Jako vynikající byl Grantovou agenturou České republiky ohodnocen výzkum zabývající se vztahem mezi vnímáním a plně jazykově artikulovaným myšlením. Realizace tříletého projektu, jehož inovativnost spočívala mj. v kombinaci analytických a historických přístupů, se ujal tým z Filozofické fakulty Karlovy Univerzity a Filosofického ústavu Akademie věd České republiky.
Vztah mezi smyslovým vnímáním a propozičně artikulovaným věděním je jedním z ústředních a neustále aktuálních problémů západní filozofické tradice. Oceněný projekt se zaměřil na vztah vnímání a myšlení včetně klíčové otázky, jaký druh vědění o vnějším světě lze získat na základě složité percepční aktivity. V popředí zájmu celého týmu stála dvojí propojená problematika: na jedné straně šlo o kauzální návaznost různých typů myšlení na smyslovou činnost, na druhé straně pak o to, v jakém smyslu a do jaké míry lze chápat vnímání a myšlení jako dvě analogické aktivity. Právě skrze analogičnost vnímání a myšlení přitom vyvstává otázka propoziční a nepropoziční složky lidského poznávání světa: v jakém stadiu celého složitého procesu, jenž začíná vnímáním, lze identifikovat myšlenkové procesy a naše vědomí těchto myšlenek jako něco neredukovatelného na činnost smyslového aparátu?
Středověký diagram ilustrující schopnosti lidské mysli podle aristotelské tradice. Z pojednání Qualiter caput hominis situatur, Cambridge University Library MS Gg.1.1, f. 490v.
Nejrůznější způsoby kladení i zodpovídání těchto otázek najdeme v raných textech filozofické tradice i v nejnovějších akademických výstupech. Novost projektu spočívala právě v kombinaci analytických a historických přístupů. Z řady teoreticko-historických výstupů lze uvést případové studie zaměřené na Aristotela a některé důsledky jeho specifického rozlišení mezi tělesným pohybem a myšlením a také na Galéna z Pergama, jenž nebyl jen nejznámějším lékařem starověku (jeho jméno převzal i Karel Čapek v dramatu Bílá nemoc), ale též (ne-li především) samostatným myslitelem s neobyčejně zajímavým přírodovědeckým pojetím duše a jejích přirozených úkonů – pojetím, jenž v mnohém předjímá ryze současné diskuse o problému emergetismu. Článek dr. Havrdy zkoumající toto téma rovněž umožnil obohatit celý projekt o výklad kritiky Galénova pojetí duše jako živé směsi u pozdějších myslitelů včetně Nemesia, autora vlivného pojednání o lidské přirozenosti. K vrcholům této části projektu patřila též úspěšná a skvěle obsazená mezinárodní konference Experience and Reasoning in Scientific Methodology: Between Antiquity and the Early Modern Period, uspořádaná ve Ville Lanna ve dnech 9. – 11. května 2019.
Stejně jako v antických textech, také v současných koncepcích vztahu mezi vnímáním a myšlením se ukazuje problematičnost jasného oddělení percepčních a kognitivních funkcí. Pro jasnou návaznost na historický rozměr projektu byla z široké problematiky zvolena živě diskutovaná „kauzální teorie vnímání“ a idea „percepčního vědomí“, jež se rodí z pozornosti, kterou mysl věnuje tzv. qualiím (předjímaným v Aristotelově naturalistické psychologii). Vědomí není skrze kauzální teorii vnímání přímo vysvětlitelné a zůstává do jisté míry neanalyzovatelné bez jazykových popisů subjektivních stavů, jakkoli panuje obecná shoda, že všechny vyšší kognitivní funkce závisejí na funkcích fyziologických, aniž by bylo jasné, kde přesně lze na této škále lokalizovat „vznik“ percepčního vědomí.
Anechoidní komora – akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn.
K současné ilustraci a dalšímu originálnímu průzkumu tohoto problému zvolil projekt téma, které umožnuje reevaluaci kauzální teorie vnímání a jejích mezí: problematiku ticha a spolu s ní širší pole takzvané percepce absencí. Řečeno co nejjednodušeji, tradičním, ale nově diskutovaným problémem je zde otázka, zda je ticho specifickou kvalitou, kterou slyšíme, nebo jen absencí jakéhokoli slyšitelného zvuku. Odpověď na tuto otázku pak určuje i výsledné pojetí kognitivní aktivity a celého propojení vnímání, představivosti a racionálního prvku kognitivní aktivity.
Různě chápaná povaha ticha, čili vnímané absence, má přitom svůj význam i pro výchozí otázku po vztahu mezi propozičním a nepropozičním poznáním. Důležitým výstupem této části projektu, jenž nabízí více fascinujících detailů a podrobnější vhled do celé problematiky včetně jejích kulturních ohlasů, se stala monografie Daniely Šterbákové vydaná nakladatelstvím Karolinum pod názvem Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (2019, 365 s., ISBN 978-80-246-4139-3).
Konkrétní experimenty s hranicemi vnímání a intelektuálních myšlenkových operací jsou ilustrovány též pokusy v tzv. „anechoidní komoře“ (akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn): pokusy, jejichž relevanci pro teoretické filosofické zkoumání sama autorka podrobně hodnotí. Také tento výstup, s ambicí oslovit širší akademicky vzdělané publikum, doložil snahu celého projektu o souběžné zkoumání starých i ryze současných odpovědí na otázky, které jsou tradiční doménou filozofie a zároveň ukazují měnící se podoby její interakce s vědou v antickém i moderním slova smyslu.
Prof. Karel Thein, Ph.D., (hlavní řešitel) působí na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické a raně moderní filosofii. Publikoval dlouhou řadu odborných studií a několik autorských monografií, mimo jiné v nakladatelství Classiques Garnier (Paříž) a Routledge (Londýn).
Matyáš Havrda, Ph.D., je členem Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení ve Filosofickém ústavu České akademie věd. Působil mimo jiné v Institut für klassische Philologie na Humboldt Universität zu Berlin a obdržel prestižní stipendium J. E. Purkyně (2015-2020). Je mimo jiné autorem monografie The So-Called Eighth Stromateus by Clement of Alexandria: Early Christian Reception of Greek Scientific Methodology, vydané nakladatelstvím Brill v prestižní řadě Philosophia Antiqua (2016).
Doc. Jakub Jirsa, Ph.D., působí Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické filosofii, etice a politické filosofii. Je autorem řady českých i zahraničních studií. Nejnověji dokončil monografii věnovanou Aristotelovi.
Daniela Šterbáková, Ph.D., je absolventkou doktorského programu na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a stipendistkou na Oxford University (s podporou Anglo-Czech Educational Fund).Vedle řady studií vydala v rámci projektu svou monografii Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (Karolinum, 2019).
V Praze se dnes konala akce evropské iniciativy Science Europe a sdružení Science|Business, která se i u příležitosti českého předsednictví Radě EU zaměřila na překlenutí propasti mezi výkoností vědy v EU13, představované převážně východními zeměmi, a vědecky výkonnějšími zeměmi západní Evropy. Stěžejním tématem se stalo i udržení mozků v zemích EU13. Za GA ČR se akce zúčastnil předseda Petr Baldrian.
„Vědu musíme vždycky posuzovat v globálním měřítku. Je tak nezbytné, aby česká věda byla světovou vědou – často se jí to také daří a GA ČR ji v tom podporuje. Nesmíme však zavírat oči před výzvami, před kterými stojíme. Jednou z nich je i to, aby česká věda poskytovala dobré podmínky pro ty nejlepší světové vědce, kteří budou působit na jejich institucích,“ řekl předseda GA ČR Petr Baldrian.
„Naším úkolem musí být umožnit českým vědcům získat zahraniční zkušenosti a ty, kteří v zahraničí působí, motivovat k návratu. Zároveň musíme cílit na excelentní zahraniční vědce, kteří české instituce obohatí. GA ČR k tomuto cíli přispívá především nastavením svých soutěží – obzvláště těch, které jsou určené pro excelentní vědce, jako je EXPRO a JUNIOR STAR, nebo které mohou přímo sloužit k zajištění prostředků pro začínající excelentní vědce přicházející ze zahraničí, jako je POSTDOC INDIVIDUAL FELLOWSHIP,“ pokračoval předseda GA ČR.
Téma konference Talent retention: How can Europe tackle the challenges of brain drain and capacity building in EU13 countries? (Udržení talentů: Jak může Evropa řešit problémy spojené s odlivem mozků a budováním kapacit v zemích EU13?) konané u příležitosti českého předsednictví Radě EU reflektovalo plán Evropské komise s názvem „Widening“ („Rozšíření“). Na tento plán Evropská komise vynakládá 3,3 miliardy eur. Jeho cílem je rozšířit sítě a možnosti spolupráce ve výzkumu a vývoji v celé EU a překlenout inovační mezeru mezi východem a západem.
Akce se mimo předsedy GA ČR účastnila také komisařka Evropské komise Mariya Gabriel, výkonná ředitelka Evropské inovační rady Ana Barjasic, místopředseda ERC Andrzej Jajszczyk, ale také zástupci švýcarských, polských, estonských, litevských a dalších českých institucí.
Arbuskulární mykorrhizní (AM) houby patří k nejvýznamnějším spolupracovníkům většiny druhů cévnatých rostlin. Vědci se domnívají, že AM houby žijí s rostlinami již od doby prvohor, kdy rostliny začínaly pronikat z vodního prostředí na souš, a AM houby jim mohly pomáhat v nových podmínkách obstát. Tyto houby se staly zcela závislými na svých hostitelích a bez tohoto partnerství existovat nemohou. Pochopení podmínek, které preferují symbiotické houby v lučních porostech, může pomoci k udržení tohoto neviditelného světa pomocníků rostlin.
Hlavními otázkami, kterými se badatelský tým v rámci projektu GA ČR „Struktura a funkce společenstva AM hub v obhospodařovaných travinných porostech: role funkčních typů hostitele, jejich diversity a konkurence“ zabýval, bylo, jaké hostitele a půdní podmínky jednotlivé druhy AM hub preferují a jak se mezi sebou liší ve způsobu získávání živin z půdy (pro sebe i pro své rostlinné hostitele). „K tomu jsme provedli vícero experimentů a pozorování. Ty se ve velké části odehrávaly ve volné přírodě, i když nechyběl ani pokus ve skleníku, kde rostliny vytvářely ‚pracovní vztahy‘ s AM houbami v květináčích. AM houby jsme zkoumali pomocí metod molekulární biologie jak přímo v kořenech jejich rostlinných partnerů, tak v půdě, ve které tyto houby mají většinu své biomasy, v podobě rozsáhlé sítě hyf prostupující půdní prostor. V kořenech jsme se na tyto houby dívali (po jejich obarvení a po projasnění okolních rostlinných pletiv) také pod mikroskopem a to nám poskytlo zajímavou informaci o jejich celkové četnosti v kořenech,“ říká Petr Šmilauer z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
V rámci oboustranně prospěšného vztahu, symbiózy, poskytují houby rostlinám různé služby, zejména snadnější přístup k půdnímu fosforu a dusíku, ale také k vodě, nebo ochranu před nepřátelskými organismy infikujícími kořeny rostlin. Na oplátku rostliny poskytují AM houbám část z cukrů vyrobených při fotosyntéze a umožňují jim obývat jejich kořeny. AM houby jsou časté v mnoha ekosystémech světa, například v tropických pralesech nebo v savanách a stepích. Ve střední Evropě jsou luční porosty jedním z nejlepších míst, kde je možné tyto zajímavé houby studovat. Lze říci, že převážná část rostlinných jedinců v loukách obsahuje ve svých kořenech ne jeden, ale několik desítek různých druhů AM hub, které tak vytvářejí v každém takovém jedinci pestrá společenstva, která se významně liší například mezi trávami na jedné straně a dvouděložnými rostlinami na straně druhé.
Obarvená AM houba v kořenech medyňku vlnatého (Holcus lanatus) – oválné objekty jsou vesikuly, větvené útvary jsou arbuskuly.
„Výsledky našeho projektu ukázaly, že odlišnost společenstev AM hub mezi těmito dvěma skupinami rostlin je o mnoho větší, než mezi jednotlivými druhy rostlin uvnitř těchto skupin. Ukázali jsme ale také to, že jaké druhy AM hub nalezneme v kořenech určitého druhu, závisí zčásti i na tom, jaké další druhy rostlin kolem něj rostou. To nám umožnil zjistit více než 15 let trvající experiment. Na naší výzkumné louce udržujeme plochy, ve kterých převládají jen trávy nebo jen dvouděložné rostliny, nebo v nich byla ponechána přirozená směs druhů z obou skupin. Zjistili jsme, že semenáčky trav mají v kořenech větší množství a také větší různorodost AM hub, pokud jsme je vysadili do ploch, kde v okolí převládaly dvouděložné rostliny. To naznačuje mimo jiné i praktická opatření pro zachování funkcí, které AM houby rostlinám poskytují: neměli bychom totiž v zemědělské praxi usilovat o vytváření porostů, ve kterých výrazně převládají trávy,“ vysvětluje Petr Šmilauer.
AM houby vědci v projektu také nechali předvádět jejich důležitou životní aktivitu, kterou je získávání živin z půdního prostoru. K tomu jim vytvořili v půdě ‚krmítka’: díry ve tvaru válce o hloubce 10 cm vyplnili substrátem, který se podobal půdě, ale AM houby neobsahoval, a umožnili houbám do tohoto válce prorůstat z okolí. Po osmi týdnech obsah každého ze 160 ‚krmítek’ odebrali a zjišťovali za pomoci molekulárních metod, které druhy AM hub jsou zde častější a které méně. Ty druhy, které v relativně krátkém období navýšily v ‚krmítkách’ své zastoupení, lze považovat za ty, které v půdním prostoru najdou zdroj živin nejrychleji. AM houbám jejich práci ještě zkomplikovali tím, že v prostorově blízkých párech ‚krmítek’ byl nastaven rozdílný obsah živin – v jednom odpovídal zhruba okolní půdě, zatímco druhé bylo plné živin. To vědcům umožnilo zjistit, jak jsou jednotlivé druhy hub schopny rozlišit v půdě místa bohatší a chudší na živiny a zaměřit se na ta bohatší.
Obarvená AM houba v kořenech kostřavy červené (Festuca rubra), zde jsou vidět jen arbuskuly a propojující hyfy.
Vztah AM hub k okolní vegetaci a k vlastnostem půdy, ve které rostou, se mění s tím, přes jak velké vzdálenosti je v krajině srovnáváme: jiné faktory jsou významné pro proměnlivost houbového společenstva mezi místy vzdálenými v řádu centimetrů či metrů, jiné na stovkách metrů, a jiné pro rozdíly mezi krajinnými celky vzdálenými desítky kilometrů či více. V projektu podpořeném GA ČR studovali vědci proměnlivost těchto vlivů okolního prostředí za pomoci 12 lokalit, na kterých po dohodě s vlastníky luk založili malá pokusná místa, vždy s pěti čtverci o velikosti jeden metr čtvereční, a v rámci každého čtverce studovali, jak se liší společenstva AM hub. Lokality byly vybrány jednak na okraji CHKO Blanský les, jednak v oblasti tzv. Lišovského prahu, který se nachází mezi Českými Budějovicemi a Třeboní. V této části projektu se vědci zaměřili na rozdílnost AM hub převládajících v kořenech rostlin oproti těm, které převládají v půdě obklopující kořeny. Našli nejen již známé rozdíly mezi těmito dvěma prostory, ale také zjistili, že se bohatost společenstev AM hub mění přes různé prostorové škály odlišně pro vnitro-kořenové a mimo-kořenové prostředí, a také to, že vliv hostitelských druhů rostlin nelze beze zbytku oddělit od vlivu půdních vlastností (hlavně půdní vlhkosti a kyselosti), protože s nimi se mění i složení vegetace.
Jak tomu u podobných projektů bývá, výsledky výzkumu sice přispěly k porozumění vztahu arbuskulárních mykorhizních hub s rostlinnými partnery, ale také vedly k novým otázkám, na které se bude tento tým snažit odpovědět v novém projektu, podporovaném GA ČR od roku 2022.
Řešitelský tým (zleva doprava): Petr Šmilauer, Majka Šmilauerová, Jiří Košnar a Blanka Divišová pracují na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; Sylvie Pecháčková pracuje v Západočeském muzeu v Plzni. S analýzami v molekulární laboratoři nám dále pomáhal Milan Kotilínek.
Grantová agentura České republiky (GA ČR) od příštího roku bude financovat 10 nových projektů EXPRO a 23 projektů JUNIOR STAR. Obě prestižní soutěže mají za cíl nadstandardními podmínkami podpořit vědeckou excelenci – EXPRO jsou určeny pro zkušené vědce, kteří mají přelomovou myšlenku, zatímco JUNIOR STAR umožní vynikajícím začínajícím vědcům věnovat se vlastním badatelským tématům. Na pětileté projekty připadne celkem téměř miliarda korun.
„V rámci soutěží EXPRO a JUNIOR STAR jsou vždy podpořeny pouze ty nejlepší projekty, které získají podporu mezinárodních hodnoticích panelů. Jejich řešitelé mají lepší podmínky podpory v průběhu pětileté doby řešení,“ řekl předseda GA ČR Petr Baldrian. „Důležité je, co mají tyto projekty přinést – u EXPRO se očekává průlom v daném vědním oboru a JUNIOR STAR umožňují vybudovat novou samostatnou vědeckou generaci.“
Projekty se zaměří například na vývoj nových detektorových systémů pro identifikaci částic, přispějí k efektivnějšímu šlechtění rostlin díky detailnějšímu porozumění evolučním silám, ale také umožní zlepšení právního rámce zahrnujícího umělou inteligenci, prozkoumají možnosti snížení environmentální zátěže nebo navrhnou účinnější postupy protinádorové terapie.
Na procesu hodnocení se podílí výhradně zahraniční vědci. Probíhá ve dvou fázích – každý podpořený projekt je nejdříve hodnocen šesti odborníky na dané téma a poté podrobně diskutován na zasedání oborové komise.
EXPRO
Cílem grantů EXPRO je vytvářet podmínky pro rozvoj excelentního výzkumu, nastavit standardy excelentní vědy a také napomoci překonat bariéry, které snižují úspěch projektových návrhů do vysoce prestižní evropské grantové soutěže ERC. Jednou z povinností řešitelů je podat žádost o grant ERC. Náklady na projekty EXPRO, které jsou určeny především pro zkušené badatele, mohou dosáhnout až 50 milionů Kč na pět let. Grantová soutěž EXPRO bude vypisována již pouze v sudých letech.
V letošní soutěži z deseti podpořených projektů budou tři řešeny na Masarykově univerzitě, po dvou v ústavech Akademie věd, Českém vysokém učením technickém v Praze a na Univerzitě Karlově. Jeden grant byl také udělen vědcům z Univerzity Palackého v Olomouci. Na uvedené projekty poputuje přes 450 milionů korun.
Seznam doporučených projektů
Reg. číslo
Navrhovatel
Název projektu
Uchazeč
Oborová komise
23-04754X
Mgr. et Mgr. Dalibor Blažek, Ph.D.
Identifikace a charakterizace nové signální dráhy regulující sestřih pre-mRNA
Granty JUNIOR STAR jsou určeny pro excelentní začínající vědce do 8 let od získání titulu Ph.D., kteří již publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a mají za sebou významnou zahraniční zkušenost. Díky pětiletému projektu s možností čerpat až 25 milionů Kč získávají možnost se vědecky osamostatnit a případně založit i vlastní výzkumnou skupinu, která může do české vědy přinést nová výzkumná témata.
Od příštího roku bude nově podpořeno celkem 23 projektů JUNIOR STAR, z toho nejvíce jich bude řešeno na Univerzitě Karlově (5 projektů), Českém vysokém učení technickém v Praze (4 projekty), Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (4 projekty) a v ústavech Akademie věd (3 projekty). Na tyto projekty je na příštích pět let připraveno přes půl miliardy korun.
Seznam doporučených projektů
Reg. číslo
Navrhovatel
Název projektu
Uchazeč
Panel
23-04740M
doc. Mgr. Zbyněk Heger, Ph.D.
Hybridní biokompatibilní nanokatalyzátory pro extracelulární bioorthogonální aktivaci proléčiv
Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta
OK EX 4 – Biologie člověka a lékařské vědy
23-04869M
Dr. rer. nat. Benedikt Bergmann
Identifikace částic v experimentech fysiky vysokych energií a ve vesmíru s pokročilými detekčními systémy
České vysoké učení technické v Praze, Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT
OK EX 1 – Matematika a fyzika 1
23-04921M
RNDr. Petr Šácha, Ph.D.
Objasnění vlivu atmosférických gravitačních vln na klima.
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
OK EX 1 – Matematika a fyzika 1
23-04962M
RNDr. Vojtěch Vyklický, Ph.D.
Konformační dynamika NMDA receptorů: od struktury k funkci a farmakologii
Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i.
OK EX 4 – Biologie člověka a lékařské vědy
23-05027M
Ing. Jakub Cikhardt, Ph.D.
Intenzivní elektromagnetické impulsy: vznik, charakterizace a ovládání
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05107M
Dr. Erin Claire Carson, Ph.D.
Nepřesné maticové výpočty pro éru Exascale
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05119M
Ing. Andrea Konečná, Ph.D.
Tvarované svazky pro novou éru elektronové mikroskopie a spektroskopie
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství
OK EX 2 – Fyzika 2
23-05194M
doc. Ing. Ondřej Jankovský, Ph.D.
Vysocepevné a voděodolné MOC kompozity se sekundárními plnivy: příspěvek 2D uhlíkových nanomateriálů a jejich kombinací
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05227M
doc. PhDr. Zuzana Iršová Havránková, Ph.D.
Zdánlivá přesnost v meta-analýze společenskovědního výzkumu (METASPUR)
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd
OK EX 6 – Společenské vědy
23-05336M
Mgr. et Mgr. Pavla Perlíková, Ph.D.
Vývoj inhibitorů polymerizace aktinu jako potenciálních migrastatik
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie
OK EX 3 – Chemie
23-05476M
Ing. Ctirad Červinka, Ph. D.
Vývoj ab initio modelování pro neuspořádané molekulární polovodiče
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemicko-inženýrská
OK EX 3 – Chemie
23-06162M
Ing. Robert Pěnička, Ph.D.
TOPFLIGHT: Plánování trajektorií a misí agilních vzdušných robotů v prostředí s překážkami
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-06540M
Elías Fuentes Guillén
Normalizace a vznik: Přehodnocení dynamiky matematiky Případ Prahy v první polovině 19. století
Filosofický ústav AV ČR, v.v.i.
OK EX 7 – Humanitní vědy
23-06781M
Bruno de la Torre, Ph.D.
Řízení a vizualizace delokalizace náboje v atomárním měřítku v molekulárních nanomodelech pohlcujících světlo
Univerzita Palackého v Olomouci, Český institut výzkumu a pokročilých technologií
OK EX 2 – Fyzika 2
23-06815M
Dr. Jan Volec
Extrémální a pravděpodobnostní kombinatorika
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
Jugoslávie, podobně jako Československo, již tři desítky let neexistuje. Zatímco se Česká republika poměrně bezproblémově rozcházela se Slovenskem a očekávala zářnou budoucnost rychlé ekonomické transformace a nedaleké doby, kdy životní úroveň bude stejná ne-li vyšší než v Rakousku, propadala se Jugoslávie do chaosu etnického konfliktu a války. S výjimkou Slovinska a částečně po čase i Chorvatska se tento prostor znovu stal chudým nestabilním Balkánem. Vnímáme ho jako poněkud exotickou periferii, o které toho vlastně moc nevíme.
Projekt Československo a Jugoslávie v 70. a 80. letech 20. století: Politická sociální a kulturní interakce a vzájemná reflexe v období pozdního socialismu, podpořený GA ČR, se soustředil na dobu, kdy tomu tak nebylo. V období Husákovy normalizace naopak Jugoslávie pro mnoho Čechů i Slováků představovala nedostižný vzor. Vzbuzovala obdiv a závist. Na mezinárodní scéně se na rozdíl od okupovaného Československa těšila značné prestiži vyplývající z její „nezúčastněné“ pozice mezi Východem a Západem. Více než orientální exotikou a panenskou přírodou Jugoslávie lákala svobodnějším systémem, vzbuzovala respekt kvůli rychlé modernizaci infrastruktury, dostatku atraktivního spotřebního zboží nebo esteticky působivé a vůči svému okolí šetrné nové městské zástavbě. Jugoslávská města neobklopovala hradba šedivých sídlišť, ale příjemné moderní čtvrti plné zeleně a nápaditých elegantních obytných staveb. Podle Čechů a Slováků, z nichž během normalizace statisíce měly možnost tuto zemi navštívit, tak socialismus v této zemi byl jiný, liberálnější a mnohem atraktivnější, řeklo by se „skoro západní“. Jugoslávci na rozdíl od Čechoslováků mohli volně cestovat, odcházet za prací do ciziny. Na Západě si vydělávali slušné peníze, za které si v ještě donedávna chudé vlasti stavěli moderně vybavené rodinné domy nebo kupovali automobily západních značek.
Obálka časopisu Socijalistička Čehoslovačka, vydávaného velvyslanectvím ČSSR v Bělehradu
Jugoslávská hranice s Rakouskem a Itálií nebyla ostře střežena, nelemovaly ji ploty z ostnatých drátů nebo nabité elektrickým proudem. Nerozdělovala dva zcela odlišné světy, ale spíše země, které pojí dobré sousedské vztahy a jejichž občané se mohou volně navštěvovat. Tisíce Čechoslováků této situace využilo k tomu, aby z Jugoslávie odcestovaly na Západ, což byl v normalizačním období zřejmě nejčastější způsob emigrace.
Sympatická Jugoslávie nicméně nebyla v sedmdesátých a osmdesátých letech již cílem emigrantů z Československa. Její území jen využívali k cestě do dalších, ještě blahobytnějších zemí. Přesto však pořád stála za to, aby se do ní vystěhovaly stovky českých a slovenských žen, pro které byl sňatek s jugoslávským mužem mimo jiné i vítanou příležitostí, jak opustit normalizační šeď. Příležitosti k navázání známostí Češek a Slovenek s Jugoslávci nedávaly jen turistické zájezdy k moři. Mnohem více sňatků vzniklo díky přítomnosti velkého počtu mužů z Jugoslávie, kteří od druhé poloviny šedesátých let pracovali v Československu na stavbách průmyslových objektů, městských sídlišť, nemocnic a sanatorií nebo hotelů. Místními obyvateli nebyli vnímáni jako politováníhodní gastarbeiteři, ale jako velmi efektivní a zruční pracovníci, kteří dovedou v nezvykle krátké době provést kvalitní práci, na jakou se domácí stavebnictví nezmůže. K vysoké prestiži, které se jugoslávští dělníci těšili, také pomáhal jejich životní standard, posuzovaný místními podle přístupu ke konvertibilním měnám a tím i k západnímu zboží. Ty byly totiž dobře vydělávajícím jugoslávským dělníkům ve srovnání s běžnými Čechy a Slováky mnohem dostupnější.
Všechny tyto styky s Jugoslávci a pohled na Jugoslávii jakoby odvál čas. Překryla je hrůzná série válek, uprchlická vlna, odstrašující destruktivní působení střetu nacionalismů. Vzpomínka na „šťastnou Jugoslávii“ vybledla. Zůstala nicméně přítomna ve vzpomínání na období normalizace a pozdního socialismu, k němuž stále patří vzpomínky na dovolené v Jugoslávii či na různé ikonické, „skoro západní“ v této zemi vyráběné zboží.
Čeští rekreanti v Bečići
Podpořený projekt se však nezabýval tímto nostalgickým, nutně nepřesným vzpomínáním. Vědci se ptali, jak se v období normalizace vztahy mezi Československem a Jugoslávií reálně utvářely, jak se projevovaly ve společenské a kulturní rovině, ale také jak vznikl politický rámec, který umožnil jejich rozmach a který je zároveň i limitoval.
Jugoslávský vůdce Josip Broz Tito se v Československu těšil uznání nejen jako velitel hrdinské partyzánské rezistence v období druhé světové války, ale také jako úspěšný protivník Stalina, který se neváhal v roce 1948 postavit sovětskému tlaku, uhájil nezávislost své země a umožnil ve své zemi vznik specifického, samosprávného socialismu. Když 9. srpna 1968 navštívil Československo, vítaly ho nadšeně tisíce Pražanů. Občané Československa si od Titovy podpory slibovali, že pomůže odvrátit nebezpečí sovětské intervence. Po okupaci 21. srpna 1968 jugoslávské vedení sovětský postup ostře odsoudilo. Na podporu Československa demonstrovaly v Bělehradu a dalších jugoslávských městech statisíce lidí. Českoslovenští turisté, kteří v době okupace trávili v Jugoslávii dovolenou, se od místních občanů dočkali velkorysé pomoci a morální podpory. V československém prostředí se tak zrodil mýtus o „bratrské“ Jugoslávii, která sympatizovala s reformním úsilím pražského jara a v nejtěžší chvíli se zastala Československa proti aktu sovětské velmocenské brutality.
Podobně důležitou úlohu v československém reformním pokusu Jugoslávii přikládali ale i konzervativní a neostalinské proudy uvnitř KSČ a československé společnosti. Ovšem s tím rozdílem, že Titův stát démonizovaly jako agenta imperialismu, zdroj antisovětské politiky a revizionistické, marxismu-leninismu nepřátelské ideologie. Jugoslávie byla v jejich očích jedním z největších viníků „krizového vývoje“. Přáli si omezit vztahy s Jugoslávií na minimum a mimo jiné také zakázat, či alespoň výrazně redukovat oblíbené turistické cesty k Jaderskému moři.
Takový postup ovšem nebyl v zájmu nastupující normalizace. Realistický proud kolem Gustáva Husáka si naopak přál rozvíjet s Jugoslávií korektní vztahy. Jugoslávie totiž byla důležitým ekonomickým partnerem a na spolupráci s ní závisel v mnoha ohledech i plán zvyšovat výkon československé ekonomiky a životní úroveň, na čemž chtěl Husákův režim budovat svoji legitimitu. Kromě toho si Husák a další protagonisté normalizace upřímně přáli zbavit se nálepky pouhých loutek Moskvy a usilovali proto dostat od Tita, jako velké autority u československé i světové veřejnosti, gesto uznání.
Ovšem skutečný postoj jugoslávské politické elity „jugoslávskému mýtu“ příliš neodpovídal. Tito i ostatní jugoslávští funkcionáři bez ohledu na veřejná prohlášení postupovali vůči Československu pragmaticky. Jugoslávci sice trvali na odsouzení okupace, nebránili se však tomu, aby s novými československými vládci našli společnou řeč tam, kde byla spolupráce vzájemně prospěšná. Navenek však dávali vždy jasně najevo, že nezávislá a mezinárodně respektovaná Jugoslávie musí mít ve vzájemných vztazích s Československem, jako pouhým sovětským satelitem, navrch.
Výsledkem byla zvláštní forma v zásadě korektních, nikdy však přespříliš srdečných vztahů, které se podařilo nastavit na podzim roku 1973, kdy G. Husák navštívil Bělehrad. Obě strany sice hovořily o „socialistickém přátelství“, interně se však vyjadřovaly o svém partnerovi kriticky. Zvláštní způsob informování o druhé zemi si osvojila média: s výlučným odkazem na oficiální zdroje druhé země poukazovala pouze na negativní stránky tamní reality. Československý tisk tak pravidelně referoval o ekonomických problémech, vysoké nezaměstnanosti, zvyšujících se rozdílech mezi vyspělými a zaostalými regiony. Čtenář Rudého práva a dalších novin měl nabýt dojmu, že problémy, které musí řešit Jugoslávie, v Československu neexistují nebo byly díky překonání „krizového vývoje“ s úspěchem zažehnány. Negativní obraz Jugoslávie tak měl se zadostiučiněním nastínit, kam by se mohl ubírat vývoj v Československu, pokud by v roce 1968 nepřišla „bratrská pomoc“.
Setkání G. Husáka a J. B. Tita v Bělehradě v roce 1973
„Socialistické přátelství“ nicméně umožnilo navazovat spolupráci obou zemí na úrovni podniků, kulturních institucí nebo vědeckých ústavů. Rozvíjel se turismus. Jugoslávie tak do určité míry mohla pro Československo plnit úlohu „okna na Západ“, skrze něž českoslovenští občané nahlíželi odlesk světa, který jim byl většinou zapovězen.
Vskutku objevným byl výzkum československo-jugoslávských vztahů v období Gorbačovovy Perestrojky, který byl jako většina dalšího výzkumu založen na podrobné analýze příslušných písemností uložených v ústředních archivech českých, srbských a chorvatských. Ze záznamů jednání mezi československými a jugoslávskými partnery totiž vyplynula jedna dosud neznámá skutečnost. Normalizační elita se bránila zavádět do Československa reformy podle sovětského vzoru. Právem se obávala, že budou příliš připomínat pražské jaro, na jehož zásadním odmítnutí stála křehká stabilita jejího režimu. Alternativní inspirací se v tuto chvíli proto stala Jugoslávie, kde dosavadní experimenty trvající již tři desetiletí zjevně nikdy nenarušily mocenský monopol komunistické strany. Jugoslávský případ se tak na rozdíl od sovětského zdál přijatelnější a méně riskantní. Podle jugoslávského vzoru tak byl například v létě roku 1988 zaveden nový zákon o státním podniku, který mimo jiné obsahoval princip socialistické samosprávy. K rozvinutí bližší spolupráce či dokonce spojenectví však oba socialistické režimy již příležitost nedostaly.
První oficiální zahraniční návštěvou, kterou přijali v lednu 1990 v nových funkcích někdejší disidenti prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier, byl jugoslávský ministr zahraničí Budimir Lončar. Havel s Dienstbierem oceňovali podporu Jugoslávie pražskému jaru z roku 1968. Havel pak vyjádřil přání, aby se Československo při reformě svého systému inspirovalo jugoslávským samosprávným socialismem. Oba politici, stejně jako většina veřejnosti, si totiž tehdy nebyli vědomi hluboké krize, ve které se Jugoslávie právě nacházela. Jugoslávský mýtus ještě přežíval v české a slovenské společnosti více jak rok, než jej náhle překryly či rozvrátily znepokojivé záběry z Vukovaru a dalších míst bojů na území v křečích se hroutící kdysi obdivované „bratrské“ Jugoslávie.
Výsledky grantového projektu byly publikovány v řadě studií vydaných doma i v zahraničí. Hlavních výstupem je kniha V čase odkvétání. Československo a Jugoslávie v období pozdního socialismu vydaná v loňském roce vydavatelstvím Filozofické fakulty UK. Záhřebské nakladatelství Srednja Europa nyní připravuje její chorvatský překlad, který bude jazykově dostupný čtenářům i v ostatních zemích bývalé Jugoslávie.
Hlavním řešitelem a autorem článku je PhDr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D., z Ústavu světových dějin FF UK, spoluřešitelem projektu byl prof. PhDr. Jan Pelikán, CSc., z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií FF UK.
Grantová agentura České republiky v druhém ročníku soutěže JUNIOR STAR podpořila 16 vysoce výběrových projektů začínajících vědců. Vybrané z nich představujeme v rámci webového seriálu.
Granty JUNIOR STAR umožnují badatelům a badatelkám se vědecky osamostatnit a věnovat se vlastním výzkumným tématům. Jsou určeny výhradně pro začínající vědce a vědkyně, kteří získali doktorát před méně než 8 lety a již mají zahraniční zkušenost. Na pět let řešení projektu mohou čerpat finanční podporu až 25 milionů Kč.
Vyhlášení výsledků soutěže JUNIOR STAR pro projekty s počátkem řešení od ledna 2023 proběhne již 4. listopadu 2022.
Počítačový návrh templatoveho sestavování, replikace a syntézy na iontových površích
Ing. Prokop Hapala, Ph.D., Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
„Vymýšlíme metodu, jak by se molekuly mohly samy skládat do složitých struktur podobně jako v živých organizmech.“
Nejambicióznějším cílem projektu Prokopa Hapaly je vytvořit univerzální metodu sestavování počítačových obvodů z molekul. Inspirací pro tuto metodu je způsob sestavování molekulárních strojů v živých organismech podle kódu zapsaném v DNA, ale v tomto případě se vše odehrává v bezvodém prostředí na povrchu pevného krystalu, které je vhodnější pro vývoj a výrobu nano-elektroniky, čímž se liší od biologických struktur. Současně s tím je také vyvíjen simulační software, pomocí kterého bude možné efektivně navrhovat a simulovat různé molekuly, způsob, jakým se spolu sestavují a reagují na povrchu iontových krystalů, nebo například jak vypadají jejich obrázky v sondovacích mikroskopech.
„Vždy mě zajímala chemie a počítače. Snil jsem o možnosti s atomy a molekulami manipulovat přímo, moci je vidět a mít nad nimi větší kontrolu. Proto jsem studoval kvantovou chemii a dostal se do laboratoře specializované na sondovací mikroskopii. V kvantových simulacích na počítači stavíte molekuly virtuálně z jednotlivých atomů jako lego. A teď se zase z druhé strany zabývám tím, jak z těch molekul postavit počítače,“ konstatuje řešitel projektu doktor Hapala.
Projekt se pokouší o počítačový návrh molekulární architektury pro samo-skladbu molekulárních obvodů a dalších složitých struktur na povrchu iontového krystalu ve vysokém vakuu (UHV) inspirované biologickými principy. Jako prostředek k tomu je také vyvíjen výkonný simulační software, který by měl výrazně usnadnit a zrychlit hledání molekulárních architektur a reakcí v tomto prostředí.
Ing. Prokop Hapala, Ph.D.
Funkční genomika a symbio-genomika v klíšťatech
Mgr. Jan Perner, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
„Máme technologické možnosti, které nám umožňují pochopit principy, příčinné souvislosti a důsledky molekulárního fungování klíšťat.“
Projekt Jana Pernera z Biologického centra Akademie věd zkoumá klíšťata z pohledu funkční genomiky, tedy přístupu, který podává funkční vysvětlení pro jednotlivé části klíštěcího genomu neboli genetické podstaty. Klíště má jakožto parazit některé části genomu zredukované. Tuto redukci si klíšťata kompenzují svým „loupežným“ metabolismem. V průběhu evoluce si vyvinuly mechanizmy, které jim umožňují získávat nezbytné látky z krve hostitele a ty pak zakomponovat do svých vlastních metabolických drah. Klíšťata navíc „hostí“ bakterie, které pro ně produkují látky nedostupné v krvi hostitele.
„Umíme pomocí systému 3D tisku a biotisku sát a zkoumat klíšťata bez použití živých zvířat. Sekvenováním a identifikováním makromolekul, které klíště tvoří, odhalujeme jeho molekulární repertoár umožňující několikadenní spojení s hostitelem, ale také kolik a jaké mikroorganizmy klíště v dané životní fázi okupují,“ říká řešitel projektu doktor Perner.
Funkční kontext aliance mezi klíštětem a jejím bakteriálním symbiontem neboli „spojencem“, žijícím uvnitř parazita je do značné míry neprozkoumaný. Projekt si tak klade za cíl odhalit integraci metabolismu symbiontních bakterií do fyziologie klíšťat a poskytne důkladný vhled do strategií evoluční molekulární diplomacie mezi bakteriemi a klíštětem, jakožto hostitelským eukaryotem.
Mgr. Jan Perner, Ph.D.
4D buněčná přepážka
Ing. Roman Pleskot, Ph.D., Ústav experimentální botaniky AV ČR, v.v.i.
„Vytvoříme podrobnou mapu procesu dělení rostlin na úrovni jednotlivých biomolekul.“
Buněčné dělení je základním procesem pro každou živou buňku na Zemi, avšak dělení rostlinných buněk se zásadně liší od dělení buněk živočichů a hub. V průběhu evoluce se u rostlin totiž vyvinul jedinečný membránový útvar, takzvaná buněčná přepážka, která svým růstem ze středu buňky odděluje dvě dceřiná jádra. Vědecký tým Romana Pleskota ve svém projektu usiluje o odhalení dosud neznámých detailů jejího vývoje, které budou sloužit ke studování dynamické souhry mezi proteiny, lipidy a polysacharidy buněčné stěny a k popsání transportních procesů rostlin, které jsou ke tvorbě přepážky klíčové.
„Ačkoliv se rostliny mohou zdát na první pohled nehybné a postrádající aktivní pohyb, jejich buněčné procesy vykazují přesný opak. Rostliny jsou jako modelový systém buněčné biologie často upozaděny, i když to byly právě rostlinné buňky, které daly vznik buněčné biologii jako vědní disciplíně. Rostliny jsou také absolutně nezbytné pro naši společnost, jako zdroje potravy, příbytku nebo léčiv,“ vysvětluje doktor Pleskot.
Podpořený projekt JUNIOR STAR popíše časoprostorovou dynamiku vývoje buněčné přepážky na úrovni jednotlivých proteinů a vytvoří podrobnou 4D mapu, která objasní unikátní dynamiku dělení rostlin a pomůže lépe pochopit její evoluci.
Ing. Roman Pleskot, Ph.D.
Data, algoritmy, moc: Ekonomické teorie informační společnosti
Ole Jann, Ph.D., Národohospodářský ústav AV ČR, v.v.i.
„Projekt si klade za cíl pochopit, jak nové technologie a internet ovlivňují způsob nakládání s informacemi a jaký dopad to má na současnou ekonomiku a společnost.“
Většina z nás je značnou část dne „online“ – kvůli práci, nakupování, zjišťování informací nebo komunikaci na sociálních sítích. To vše generuje obrovské množství dat a zanechává za námi nesmazatelnou digitální stopu, kterou dále využívají soukromé společnosti. Projekt Oleho Janna pomůže pochopit informační změny, k nimž dochází, jak v mnoha ekonomických sektorech, tak i ve společnosti jako takové. Zaměří se také na vztah mezi informacemi a mocí – zodpoví otázky týkající se soukromí, vlastnictví dat, jejich centralizace či decentralizace, algoritmů a výpočetních procesů.
„V obecné rovině chceme lépe pochopit, jak přemýšlet o ekonomice založené na datech, internetu a o tom, jak mění naše životy. Hodně se například diskutuje o tom, co jsou to data, jak fungují trhy s daty a jak by měly být regulovány. Jsou data ‚novou ropou‘, tj. podobnou komoditou, nebo jde o něco jiného, co vyžaduje nové způsoby chápání? Jak firmy využívají získaná data k ovlivňování a možná i kontrole našich životů a jak na to mohou reagovat jednotlivé vlády a spotřebitelé?“ ptá se řešitel projektu doktor Jann.
Vědec původem z Německa, který působí od roku 2019 na CERGE-EI – společném pracovišti Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR, bude na projektu spolupracovat s výzkumníky z Itálie, Velké Británie, Německa a dalších zemí.
Ole Jann, Ph.D.
O dalších podpořených projektech se začátkem řešení v letošním roce se můžete dozvědět v prvním díle tohoto seriálu.
Grantová agentura České republiky (GA ČR) každoročně obdrží do svých soutěží přes tři tisíce návrhů projektů ze všech oblastí základního výzkumu. Vybrat z nich ty nejlepší pomáhá více než 400 uznávaných odborníků. S ohledem na končící funkční období přibližně poloviny z nich v březnu 2023 vypisuje GAČR výzvu na nominace do hodnoticích panelů. Systém byl zjednodušen elektronizací přihlášky a přídáním možnosti samonominace. Přihlásit se je možné do 15. prosince 2022.
„Bez poctivé práce panelistů by GA ČR nemohla fungovat. Jsou to odborníci, kteří důkladně prostudují všechny podané návrhy projektů a porovnají je mezi sebou. Následně pak doporučí ty, které by měly být financovány,“ řekl předseda GA ČR doc. Petr Baldrian. „Abychom mohli do našich panelů vybrat co možná nejvíce vynikajících odborníků, rozhodli jsme se letos nově umožnit také takzvané samonominace – přihlásit se může každý, kdo splňuje základní kritéria. Každý, jehož projekt byl někdy vybrán k financování, by měl podle svých možností přispět k hodnocení projektů jiných vědců. Samozřejmě i nadále vítáme nominace odborníků ze strany vědeckých institucí.“
V GA ČR působí 39 hodnoticích panelů sdružených do 5 tematických oborových komisí. Celkem v nich působí přes 400 odborníků na dané oblasti, kteří každoročně hodnotí návrhy projektů základního výzkumu v soutěžích Standardní projekty, POSTDOC INDIVIDUAL FELLOWSHIP a Mezinárodní projekty.
Historie matematiky je zajímavá, krásná a náročná disciplína, která v našich zemích patřila od nepaměti k matematické výzkumné práci a vstupovala i do výuky. Vzhledem ke své mezioborovosti to však neměla, nemá a nebude mít jednoduché. V několika publikacích se mezinárodní vědecký tým v rámci projektu financovaném GA ČR snažil ukázat, že je třeba chápat ji nejen jako dějiny vlastní matematiky, ale také jako historii institucí, komunit, osobností, a v neposlední řadě jako nedílnou součást vývoje lidského myšlení a kultury.
Historii matematiky lze chápat jako disciplínu, která je nedílnou součástí celkové historie lidstva, která postihuje řadu aspektů jeho myšlenkového vývoje, která je součástí jednotlivých národních historií a která se vyslovuje i k problémům vzdělávání a školství. Vývoj vlastních matematických myšlenek se vědci snaží zasazovat do širokého kontextu vývoje společnosti a světové matematické komunity, poukazovat na kulturně historické souvislosti, ukazovat vztah matematiky na jedné straně a fyziky, astronomie, přírodních věd, techniky, umění, filozofie, ale i problémů všedního dne a nejrozmanitějších aplikací matematiky na straně druhé.
Historii matematiky v (mezi)válečném období se věnovali vědci z Evropy, ale i USA
Idea projektu Dopad první světové války na utváření a proměny vědeckého života matematické komunity se zrodila na mezinárodní konferenci pořádané roku 2016 v italském Asiagu, kde zazněla řada přednášek mapujících dopady první světové války na západoevropskou a jihoevropskou vědeckou komunitu.
Po návratu z konference vědci sestavili mezinárodní tým složený z pracovníků České republiky (Martina Bečvářová, Jindřich Bečvář, Ivan Netuka, Antonín Slavík, Jiří Veselý), Slovenska (Vojtech Bálint), Polska (Stanisław Domoradzki, Roman Duda), USA (Margaret Stawiska-Friedland) a Ukrajiny (Michael Zarichnyi) a koncipovali výzkumný projekt. Ten byl podpořen v rámci soutěže Grantové agentury České republiky vyhlášené v roce 2017 a v letech 2018 až 2021 řešen na Fakultě dopravní ČVUT, Matematicko-fyzikální fakultě UK a zahraničních pracovištích. Finanční podpora GA ČR umožnila náročné archivní studium u nás i v zahraničí, nákup zahraniční literatury, pořádání konferencí a seminářů a účast na několika mezinárodních akcích.
Projekt podpořený GA ČR zmapoval proměny vědeckého a akademického života mezi 1. a 2. světovou válkou
Hlavním cílem projektu bylo zmapovat dopady první světové války na vývoj a utváření matematických komunit ve střední Evropě. Během válečného běsnění byla zabita a zmrzačena řada talentovaných vědců a studentů, byl rozvrácen akademický život, oslaben vědecký výzkum, zkolabovala veškerá mezinárodní spolupráce. Válečné události se však staly obrovským katalyzátorem pro poválečný zrod nové generace matematiků, mnohé impulzy vedly ke vzniku a šíření nových matematických myšlenek a teorií a otevřely cestu k utvoření nových vynikajících vědeckých škol.
Vědci se rozhodli podrobit historickému zkoumání a v širších souvislostech postihnout dalekosáhlé proměny vědeckého a akademického života (týkajícího se matematiky) v období mezi první a druhou světovou válkou. Zkoumali nejen následky Velké války, ale i důsledky vzniku nových států, Říjnové revoluce a ruské emigrace, hospodářské krize a intenzivního vystěhovalectví, následky nástupu fašismu a následné emigrace. Všechny tyto historické události měly značné důsledky na chod a proměny vědeckých a univerzitních institucí a jejich personálního obsazení. Zvláštní pozornost věnovali poválečné obnově mezinárodní spolupráce, jejímu následnému rozvoji, důsledkům meziválečné náboženské perzekuce, postupnému nárůstu antisemitismu, politickým čistkám a migraci. Zajímal je rovněž proces emancipace žen v matematice. I když se soustředili na širší historické aspekty, přinesl jejich výzkum i originální poznatky pro historii matematiky; analyzován byl vznik některých průlomových matematických idejí a jejich vliv na vývojové trendy v matematických vědách a dopad na charakter výuky matematiky.
Jedna z unikátních publikací, které díky projektu vznikly, se věnuje inspirativním osudům žen a jejich uplatnění v matematické komunitě
Hlavním výstupem projektu je kniha Martiny Bečvářové (ed.) The Development of Mathematics Between the World Wars. Case Studies, Examples and Analyses (World Scientific Publishing Europe Ltd., London, 2021, xviii+604 stran, ISBN 978-1-78634-930-9), která prezentuje širokou analýzu proměn a vývoje matematických komunit v Německu, Rusku/Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Československu. Jejím jedinečným rysem je důraz na situaci v zemích střední a východní Evropy. Do současné doby neexistoval ani v angličtině ani v národních jazycích podobný titul, který by byl věnován výše zmíněnému vývoji a poskytoval dostatečně podrobné zpracování výsledků archivního bádání. Dostupné anglicky psané monografie toto téma dosud opomíjely, věnovaly se totiž pouze rozvoji národních komunit v západní Evropě či v USA, případně referovaly o vývoji specifických vědních oblastí či matematických problémů, teoretických i aplikovaných. Naše kniha přináší též čtyři případové studie o vývoji matematických disciplín (obecná matematika, teorie množin, teorie potenciálu, kombinatorika). Tyto kapitoly jsou napsány způsobem přístupným širšímu mezinárodnímu publiku matematiků a historiků matematiky a přírodních věd.
Dalším výstupem projektu je kniha Martiny Bečvářové a Ivana Netuky Dopady první světové války na mezinárodní spolupráci matematiků (České vysoké učení technické v Praze, Česká technika – nakladatelství ČVUT, Praha, 2019, 240 stran, ISBN 978-80-01-06540-2), která pojednává o vzniku a proměnách mezinárodní spolupráce matematiků od konce osmdesátých let 19. století do počátku druhé světové války. Hlavní pozornost jsme zaměřili na dopady první světové války na internacionalizaci matematiky a rozvoj mezinárodní spolupráce matematiků. Jednotlivé kapitoly dokumentují, jak válečné konflikty, politická rozhodnutí, společenské klima, hospodářská nestabilita, nejrůznější předsudky nebo osobní konflikty a spory negativně ovlivnily život vědecké komunity a zasáhly i do jejího odborného vývoje. Představeny jsou nejvýznamnější platformy spolupráce, v první řadě pět předválečných a pět poválečných mezinárodních kongresů matematiků a geneze vzniku Mezinárodní matematické unie (založena r. 1919), která ovlivnila a dodnes ovlivňuje vývoj matematiky i světové matematické komunity. Opomenuta není ani významná a všestranná aktivita Mezinárodní komise pro vyučování matematice (vznikla r. 1908), zejména její role při reformách výuky matematiky v evropských zemích v první třetině 20. století. Popsány jsou též historické okolnosti vzniku Fieldsovy medaile, významného matematického ocenění, které bylo po složitých mezinárodních jednáních zřízeno roku 1932 a poprvé vyhlášeno roku 1936. Udělení Fieldsovy medaile je považováno za jedno z nejprestižnějších mezinárodních ocenění vědecké excelence v matematice a za určitý ekvivalent Nobelovy ceny.
Práce na projektu neopominula ani zajímavý aspekt – studium žen a jejich uplatnění v matematické komunitě. Kniha Martiny Bečvářové Doktorky matematiky na univerzitách v Praze 1900–1945 (Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2019, 274 stran, ISBN 978-80-246-3991-8) vyšla z dlouhodobého a intenzivního studia vývoje matematické komunity v našich zemích. Pojednává o komplikovaných, avšak inspirativních životních osudech dvanácti žen, které v letech 1900 až 1945 získaly na pražských univerzitách (české i německé) doktorát z matematiky. Ačkoliv se z řady důvodů další odborné matematické práci téměř nevěnovaly, ukázaly – v době, která se na ženy ve vědě dívala s nedůvěrou – že by se mohly vyrovnat mužům i v matematice, kdyby ovšem chtěly a měly odvahu čelit zakořeněným společenským stereotypům. Ve dvanácti případových studiích je ukázáno, z jakého sociálního prostředí tyto ženy pocházely, do jakého se provdaly, jaké měly kulturní, intelektuální a hmotné zázemí, jak byly motivovány, ovlivňovány a kultivovány rodinnými a společenskými událostmi, jak žily, čemu se věnovaly, jaké měly zájmy a koníčky, s jakými problémy se potýkaly, jaký byl jejich vztah k rodině, rodné zemi, víře, politice, a co jim komplikovalo život.
Čtenáři zajímajícímu se o vývoj moderní algebry je určena kniha Jindřicha Bečváře a Martiny Bečvářové Jarník’s Notes of the Lecture Course Allgemeine Idealtheorie by B. L. van der Waerden (Göttingen 1927/1928) (Series History of Mathematics, Volume 64, Matfyzpress, Praha, 2020, 251 stran, ISBN 978-80-7378-418-8), která reprodukuje, podrobně komentuje a analyzuje jedinečný archivní materiál – matematické zápisy českého matematika Vojtěcha Jarníka (1897–1970) z jeho pobytu na univerzitě vGöttingenu, která byla v meziválečném období Mekkou evropské matematiky. V akademickém roce 1927/1928 pečlivě zaznamenal přednáškový kurz Allgemeine Idealtheorie B. L. van der Waerdena (1903–1996), světově proslulého nizozemského matematika (a později historika matematiky). Kniha mimo jiné srovnává obsah, strukturu, matematický styl a pojetí van der Waerdenových přednášek s jeho proslulou dvoudílnou učebnicí Moderne Algebra I, II (1930, 1931), která výrazně ovlivnila světový vývoj algebry ve 20. století. Ukazuje, jak se koncem dvacátých let rodila nová koncepce algebry a zdůrazňuje van der Waerdenovu roli ve vývoji moderní algebry. Dokládá mimořádný úspěch jeho učebnice, která rozšířila jeho pojetí algebry z Německa do celého světa.
Členové týmu prezentovali své výsledky v řadě studií publikovaných v českých, polských, slovenských a anglických časopisech věnovaných matematice, dějinám vědy a matematiky. V rámci projektu byly uspořádány mezinárodní konference a semináře v České republice a v Polsku. S výsledky výzkumu byla seznámena i širší odborná a laická veřejnost na třech výstavách (Varšava, Krakov). Výsledkem jedné z konferencí je kolektivní monografie Martiny Bečvářové, Jindřicha Bečváře a kolektivu(edice Dějiny matematiky, svazek 65, České vysoké učení technické v Praze, Ústav aplikované matematiky Fakulty dopravní ČVUT, Praha, 2020, 352 stran, ISBN 978-80-01-06792-5), která pojednává v širších kulturně historických souvislostech o dopadech první světové války na odborný život několika špičkových matematiků a několika evropských matematických komunit. Přibližuje rovněž podstatu a dopad vybraných matematických idejí na vývoj některých oblastí matematiky a matematické fyziky. Všímá si též vlivu válečných událostí a společenských změn na rozvoj výuky matematiky, na výchovu talentů a popularizaci matematiky.
Vědecký tým chce na výsledky projektu i mezinárodní spolupráci navázat dalším projektem
Práce na projektu byla odborně, časově i organizačně náročná. Vedla nejen ke vzniku pěti knih, ale umožnila vytvořit funkční mezinárodní tým, který zůstává i nadále v úzkém odborném kontaktu a úspěšně prezentuje výsledky svého výzkumu na mezinárodním poli. V současné době koncipuje nový projekt zaměřený na zajímavé aspekty meziválečné spolupráce středoevropských matematických komunit.
Ve všech výsledcích projektu se vědci snažili ukázat, že historii matematiky je třeba chápat nejen jako dějiny vlastní matematiky a popis vývoje matematických myšlenek, ale také jako historii institucí, komunit a osobností, a v neposlední řadě jako nedílnou součást vývoje lidského myšlení a kultury. Ideje a matematické výsledky mají totiž své autory, kteří je vytvořili v jistém čase a za určitých podmínek, a vznik, šíření a následnou aplikaci nových idejí výrazně ovlivňují instituce a komunity, které soustřeďují nejrůznější jedince a vytvářejí (nebo nevytvářejí) více či méně šťastné a plodné prostředí pro jejich odborné i pedagogické působení. Za důležité vědci považují historický, politický, sociální i kulturní kontext, neboť jak matematici, jejich výsledky a teorie, tak odborné komunity, výzkumné a vzdělávací instituce nežijí ve „vzduchoprázdnu“, byť se podle řešitelů bohužel tak někdy chovají.
Práce na projektu Dopad první světové války na utváření a proměny vědeckého života matematické komunity byla slovy jeho řešitelů inspirativní cestou za dobrodružstvím poznání, zdrojem poučení a zamyšlení nad historií i současností.
Vláda od října jmenovala do předsednictva GA ČR doc. PhDr. Martinu Hřebíčkovou, DSc., která bude odpovídat za oblast společenských a humanitních věd. Na této pozici nahradila po skončení jejího druhého funkčního období místopředsedkyni GA ČR prof. Ing. Stanislavu Hronovou, CSc., dr. h. c. Místopředsedou GA ČR se stal prof. Ing. Martin Hartl, Ph.D., který odpovídá za oblast technických věd.
Doc. PhDr. Martina Hřebíčková, DSc., se věnuje psychologickému výzkumu v Psychologickém ústavu AV ČR. Těžištěm jejího výzkumného zájmu je psychologie osobnosti a sociální psychologie, je odbornicí na rysový přístup a strukturu vlastností osobnosti. Studovala psychologii a ruštinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně, v roce 1995 obhájila disertační práci na Filozofické fakultě UK. Habilitační řízení absolvovala na Filozofické fakultě MU v Brně. Titul DSc. získala v roce 2009 v AV ČR. Podílela na přípravě více než 80 publikací indexovaných na Web of Science a patří k nejcitovanějším sociálním vědcům a vědkyním v ČR. Reprezentovala Českou republiku v řídicím výboru European Association of Personality Psychology a působí jako editorka mezinárodního časopisu Personality Science. Za svoji vědeckovýzkumnou činnost byla několikrát oceněna. Stala se nositelkou prémie Otto Wichterleho v AV ČR a laureátkou Ceny Jiřího Hoskovce, kterou uděluje Českomoravská psychologická společnost za významný přínos v rozvoji české psychologie. Má zkušenosti s vedením výzkumné instituce, panelů, komisí, oddělení, projektů a týmu. Zabývá se také hodnocením vědy v komisích a panelech při Radě pro výzkum, vývoj a inovace, na UK a v AV ČR.
O předsednictvu GA ČR
Předsednictvo GA ČR je jmenováno vládou ČR na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Je složeno z pěti členů, kteří zastupují pět základních vědních oborů – technické vědy (prof. Ing. Martin Hartl, Ph.D.), vědy o neživé přírodě (RNDr. Alice Valkárová, DrSc.), lékařské a biologické vědy (prof. MUDr. Mgr. Milan Jirsa, CSc.), společenské a humanitní vědy (doc. PhDr. Martina Hřebíčková, DSc.) a zemědělské a biologicko-environmentální vědy (doc. RNDr. Petr Baldrian, Ph.D. – předseda GA ČR). Funkční období členů předsednictva je čtyřleté s možností jmenování nejvýše na dvě funkční období po sobě následující. Statutárním orgánem GA ČR je její předseda.
Předsednictvo schvaluje vyhlášení veřejných soutěží ve výzkumu a vývoji a rozhoduje o uzavření smluv o poskytnutí podpory, tedy o udělení grantů vědeckým projektům na základě hodnocení oborových komisí a panelů GA ČR. Předsednictvo dále koordinuje činnost těchto poradních orgánů, jmenuje a odvolává jejich členy.
Martin Reichard se věnuje evoluční ekologii. Snaží se především o pochopení mechanismů životních strategií – od biologie stárnutí, přes evoluci reprodukčních strategií po koevoluční dynamiku v mezidruhových vztazích. Po postdoktorandských pobytech na britských univerzitách vybudoval zázemí a tým v brněnském Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zde kombinuje výzkum v rozsáhlých akreditovaných chovech a přirozených populacích sladkovodních ryb. Je autorem více než 170 vědeckých publikací.
Zdroje vnitropopulační heterogenity ve stárnutí
Stárnutí je z biologického hlediska procesem zhoršování optimálního fungování organismu a zvyšování rizika selhání některé ze základních funkcí. Proč každý jedinec, a to i v rámci téže populace, stárne různou rychlostí? Na tuto otázku se zaměřil tým z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Výzkum probíhal převážně s využitím halančíka tyrkysového, drobné africké ryby. Projekt odhalil příčiny různé rychlosti stárnutí samců a samic v přírodě i laboratoři a popsal, jak můžou podmínky prostředí, průběh embryonálního vývoje a rychlost růstu ovlivnit proces stárnutí. Pomohl také objasnit genetickou příčinu přirozené krátkověkosti halančíků, která spočívá v akumulaci škodlivých mutací v malých populacích.
Pochopení zdrojů rozdílů v rychlosti stárnutí je důležité také pro řešení akutních otázek současné stárnoucí lidské populace.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Středověký diagram ilustrující schopnosti lidské mysli podle aristotelské tradice. Z pojednání Qualiter caput hominis situatur, Cambridge University Library MS Gg.1.1, f. 490v.
Anechoidní komora – akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn.
Obarvená AM houba v kořenech medyňku vlnatého (Holcus lanatus) – oválné objekty jsou vesikuly, větvené útvary jsou arbuskuly.
Obarvená AM houba v kořenech kostřavy červené (Festuca rubra), zde jsou vidět jen arbuskuly a propojující hyfy.
Obálka časopisu Socijalistička Čehoslovačka, vydávaného velvyslanectvím ČSSR v Bělehradu
Čeští rekreanti v Bečići
Setkání G. Husáka a J. B. Tita v Bělehradě v roce 1973
Ing. Prokop Hapala, Ph.D.
Mgr. Jan Perner, Ph.D.
Ing. Roman Pleskot, Ph.D.
Ole Jann, Ph.D.
(edice Dějiny matematiky, svazek 65, České vysoké učení technické v Praze, Ústav aplikované matematiky Fakulty dopravní ČVUT, Praha, 2020, 352 stran, ISBN 978-80-01-06792-5), která pojednává v širších kulturně historických souvislostech o dopadech první světové války na odborný život několika špičkových matematiků a několika evropských matematických komunit. Přibližuje rovněž podstatu a dopad vybraných matematických idejí na vývoj některých oblastí matematiky a matematické fyziky. Všímá si též vlivu válečných událostí a společenských změn na rozvoj výuky matematiky, na výchovu talentů a popularizaci matematiky.
