Projekt profesora Klána, který byl v roce 2012 po několika letech výzkumu ukončen, zkoumal vývoj fotoaktivovatelných sloučenin – látek, které účinkem světla uvolňují biologicky aktivní molekuly. Systémy tohoto typu se někdy nazývají proléčiva, jsou biologicky neaktivní při administraci a jejich účinek se projeví až po aktivaci – v tomto případě za použití světla. Cílem výzkumu bylo připravit systémy schopné absorbovat viditelné záření. K tomuto cíli projekt dospěl a navázal na něj další, do současnosti běžící projekt. V rámci tohoto projektu se tým Petra Klána zaměřuje aplikaci již objevených systémů a vývoj dalších nových, které jsou schopné absorbovat záření v blízké infračervené oblasti, které lehce proniká biologickými tkáněmi.
Společně s profesorem Liborem Vítkem z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesor Klán zkoumal a popsal první fotoaktivovatelný systém, který uvolňuje oxid uhelnatý jako přirozenou biologickou signální molekulu v in vitro a in vivo experimentech po ozáření světlem o vlnových délkách až do 730 nanometrů. Nízké koncentrace oxidu uhelnatého mají řadu pozitivních biologických účinků, jako jsou preventivní a ochranné účinky v procesu hojení ran a při zánětlivých procesech a nádorových onemocněních. Oxid uhelnatý tak představuje velmi slibný terapeutický nástroj pro léčbu těchto nemocí. Výsledky výzkumu byly publikovány v prestižním časopise Journal of the American Chemical Society.
Za svůj projekt Vegetace České republiky: dokončení národního přehledu rostlinných společenstev získal profesor Chytrý v roce 2012 Cenu předsedy GA ČR. Projekt završil dlouholetý terénní výzkum a komplexně se věnoval moderní klasifikaci vegetace na našem území. Cílem byla inventarizace rostlinných společenstev na základě sběru fytocenologických snímků a jejich uspořádání do databáze obsahující v současné době více než 100 000 položek.
Hlavním výstupem projektu byla čtyřdílná monografie Vegetace České republiky, která vyšla v letech 2007-2013 a je nejmodernější svého druhu na světě. I proto se Milan Chytrý stal vedoucím či partnerem podobných projektů na evropské úrovni, jako je například databáze Evropský vegetační archiv, jejímž je koordinátorem.
Významnými navazujícími projekty jsou vegetační syntézy pro Evropskou agenturu životního prostředí nebo tvorba Červeného seznamu evropských biotopů a Evropského přehledu vegetace, které byly vydány v roce 2016. Ty jsou podporovány evropskými zdroji a GA ČR v rámci Centra excelence Pladias.
Pomocí přehledu rostlinných společenstev mohou odborníci snáze hledat odpovědi na ekologické otázky, jako například jaké konkrétní přírodní podmínky (intenzita ozáření, teplota nebo množství dostupných živin) jsou zodpovědné za to, že se na daném místě nachází určitá kombinace nebo větší či menší množství druhů. Umožňuje též studium chování a šíření invazivních druhů, tvorbu map, rozšíření určitých druhů a využívá se i v ochraně přírody.
V roce 2014 byl jedním z laureátů ceny předsedy GA ČR Mgr. Vítězslav Bryja, Ph.D. z Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ocenění získal za projekt Dynamika proteinů interagujících s Dishevelled a jejich význam pro Wnt signálování. Zásadním výstupem bylo poznání významu fosforylace kinázou CK1. Toto zjištění otevřelo možnosti pro využití inhibitorů CK1 v léčbě onemocnění způsobených deregulací signální dráhy Wnt, která v lidském organismu řídí řadu buněčných procesů a při jejímž poškození může v těle nastat nádorové bujení.
Laboratoř Vítězslava Bryji byla založena před osmi lety a věnuje se základnímu výzkumu fungování signální dráhy Wnt a možnostem, jak ji ovlivnit. Někteří pracovníci také sledují dráhu, která je pozměněná u nemocí, jako je například chronická lymfocytární leukémie. Díky poznání významu Wnt dráhy můžeme lépe určit mechanismus vzniku této nemoci a rychleji ji tak diagnostikovat a zvolit druh terapie. V Brně objevili možnosti, jak dráhu ovlivňovat a zasahovat do ní – což má potenciální uplatnění v rámci léčby těchto onemocnění. Bryjův tým spolupracuje s kolegy z Interní hematologické a onkologické kliniky FN v Brně a dalšími pracovišti.
Sám Vítězslav Bryja je nositelem několika významných ocenění v oblasti výzkumu Wnt dráhy. Jeho tým i nadále pokračuje ve výzkumu dosud neodhalených chemických detailů mezibuněčné komunikace, navazuje partnerství v komerční sféře a získal také několik patentů. Výsledky získané v rámci studií, které navázaly na oceněný projekt, byly publikovány na konci roku 2016 v prestižním časopise PNAS.
V roce 2012 Cenu předsedy GA ČR získal Ing. Mgr. Martin Lux, Ph.D. ze Sociologického ústavu AV ČR za projekt Sociální nerovnosti a tržní rizika vyplývající ze spotřeby bydlení. Aktuální a žádoucí reakce fiskální a monetární politiky státu. Ve své práci se Martin Lux věnoval tomu, jaké jsou nerovnosti a rizika v oblasti bydlení, jak jsou vážné a jaký mají dopad na českou ekonomiku. Hlavním výsledkem projektu bylo, že je zapotřebí posílit význam nájemního bydlení v bytovém systému České republiky a změnit orientaci bytové politiky, která do té doby upřednostňovala vlastnické bydlení, směrem k větší neutralitě k různým právním formám bydlení. Tento výsledek projektu se přímo odrazil v Koncepci bydlení ČR do roku 2020 schválené vládou již v roce 2011 (tedy ještě během trvání projektu), ale i v její upravené podobě schválené vládou v roce 2016. Nejednalo se však pouze o koncepci – od té doby se skutečně struktura výdajů státu směřující na různé nástroje bytové politiky postupně měnila ve prospěch nájemního bydlení a snižovaly se podpory v oblasti vlastnického bydlení, praktický důsledek pokračování projektu je tedy zřejmý. Byly přijaty nové nástroje (například podpora výstavby nájemních bytů alokovaná ze Státního fondu rozvoje bydlení), zvýšily se výdaje na příspěvek na bydlení (určený prioritně nájemníkům) a započala debata o sociálním bydlení. Výzkumný tým se částečně podílel na přípravě vládní Koncepce sociálního bydlení ČR 2015-2025 i na podobě zákona o sociálním bydlení, který se nyní připravuje ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem pro místní rozvoj.
Výsledky projektu, oceněném Cenou předsedy GA ČR, byly také využity a citovány v Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví do roku 2020, která byla vládou přijatá v roce 2013. Ta s odkazem na výstupy projektu poukazuje zejména na nutnost řešení dluhové pasti značné části domácností bezdomovců a přílišnou volnost při poskytování vysokoúročených spotřebitelských úvěrů – v této věci bylo vládou v roce 2016 navrženo zpřísnění podmínek, zejména při poskytování úvěrů bez ověřování bonity klienta. “Myslím, že jsme částečně přispěli také ke změně uvažování o orientaci bytové politiky i v dalších středoevropských a východoevropských zemích, kde dosud převažoval důraz na podporu vlastnického bydlení,” říká Martin Lux. “Soudím tak z odezvy výzkumníků a tvůrců bytových politik v těchto zemích a také z citačního ohlasu našich prací v zahraničí,” dodává. Martin Lux je hlavním řešitelem více než 10 projektů, napsal či editoval 13 knih, z nichž mnohé vyšly v zahraničí.
Projekt Michala Fárníka oceněný Cenou předsedy GA ČR se zabýval solvatovanými elektrony, které vznikají při zachycení volného elektronu v prostředí kapaliny – solventu. Solvatované elektrony se účastní celé řady fyzikálních a chemických procesů a hrají v nich klíčovou úlohu. V technologiích se solvatované elektrony podílejí na důležitých procesech například při zpracování nukleárního odpadu, nebo se uplatňují v nanotechnologiích při vytváření třídimenzionálních kovových nanostruktur. Projekt Michala Fárníka se zabýval výzkumem solvatovaných elektronů, jejich vzniku, vlastností a reaktivity na velmi detailní molekulové úrovni. Výsledkem byl detailní záznam procesů reakcí se solvatovaným elektronem, které vedou například v atmosféře k ničení ozonu či k radiačnímu ničení DNA molekul v lidském těle.
Laboratoř doktora Fárníka se v této oblasti rozvíjí i po skončení oceněného grantového projektu. Experimenty, které se zde odehrávají, jsou ojedinělé i díky speciální aparatuře, kterou doktor Fárník vybudoval na základě experimentálního zařízení dovezeného z Německa. Toto zařízení získal během svého pobytu v Institutu Maxe-Plancka v německém Göttingenu a přivezl jej v roce 2005 do ÚFCH JH v Praze, při svém návratu z desetiletého zahraničního pobytu v laboratořích v Německu a USA. V České republice tak vzniklo světově ojedinělé experimentální zařízení, které umožňuje celou řadu různých experimentů s klastry a nanočásticemi. To dovoluje přímé srovnávání výsledků různých experimentů a tento multidimenzionální pohled na zkoumané nanočástice o nich přináší bezprecedentně detailní informace.
Nedávné experimenty v oblasti biologicky relevantního výzkumu týmu doktora Fárníka jednoznačně prokázaly ochranný vliv molekul vody při záchytu pomalých elektronů na biomolekulách – tento objev je relevantní z hlediska radiačního ničení DNA molekul v lidském těle. V posledních letech se celosvětově značný důraz klade na otázku vzniku života ve vesmíru. Na molekulové úrovni se tato otázka redukuje na tvorbu biomolekul v mezihvězdném prostoru, kterou skupina doktora Fárníka zkoumá na nanočasticích, jež simulují ledové a prachové částice ve vesmíru. Experimenty ukázaly, že interakcí fotonů a elektronů s nanočásticemi s deponovanými molekulami prekurzorů mohou vznikat komplexní molekuly s vazebnými motivy analogickými k DNA. Záchyt pomalých elektronů se rovněž uplatňuje v technologických procesech při nanofabrikaci. Provedené experimenty s nanopovrchy klastrů odhalily některé detaily interakce pomalých elektronů s prekurzory nanostruktur. Pochopení těchto mechanismů může vést k praktickému vylepšení dané technologie.
Základní výzkum, který je nezastupitelný pro současné i budoucí netušené aplikace ve skupině doktora Fárníka stále pokračuje a rozvíjí se. Chceme-li totiž porozumět procesům a aplikacím, které zahrnují například solvatované elektrony, neobejdeme se bez pochopení těchto procesů na detailní molekulové úrovni – bez něj zůstává i sebedokonalejší aplikovaný výzkum čistě na úrovni popisu studovaných jevů. Výsledky základního výzkumu týmu doktora Fárníka také pravidelně vycházejí v různých vědeckých publikacích.
V roce 2015 získal Cenu předsedy GA ČR Prof. David Storch, Ph.D., z Centra pro teoretická studia UK a AV ČR a Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy za projekt Limity druhového bohatství: makroekologická analýza evolučních a ekologických procesů podmiňujících diverzitu na povrchu Země.
Tým Davida Storcha se zabýval rozdíly v biologické rozmanitosti na povrchu Země, terénní výzkumy probíhaly v České republice a v Africe. Výstupem projektu bylo zjištění, že rozdíly jsou způsobeny více faktory a nesouvisí jednoduše s produktivitou prostředí ani s teplotou. Existují ale obecné zákonitosti, díky nimž by mělo být možné předvídat změny v biologické rozmanitosti v souvislosti se současnými globálními změnami a postupným vyčerpáváním zdrojů lidstvem. Na projekt navázal v roce 2016 nový grant, z nějž také vzešlo několik publikací.
Článek, jehož spoluautorem je Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí a v současnosti nejvýše postavený úředník Evropské komise, byl vydán v prestižním časopise Ecosystem Services. Zabývá se úbytkem rozmanitosti a dalšími důsledky lidského přivlastňování si produkce Země, autoři v něm na problematiku nahlížejí i z pohledu politiky.
Za zmínku také stojí článek The enigma of terrestrial primary productivity: measurements, models, scales and the diversity–productivity relationship o pevninské produktivitě a neschopnosti ji přesně a spolehlivě měřit. S článkem David Storch společně s hlavní autorkou Irenou Šímovou, Ph.D. vyhrál soutěž E4 (The Ecography Award for Excellence in Ecology and Evolution), kde zvítězil nad dalšími 44 články. Jejich článek ukázal, že tropické lesy jsou sice produktivnější než lesy v mírném pásmu, ale různé modely produktivity se od sebe liší a jejich předpovědi jsou velmi rozdílné, takže nelze přesně říci, jaké je rozložení produkce ekosystémů na povrchu Země.
Praha, 29. května 2017 – Fyzikální chemici Martin Ferus a Svatopluk Civiš uspěli se svou poslední prací na světovém poli vědy. V moderních podmínkách zopakovali známý experiment S. L. Millera z roku 1953. Ten se jako první pokusil odpovědět na otázku, zda za podmínek před více než 4 miliardami let mohly vzniknout základní stavební kameny života. Experimentální část současného výzkumu probíhala na pražském laseru Asterix, který je největší ve střední Evropě a jeho výkon odpovídá několika tisícům jaderných elektráren.
“Teoreticky i experimentálně jsme dokázali, že základní stavební kameny RNA – guanin, adenin, cytosin a uracil – mohly vzniknout díky energii rázové vlny uvolněné při dopadu mimozemských těles, ale i působením elektrického výboje na jednoduché plyny – čpavek a oxid uhelnatý,” říká Martin Ferus, jehož nejnovější práce “očistila” “otce prebiotické chemie”, amerického vědce S. L. Millera. Proti provedení a výsledkům jeho 64 let starého experimentu se totiž vymezovala celá řada vědců. Tým Svatopluka Civiše vycházel z nejnovějšího objevu dosaženého studiem prastarých drahokamů zirkonů. Ukázalo se, že prostředí podobné Millerově atmosféře přece jen muselo existovat, když byla naše planeta ještě v plenkách. Logickou otázkou bylo, zda a jakým způsobem mohou v této atmosféře složené z čpavku a oxidu uhelnatého (snad také i z methanu, kyanovodíku, vodíku a dalších tzv. redukčních plynů) vzniknout nukleové báze – podle dosavadních představ základ nejstaršího pozemského života. Jednoduchými analytickými metodami 50. let mohl totiž Miller vidět pouze aminokyseliny, ale kdyby měl k dispozici současné moderní technologie, snad by zjistil také přítomnost nukleových bází a jeho experiment by nebyl kritizován.
Laboratoř Svatopluka Civiše na Oddělení spektroskopie Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR se chemickou evolucí života na Zemi zabývá již téměř dvacet let, profesor Civiš patří mezi zakladatele tohoto oboru u nás. Čeští fyzikální chemici spolupracují v současné době s řadou světových pracovišť, mezi něž patří Astronomický ústav Univerzity v Cambridge či Univerzita Sorbonne v Paříži. Právě francouzští kolegové zajistili svými výpočty teoretickou část práce a pomohli odhalit reakční mechanismus, který Millerovi, ani nikomu dalšímu nebyl a nemohl být znám. Simulace pracující s energií uvolněnou při dopadu asteroidu byly provedeny na laseru Asterix, který náleží k Ústavu fyziky plazmatu AV ČR na pražském Ládví. Laserová jiskra má velikost fotbalového míče a rázová vlna, kterou vytvoří, odpovídá svou teplotou plazmatu, jež obklopuje padající asteroid.
Práci Martina Feruse, Svatopluka Civiše a jejich kolegů nedávno uveřejnil prestižní Sborník Národní akademie věd USA (PNAS). Zařadila se mezi 3 % nejcitovanějších článků na světě a referovala o ní také americká, ruská, německá a další světová média. Martin Ferus začal pracovat v týmu prof. Civiše v roce 2005. Minulý rok by za své výsledky oceněn Prémií Otto Wichterleho, Cenou Učené společnosti ČR a v roce 2015 také Hlávkovou cenou pro mladé vědce. Výzkum týmu Svatopluka Civiše podporuje již přes deset let Grantová agentura ČR sérií několika projektů.
V oceněném projektu podpořeném GA ČR se podařilo prokázat vysoký potenciál metody přímého měření magnetického pole pomocí Hallových senzorů, která by mohla nahradit stávající, poněkud zastaralou a náročnou metodu testu kvality elektrotechnických ocelí. Tyto oceli jsou využívány pro výrobu elektromotorů a transformátorů v průmyslovém odvětví.
Alexandr Stupakov nyní působí v Oddělení optických a biofyzikálních systémů Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, které se zabývá výzkumem funkčních tenkých vrstev a heterosturktur, což je aktuálně velmi významné a perspektivní téma jak z hlediska základního výzkumu, tak i aplikačního potenciálu. Jedná se převážně o nano-vrstvy, jejichž optické a elektrické vlastnosti mohou být pomocí moderních technologií upravovány ve velkém rozsahu. Z hlediska potenciálních aplikací použití takových materiálů by mohlo způsobit i průlom v moderní nanoelektronice, jelikož materiály s potřebnými vlastnostmi pro integraci do nano-obvodu by bylo možno „ušít přímo na míru“. Pro výzkum piezoelektrických vlastností takto navrhovaných nano-vrstev se v letošním roce výzkumnému týmu oddělení podařilo získat jedinečný systém na bázi moderních a velice citlivých interferometrů.
Doktor Stupakov výstupy z oceněného projektu publikoval ve čtrnácti článcích v impaktovaných mezinárodních časopisech. Jeho druhý projekt GA ČR, věnovaný studiu magnetického Barkhausenova šumu, přinesl stejný počet publikací. Celkově je autorem či spoluautorem více než 45 článků, které byly publikovány v odborných uznávaných časopisech, spadajících do oboru magnetizmu a materiálových věd. V nově podávaném projektu se soustředí na elektrické, magnetické a optické vlastnosti nano-vrstev perovskitů, které budou optimalizovány změnou podmínek pulzní laserové depozice, změnou složení, dopováním, nebo vlivem napětí způsobeným odlišnou mřížkovou konstantou substrátu. Základním cílem tohoto projektu je kontrola elektrických vlastností těchto vrstev, zejména fázového přechodu Mottova typu mezi kovem a izolantem. Komplexní výzkum tohoto elektrického přechodu by mohl otevřít vývoj zcela nového odvětví mikroelektroniky.
Praha, 17. května 2017 – V současné době se každý výrobce nábytku či nádobí chlubí spoluprací se slavnými designéry, dříve ale návrháři spotřebního zboží zůstávali v anonymitě továren a nikoho vlastně ani nezajímalo, kdo za podobou předmětů stojí. Historička umění Hana Rousová, jejíž výzkum byl financován Grantovou agenturou České republiky, v publikaci A(bs)trakce sleduje nečekané souvislosti mezi slavnými díly avantgardních umělců a sériovými výrobky v letech 1918 až 1950 a porovnává tuzemskou tvorbu se zahraniční.
Vztahu mezi uměním a designem užitých předmětů se Hana Rousová věnuje již delší dobu a stále ji nepřestává fascinovat. Vyústěním tohoto zájmu je kniha A(bs)trakce, Čechy mezi centry modernity 1918-1950. Je to první kniha vydaná u nás, která v tak velkém rozsahu sleduje české moderní umění ve vztahu k umění zahraničnímu. Paralely, kdo koho a jak inspiroval, hledá Hana Rousová v nejrůznějších zdrojích: v archivech, v muzeích umění i soukromých sbírkách, v dobových tiskovinách, zejména periodického typu jako jsou odborné a společenské časopisy, v katalozích výstav a dalších. A(bs)trakce je vědeckou prací, ale díky velkému množství obrazovému materiálu je přístupná i široké veřejnosti. Obsahuje více než 500 reprodukcí výtvarných děl, z nichž polovina jsou zahraniční, což je na české poměry vskutku unikum.
Autorka ve své publikaci nabízí jiný pohled na dějiny umění. Slavné umělce jako byl Vasilij Kandinskij, Sonia Delaunayová, českou ale například i francouzskou a ruskou avantgardu představuje jako tvůrce, kteří neváhali vstoupit do světa marketingu a reklamy, aby kultivovali každodenní život svých současníků. V dnešní době, kdy jsou tak oblíbené DIY a různé manuální workshopy, je zajímavé potvrdit si, že s postupující demokratizací moderní společnosti přestávalo být umění jen výsadou bohatých a začalo si nacházet cesty k širším sociálním skupinám.
Hana Rousová vystudovala Dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dvacet dva let pracovala jako kurátorka v Galerii hlavního města Prahy, tři roky jako odborná náměstkyně ředitele a hlavní kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie. Věnuje se umění 20. až 50. let 20. století. Výsledky svých výzkumů zveřejňuje především formou výstav a k nim vydaných publikací, podílí se i na zahraničních projektech. Hana Rousová je nositelkou cen UHS (Uměleckohistorická společnost), F. X. Šaldy a v roce 2015 získala Cenu Václava Bělohradského za Nejkrásnější knihu.
Praha, 5. prosince 2016 – Vědci Judit a Jiří Šponerovi se více než deset let věnují tématu, jak se na Zemi před 3,8 – 4 miliardami let vyvinul život. Pomocí chemických modelů se snaží rekonstruovat sérii procesů, kterými z molekul běžných v tehdejší atmosféře mohlo dojít ke vzniku prvních molekul RNA, díky kterým byl možný vznik života. Šponerovi v minulém týdnu ukázali v prestižních světových časopisech dva konkurenční scénáře.
Atmosféra na Zemi před 4 miliardami let byla opravdu velmi divoká. Teploty kolem 100 stupňů Celsia, vysoká geologická aktivita, sopky, blesky, dopady masivních asteroidů a meteoritů, silné ultrafialové záření. Možná pro tyto nevlídné podmínky se dříve kladl původ života mimo Zemi. Tzv. hypotéza panspermie tvrdí, že život byl přinesen z vesmíru mikroorganismy na spadlém meteoritu. Moderní věda tomu ale již dávno nevěří, život na Zemi zkrátka vznikl na Zemi. Jde ale o to, jak k tomu došlo.
Na tomto poli spolu dnes soutěží dvě koncepce vzniku života. Obě pracují s předpokladem, že pro vznik života byla klíčová samovolná syntéza prvních molekul RNA, neboli ribonukleové kyseliny. Ta je schopná se kopírovat a vylepšovat a je předchůdkyní DNA, deoxyribonukleové kyseliny, která je nositelkou genetické informace moderních organismů. Zastánci starší teorie se domnívají, že první molekuly RNA vznikly sérií chemických procesů z molekuly kyanovodíku. Druhá teorie klade původ RNA do formamidu, česky amidu kyseliny mravenčí. “Naše pozice je unikátní v tom, že pracujeme na obou scénářích,” říká Jiří Šponer, který vede Laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin na Biofyzikálním ústavu AV ČR a na Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity v Brně. “Jinak jsou bohužel tábory zastánců obou teorií, jak se říká, na nože,” uvádí.
Brněnská laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin je světovým lídrem v teoretických výpočtech a spolupracuje se zastánci obou teorií u nás, v Itálii, Anglii a USA. V posledním čísle prestižního časopisu Nature Chemistry vyšel článek, jenž zaplňuje mezery v dosavadních znalostech možností syntézy prvních stavebních kamenů RNA v rámci kyanovodíkové cesty. Jedním z jeho dvou hlavních autorů je doktorand Šponerových Rafal Szabla, který zdůrazňuje klíčovou roli ultrafialového záření a fotochemických procesů pro tento nově objevený krok.
Současně s prací v Nature Chemistry byla týmu manželů Šponerových uveřejněna práce v časopise WIRES RNA, a ta se věnuje zase formamidové cestě vzniku života. “Tato teorie předpokládá, že k tvorbě stavebních kamenů (cyklických nukleotidů) pro syntézu RNA došlo v jezírkách kapalného formamidu nad teplotou bodu varu vody kolem obřích sopek,” uvádí Judit Šponer. Tato jezírka vznikla pravděpodobně v důsledku vysoké teploty spojené s enormní vulkanickou činností. Následná syntéza prvních molekul RNA mohla být vyvolána rychlým porušením chemické rovnováhy v důsledku prudkého ochlazení například při pohybu materiálu po svahu sopek, kolísáním vulkanické a atmosférické aktivity a střídáním dne a noci. Brněnská laboratoř ve spolupráci s italskými vědci přišla s tvrzením, že samovolná syntéza krátkých řetězců RNA s bází guanin sloužila jako startovací chemický proces pro syntézu všech dalších molekul RNA. “Jedním z rozdílů mezi formamidovou a kyanovodíkovou koncepcí vzniku života je právě míra termodynamické nerovnovážnosti chemických procesů,” vysvětluje Judit Šponer. “Čistý kyanovodík totiž na rozdíl od formamidu nelze akumulovat, je příliš reaktivní. Kyanovodíková cesta tudíž mohla začít v prostředí s nižší teplotou než je bod varu vody,” dodává.
Dotazů kolem původu života zbývá ale ještě dost. Jednou z největších výzev je zjistit, jak začínaly spoluúčinkovat RNA a aminokyseliny, tzn. stavební jednotky bílkovin. To je jedna z otázek, na niž by se brněnská laboratoř chtěla v budoucnu soustředit.
Jiří Šponer patří mezi nejcitovanější české vědce a zabývá se strukturní dynamikou, funkcí a evolucí molekul nukleových kyselin. Toto tematické rozkročení mu umožňuje také počítačová chemie, na jejímž vývoji se výrazně podílel. Judit Šponer vede v laboratoři výzkum původu života. Práce o původu života jsou ryze základní a interdisciplinární, pohybují se na pomezí fyzikální chemie, biochemie a molekulární biologie. Hlavním pracovištěm manželů Šponerových je Biofyzikální ústav AV ČR a dále pracují na Středoevropském technologickém institutu – Masarykova univerzita (CEITEC MU). Výzkum byl financován Grantovou agenturou České republiky.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
