Chceme pomoci české vědě dostat se více do světa, říká nový předseda GA ČR

Ve funkci předsedy Grantové agentury České republiky nahradil v prosinci strukturní biolog Jaroslav Koča jadernou fyzičku Alici Valkárovou. Revoluci ale nechystá – v předsednictvu, jehož podoba se nezměnila, už čtyři roky působí, a jak sám říká, o směřování české vědy nemůže rozhodovat jednotlivec. Rád by nyní české vědce více motivoval k excelenci a usnadnil jim zahraniční spolupráci.

Dosavadní vědecký ředitel CEITEC Jaroslav Koča působil na řadě zahraničních pracovišť, na několika dlouhodobě (Norsko, Francie a USA). Získal a vedl několik velkých domácích i zahraničních vědeckých projektů v objemu desítek či stovek milionů korun. Titul profesor získal v roce 1995 na Masarykově univerzitě v Brně v oboru Organická chemie.

Jaká je role Grantové agentury České republiky (GA ČR) v české vědě? A jaká je role jejího předsedy?

Pro základní výzkum naprosto klíčová. Rozděluje finanční podporu ve výši 4,4 miliardy korun. Bez těchto peněz už by se dnes základní výzkum neobešel a těžko bychom je hledali jinde. Významným způsobem se tak podílí na formování české vědy jako takové. A to už je věc systémová. Stát v čele této Grantové agentury je proto velká čest, ale zároveň odpovědnost.

Není to příliš velký úkol pro jednotlivce, určovat další směřování české vědy?

To nemůže dělat jednotlivec. Předseda nerozhoduje sám. Může určovat směry, motivovat, ale zásadní rozhodnutí jsou na předsednictvu. Výběr kvalitních vědeckých projektů je složitá věc. Věda se nedá měřit stopkami nebo metrem. Hodnocení vědeckých projektů je komplikovaný a několikavrstevný proces. Máme pro to sofistikovaný hodnoticí mechanismus tvořený zhruba čtyřiceti hodnoticími panely, v nichž pracuje na čtyři sta odborníků, kteří posuzují, zda je projekt kvalitní a konkurenceschopný.

V minulém období jste byl členem předsednictva GA ČR. Máme čekat nějakou revoluci poté, co jste byl zvolen předsedou?

To určitě ne. Předsednictvo je malý pětičlenný orgán. Dobře si rozumíme, občas se pohádáme, ale bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Nemyslím, že bude nějaká velká změna, ale to neznamená, že vnější svět nebude vidět, že se něco děje. Nebude to revoluce, ale kontinuita. V uplynulém období se udělal velký kus práce v oblasti podpory mezinárodních projektů a v tom chceme pokračovat a zahraniční spolupráce ještě výrazně rozšiřovat.

Jak?

Například chceme postupně zavést systém, kdy by za stejných formálních pravidel a mechanismů mohl český vědec podat projekt s jakoukoliv zahraniční laboratoří či pracovištěm v Evropě. V současnosti sice spolupráce s řadou zemí možná je, ale pouze na základě bilaterálních dohod. Chceme docílit toho, abychom neměli patnáct bilaterálních smluv, ale jeden mechanismus s jednotnými pravidly. To bude velký průlom pro rozvoj mezinárodní spolupráce. Umožní to snáze podávat projekty s těmi nejkvalitnějšími pracovišti v zahraničí, což nám následně také zlepší šance publikovat v těch nejkvalitnějších časopisech.

Co ještě bude agentura pod vaším vedením podporovat? 

Mimo standardních projektů budeme dál pokračovat v podpoře excelence. Máme na to dva druhy grantových výzev. Jedna je určena pro mladé vědce. Ti věkem zralejší vědci mohou v rámci programu EXPRO získat pětiletý projekt až do výše 50 milionů korun, díky čemuž nemusí psát projekty každé dva roky. To by navíc mělo i zvýšit účast českých vědců zejména v evropských projektech typu ERC, kde česká věda zatím není příliš úspěšná. Cílem je, abychom projektů ERC získali víc a tyto peníze pomohly české vědě.

Jaroslav Koča
Jaroslav Koča

A pro ty mladé vědce je tedy jaká výzva?

Máme výzvu JUNIOR STAR. Ta je určená pro mladé vědce, jejichž výzkum je dostatečně kvalitní, aby se mohli vědecky osamostatnit a například založit vlastní tým. Cílem těchto grantů je i oživit českou vědu – právě mladí vědci často přichází s novými a neotřelými myšlenkami. Díky těmto grantům dostanou šanci se jim naplno věnovat. Podpora je poměrně štědrá, uchazeč může získat až 25 milionů korun na pět let. Aby ale v této výzvě mladý vědec uspěl, musí už mít něco za sebou. Konkurence je doopravdy vysoká.

Jenže co mladý vědec v roce nula? Ten je bez šance?

To by samozřejmě bylo špatně. Jednou z našich klíčových myšlenek je, abychom dokázali financovat vědce během celé jeho kariéry. Letošní rok vypíšeme grantovou soutěž pro takzvané postdoktorální projekty. Bude cílená na ty, kteří skončí doktorské studium, líbí se jim ve vědě, chtějí pokračovat, ale ještě nejsou dostatečně zkušení na vedení vlastního týmu. Úspěšný žadatel o tříletý projekt v této soutěži získá peníze, aby mohl první dva roky strávit v pozici postdoktoranda na kterékoliv univerzitě na světě. Třetí rok pak musí bádat na nějakém českém výzkumném pracovišti, aby předal nabyté zkušenosti ze zahraničí.

Druhá větev programu je určena na získávání talentovaných mladých lidí ze zahraničí na postdoktorální pobyty v České republice. Smyslem je, abychom sdíleli myšlenky a zkušenosti na českých výzkumných pracovištích. To je ve vědě nesmírně důležité. Každý ví, že když se míchají geny, tak to bývá úspěšné, a ve vědě to platí dvojnásob. Tam je potřeba prostě „míchat“ myšlenky a na to je ten program zaměřený.

Co má mladý vědec udělat, aby se svým projektem uspěl?

Věda se nedá dělat bez nápadu. Nepůjde to bez originální myšlenky, ale ani bez vědomí, že se tomu bude muset hodně věnovat. A to je dobré si uvědomit na úplném začátku. Lidé, kteří pracují ve vědě, té práci obvykle věnují enormní množství času, často o víkendech a dovolených. Žene je pocit, že můžou vidět a poznat něco, co ještě nikdo neví. To je docela slastný pocit.

Co podle vás české vědce brzdí?

Česká věda je v řadě oborů vysoce kompetitivní. Z mého pohledu ji však nejvíce brzdí byrokracie. Ta je téměř všude, i v zahraničí, ovšem na různé úrovni. A proti byrokracii může úspěšně bojovat jen ten, kdo má zkušenosti s tím, že to může fungovat i bez papíru. V Grantové agentuře se nám podařilo například docílit toho, že se na konci každého roku nemusí do haléře vyrovnávat čerpání financí a zůstatky se mohou převést do dalšího roku. Důležité je, aby se prostředky vyčerpaly v průběhu řešení projektu.

Nesouvisí byrokracie obecně tak trochu s důvěrou?

Důvěra je velmi důležitá. Kdyby se mělo monitorovat vše, co děláme, nakonec bychom se utopili v papírech – a to se netýká jen vědy. Neříkám tím, že máme podporovat anarchii, ale měli bychom si říct: „Je toto opatření nebo požadavek vážně nutné? Odpovídá míra případného rizika požadavku, který na druhé klademe?“ Míru rizika vyhodnocujeme neustále. Když vyjdeme ven, hrozí, že nás srazí auto nebo na nás spadne letadlo. Je to ale míra rizika, kterou jsme ochotni každodenně podstupovat. Podobně by to mělo být i ve vědě, ale i jinde – měli bychom být schopni přijmout únosnou míru rizika.

Na post předsedy GA ČR přicházíte z pozice ředitele výzkumného centra CEITEC. Které zkušenosti z řízení CEITEC vám v nové funkci pomohou?  

Zjišťuji, že vlastně téměř všechny. Při budování CEITEC jsme měli tři hlavní cíle: vytvořit centrum excelentní vědy, nabídnout vysoce kompetitivní výzkumnou infrastrukturu a pěstovat kulturu, která bude blízká špičkovým vědeckým mezinárodním pracovištím v zahraničí. S výjimkou investic do budování výzkumných infrastruktur, což není role GA ČR, je všechno ostatní – kompetitivnost, mezinárodní prostředí, kultura – cílem i pro agenturu. Takže teritorium poněkud širší, ale ty klíčové věci jsou velmi podobné.

Jaroslav Koča
Jaroslav Koča

Myslíte, že se dá vůbec věda řídit při respektu svobody bádání?

Existuje pár bláhových lidí, většinou administrátorů, kteří si myslí, že věda se dá řídit. Ale věda se samozřejmě z principu řídit nedá. Jak chcete řídit něco, o čem nevíte, jak dopadne? Z pozice ředitele můžete vědě pomáhat, vytvářet pro ni podmínky. To je role manažerů vědy, aby vytvářeli vědcům podmínky (včetně těch finančních), ale nepletli se jim do bádání, to by bylo špatně.

Vy sám ještě máte čas na vědu?

No skoro ne, ale zase mám kolem sebe šikovné mladé lidi a já jim mohu pomoct radou nebo se do něčeho malým dílem zapojit a pak se postarat o výstupy. To je teď moje spojení s vědou. A člověk, který se zabývá rozdělováním peněz na vědu, by s vědou měl mít nějaké spojení. Moje výhoda je, že jsem během své vědecké kariéry prošel celou řadou oborů.

Kde jste začínal?

Jako organický chemik jsem se zabýval počítačovými návrhy organických syntéz. Cesta na postdoktorální stáž do Skandinávie mě zavedla ke studiu biologicky zajímavých molekul. Tehdy to byly malé molekuly, u nichž jsem studoval, jak se mění jejich tvar v čase.

Jaké jsou výzvy pro českou vědu pod vlivem aktuálních událostí?

Svět nikdy nebude stále stejný. Změnily ho události jako 11. září, změnila ho současná pandemie. A svět se bude měnit neustále. My nevíme, co bude příští krize, může to být další pandemie, ekologická, biologická katastrofa… A protože to nevíme, tak jediné rozumné, co můžeme udělat, je být co nejvšeobecněji připraveni, a k tomu nám slouží základní výzkum. Takže dělejme kvalitní základní výzkum. Nedělejme nekvalitní základní výzkum, protože ten si vlastně ani nezaslouží, aby byl financován. To proto, že ho někdo jiný udělá lépe a my se k té informaci dostaneme nejspíš ještě týž den odpoledne.

 

Rozhovor vznikl ve spolupráci GA ČR a Masarykovy univerzity.