Praha, 21. září 2017 – Doktorka Ivana Orlitová se v Astronomickém ústavu AV ČR zabývá pozorováním galaxií a aktivních galaktických jader v optickém a ultrafialovém oboru s využitím pozemských i vesmírných dalekohledů. Ve spolupráci s mezinárodním týmem se jí podařilo prokázat únik ionizujícího záření z galaxií a přispět tak k objasnění zásadní kosmologické otázky ohledně zdrojů, které ionizovaly vesmír v jeho počátcích. Za svůj projekt byla oceněna Cenou předsedkyně Grantové agentury České republiky.
Studium raného vesmíru patří k jednomu z nejvíce řešených témat astronomie. Vědci se snaží porozumět formování prvních kosmických struktur a vzniku prvních hvězd. V dávné minulosti vesmíru, krátce po velkém třesku, sehrála důležitou roli tzv. reionizace, kdy se po zformování prvních galaxií proměnil okolní atomární plyn v plyn ionizovaný, přičemž v tomto stavu zůstal ve velké míře dodnes. Předpokládá se, že tato událost zásadně ovlivnila vznik a vývoj galaxií. Není však zřejmé, jaké typy objektů byly skutečně zdroji zmíněné reionizace.
Autoři oceněné práce se zaměřili zejména na hypotézu, že ionizaci vyvolaly nejtěžší hvězdy v galaxiích. Zkoumali, za jakých podmínek dokáže jejich ionizující UV záření proniknout z galaxie ven do okolního prostoru. Zároveň studovali vlastnosti záření v čáře Lyman-alfa, tedy ultrafialové spektrální čáře vodíku, která vzniká přeskokem elektronu z druhé energetické hladiny na první. „Lyman-alfa je v principu nejsilnější čarou vodíku a zároveň je vodík nejhojnějším prvkem ve vesmíru. Z tohoto důvodu je Lyman-alfa nejvhodnější spektrální oblastí pro pozorování galaxií ve vzdáleném vesmíru, kdy pozorujeme objekty mladší než 3 miliardy let,“ vysvětluje Orlitová.
Mladá vědkyně získala možnost využít pro svá pozorování Hubbleův kosmický dalekohled, který je umístěn na oběžné dráze Země. Přidělování pozorovacího času na Hubbleově teleskopu probíhá každoročně formou soutěže, v rámci níž mezinárodní porota složená z významných vědců vybere ze všech přihlášených projektů 10-20 % těch nejzajímavějších, jejímž řešitelům využití teleskopu umožní.
Z milionů galaxií si vědci vytipovali pět kompaktních trpasličích galaxií zvaných „zelené hrášky“, které sice pozorujeme v nedávném vesmíru, ale podobně jako v galaxiích z raného vesmíru se v nich velmi intenzivně tvoří hvězdy. Pozorování v rámci projektu prokázalo únik ionizujícího záření ve všech pěti sledovaných galaxiích, což je dosud nejvýznamnější potvrzení tohoto jevu. „Náš objev je velkým krokem k porozumění nejen galaxiím v blízkém vesmíru, ale i galaxiím, které vznikaly v době reionizace a nejspíš jsou za reionizaci zodpovědné,“ uvádí Orlitová.
Zjištěné závěry ohledně reionizace byly více než padesátkrát citovány. Související výsledky byly opublikovány v celkem 9 impaktovaných článcích, jeden z nich byl zveřejněn i v prestižním časopise Nature, což je v případě postdoktorského projektu jedinečný úspěch. Ivana Orlitová v rámci řešení svého projektu spolupracovala s prestižním mezinárodním týmem a na zjištěné závěry plánuje navázat dalším výzkumem, jenž se bude zabývat zkoumáním vlastností galaxií, které vedou k úniku ionizujícího záření.
Praha, 21. září 2017 – Řešitelka projektu, archeoložka Gabriela Blažková z Archeologického ústavu AV ČR, se specializuje na postmedievální archeologii. Hlavním výstupem projektu je dvoudílná monografie „Nálezy hmotné kultury z renesančních odpadních jímek z Pražského hradu“, jejíž první díl tvoří precizně dokumentovaný katalog nálezů keramiky a skleněných nádob, druhý díl pak srovnává popisované předměty se středoevropskou produkcí keramiky a skla a propojuje je s každodenním životem obyvatel Pražského hradu. Tento mimořádný vědecký počin byl honorován Cenou předsedkyně Grantové agentury České republiky.
Projekt Gabriely Blažkové spočíval v analýze hmotné kultury z oblasti Pražského hradu s ohledem na život běžných obyvatel na Hradě za vlády prvních Habsburků. „V rámci projektu byly zpracovány výzkumy z 20. a 30. let minulého století prováděné tehdejšími archeology,“ uvádí řešitelka. V renesančních odpadních jímkách Pražského hradu bylo objeveno více než 680 kusů keramických nádob, 250 skleněných předmětů, dále pak velké množství fragmentů keramiky a skla, ale i zbytky železa a kostí. „V té době archeologové tyto předměty běžně nesbírali, tím vzrůstá význam popsaného souboru, který prozíravostí našich kolegů zůstal zachován a neskončil na smetišti dějin,“ vysvětluje Gabriela Blažková.
V průběhu výzkumu se podařilo spojit některé odpadní jímky s konkrétními obyvateli Pražského hradu a jejich sociálním prostředím a dát tak nahlédnout do vybavení domácností obslužného personálu císařského dvora v dobách, kdy byla Praha politickým centrem římsko-německé říše.
Důležitou součástí projektu byla spolupráce s Vysokou školou chemicko-technologickou, v jejíchž laboratořích probíhala chemická analýza glazur nalezené keramiky a vzorků skla. Desítky měření a chemických analýz vzorků raně novověkého skla byly provedeny v Geologickém ústavu AV ČR. Zapojení disciplín z oblasti přírodních věd umožnilo získat cenné informace o technologii výroby nalezených předmětů a případně i o surovinách, které byly při jejich výrobě použity.
Oba svazky monografie jsou koncipovány dvojjazyčně (česko-anglicky), čímž zpřístupňují důležitý materiál a výsledky jeho rozboru zahraniční vědecké obci. Publikace je vhodně doplněna velmi zdařilou kresebnou a fotografickou dokumentací, která z díla o Pražském hradu činí knihu atraktivní i pro širší veřejnost. Autorka se rovněž spolupodílela na šesti dalších časopiseckých publikacích, resp. na kapitolách v kolektivních monografiích.
Gabriela Blažková by chtěla ve svém výzkumu raně novověké archeologie pokračovat i do budoucna, jejím cílem je rozvíjet mezinárodní spolupráci a přispět tak k zařazení české raně novověké archeologie do evropského kontextu.
V roce 2015 byl jedním z laureátů Ceny předsedy GA ČR profesor Václav Švorčík z Vysoké školy chemicko-technologické. Se svým týmem připravil nové speciální materiály s upraveným povrchem, které jsou vhodné jako podklad pro pěstování lidských buněk. Ty by v budoucnu měly sloužit pacientům s popáleninami nebo bércovými vředy jako podložka, na které by se pěstovaly jejich kožní buňky. Na těchto materiálech velmi dobře rostou i buňky hladkého svalstva (cévní protézy) a kostní buňky pro regeneraci kostních tkání. „Polymerní materiály, v tomto případě především plasty, mají celou řadu skvělých vlastností, optických, mechanických, elektrických, ale také se s nimi snadno pracuje a zároveň jsou cenově dostupné,“ říká Václav Švorčík. „V bioaplikacích se používají relativně omezeně, protože jejich povrchové vlastnosti nejsou pro interakci s buňkami většinou vhodné. Proto jsme náš výzkum zaměřili na úpravu povrchu těchto materiálů tak, aby nabídly živým buňkám pro ně atraktivní prostředí.“ Vědci dalšími experimenty z oblasti materiálového inženýrství prokázali i to, že obdobně modifikované povrchy polymerů mohou najít uplatnění i v elektronice či optice.
Část výsledků oceněného projektu byla úspěšně využita při léčbě chronických ran v preklinických testech. Jedná se o aplikaci kovových nanočástic ve vodném prostředí na dlouhodobě se nehojící otevřená poranění kůže. Bylo dokázáno, že tento postup léčby by mohl být perspektivní. Na oceněný projekt navázal tým profesora Švorčíka dalším projektem financovaným GA ČR.
V roce 2016 získal profesor Švorčík Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací za rok 2016 a Cenu rektora VŠCHT 2016 za mimořádné výsledky ve výzkumu a vynikající reprezentaci VŠCHT Praha.
Vojtěch Novotný v rámci projektu, který i nadále pokračuje v jednom z nejsložitějších ekosystémů na světě, zkoumá ekologické vztahy mezi rostlinami a býložravým hmyzem ve snaze porozumět pro Evropany poněkud zvláštní struktuře tropických lesů. Tropický prales vypadá spíš jako uměle vysázené arboretum, neboť jsou v něm promíchány desítky až stovky různých druhů stromů, aniž by některý z nich ve vegetaci převládl. Něco takového biologie nesnadno vysvětluje, neboť z podmínek mírného pásma jsme zvyklí na bučiny, smrčiny, doubravy a další typy lesů, které jsou pojmenované po jednom druhu stromu, jenž dominuje. Jedna z ekologických teorií vysvětlujících odlišnost tropických lesů předpokládá, že vysoká druhová rozmanitost stromů je udržována jejich nepřáteli, tedy býložravci a patogeny. Jakmile se jakýkoliv druh stromu rozšíří a začne převládat nad ostatními, stane se snadným a snadno nalezitelným cílem pro své přirozené nepřátele, jež ho nesnadno hledali, dokud byl vzácný. K těmto nepřátelům patří i tisíce druhů býložravého hmyzu studovaných v rámci Novotného výzkumu. Hledání odpovědí na otázky, zda jsou různé druhy hmyzu skutečně specializované na jednotlivé druhy stromů a mohou tedy reagovat na změny v jejich početnosti, a jak moc vlastně takoví býložravci stromům škodí, patří mezi hlavní výzkumná témata profesora Novotného. Zkoumané druhy je samozřejmě nutné také blíže poznat, popsat a katalogizovat, většina tropické rozmanitosti hmyzu zůstává totiž stále vědě neznámá. Výzkumný projekt odhadl, že v tropických lesích žije šest milionů druhů hmyzu, zatímco vědecky jich je popsán dosud jen milion.
Výzkum prof. Novotného na Papui-Nové Guineji má i praktický význam pro ochranu přírody. Tropické lesy v této zemi jsou vlastněny tradičními kmenovými společenstvími. Oceněný výzkumný projekt, jenž s nimi již 20 let spolupracuje, vedl k vyhlášení dvou chráněných oblastí. Jde o vzájemně výhodnou spolupráci. Vlastníci pralesa ho otevřeli pro výzkum a získali tím možnost se na výzkumu také sami podílet, což samozřejmě přináší i mzdy za práci v terénu, jakož i příjem za ubytování a provoz terénních stanic. Ti nejnadanější z místních asistentů se nakonec stávají výzkumnými techniky a někteří i vědci, po vystudování místní univerzity a dalším studiu v zahraniční, včetně ČR. Takto vybudovaná výzkumná základna láká i četné zahraniční výzkumné týmy. Poskytuje totiž nejlepší možnosti ekologického výzkumu na ostrově Nová Guinea, na němž žije celá dvacetina všech druhů rostlin a živočichů planety. V Novotném založené stanici mají také příležitost získat nové zkušenosti doktorandi z Jihočeské univerzity. Výzkumná oblast Wanang Conservation Area, ve které Novotný působí již přes dvacet let, byla za projekt ochrany tropického lesa oceněna prestižní Equator Prize UNDP.
Projekt profesora Klána, který byl v roce 2012 po několika letech výzkumu ukončen, zkoumal vývoj fotoaktivovatelných sloučenin – látek, které účinkem světla uvolňují biologicky aktivní molekuly. Systémy tohoto typu se někdy nazývají proléčiva, jsou biologicky neaktivní při administraci a jejich účinek se projeví až po aktivaci – v tomto případě za použití světla. Cílem výzkumu bylo připravit systémy schopné absorbovat viditelné záření. K tomuto cíli projekt dospěl a navázal na něj další, do současnosti běžící projekt. V rámci tohoto projektu se tým Petra Klána zaměřuje aplikaci již objevených systémů a vývoj dalších nových, které jsou schopné absorbovat záření v blízké infračervené oblasti, které lehce proniká biologickými tkáněmi.
Společně s profesorem Liborem Vítkem z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesor Klán zkoumal a popsal první fotoaktivovatelný systém, který uvolňuje oxid uhelnatý jako přirozenou biologickou signální molekulu v in vitro a in vivo experimentech po ozáření světlem o vlnových délkách až do 730 nanometrů. Nízké koncentrace oxidu uhelnatého mají řadu pozitivních biologických účinků, jako jsou preventivní a ochranné účinky v procesu hojení ran a při zánětlivých procesech a nádorových onemocněních. Oxid uhelnatý tak představuje velmi slibný terapeutický nástroj pro léčbu těchto nemocí. Výsledky výzkumu byly publikovány v prestižním časopise Journal of the American Chemical Society.
Za svůj projekt Vegetace České republiky: dokončení národního přehledu rostlinných společenstev získal profesor Chytrý v roce 2012 Cenu předsedy GA ČR. Projekt završil dlouholetý terénní výzkum a komplexně se věnoval moderní klasifikaci vegetace na našem území. Cílem byla inventarizace rostlinných společenstev na základě sběru fytocenologických snímků a jejich uspořádání do databáze obsahující v současné době více než 100 000 položek.
Hlavním výstupem projektu byla čtyřdílná monografie Vegetace České republiky, která vyšla v letech 2007-2013 a je nejmodernější svého druhu na světě. I proto se Milan Chytrý stal vedoucím či partnerem podobných projektů na evropské úrovni, jako je například databáze Evropský vegetační archiv, jejímž je koordinátorem.
Významnými navazujícími projekty jsou vegetační syntézy pro Evropskou agenturu životního prostředí nebo tvorba Červeného seznamu evropských biotopů a Evropského přehledu vegetace, které byly vydány v roce 2016. Ty jsou podporovány evropskými zdroji a GA ČR v rámci Centra excelence Pladias.
Pomocí přehledu rostlinných společenstev mohou odborníci snáze hledat odpovědi na ekologické otázky, jako například jaké konkrétní přírodní podmínky (intenzita ozáření, teplota nebo množství dostupných živin) jsou zodpovědné za to, že se na daném místě nachází určitá kombinace nebo větší či menší množství druhů. Umožňuje též studium chování a šíření invazivních druhů, tvorbu map, rozšíření určitých druhů a využívá se i v ochraně přírody.
V roce 2014 byl jedním z laureátů ceny předsedy GA ČR Mgr. Vítězslav Bryja, Ph.D. z Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ocenění získal za projekt Dynamika proteinů interagujících s Dishevelled a jejich význam pro Wnt signálování. Zásadním výstupem bylo poznání významu fosforylace kinázou CK1. Toto zjištění otevřelo možnosti pro využití inhibitorů CK1 v léčbě onemocnění způsobených deregulací signální dráhy Wnt, která v lidském organismu řídí řadu buněčných procesů a při jejímž poškození může v těle nastat nádorové bujení.
Laboratoř Vítězslava Bryji byla založena před osmi lety a věnuje se základnímu výzkumu fungování signální dráhy Wnt a možnostem, jak ji ovlivnit. Někteří pracovníci také sledují dráhu, která je pozměněná u nemocí, jako je například chronická lymfocytární leukémie. Díky poznání významu Wnt dráhy můžeme lépe určit mechanismus vzniku této nemoci a rychleji ji tak diagnostikovat a zvolit druh terapie. V Brně objevili možnosti, jak dráhu ovlivňovat a zasahovat do ní – což má potenciální uplatnění v rámci léčby těchto onemocnění. Bryjův tým spolupracuje s kolegy z Interní hematologické a onkologické kliniky FN v Brně a dalšími pracovišti.
Sám Vítězslav Bryja je nositelem několika významných ocenění v oblasti výzkumu Wnt dráhy. Jeho tým i nadále pokračuje ve výzkumu dosud neodhalených chemických detailů mezibuněčné komunikace, navazuje partnerství v komerční sféře a získal také několik patentů. Výsledky získané v rámci studií, které navázaly na oceněný projekt, byly publikovány na konci roku 2016 v prestižním časopise PNAS.
V roce 2012 Cenu předsedy GA ČR získal Ing. Mgr. Martin Lux, Ph.D. ze Sociologického ústavu AV ČR za projekt Sociální nerovnosti a tržní rizika vyplývající ze spotřeby bydlení. Aktuální a žádoucí reakce fiskální a monetární politiky státu. Ve své práci se Martin Lux věnoval tomu, jaké jsou nerovnosti a rizika v oblasti bydlení, jak jsou vážné a jaký mají dopad na českou ekonomiku. Hlavním výsledkem projektu bylo, že je zapotřebí posílit význam nájemního bydlení v bytovém systému České republiky a změnit orientaci bytové politiky, která do té doby upřednostňovala vlastnické bydlení, směrem k větší neutralitě k různým právním formám bydlení. Tento výsledek projektu se přímo odrazil v Koncepci bydlení ČR do roku 2020 schválené vládou již v roce 2011 (tedy ještě během trvání projektu), ale i v její upravené podobě schválené vládou v roce 2016. Nejednalo se však pouze o koncepci – od té doby se skutečně struktura výdajů státu směřující na různé nástroje bytové politiky postupně měnila ve prospěch nájemního bydlení a snižovaly se podpory v oblasti vlastnického bydlení, praktický důsledek pokračování projektu je tedy zřejmý. Byly přijaty nové nástroje (například podpora výstavby nájemních bytů alokovaná ze Státního fondu rozvoje bydlení), zvýšily se výdaje na příspěvek na bydlení (určený prioritně nájemníkům) a započala debata o sociálním bydlení. Výzkumný tým se částečně podílel na přípravě vládní Koncepce sociálního bydlení ČR 2015-2025 i na podobě zákona o sociálním bydlení, který se nyní připravuje ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem pro místní rozvoj.
Výsledky projektu, oceněném Cenou předsedy GA ČR, byly také využity a citovány v Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví do roku 2020, která byla vládou přijatá v roce 2013. Ta s odkazem na výstupy projektu poukazuje zejména na nutnost řešení dluhové pasti značné části domácností bezdomovců a přílišnou volnost při poskytování vysokoúročených spotřebitelských úvěrů – v této věci bylo vládou v roce 2016 navrženo zpřísnění podmínek, zejména při poskytování úvěrů bez ověřování bonity klienta. “Myslím, že jsme částečně přispěli také ke změně uvažování o orientaci bytové politiky i v dalších středoevropských a východoevropských zemích, kde dosud převažoval důraz na podporu vlastnického bydlení,” říká Martin Lux. “Soudím tak z odezvy výzkumníků a tvůrců bytových politik v těchto zemích a také z citačního ohlasu našich prací v zahraničí,” dodává. Martin Lux je hlavním řešitelem více než 10 projektů, napsal či editoval 13 knih, z nichž mnohé vyšly v zahraničí.
Projekt Michala Fárníka oceněný Cenou předsedy GA ČR se zabýval solvatovanými elektrony, které vznikají při zachycení volného elektronu v prostředí kapaliny – solventu. Solvatované elektrony se účastní celé řady fyzikálních a chemických procesů a hrají v nich klíčovou úlohu. V technologiích se solvatované elektrony podílejí na důležitých procesech například při zpracování nukleárního odpadu, nebo se uplatňují v nanotechnologiích při vytváření třídimenzionálních kovových nanostruktur. Projekt Michala Fárníka se zabýval výzkumem solvatovaných elektronů, jejich vzniku, vlastností a reaktivity na velmi detailní molekulové úrovni. Výsledkem byl detailní záznam procesů reakcí se solvatovaným elektronem, které vedou například v atmosféře k ničení ozonu či k radiačnímu ničení DNA molekul v lidském těle.
Laboratoř doktora Fárníka se v této oblasti rozvíjí i po skončení oceněného grantového projektu. Experimenty, které se zde odehrávají, jsou ojedinělé i díky speciální aparatuře, kterou doktor Fárník vybudoval na základě experimentálního zařízení dovezeného z Německa. Toto zařízení získal během svého pobytu v Institutu Maxe-Plancka v německém Göttingenu a přivezl jej v roce 2005 do ÚFCH JH v Praze, při svém návratu z desetiletého zahraničního pobytu v laboratořích v Německu a USA. V České republice tak vzniklo světově ojedinělé experimentální zařízení, které umožňuje celou řadu různých experimentů s klastry a nanočásticemi. To dovoluje přímé srovnávání výsledků různých experimentů a tento multidimenzionální pohled na zkoumané nanočástice o nich přináší bezprecedentně detailní informace.
Nedávné experimenty v oblasti biologicky relevantního výzkumu týmu doktora Fárníka jednoznačně prokázaly ochranný vliv molekul vody při záchytu pomalých elektronů na biomolekulách – tento objev je relevantní z hlediska radiačního ničení DNA molekul v lidském těle. V posledních letech se celosvětově značný důraz klade na otázku vzniku života ve vesmíru. Na molekulové úrovni se tato otázka redukuje na tvorbu biomolekul v mezihvězdném prostoru, kterou skupina doktora Fárníka zkoumá na nanočasticích, jež simulují ledové a prachové částice ve vesmíru. Experimenty ukázaly, že interakcí fotonů a elektronů s nanočásticemi s deponovanými molekulami prekurzorů mohou vznikat komplexní molekuly s vazebnými motivy analogickými k DNA. Záchyt pomalých elektronů se rovněž uplatňuje v technologických procesech při nanofabrikaci. Provedené experimenty s nanopovrchy klastrů odhalily některé detaily interakce pomalých elektronů s prekurzory nanostruktur. Pochopení těchto mechanismů může vést k praktickému vylepšení dané technologie.
Základní výzkum, který je nezastupitelný pro současné i budoucí netušené aplikace ve skupině doktora Fárníka stále pokračuje a rozvíjí se. Chceme-li totiž porozumět procesům a aplikacím, které zahrnují například solvatované elektrony, neobejdeme se bez pochopení těchto procesů na detailní molekulové úrovni – bez něj zůstává i sebedokonalejší aplikovaný výzkum čistě na úrovni popisu studovaných jevů. Výsledky základního výzkumu týmu doktora Fárníka také pravidelně vycházejí v různých vědeckých publikacích.
V roce 2015 získal Cenu předsedy GA ČR Prof. David Storch, Ph.D., z Centra pro teoretická studia UK a AV ČR a Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy za projekt Limity druhového bohatství: makroekologická analýza evolučních a ekologických procesů podmiňujících diverzitu na povrchu Země.
Tým Davida Storcha se zabýval rozdíly v biologické rozmanitosti na povrchu Země, terénní výzkumy probíhaly v České republice a v Africe. Výstupem projektu bylo zjištění, že rozdíly jsou způsobeny více faktory a nesouvisí jednoduše s produktivitou prostředí ani s teplotou. Existují ale obecné zákonitosti, díky nimž by mělo být možné předvídat změny v biologické rozmanitosti v souvislosti se současnými globálními změnami a postupným vyčerpáváním zdrojů lidstvem. Na projekt navázal v roce 2016 nový grant, z nějž také vzešlo několik publikací.
Článek, jehož spoluautorem je Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí a v současnosti nejvýše postavený úředník Evropské komise, byl vydán v prestižním časopise Ecosystem Services. Zabývá se úbytkem rozmanitosti a dalšími důsledky lidského přivlastňování si produkce Země, autoři v něm na problematiku nahlížejí i z pohledu politiky.
Za zmínku také stojí článek The enigma of terrestrial primary productivity: measurements, models, scales and the diversity–productivity relationship o pevninské produktivitě a neschopnosti ji přesně a spolehlivě měřit. S článkem David Storch společně s hlavní autorkou Irenou Šímovou, Ph.D. vyhrál soutěž E4 (The Ecography Award for Excellence in Ecology and Evolution), kde zvítězil nad dalšími 44 články. Jejich článek ukázal, že tropické lesy jsou sice produktivnější než lesy v mírném pásmu, ale různé modely produktivity se od sebe liší a jejich předpovědi jsou velmi rozdílné, takže nelze přesně říci, jaké je rozložení produkce ekosystémů na povrchu Země.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
