Praha, 21. září 2017 – Profesor Lukáš Sekanina, odborník v oblasti počítačových systémů, který působí na Fakultě informačních technologií VUT v Brně, společně se svým týmem vyvinul nové metody umožňující optimalizaci číslicových obvodů. Za svůj projekt získal Cenu předsedkyně Grantové agentury České republiky.
Cílem oceněného projektu bylo vytvořit na bázi evolučního návrhu nové metody optimalizace pro obvody, které jsou důležité v počítačových architekturách. Vědci se při tom nechali inspirovat principy biologické evoluce, např. mutací a křížením, těžili však i z poznatků teoretické informatiky a z technik formální verifikace systémů. Projekt tak přispěl k vzájemné spolupráci mezi odborníky z oblasti umělé a výpočetní inteligence a návrháři počítačových obvodů.
Metody nově vyvinuté vědeckým týmem profesora Sekaniny na základě propojení formálních metod a pokročilého vícekriteriálního genetického programování představují v současné době nejmodernější přístup z celosvětového hlediska. Výsledky výzkumu přispějí k významnému snížení příkonu elektroniky a umožní realizaci výpočetně náročných úloh v nízko-příkonových zařízeních, což lze prakticky využít např. v personální elektronice (v mobilních telefonech).
Účinnost navržených metod byla prokázána v řadě případových studií, výpočetně nejnáročnější úlohy byly řešeny v rámci Centra excelence IT4Innovations na ostravském superpočítači, do některých studií byli zapojeni i zahraniční partneři z americké Purdue University, Universidad Carlos III de Madrid a University of Oslo.
Výzkum Lukáše Sekaniny ukázal, že je možné evolučně navrhovat složité elektronické obvody. „Náš budoucí výzkum bude směřovat k využití navržených metod pro realizaci umělé inteligence přímo na čipu“, uvádí Sekanina. Další výzvou pak bude docílit tzv. funkční aproximace těchto obvodů, která je učiní energeticky ještě úspornějšími, což by umožnilo jejich využití v systémech pokročilé umělé inteligence zabudovaných např. přímo v inteligentních brýlích.
Výsledky oceněného projektu vyvolaly velký ohlas i v zahraničí – byly publikovány a citovány na celosvětové úrovni, a to jak v periodikách zabývajících se umělou a výpočetní inteligencí (např. v prestižním časopise IEEE Transactions on Evolutionary Computation), tak i v komunitě návrhářů obvodů. Příspěvky byly dvakrát honorovány cenou za nejlepší konferenční článek, získaly stříbrnou a bronzovou medaili v mezinárodní soutěži Humies (Human-competitive awards in genetic and evolutionary computing competition) na GECCO konferencích, a dočkaly se mnoha prezentací na mezinárodních konferencích.
Praha, 21. září 2017 – Doktorka Ivana Orlitová se v Astronomickém ústavu AV ČR zabývá pozorováním galaxií a aktivních galaktických jader v optickém a ultrafialovém oboru s využitím pozemských i vesmírných dalekohledů. Ve spolupráci s mezinárodním týmem se jí podařilo prokázat únik ionizujícího záření z galaxií a přispět tak k objasnění zásadní kosmologické otázky ohledně zdrojů, které ionizovaly vesmír v jeho počátcích. Za svůj projekt byla oceněna Cenou předsedkyně Grantové agentury České republiky.
Studium raného vesmíru patří k jednomu z nejvíce řešených témat astronomie. Vědci se snaží porozumět formování prvních kosmických struktur a vzniku prvních hvězd. V dávné minulosti vesmíru, krátce po velkém třesku, sehrála důležitou roli tzv. reionizace, kdy se po zformování prvních galaxií proměnil okolní atomární plyn v plyn ionizovaný, přičemž v tomto stavu zůstal ve velké míře dodnes. Předpokládá se, že tato událost zásadně ovlivnila vznik a vývoj galaxií. Není však zřejmé, jaké typy objektů byly skutečně zdroji zmíněné reionizace.
Autoři oceněné práce se zaměřili zejména na hypotézu, že ionizaci vyvolaly nejtěžší hvězdy v galaxiích. Zkoumali, za jakých podmínek dokáže jejich ionizující UV záření proniknout z galaxie ven do okolního prostoru. Zároveň studovali vlastnosti záření v čáře Lyman-alfa, tedy ultrafialové spektrální čáře vodíku, která vzniká přeskokem elektronu z druhé energetické hladiny na první. „Lyman-alfa je v principu nejsilnější čarou vodíku a zároveň je vodík nejhojnějším prvkem ve vesmíru. Z tohoto důvodu je Lyman-alfa nejvhodnější spektrální oblastí pro pozorování galaxií ve vzdáleném vesmíru, kdy pozorujeme objekty mladší než 3 miliardy let,“ vysvětluje Orlitová.
Mladá vědkyně získala možnost využít pro svá pozorování Hubbleův kosmický dalekohled, který je umístěn na oběžné dráze Země. Přidělování pozorovacího času na Hubbleově teleskopu probíhá každoročně formou soutěže, v rámci níž mezinárodní porota složená z významných vědců vybere ze všech přihlášených projektů 10-20 % těch nejzajímavějších, jejímž řešitelům využití teleskopu umožní.
Z milionů galaxií si vědci vytipovali pět kompaktních trpasličích galaxií zvaných „zelené hrášky“, které sice pozorujeme v nedávném vesmíru, ale podobně jako v galaxiích z raného vesmíru se v nich velmi intenzivně tvoří hvězdy. Pozorování v rámci projektu prokázalo únik ionizujícího záření ve všech pěti sledovaných galaxiích, což je dosud nejvýznamnější potvrzení tohoto jevu. „Náš objev je velkým krokem k porozumění nejen galaxiím v blízkém vesmíru, ale i galaxiím, které vznikaly v době reionizace a nejspíš jsou za reionizaci zodpovědné,“ uvádí Orlitová.
Zjištěné závěry ohledně reionizace byly více než padesátkrát citovány. Související výsledky byly opublikovány v celkem 9 impaktovaných článcích, jeden z nich byl zveřejněn i v prestižním časopise Nature, což je v případě postdoktorského projektu jedinečný úspěch. Ivana Orlitová v rámci řešení svého projektu spolupracovala s prestižním mezinárodním týmem a na zjištěné závěry plánuje navázat dalším výzkumem, jenž se bude zabývat zkoumáním vlastností galaxií, které vedou k úniku ionizujícího záření.
Praha, 21. září 2017 – Řešitelka projektu, archeoložka Gabriela Blažková z Archeologického ústavu AV ČR, se specializuje na postmedievální archeologii. Hlavním výstupem projektu je dvoudílná monografie „Nálezy hmotné kultury z renesančních odpadních jímek z Pražského hradu“, jejíž první díl tvoří precizně dokumentovaný katalog nálezů keramiky a skleněných nádob, druhý díl pak srovnává popisované předměty se středoevropskou produkcí keramiky a skla a propojuje je s každodenním životem obyvatel Pražského hradu. Tento mimořádný vědecký počin byl honorován Cenou předsedkyně Grantové agentury České republiky.
Projekt Gabriely Blažkové spočíval v analýze hmotné kultury z oblasti Pražského hradu s ohledem na život běžných obyvatel na Hradě za vlády prvních Habsburků. „V rámci projektu byly zpracovány výzkumy z 20. a 30. let minulého století prováděné tehdejšími archeology,“ uvádí řešitelka. V renesančních odpadních jímkách Pražského hradu bylo objeveno více než 680 kusů keramických nádob, 250 skleněných předmětů, dále pak velké množství fragmentů keramiky a skla, ale i zbytky železa a kostí. „V té době archeologové tyto předměty běžně nesbírali, tím vzrůstá význam popsaného souboru, který prozíravostí našich kolegů zůstal zachován a neskončil na smetišti dějin,“ vysvětluje Gabriela Blažková.
V průběhu výzkumu se podařilo spojit některé odpadní jímky s konkrétními obyvateli Pražského hradu a jejich sociálním prostředím a dát tak nahlédnout do vybavení domácností obslužného personálu císařského dvora v dobách, kdy byla Praha politickým centrem římsko-německé říše.
Důležitou součástí projektu byla spolupráce s Vysokou školou chemicko-technologickou, v jejíchž laboratořích probíhala chemická analýza glazur nalezené keramiky a vzorků skla. Desítky měření a chemických analýz vzorků raně novověkého skla byly provedeny v Geologickém ústavu AV ČR. Zapojení disciplín z oblasti přírodních věd umožnilo získat cenné informace o technologii výroby nalezených předmětů a případně i o surovinách, které byly při jejich výrobě použity.
Oba svazky monografie jsou koncipovány dvojjazyčně (česko-anglicky), čímž zpřístupňují důležitý materiál a výsledky jeho rozboru zahraniční vědecké obci. Publikace je vhodně doplněna velmi zdařilou kresebnou a fotografickou dokumentací, která z díla o Pražském hradu činí knihu atraktivní i pro širší veřejnost. Autorka se rovněž spolupodílela na šesti dalších časopiseckých publikacích, resp. na kapitolách v kolektivních monografiích.
Gabriela Blažková by chtěla ve svém výzkumu raně novověké archeologie pokračovat i do budoucna, jejím cílem je rozvíjet mezinárodní spolupráci a přispět tak k zařazení české raně novověké archeologie do evropského kontextu.
Praha, 29. května 2017 – Fyzikální chemici Martin Ferus a Svatopluk Civiš uspěli se svou poslední prací na světovém poli vědy. V moderních podmínkách zopakovali známý experiment S. L. Millera z roku 1953. Ten se jako první pokusil odpovědět na otázku, zda za podmínek před více než 4 miliardami let mohly vzniknout základní stavební kameny života. Experimentální část současného výzkumu probíhala na pražském laseru Asterix, který je největší ve střední Evropě a jeho výkon odpovídá několika tisícům jaderných elektráren.
“Teoreticky i experimentálně jsme dokázali, že základní stavební kameny RNA – guanin, adenin, cytosin a uracil – mohly vzniknout díky energii rázové vlny uvolněné při dopadu mimozemských těles, ale i působením elektrického výboje na jednoduché plyny – čpavek a oxid uhelnatý,” říká Martin Ferus, jehož nejnovější práce “očistila” “otce prebiotické chemie”, amerického vědce S. L. Millera. Proti provedení a výsledkům jeho 64 let starého experimentu se totiž vymezovala celá řada vědců. Tým Svatopluka Civiše vycházel z nejnovějšího objevu dosaženého studiem prastarých drahokamů zirkonů. Ukázalo se, že prostředí podobné Millerově atmosféře přece jen muselo existovat, když byla naše planeta ještě v plenkách. Logickou otázkou bylo, zda a jakým způsobem mohou v této atmosféře složené z čpavku a oxidu uhelnatého (snad také i z methanu, kyanovodíku, vodíku a dalších tzv. redukčních plynů) vzniknout nukleové báze – podle dosavadních představ základ nejstaršího pozemského života. Jednoduchými analytickými metodami 50. let mohl totiž Miller vidět pouze aminokyseliny, ale kdyby měl k dispozici současné moderní technologie, snad by zjistil také přítomnost nukleových bází a jeho experiment by nebyl kritizován.
Laboratoř Svatopluka Civiše na Oddělení spektroskopie Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR se chemickou evolucí života na Zemi zabývá již téměř dvacet let, profesor Civiš patří mezi zakladatele tohoto oboru u nás. Čeští fyzikální chemici spolupracují v současné době s řadou světových pracovišť, mezi něž patří Astronomický ústav Univerzity v Cambridge či Univerzita Sorbonne v Paříži. Právě francouzští kolegové zajistili svými výpočty teoretickou část práce a pomohli odhalit reakční mechanismus, který Millerovi, ani nikomu dalšímu nebyl a nemohl být znám. Simulace pracující s energií uvolněnou při dopadu asteroidu byly provedeny na laseru Asterix, který náleží k Ústavu fyziky plazmatu AV ČR na pražském Ládví. Laserová jiskra má velikost fotbalového míče a rázová vlna, kterou vytvoří, odpovídá svou teplotou plazmatu, jež obklopuje padající asteroid.
Práci Martina Feruse, Svatopluka Civiše a jejich kolegů nedávno uveřejnil prestižní Sborník Národní akademie věd USA (PNAS). Zařadila se mezi 3 % nejcitovanějších článků na světě a referovala o ní také americká, ruská, německá a další světová média. Martin Ferus začal pracovat v týmu prof. Civiše v roce 2005. Minulý rok by za své výsledky oceněn Prémií Otto Wichterleho, Cenou Učené společnosti ČR a v roce 2015 také Hlávkovou cenou pro mladé vědce. Výzkum týmu Svatopluka Civiše podporuje již přes deset let Grantová agentura ČR sérií několika projektů.
Praha, 17. května 2017 – V současné době se každý výrobce nábytku či nádobí chlubí spoluprací se slavnými designéry, dříve ale návrháři spotřebního zboží zůstávali v anonymitě továren a nikoho vlastně ani nezajímalo, kdo za podobou předmětů stojí. Historička umění Hana Rousová, jejíž výzkum byl financován Grantovou agenturou České republiky, v publikaci A(bs)trakce sleduje nečekané souvislosti mezi slavnými díly avantgardních umělců a sériovými výrobky v letech 1918 až 1950 a porovnává tuzemskou tvorbu se zahraniční.
Vztahu mezi uměním a designem užitých předmětů se Hana Rousová věnuje již delší dobu a stále ji nepřestává fascinovat. Vyústěním tohoto zájmu je kniha A(bs)trakce, Čechy mezi centry modernity 1918-1950. Je to první kniha vydaná u nás, která v tak velkém rozsahu sleduje české moderní umění ve vztahu k umění zahraničnímu. Paralely, kdo koho a jak inspiroval, hledá Hana Rousová v nejrůznějších zdrojích: v archivech, v muzeích umění i soukromých sbírkách, v dobových tiskovinách, zejména periodického typu jako jsou odborné a společenské časopisy, v katalozích výstav a dalších. A(bs)trakce je vědeckou prací, ale díky velkému množství obrazovému materiálu je přístupná i široké veřejnosti. Obsahuje více než 500 reprodukcí výtvarných děl, z nichž polovina jsou zahraniční, což je na české poměry vskutku unikum.
Autorka ve své publikaci nabízí jiný pohled na dějiny umění. Slavné umělce jako byl Vasilij Kandinskij, Sonia Delaunayová, českou ale například i francouzskou a ruskou avantgardu představuje jako tvůrce, kteří neváhali vstoupit do světa marketingu a reklamy, aby kultivovali každodenní život svých současníků. V dnešní době, kdy jsou tak oblíbené DIY a různé manuální workshopy, je zajímavé potvrdit si, že s postupující demokratizací moderní společnosti přestávalo být umění jen výsadou bohatých a začalo si nacházet cesty k širším sociálním skupinám.
Hana Rousová vystudovala Dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dvacet dva let pracovala jako kurátorka v Galerii hlavního města Prahy, tři roky jako odborná náměstkyně ředitele a hlavní kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie. Věnuje se umění 20. až 50. let 20. století. Výsledky svých výzkumů zveřejňuje především formou výstav a k nim vydaných publikací, podílí se i na zahraničních projektech. Hana Rousová je nositelkou cen UHS (Uměleckohistorická společnost), F. X. Šaldy a v roce 2015 získala Cenu Václava Bělohradského za Nejkrásnější knihu.
Praha, 5. prosince 2016 – Vědci Judit a Jiří Šponerovi se více než deset let věnují tématu, jak se na Zemi před 3,8 – 4 miliardami let vyvinul život. Pomocí chemických modelů se snaží rekonstruovat sérii procesů, kterými z molekul běžných v tehdejší atmosféře mohlo dojít ke vzniku prvních molekul RNA, díky kterým byl možný vznik života. Šponerovi v minulém týdnu ukázali v prestižních světových časopisech dva konkurenční scénáře.
Atmosféra na Zemi před 4 miliardami let byla opravdu velmi divoká. Teploty kolem 100 stupňů Celsia, vysoká geologická aktivita, sopky, blesky, dopady masivních asteroidů a meteoritů, silné ultrafialové záření. Možná pro tyto nevlídné podmínky se dříve kladl původ života mimo Zemi. Tzv. hypotéza panspermie tvrdí, že život byl přinesen z vesmíru mikroorganismy na spadlém meteoritu. Moderní věda tomu ale již dávno nevěří, život na Zemi zkrátka vznikl na Zemi. Jde ale o to, jak k tomu došlo.
Na tomto poli spolu dnes soutěží dvě koncepce vzniku života. Obě pracují s předpokladem, že pro vznik života byla klíčová samovolná syntéza prvních molekul RNA, neboli ribonukleové kyseliny. Ta je schopná se kopírovat a vylepšovat a je předchůdkyní DNA, deoxyribonukleové kyseliny, která je nositelkou genetické informace moderních organismů. Zastánci starší teorie se domnívají, že první molekuly RNA vznikly sérií chemických procesů z molekuly kyanovodíku. Druhá teorie klade původ RNA do formamidu, česky amidu kyseliny mravenčí. “Naše pozice je unikátní v tom, že pracujeme na obou scénářích,” říká Jiří Šponer, který vede Laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin na Biofyzikálním ústavu AV ČR a na Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity v Brně. “Jinak jsou bohužel tábory zastánců obou teorií, jak se říká, na nože,” uvádí.
Brněnská laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin je světovým lídrem v teoretických výpočtech a spolupracuje se zastánci obou teorií u nás, v Itálii, Anglii a USA. V posledním čísle prestižního časopisu Nature Chemistry vyšel článek, jenž zaplňuje mezery v dosavadních znalostech možností syntézy prvních stavebních kamenů RNA v rámci kyanovodíkové cesty. Jedním z jeho dvou hlavních autorů je doktorand Šponerových Rafal Szabla, který zdůrazňuje klíčovou roli ultrafialového záření a fotochemických procesů pro tento nově objevený krok.
Současně s prací v Nature Chemistry byla týmu manželů Šponerových uveřejněna práce v časopise WIRES RNA, a ta se věnuje zase formamidové cestě vzniku života. “Tato teorie předpokládá, že k tvorbě stavebních kamenů (cyklických nukleotidů) pro syntézu RNA došlo v jezírkách kapalného formamidu nad teplotou bodu varu vody kolem obřích sopek,” uvádí Judit Šponer. Tato jezírka vznikla pravděpodobně v důsledku vysoké teploty spojené s enormní vulkanickou činností. Následná syntéza prvních molekul RNA mohla být vyvolána rychlým porušením chemické rovnováhy v důsledku prudkého ochlazení například při pohybu materiálu po svahu sopek, kolísáním vulkanické a atmosférické aktivity a střídáním dne a noci. Brněnská laboratoř ve spolupráci s italskými vědci přišla s tvrzením, že samovolná syntéza krátkých řetězců RNA s bází guanin sloužila jako startovací chemický proces pro syntézu všech dalších molekul RNA. “Jedním z rozdílů mezi formamidovou a kyanovodíkovou koncepcí vzniku života je právě míra termodynamické nerovnovážnosti chemických procesů,” vysvětluje Judit Šponer. “Čistý kyanovodík totiž na rozdíl od formamidu nelze akumulovat, je příliš reaktivní. Kyanovodíková cesta tudíž mohla začít v prostředí s nižší teplotou než je bod varu vody,” dodává.
Dotazů kolem původu života zbývá ale ještě dost. Jednou z největších výzev je zjistit, jak začínaly spoluúčinkovat RNA a aminokyseliny, tzn. stavební jednotky bílkovin. To je jedna z otázek, na niž by se brněnská laboratoř chtěla v budoucnu soustředit.
Jiří Šponer patří mezi nejcitovanější české vědce a zabývá se strukturní dynamikou, funkcí a evolucí molekul nukleových kyselin. Toto tematické rozkročení mu umožňuje také počítačová chemie, na jejímž vývoji se výrazně podílel. Judit Šponer vede v laboratoři výzkum původu života. Práce o původu života jsou ryze základní a interdisciplinární, pohybují se na pomezí fyzikální chemie, biochemie a molekulární biologie. Hlavním pracovištěm manželů Šponerových je Biofyzikální ústav AV ČR a dále pracují na Středoevropském technologickém institutu – Masarykova univerzita (CEITEC MU). Výzkum byl financován Grantovou agenturou České republiky.
Vláda jmenovala nové vedení Grantové agentury České republiky
Novou předsedkyní Grantové agentury České republiky (GAČR) se s platností od 10. prosince stane doktorka Alice Valkárová z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Do předsednictva GAČR byli dále jmenováni Jaroslav Koča, který je vědeckým ředitelem centra CEITEC, chemička Jana Roithová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.
V nově jmenovaném předsednictvu Grantové agentury ČR zasednou tři vědkyně a dva vědci. Valkárová nahradí dosavadního předsedu, profesora Ivana Netuku, další jmenovaní pak členy předsednictva Cyrila Höschla, Bohuslava Gaše a Otomara Linharta, kterým v průběhu prosince a ledna skončí druhé funkční období. Z pětičlenného předsednictva GAČR tak zůstane ve funkci pouze jeho místopředsedkyně Stanislava Hronová. Funkční období členů předsednictva je čtyřleté s možností jmenování nejvýše na dvě období po sobě následující.
„Považuji za velkou čest, že se budu moci podílet na činnosti Grantové agentury České republiky a doufám, že při své práci v předsednictvu GA ČR budu moci zúročit zkušenosti, které jsem získala během svého dlouholetého působení v jejích hodnotících orgánech. Domnívám se, že mám nyní snadnější pozici než můj předchůdce, pod jehož vedením se Grantová agentura České republiky stala stabilizovanou institucí. To však neznamená, že se budeme bránit novým výzvám a úkolům plynoucím z požadavků, jež bude česká věda muset řešit v budoucnu. Za velmi důležitou považuji komunikaci s vědeckou veřejností, bez níž si úspěšnou činnost GAČR nedovedu představit. Jednou z dalších priorit je pro mne podpora vědeckých pracovníků na počátku jejich kariéry, jelikož právě oni mohou zásadním způsobem ovlivnit stav české vědy v příštích desetiletích,“ uvedla ke svému jmenování doktorka Valkárová.
Praha, 16. listopadu 2016 – Fascinující schopnost některých živočichů reagovat na geomagnetické pole byla již dokázána řadou výzkumů. Dosud však vědci nevěděli, jak tento smysl funguje a čím je směr k magnetickému pólu planety vnímán. Průlomový objev nedávno učinil kolektiv vědců vedený biologem Martinem Váchou z Masarykovy univerzity v Brně, který dokázal, že za fungování tohoto vnitřního kompasu je zodpovědný protein kryptochrom, jenž je umístěn v oku.
Martin Vácha se svým týmem ověřoval orientaci podle magnetického pole na hmyzu, konkrétně na potemníkovi moučném, rusovi a švábovi americkém. “Zásadní pro tento typ práce je mít spolehlivě fungující behaviorální test, kdy zvířata změnou chování dají najevo, že vnímají změny geomagnetického pole,” říká vědec. To však celosvětově není samozřejmost, třeba o octomilce ročně vycházejí tisíce studií, ale funkční test její magnetické orientace dosud neexistuje. “Právě švábi ukázali zvýšený neklid v situaci, kdy jsme jim v počítačem řízeném systému velkých cívek rotovali se zemským polem. Tento test nám po více než šesti letech práce nakonec umožnil předstihnout jiné světové laboratoře, protože jsme ukázali, že onen pozoruhodný protein kryptochrom je pro detekci směru magnetického pole nezbytný,” dodává Martin Vácha.
Orientace podle magnetického pole byla dříve dokázána i u některých savců. Před osmi lety způsobilo světovou senzaci zjištění českého vědce Hynka Burdy, který se svým týmem zkoumal na více než tři sta pastvinách ve světě magnetickou orientaci těl skotu a jelenovitých při pastvě a odpočinku. Ukázalo se, že sledovaní sudokopytníci preferují severojižní směr, jen pod dráty elektrického vedení je jejich postavení náhodné. Podobná orientace byla pozorována i u lišek, které při svém typickém lovu skokem míří na sever, tedy k magnetickému pólu, nebo u rypošů lysých. Ti si podle směru k magnetickému pólu staví podzemní tunely.
Zmiňovaný protein kryptochrom byl nalezen v očích hmyzu, ptáků i savců včetně člověka, oko je tedy důležitým kandidátem na magnetický směrový receptor. “Kryprochrom řídí třeba biorytmy u člověka, nabízí se tedy otázka, zda tyto funkce nejsou citlivé k radiovým vlnám a jak by se toho případně dalo využít,” nastiňuje možné praktické důsledky svého výzkumu Martin Vácha. Těmto otázkám by se chtěl věnovat v budoucnu, rád by pokračoval ve spolupráci s vědci z Laboratoře molekulární chronobiologie v Českých Budějovicích a fotochemiky z Philipps Universität v německém Marburgu, v kontaktu je také s fyziky z Oxfordu, bez kterých by se tento multidisciplinární výzkum nemohl dál rozvíjet.
Projekt Martina Váchy jednoznačně ukázal mechanismus směrového vnímání geomagnetického pole Země a představuje významný objev ve světové vědě s přesahem do neurověd, ekologie, etologie, molekulárních věd a fyziologie. Výsledky projektu byly publikovány v prestižním americkém vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences USA. Výzkum byl financován Grantovou agenturou České republiky.
Praha 27. září 2016 – Cena předsedy Grantové agentury ČR již zná své vítěze – čtyři řešitele nejlepších projektů základního výzkumu. Letos jsou výsledky genderově vyrovnané, laureáty jsou dvě vědkyně a dva vědci: klasická filoložka Alena Hadravová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR byla oceněna za interdisciplinární výzkum historického vývoje představ o hvězdné sféře od středověku po raný novověk, fyzička Kateřina Kůsová z Fyzikálního ústavu AV ČR za průlomový objev ve výzkumu křemíkových nanokrystalů, řecký biolog Michail Kotsyfakis z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR za výzkum slin klíšťat a strojní inženýr Tomáš Vampola z Fakulty strojní ČVUT za základní výzkum individuální hlasivkové náhrady, na kterém spolupracuje s týmy dalších pracovišť.
„Pro udělení ceny jsou hlavními kritérii kvalita, originalita, význam a mezinárodní ohlas projektů základního výzkumu,“ říká Ivan Netuka, předseda Grantové agentury ČR. „Všechny oceněné projekty tato kritéria splnily a cenu získali vědci, kteří dosáhli vskutku excelentních výsledků. Budeme rádi, pokud naše cena přispěje k informovanosti širší veřejnosti o základním výzkumu a jeho významu, či bude-li motivovat mladou generaci k vědecké dráze,“ dodává.
Ceny předsedy Grantové agentury ČR se udělují jednou ročně za mimořádné výsledky při řešení grantových projektů v oblasti základního výzkumu podporovaných Grantovou agenturou ČR. Jejich předání je spojeno s finanční odměnou pro řešitele projektů a jejich spolupracovníky. Každým rokem mohou být oceněni čtyři řešitelé, jejichž projekty ukončené v předchozím roce byly odbornými poradními orgány agentury vyhodnoceny jako vynikající, a na ocenění doporučeny. O udělení cen nakonec rozhodne pětičlenné předsednictvo agentury.
Praha, 27. září 2016 – Sphaera octava. Historický vývoj představ o sféře stálic je vynikající ukázkou mezioborové spolupráce mezi humanitními a přírodními vědami. Autoři Alena a Petr Hadravovi přibližují problematiku historického vývoje představ o hvězdné sféře od středověku po raný novověk. Projekt byl oceněn Cenou předsedy Grantové agentury České republiky.
Klasická filoložka se specializací na středověkou latinu Alena Hadravová a její manžel, astrofyzik Petr Hadrava, spolupracují od roku 1988, kdy se seznámili a pracovali na překladu Keplerova spisu Sen neboli Měsíční astronomie. Už tehdy si uvědomili, že interdisciplinarita je ve vědě velmi potřebná a důležitá. „Spolupracujeme rádi, naše práce vycházejí z latinských textů, středověkých rukopisů, které vydáváme, překládáme a všestranně interpretujeme,“ říká Alena Hadravová, laureátka Ceny předsedy Grantové agentury ČR.
Jejich společný čtyřsvazkový soubor Sphaera octava byl oceněn odbornou veřejností u nás i ve světě. Název je odvozen z poslední, osmé sféry, která podle tradiční představy obklopovala Zemi a patřila hvězdám. Ty byly na nebe umístěny z vůle bohů v souhvězdích, jejichž velikost, tvar i podobu vysvětlují příběhy z antické mytologie.
Pro českého čtenáře bude jistě zajímavá studie o tzv. přemyslovském glóbu, který byl ve 13. století součástí sbírek českých králů, buď Přemysla Otakara II. nebo jeho syna Václava II. „Jedná se o první dochovaný glóbus křesťanské Evropy a zároveň o důmyslný přístroj, s jehož pomocí lze přesně stanovit postavení hvězd v daleké minulosti i budoucnosti“, uvádí Petr Hadrava. „Glóbus byl zhotoven podle Ptolemaiových návodů na stavbu přístroje a svědčí o dobrých astronomických znalostech antické vědy ve středověku i o umělecké zručnosti tvůrce přístroje,“ upřesňuje Alena Hadravová. Hadravovi se domnívají, že konstrukce glóbu i jeho výtvarná podoba jsou ovlivněny multikulturním prostředím jižní Itálie, navazujícím na antické tradice.
Tetralogie Sphaera octava obsahuje především první české překlady antických textů o souhvězdích, Hyginovu Astronomii, Pseudo-Eratosthenova Zhvězdnění a přetisk staršího překladu Arátových Jevů na nebi. Dílo pokračuje edicí a překladem návazného středověkého pojednání o souhvězdích a je završeno edicí a překladem latinského ptolemaiovského katalogu hvězd, jehož údaje posloužily při exaktním zpracování výsledků měření přemyslovského glóbu. Souvislosti autoři vysvětlují v mnoha komentářích, které svědčí o mimořádných lingvistických, historických, filozofických, teologických a astronomických znalostech. Součástí díla jsou i četné obrazové přílohy.
Autoři patří ke špičkovým odborníkům mezinárodní úrovně, doma i v zahraničí vydali řadu vědeckých prací. Výsledkem grantového projektu jsou i první české překlady Hvězdného posla Galilea Galileiho a Rozpravy s Hvězdným poslem Johanna Keplera, které se věnují prvním astronomickým pozorováním s pomocí dalekohledu a patří mezi stěžejní díla dějin vědy vůbec.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
