vietnamci se odrážel v jejich pozdější neochotě podporovat práva vietnamské menšiny v České republice a přejímat prvky vietnamské kultury. Dobrou zprávou však je, že vliv negativního kontaktu s Vietnamci, který čeští respondenti a respondentky uváděli méně často než pozitivní kontakt, byl také ve srovnání s pozitivním kontaktem mnohem slabší.
„Tyto závěry zdůrazňující přínos pozitivních interakcí mezi příslušníky společenské většiny a menšiny mají přímé uplatnění v intervencích zaměřených na zlepšování meziskupinových vztahů. Účinné mohou být takové intervence, které nabídnou příležitosti ke vzájemným pozitivním zážitkům s příslušníky jiných společenských skupin a tím budou přispívat ke zlepšení vztahů mezi různými společenskými skupinami. V praxi to může být například organizování kulturních akcí odhalujících kulturní specifika společenských menšin,“ dodává Sylvie Graf.
V minulosti nebyl jednotný názor na to, zda je pro příslušníky menšin lepší s většinovou společností zcela splynout a potlačit orientaci na svoji původní kulturu, nebo usilovat sice o přizpůsobení, ale za současného podržení kultury země původu. Výzkumy z poslední doby ukazují, že lidé pocházející z různých menšin jsou úspěšnější a spokojenější, pokud uplatňují druhou strategii. „Znamená to, že jako výhodnější se jeví skloubit oba kulturní vlivy. Z našich i zahraničních výzkumů jednoznačně vyplývá, že nejdůležitějším prvkem v akulturaci je znalost jazyka. Vietnamci a Vietnamky žijící v ČR mohou budovat, rozvíjet a udržovat vztah k vietnamské kultuře a tradicím především tehdy, když budou na odpovídající úrovni ovládat vietnamštinu. Majorita by proto měla podporovat osvojování nejen češtiny, ale i možnosti udržení vietnamštiny například u dalších generací,“ doplňuje Martina Hřebíčková.
Kvůli náročnosti sběru longitudinálních dat u českých Vietnamců a Vietnamek mohly vědkyně výzkum dokončit teprve v navazujícím projektu, který opět s podporou GA ČR řeší v současnosti. Řešitelský tým je součástí Brněnské laboratoře meziskupinových procesů na PSÚ AV ČR, kterou vědkyně založily v roce 2014. „V řešitelském týmu máme nyní mladé a motivované spolupracovníky a spolupracovnice, experty na pokročilé analýzy longitudinálních dat, které jsme mohly přijmout díky podpoře GA ČR. Týmová spolupráce se nám velmi daří – naše práce je efektivnější a její výsledky díky různým expertním pohledům komplexnější a i validnější,“ říká Sylvie Graf.
Tým Brněnské laboratoře meziskupinových procesů pružně zareagoval na pandemii covidu-19 a pod vedením Tibora Žingory připravil mezinárodní longitudinální výzkum postojů většinové společnosti k imigrantům v době pandemie. Je totiž známo, že právě v období krizí se postoje k menšinám a imigrantům mohou zhoršit. Připravili jsme studii pokrývající období šesti měsíců od začátku pandemie, a protože náš tým je mezinárodní, povedlo se nám výzkum uskutečnit v šesti evropských zemích. Pozitivní a optimistická zpráva je, že se postoje k migrantům v šesti evropských zemích se na začátku pandemie výrazně nezhoršily.
Doc. PhDr. Martina Hřebíčková, Ph.D., DSc., je vedoucí vědeckou pracovnicí v Psychologickém ústavu AV ČR. Těžištěm jejího odborného zájmu je pětifaktorový model osobnosti a metody pro jeho diagnostikování. Zkoumá také sociální percepci, národní stereotypy a akulturaci. Působila v Executive Committee European Association of Personality Psychology, nyní je editorkou časopisu Personality Science.
Doc. Mgr. Sylvie Graf, Ph.D., je vedoucí vědeckou pracovnicí Brněnské laboratoře meziskupinových procesů na Psychologickém ústavu AV ČR. Prostřednictvím svého výzkumu chce zlepšovat vztahy mezi lidmi z různých společenských skupin například ze společenských menšin nebo národností. Je mezinárodně uznávanou odbornicí na redukci předsudků a diskriminace pomocí meziskupinového kontaktu, jazyka pro označení skupinové příslušnosti a masmédií.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Ing. Tomáš Fíla, Ph.D.
Mgr. Filip Hrbáček, Ph.D.
Ing. Petr Kovaříček, Ph.D.
Mgr. Hana Sedláčková, Ph.D.
Parazitická vosička klade vajíčko do larvy hmyzu
Potravní vztahy v přírodě se dají vyjádřit sítí vztahů mezi hostiteli (dole) a konzumenty či parazity (nahoře). Řešitelský tým tyto složité sítě potravních vztahů rozplétá: zkoumá jednotlivé vztahy nebo části sítě v laboratoři. Znalosti těchto dílčích vztahů pak umožňují pochopit, jak fungují komplexní systémy v přírodě.
Mezinárodní výzkumná skupina Jana Hrčka (uprostřed) na Biologickém centrum Akademie věd ČR
První evidence sdíleného genetického obsahu pohlavních chromozomů ještěrky, člověka a gekona
Fyzikové (zleva) Karel Lemr, Vojtěch Trávníček a Antonín Černoch nad sestavou laserů.
Lasery ve Společné laboratoři optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd.
Doc. Ing. Mgr. Martin Lux, Ph.D., absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, na níž pak získal i titul Ph.D. Druhý doktorát převzal na Technologické univerzitě v nizozemském Delftu. Nyní je vedoucím oddělení Socioekonomie bydlení v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zabývá se ekonomikou bydlení, hodnocením nástrojů bytové a sociální politiky, zejména problematikou sociálního bydlení. Za svůj dřívější výzkum získal v roce 2012 Cenu předsedy Grantové agentury České republiky.
VIKTOR BRABEC
Doc. PhDr. Martina Hřebíčková, Ph.D., DSc., je vedoucí vědeckou pracovnicí v Psychologickém ústavu AV ČR. Těžištěm jejího odborného zájmu je pětifaktorový model osobnosti a metody pro jeho diagnostikování. Zkoumá také sociální percepci, národní stereotypy a akulturaci. Působila v Executive Committee European Association of Personality Psychology, nyní je editorkou časopisu Personality Science.
Doc. Mgr. Sylvie Graf, Ph.D., je vedoucí vědeckou pracovnicí Brněnské laboratoře meziskupinových procesů na Psychologickém ústavu AV ČR. Prostřednictvím svého výzkumu chce zlepšovat vztahy mezi lidmi z různých společenských skupin například ze společenských menšin nebo národností. Je mezinárodně uznávanou odbornicí na redukci předsudků a diskriminace pomocí meziskupinového kontaktu, jazyka pro označení skupinové příslušnosti a masmédií.