Grantová agentura ČR vyhlašuje výzvu pro podávání projektů na principu hodnocení Lead Agency s předpokládaným počátkem řešení v roce 2022. Výzva se týká projektů, ve kterých GA ČR vystupuje v roli partnerské organizace v rámci iniciativy Weave.
Spolupracující agentury:
Austrian Science Fund (FWF—Rakousko)
German Research Foundation (DFG—Německo)
Zveřejnění výzvy 22. 2. 2021. Lhůta pro podávání návrhů projektů začíná 23. 2. 2021.
V případě, že je GA ČR partnerskou organizací, je deadline určený termínem stanoveným zahraničními agenturami. Pravidlem je, že česká část návrhu musí být doručena do 7 dnů od oficiálního deadlinu partnerské agentury. V případě, že agentury mají celoroční výzvu, platí, že česká část návrhu musí být doručena do 7 dnů od podání k partnerské agentuře.
Pravidla pro podávání návrhů projektů a formuláře čestných prohlášení k prokázání způsobilosti naleznete níže v příloze nebo v záložce Zadávací dokumentace.
V případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte obrátit na e-mail la@gacr.cz nebo na pracovníky našeho Helpdesku GA ČR písemně (info@gacr.cz) nebo telefonicky v úředních hodinách Po – Čt: 9:00 – 16:00; Pá: 9:00 – 15:00 na tel. č. 227 088 841.
Čestná prohlášení/prohlášení o způsobilosti zasílejte GA ČR datovou schránkou a8uadk4 a to nejpozději do 7 dnů od oficiálního deadlinu stanoveného partnerskou agenturou nebo do 7 dnů od podání návrhů u partnerské agentury, která má celoroční výzvu. Předmět zprávy je „LA – způsobilost“.
Unikátní nález zaznamenali archeologové z Masarykovy univerzity. V České republice na lokalitě Lány u Břeclavi vykopali společně s keramikou pražského typu, která je spojována se Slovany, zvířecí žebro s vyrytým nápisem. Jedná se o nápis ve starogermánských runách. Tento naprosto jedinečný objev je objevem nejstaršího dokladu písma u Slovanů, za které byla až dosud považována hlaholice. Výzkumy probíhají v rámci projektu EXPRO financovaného Grantovou agenturou České republiky.
„Popsanou kost, kterou jsme našli při výzkumech v roce 2017, podrobně prozkoumal mezinárodní tým složený z vědců z České republiky, Rakouska, Švýcarska a Austrálie a zjistil, že se jedná o nejstarší nápis nalezený u Slovanů, což je nebývalý úspěch nejenom v rámci výzkumů v České republice, ale v celé Evropě,“ přibližuje nález vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Jiří Macháček, který zároveň stál v čele mezinárodního vědeckého týmu.
Práce v lokalitě Lány u Břeclavi
K analýze kosti byly použity nejnovější genetické a radiokarbonové metody a stáří nápisu potvrdila také traseologická metoda a elektronová skenovací mikroskopie. „Z těchto citlivých analýz vyplývá, že kost pochází z tura domácího, který žil okolo roku 600 našeho letopočtu,“ říká Zuzana Hofmanová, členka týmu z University of Fribourg ve Švýcarsku, která se specializuje na analýzu archaické DNA.
Vyryté znaky určil specialista na starogermánské jazyky Robert Nedoma z vídeňské univerzity jako runy tzv. staršího futharku. Jde o písmo, které používalo germánsky mluvící obyvatelstvo střední Evropy od 2. do 7. století našeho letopočtu. Abeceda staršího futharku byla tvořena 24 znaky, z nichž posledních sedm bylo vyryto na nově nalezeném zlomeném žebru. Je pravděpodobné, že původně byla na kosti celá runová abeceda. Nejednalo se tedy o konkrétní sdělení, ale spíše o učební pomůcku, o čemž svědčí i některé chyby v zápisu. V současné době znají vědci z celé Evropy jen 17 nálezů kompletních či částečně dochovaných řad staršího futharku.
Runy tzv. staršího futharku
Až dosud se za nejstarší písmo Slovanů považovala hlaholice, kterou na Moravu přinesl Konstantin s Metodějem z Byzance v 9. století našeho letopočtu. Přelomový objev archeologů Masarykovy univerzity ukazuje, že Slované již před zavedením hlaholice přišli do kontaktu s runami, které mohli používat např. k počítání nebo k věštění. Nález zároveň zpochybňuje vyhraněnou kulturní odlišnost mezi germánskou a slovanskou částí Evropy. „To, že jde o nejstarší doklad písma u Slovanů, je samozřejmě zajímavé pro téměř 300 milionů lidí, kteří mluví některým ze slovanských jazyků,“ dodává Jiří Macháček.
Nápisy ve starogermánských runách bývají spojovány s germánskou mytologií. Dnes je mohou lidé znát z různých fantasy filmů, například z Pána prstenů, nebo z počítačových her.
O nálezu publikovali archeologové z MU článek v jednom z nejvýznamnějších světových archeologických časopisů Journal of Archaeological Science. Po skončení výzkumů, které stále v lokalitě probíhají, budou runy z Lánů vystaveny pro veřejnost v prostorách Masarykovy univerzity.
Vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU Jiří Macháček
Grantová agentura České republiky (GA ČR) společně s německou agenturou Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG) dokončila hodnocení všech návrhů projektů obdržených v minulém roce. Dalším financovaným projektem, který doplní již dříve oznámených dvanáct podpořených projektů, je projekt Mgr. Radka Šimíka, Ph. D., z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s názvem „Modelování opozice otázka-sdělení ve slovanských jazycích“ (reg. č. 21-31488J). Projekt bude řešen ve spolupráci s vědci z Německa. Na financování se bude společně podílet GA ČR a DFG.
Jedná se o poslední projekt, který bude ve spolupráci s DFG financován jako tzv. bilaterální projekt. Od letošního roku se spolupráce s touto agenturou změní díky iniciativě Weave na spolupráci formou Lead Agency. Tedy projekty bude hodnotit již jen jedna agentura a druhá její hodnocení převezeme. Weave nejen usnadní administraci návrhů projektů, ale také umožní, aby na projektech pracovali vědci až ze tří zapojených států.
Genderovou problematiku na GA ČR dlouhodobě reflektujeme. Řešíme potřebu vytváření podmínek pro rovné uplatnění žen a mužů i pro kombinaci vědecké práce a rodičovství. Zabýváme se rozvojem lidských zdrojů. Zohledňujeme situaci řešitelek i řešitelů nejen v kontextu mateřství a rodičovství, ale také v dalších situacích, jako jsou zdravotní komplikace nebo péče o rodinné příslušníky.
Níže naleznete odkazy na relevantní dokumenty i zajímavosti.
Kontaktovat můžete genderové koordinátorky. Konkrétní opatření a doporučení týkající se zadávacích dokumentací a administrace projektů konzultujte na infolince GA ČR (+420 227 088 841) a emailu info@gacr.cz.
Pandemie COVID-19 odhalila potřebu účinné dekontaminace předmětů denní potřeby, která povede ke snížení nepřímého přenosu virů dotykem. Na to reaguje výzkumný projekt financovaný rakouskou grantovou agenturou FWF a Grantovou agenturou České republiky (GA ČR). Mezinárodní projekt byl schválený v urgentním režimu na konci roku 2020. Jeho cílem je nabídnout bezpečnou, ekologickou a dostupnou alternativu k současným metodám dekontaminace povrchů.
Česko–rakouský výzkum se zaměřuje na možnosti dekontaminace, recyklace a dalšího použití předmětů citlivých na teplotu a vlhkost, například vysoce účinných respirátorů.
Na projektu, jehož cílem je prozkoumat technologii chladného atmosférického plazmatu (CAP – Cold Atmospheric Plasma) a její další využití, spolupracují týmy Thomase Liona z vídeňského Centra sv. Anny pro výzkum dětské rakoviny a Vladimíra Scholtze z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT).
Projekt řeší účinnost inovativní technologie CAP proti různým druhům respiračních virů napadajících člověka, jako jsou SARS-CoV-2, chřipka typu A, adenoviry nebo rhinoviry.
CAP je ionizovaný plyn, libovolný elektrický výboj.
Plyn, který září a umí dezinfikovat
CAP je ionizovaný zářící plyn. Zjednodušeně jej lze popsat jako elektrický výboj, malou jiskřičku o rozměrech několik milimetrů až centimetrů. K jeho výrobě slouží tzv. generátory plazmatu.
„Jednoduchý generátor pro dekontaminaci nedostatkových respirátorů jsme vyvinuli již na jaře 2020 během začátku pandemie. Ukázali jsme, že je účinný i proti koronaviru a že nesnižuje filtrační schopnost respirátorů. Nazvali jsme jej Koronový výboj proti koronaviru – KVKV 01 a jeho dokumentaci jsme zveřejnili pro všeobecné použití,“ říká Vladimír Scholtz.
„Jsem rád, že jsme úspěšně navázali spolupráci s rakouskou stranou, kde můžeme využití plazmatu proti mikroorganismům dále rozvíjet. Centrum sv. Anny pracuje primárně s viry, my se zabýváme nízkoteplotním plazmatem a jeho mikrobicidními (mikroorganismy hubícími) účinky, a to již více než deset let,“ doplňuje český vědec.
Video přibližující fungování přístroje můžete zhlédnout zde.
Vladimír Scholtz se zaměřuje na recyklaci respirátorů a dekontaminaci povrchů prostřednictvím nové, bezpečné a ekologické technologie CAP.
Bezpečná a ekologická metoda dekontaminace materiálů
Předměty, které se nedají dekontaminovat tepelně nebo pomocí kapalné dezinfekce, mohou představovat zvýšené riziko přenosu infekce. Dostupnost alternativních metod jako využití CAP je podstatná pro zabránění epidemického šíření virových nebo mikrobních patogenů.
Účinnost CAP při bakteriální dezinfekci je už dobře prokázaná a novější studie potvrdily vhodnost metody CAP také pro deaktivaci virů. „Potřebujeme získat další poznatky o účinnosti CAP, abychom mohli navrhnout i jiná spolehlivá zařízení optimalizovaná pro různé oblasti použití,“ upřesňuje Vladimír Scholtz.
Výsledky výzkumu financovaného GA ČR a FWF přispějí k zavedení technologie CAP jako bezpečné a dostupné alternativy k současným metodám dekontaminace materiálů. Pochopení mechanismů, které deaktivují viry pomocí technologie CAP, navíc umožní řešitelům poznat silné stránky tohoto přístupu a vypořádat se s potenciálními slabinami, než bude technologie uvolněna k širokému využití. „Naším cílem je, aby generátory plazmatu pro desinfekci povrchů a předmětů běžně využívala především zdravotnická zařízení. Výhodou je, že jejich výrobní náklady nebudou nějak vysoké, měly by se pohybovat v řádech stovek korun,“ uzavírá Vladimír Scholtz z VŠCHT.
Generátor plazmatu (přístroj Koronový výboj proti koronaviru)
Mezinárodní spolupráce
Mezinárodní projekt „Dekontaminace citlivých materiálů nízkoteplotním atmosférickým plazmatem pro účinnou a dostupnou eliminaci virů“ byl podpořen v rámci výzvy „Urgent Funding SARS-CoV-2”. K realizaci ho na základě hodnocení metodou Lead Agency doporučila rakouská agentura FWF (Fonds zur Förderung der wissenschaftlichen Forschung), která se spolu s GA ČR podílí na jeho financování.
„Tento projekt je ukázkou slibné mezinárodní i mezioborové spolupráce. Díky tomu, že se GA ČR na jaře podařilo rychle připojit k výzvě rakouské agentury FWF, mohly od dubna do prosince loňského roku české a rakouské týmy vědců podávat společné návrhy projektů reagujících na pandemii COVID-19, která v té době začínala. Další společné projekty týkající se problematiky pandemie jsou momentálně v procesu hodnocení. Jejich realizace začne co nejdříve po tom, co budou k financování doporučeny,“ říká Jaroslav Koča, předseda GA ČR.
GA ČR neustále možnosti mezinárodní spolupráce rozvíjí. Aktuálně agentura spolupracuje s institucemi z Německa, Rakouska, Polska, Slovinska, Švýcarska, Tchaj-wanu, Ruska, Jižní Korey nebo brazilského São Paula. Od prosince 2020 je GA ČR také členem iniciativy WEAVE, která v příštích letech přinese rozšíření zahraniční spolupráce o instituce z dalších evropských zemí.
Vážení žadatelé, dne 21. 2. 2021 bude v aplikaci GRIS uzavřena výzva CEUS pro podávání návrhů projektů na principu hodnocení Lead Agency s rakouskou agenturou FWF s počátkem řešení v roce 2021. V následujících dnech bude otevřena nová výzva s Rakouskem v rámci iniciativy Weave pro projekty s počátkem řešení v roce 2022.
Důležité upozornění: Po datu 21. 2. 2021 nebude možné rozepsané a nefinalizované přihlášky dále upravovat a odeslat datovou schránkou, data budou ztracena. Je tedy nutné podklady odeslat do 21. 2. 2021 nebo přihlášku vyplnit až v nové výzvě.
Grantová agentura České republiky (GA ČR) uzavřela tento týden dohodu o spolupráci s lucemburskou agenturou Luxembourg National Research Fund (NRF). Spolupráce byla uzavřena na základě iniciativy Weave, jejímž cílem je do roku 2025 propojit 12 evropských institucí podporujících vědu a výzkum. Vědci budou moci žádat o společné řešení projektů s kolegy z Lucemburska již letos.
„Stejně jako v minulých letech se GA ČR zaměřuje na rozšiřování mezinárodní spolupráce. V současné době máme uzavřené dohody s institucemi z celého světa – s řadou evropských států, ale také například s Brazílii nebo Tchaj-wanem. Spolupráce s Lucemburskem je svým způsobem jubilejní, protože je to desátá země, se kterou jsme uzavřeli dohodu. Určitě ale není poslední. Díky iniciativě Weave se v dohledné době propojíme s dalšími alespoň pěti evropskými agenturami a další spolupráce máme rozjednané i nad rámec této iniciativy,“ řekl předseda GA ČR prof. RNDr. Jaroslav Koča, DrSc.
Vědci budou mít již letos na základě dohody uzavřené mezi GA ČR a NRF možnost podávat společné projekty na principu Lead Agency, tj. návrhy projektů bude hodnotit a doporučovat k financování pouze jedna agentura a druhá její závěry převezme. V letošním roce bude v rámci spolupráce s Lucemburskem v roli hodnoticí agentury pouze GA ČR a od příštího roku budou vědecké projekty hodnoceny na obou stranách.
Díky iniciativě Weave budou moci vědci navrhovat projekty, které budou řešit nejen vědci z Lucemburska a České republiky, ale mohou se spojit také s týmem z Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Pro více informací k možnostem financování vědeckých projektů byl v rámci Weave vyvinut interaktivní nástroj.
Kolapsy vulkánů vedou k obrovským sesuvům hornin. Kde tyto sesuvy můžeme zkoumat? Mohou se obrovské kolosy znovu pohnout a ohrozit obyvatele v příslušných oblastech? Nejen na to, jak probíhá monitoring obřího sesuvu na jednom z Kanárských ostrovů, se zaměřil juniorský projekt GA ČR řešený Janem Blahůtem z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd.
V roce 2016 se Janu Blahůtovi s týmem naskytla jedinečná příležitost zahájit monitoring na nejmenším z Kanárských ostrovů, na El Hierru. V odlučné oblasti, tj. v oblasti, ze které se sesuly uvolněné horniny, v současnosti uklidněného obřího sesuvu San Andrés umístili velice přesné 3D dilatometry, které měří pohyb.
Na tato měření navázal juniorský projekt financovaný Grantovou agenturou České republiky Dynamika megasesuvu na El Hierru analyzovaná pomocí „big data“ za účelem predikce budoucího chování megasesuvů i na dalších vulkanických ostrovech.
Geologická mapa ostrova El Hierro s umístěním obřího sesuvu San Andrés (SAL) a fotografií odlučné plochy
„V projektu jsme se podrobněji zaměřili na vývoj a chování tohoto obřího sesuvu. Přímo na místě jsme zjistili, že sesuv byl v minulosti aktivní nejméně dvakrát. Před asi 550 tisíci lety došlo nejprve k většímu pohybu, při kterém se formovaly hlavní morfologické tvary sesuvu. Před asi 183 až 52 tisíci lety pak došlo k menšímu pohybu v řádu desítek až stovek metrů, ze kterého se zachovaly zbytky křemičité vrstvy. Ta vznikla zahřátím a třením hornin na odlučné ploše,“ uvádí doktor Jan Blahůt.
„Křemičité vrstvy vznikají zejména na zlomech v seismicky aktivních oblastech, ale nám se podařilo je poprvé identifikovat ve vulkanickém prostředí“, upřesňuje zjištění projektu.
Výzkum probíhal s využitím strukturní a mikrostrukturní analýzy, datování kosmogenních izotopů a samozřejmě také díky mapování přímo na místě.
Mikrofotografie vzorku hornin z odlučné plochy sesuvu San Andrés, pomocí kterých byly identifikovány historické akcelerace
Kolaps vulkánu můžeme zažít během našeho života
Kolapsy vulkánů jsou v průběhu geologického času poměrně časté, ale v lidském časovém měřítku k velkým kolapsům dochází jen několikrát za století. Doposud máme informace asi o 180 obřích sesuvech, které dosahují velikosti až desítek tisíc km2 a objemu až několika tisíců km3. Nejdelší z nich jsou i několik stovek kilometrů dlouhé a končí v kilometrových mořských hlubinách. „To navíc dělá výzkum obtížnější, protože o mořských hlubinách toho víme neporovnatelně méně než třeba o povrchu Marsu nebo Měsíce. V současnosti je zmapováno jen asi 20 procent povrchu dna, a to navíc většinou v mělkých pobřežních oblastech,“ upřesňuje Jan Blahůt.
Kontrola přesného 3D monitorovacího přístroje
V současné době vykazuje obří sesuv na El Hierru pomalé ploužení v řádu do 1 milimetru za rok. Díky přesné analýze dat o tomto pohybu a jejímu porovnání se seismickou činností a srážkami byli vědci schopni identifikovat několik různých módů chování sesuvu v závislosti na endogenních (zemětřesení) a exogenních (srážky) impulsech. Při analýze byl využit inovativní přístup k určení stavů napětí a byly identifikovány pulsy, které vedly ke čtyřem módům chování sesuvu. Navíc se odborníkům z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd podařilo pomocí inovativní automatizované analýzy časových řad z 3D dilatometrických měření odvodit výrazné změny v pohybu sesuvu.
Odlučná plocha obřího sesuvu
Silné zemětřesení může sesuvy znovu rozpohybovat
Aby vědci zjistili, kdy se může tento sesuv znovu dát do pohybu, provedli stabilitní analýzy, které ukázaly, že sesuv je v současné situaci stabilní, ale k jeho destabilizaci by stačilo zemětřesení o intenzitě VII a vyšší. To se v historické době, tedy v posledních 500 až 600 letech, na Kanárských ostrovech nevyskytovalo. V minulosti se takto silná zemětřesení ale na souostroví vyskytla. Na analýzu stability navázal i výzkum možné vlny tsunami, která by z takové akcelerace mohla vzniknout. „Přestože jsme se drželi konzervativního postupu a modelovali jsme pouze menší blok o velikosti asi 6 km3, případná vlna, která by vznikla, by byla znát i na pobřeží jihozápadní Evropy a v severozápadní Africe. Přímo na Kanárských ostrovech by vlny dosáhly velikosti až 80 metrů, což odpovídá historickým údajům z jiných kolapsů vulkánů,“ říká Jan Blahůt.
Model šíření vln v Atlantickém oceánu u pobřeží Španělska, Portugalska a Maroka, vzniklých z možného kolapsu sesuvu San Andrés. T0 až T24 vyjadřuje čas v hodinách, velikost modelovaných vln pak barevná škála.
Vědcům se podařilo proniknout do minulosti, přítomnosti a snad i budoucnosti chování jednoho obřího sesuvu. Přesto zbývá ke zkoumání ještě mnoho neznámých. Poznatky je také možné porovnat i s jinými lokalitami na Zemi.
Grantová agentura České republiky zpřístupnila pro navrhovatele posudky návrhů Lead Agency projektů, které byly podány ve spolupráci s polskou NCN a slovinskou ARRS. Navrhovatelé posudky naleznou v aplikaci pro podávání a správu grantových projektů GRIS. O financování projektů, u kterých se navrhovatelům posudky nezobrazují, ještě nebylo finálně rozhodnuto – platí pro projekty s rakouskou FWF.
Vznik a rozpad superkontinentů na naší planetě se opakují. V jaké fázi se právě nacházíme? Je grantový systém v České republice nastavený dobře a jsme dostatečně kompetitivní na mezinárodním vědeckém poli? S profesorem Karlem Schulmannem jsme se bavili o geologii, cestování, podmínkách pro vědeckou práci v zahraničí i vědci Františku Běhounkovi.
Jak jste se dostal ke geologii, mohl byste zmínit základní milníky ve Vaší kariéře?
Už jako dítě jsem sbíral zkameněliny. Geologii jsem vystudoval na Karlově univerzitě, i když to nebyla má první volba oboru. Zajímaly mě historie a právo. Po studiích jsem pracoval v České geologické službě. Díky následnému angažmá na Karlově univerzitě, kde jsem působil jako profesor a ředitel Ústavu petrologie a strukturní geologie, jsem začal navazovat spolupráci se zahraničními pracovišti. Od mala tíhnu k frankofonnímu prostředí. Díky spolupráci s francouzskými kolegy jsem v roce 1995 získal angažmá na univerzitě ve Štrasburku, o sedm let později jsem tam působil jako profesor již naplno.
Přibližte nám vznik Centra pro výzkum litosféry, ve kterém působíte.
V roce 2012 jsem získal návratový grant MŠMT v rámci iniciačního programu „Návrat“ určeného pro vědce působící v zahraničí. Díky tomu jsme při České geologické službě začali budovat specializované vědecké pracoviště Centrum pro výzkum litosféry. Centrum sídlí v Praze a ve většině v něm dnes působí mladí zahraniční odborníci. Mezinárodní spolupráci dále rozvíjíme. Osobně stále přednáším na štrasburské univerzitě a spolupracuji s dalšími zahraničními pracovišti, v prvé řadě v Hong Kongu a dále pak ve Spojených státech, Austrálii, Španělsku, Švýcarsku, Velké Británii, Číně a Mongolsku. V Čechách nejvíce spolupracujeme s Karlovou univerzitou a Akademií věd.
Na video představující činnost a projekty Centra se můžete podívat zde.
Prolíná se činnost České geologické služby a Centra pro výzkum litosféry do každodenního života? Má nějaké aplikované výsledky?
Česká geologická služba poskytuje expertní podporu státní správě a informační služby veřejnosti, je velmi pokroková, co se technického vybavení i nových trendů týká. Její profil je široký. Odborníci se zabývají například hydrogeologií, stabilitou svahů, nerostnými surovinami, krajinným prostředím nebo třeba ukládáním radioaktivních odpadů. Instituce se stala stabilním poradním orgánem vlády ČR.
Informace o České geologické službě můžete zhlédnout také na tomto videu.
Těší mě, že vedení České geologické služby podporuje ale i základní výzkum. Výzkumná činnost Centra pro výzkum litosféry probíhá převážně v zahraničí – hlavně v Asii a dnes už také v severní Africe. Zde se věnujeme také environmentálním a rozvojovým projektům s přesahem do školicí a vzdělávací činnosti.
Konkrétní průnik činnosti našeho Centra s aplikovanou vědou existuje zejména v oblasti zkoumání nerostných surovin. Jedná se o zkoumání procesů vedoucích ke vzniku, zániku či recyklaci ložiskových akumulací ve vazbě na vznik a rozpad superkontinentů, které pak v praxi umožní jejich efektivnější vyhledávání a průzkum. V ohnisku zájmu ložiskových geologů jsou zejména zlato a měď, dále pak tzv. vzácné zeminy, které představují stále velmi málo pochopenou oblast spojenou s růstem zemské kůry, a přitom jsou zásadními prvky pro současný technologický rozvoj včetně elektromobility a dekarbonizace.
Pokud jde o vzdělávání, do Centra přicházejí na dlouhodobější pobyty doktorandi i magisterští studenti ze zahraničních univerzit a podílejí se na vzniku společných publikací. Naopak naši pracovníci mají možnosti využívat laboratorní metody, které sami nemáme, na zahraničních univerzitách. Jde o oboustranně velmi výhodnou spolupráci.
Mezinárodní konference k 60. jubileu prof. Schulmanna na zámku Třešť u Jihlavy, 2018
Centrum pro výzkum litosféry rozvíjíte i díky projektům Grantové agentury České republiky. Nedávno jste dokončil standardní projekt GA ČR, který byl hodnocen jako vynikající. A v současné době řešíte projekt EXPRO. Co konkrétně zkoumáte?
Sledujeme růst superkontinentů a jejich interakci se světovými oceány ve dvou regionech – ve střední Asii a na území mezi Evropou a severní Afrikou. Tyto dvě oblasti jsou totiž zcela odlišné, co se jejich vzniku týká. Ve zmíněném excelentně řešeném projektu Kontrastní mechanizmy růstu superkontinentu Pangea: nový pohled na tvorbu kontinentální kůry jsme zkoumali především asijský region. Výzkumy probíhaly převážně v Mongolsku, na jihu Ruské federace a v severní Číně.
Jak často vlastně dochází ke vzniku a rozpadu superkontinentů?
Přibližně každých cca 750 milionů let se na naší planetě shluknou všechny kontinentální bloky a tím vznikne jeden superkontinent obklopený světovým oceánem. Nejmladší superkontinent se jmenuje Pangea. My se aktuálně nacházíme v průběhu jeho rozpadu před tím, než se pravděpodobně znovu spojí. Mechanismy procesu rozpadu a aglomerace nejsou přesně známy, nevíme, proč se tak děje. Můžeme ale říci, že v historii naší planety existovaly čtyři hlavní superkontinenty. První se jmenoval Sklavie. O něm toho víme nejméně. Před asi 15 lety byl objeven a popsán druhý superkontinent Columbie. Třetím byla Rodinie a čtvrtým již zmíněná Pangea.
Kontinentální změny jsou spojené s explozí i zánikem života na Zemi. Můžete nám k tomu říct více?
Superkontinentální cykly jsou spojené se změnami chemického složení oceánů a výraznými klimatickými změnami. Například vznik velikého kontinentu zvaného Gondwana, který zahrnoval území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Arábie, Indie, Austrálie a Antarktidy, a byl intermezzem mezi vznikem Rodinie a Pangey, vedl k explozi života. A co bylo jejím pravděpodobným důvodem? Při kolizi velkých geologických megabloků vzniklo pohoří o délce asi 14 tisíc kilometrů s odhadovanou topografií dosahující himalájských výšek. Druhotným produktem byla extenzivní eroze pohoří vedoucí k obrovské akumulaci kontinentálních sedimentů. Například celou Antarktidu a Austrálii pokryly až dva kilometry tohoto přírodního materiálu, který byl dále odnášen do oceánů, což změnilo jejich chemismus a kromě jiného navýšilo množství vápníku a některých izotopů nutných pro život. Mořští živočichové měli najednou dostatek materiálu pro tvorbu ochranných schránek. Superkolize navíc vznikla v relativně teplém oceánu, i to bylo pro explozi života příznivé.
Vznik Pangey naopak souvisí s největším známým vymřením života na planetě vůbec. V té době, asi před 250 miliony let, pravděpodobně zmizelo až 90 procent veškeré, zejména oceánské, světové biomasy. Rozsáhlá a dlouhodobá sopečná aktivita spojená s aglomerací Pangey pravděpodobně způsobila nejprve dlouhotrvající vulkanickou zimu, následovanou změnou složení atmosféry s extrémním nárůstem obsahu oxidu uhličitého a metanu ve vzduchu. To vedlo k výraznému skleníkovému efektu a globálnímu zvýšení teploty až o 10°C společně se silným odpařováním vody a zvýšením salinity oceánů.
Aktuálně se nacházíme asi v polovině cyklu, kdy začínáme pozorovat znaky odpovídající budoucímu sjednocování superkontinentů. K tomu by mohlo dojít asi za dalších 300 milionů let.
Mongolská Gobi – obvyklé napajedlo velbloudů
V jakém období byla formována fauna a flora tak, jak je známe dnes?
Během rozpadu Pangey v průběhu druhohor, tj. před cca 200 miliony let. Rozpadem se vytvořily bloky, které se od sebe na jižní polokouli začaly velmi rychle oddalovat. Afrika, Jižní Amerika, Antarktida a Indie původně byly součástí jednoho celku zvaného Gondwana. Jeho rozdělení vedlo k obrovské diferenciaci života. Konkrétně můžeme pozorovat třeba rozdíly mezi zvířaty na severní a jižní polokouli. Přitom totožné zkameněliny např. Lystrosaura – býložravého ještěra žijícího před cca 250 miliony let – byly nalezeny jak v Antarktidě, tak v Indii a Číně. Tedy v zemích dnes vzdálených přes deset tisíc kilometrů.
Vysoce výběrový projekt EXPRO, který právě realizujete, se zabývá interakcemi mezi mladými a starými oceánskými systémy. Předmět zkoumání je vědecky zcela unikátní. Proč?
Projekt EXPRO Hlavní mechanismy periferálního kontinentálního růstu během superkontinentálního cyklu aktuálně běží druhým rokem. Zabýváme se aglomerací superkontinentu Pangea, tedy uzavíráním takzvaných „vnitřních“ oceánských domén obklopených kontinenty a jejich následnými kolizemi. Celkově ale platí, že světový „periferní“ Tichý oceán byl a je v dlouhodobém, stamiliony let trvajícím, kontaktu s kontinenty a proto je tato interakce zkoumána nejčastěji. V současné době, kdy pozorujeme největší rozepnutí kontinentálních mas, je však patrné množství kontaktů mezi starou litosférou Tichého oceánu a mladší litosférou „vnitřních“ nově vznikajících oceánů. Zde probíhá spousta dějů, které však zatím neumíme popsat. Z tohoto pohledu je zásadní region střední Asie. Je to jediné místo na planetě, o kterém víme určitě, že zde v minulosti procesy mezi „periferním“ oceánem a „vnitřními“ oceány probíhaly. Geologický archiv zejména Mongolska, Kazachstánu a severní Číny má tak bezprecedentní význam pro pochopení vzniku největšího pohoří na Zemi. Vzniklo zvětšením objemu hornin oceánského původu. Toto pohoří dosahovalo až 20 tisíc kilometrů délky, tvořilo se stovky milionů let a nazýváme jej Středoasijský orogenní pás.
Geologická exkurze v rámci mezinárodní konference POCEEL v létě roku 1999
Jaké nové poznatky může Váš projekt EXPRO přinést?
Zatím není jasné, co se děje mezi oceánskými deskami, třeba mezi Indickým a Tichým oceánem na jedné straně a Atlantikem a Tichým oceánem na straně druhé. A přesně v tom tkví inovativnost našeho výzkumu. Přišli jsme na to, že za příznivých okolností mohlo dojít k nahrazení litosféry vnitřních oceánů Tichým oceánem a „uzamčením“ jeho obrovské části uvnitř superkontinentu Pangea. V této době došlo k bezprecedentnímu nárůstu kontinentální masy ve světovém měřítku a to během velice krátké doby. Například 30 milionů let v našem pojetí je velice krátká doba. A za tuto dobu došlo k nárůstu asijského kontinentu o 30 procent.
Tato období dramatických změn bez současného zničení života otevírají mnohé otázky. Zajímá nás například, jakým způsobem se během amalgamace kůra kontinentálních bloků mění, jak se původně oceánská kůra transformuje na zralou kontinentální kůru a jakým způsobem reaguje s okolní oceánskou litosférou.
Máte zkušenosti s grantovými agenturami podporujícími základní výzkum napříč světem. Jak si podle Vás stojíme v České republice?
Velké zkušenosti mám s francouzskými grantovými agenturami ANR, INSU, Campus France a do určité míry i agenturami v Hong Kongu a Číně. Grantový systém České republiky bych srovnal právě s Hong Kongem, kde jsou podmínky velmi dobře nastavené. Získat grant ve Francii je neobyčejně obtížné zejména díky výzkumným prioritám, a to říkám i přes to, že jsem v minulosti dva projekty realizoval. Český grantový systém vnímám jako mimořádně otevřený, dávající šanci všem odvětvím výzkumu. Myslím si, že vědci s dobrými nápady v jakémkoli oboru i věku zde mají šanci projekt získat, a to opakovaně.
Český vědecký systém – i díky dlouhé socialistické periodě – však ještě není zcela zralý. Rezervy máme v mezinárodní kompetitivnosti. Ta podle mého názoru ještě nedosahuje úrovně vyspělých západních zemí. Třeba Francie se pyšní obrovskou tradicí, co se budování vědeckého stavu týká. Například na univerzitě, kde učím, působí pět laureátů Nobelovy ceny. Postavení vědců ve společnosti je zde úplně jiné, prestižní a také výrazně lépe finančně hodnocené. České vědecké prostředí je stále velmi uzavřené a je zde zakořeněn tzv. inbreeding.
Situace se ale neustále zlepšuje, vědci častěji vyjíždějí do zahraničí, progres je jasný. A na to má, myslím, velký vliv také GA ČR. Důležitá je podle mě podpora mladých vědců, vysoce prestižní jsou třeba nové projekty JUNIOR STAR. EXPRO projekty zase mohou přinést skutečně nějaké rozhodující výzkumné výsledky. Navíc díky nim vzroste šance uspět v grantové soutěži Evropské výzkumné rady.
Za sebe i tým mohu říci, že jsme spokojeni i s komunikací agentury, hodnocením a administrací projektů.
V roce 2018 jste převzal Cenu Františka Běhounka, kterou uděluje ministr školství špičkovým vědcům, studentům a pedagogům. Jaký dojem ve Vás ocenění zanechalo?
O Františku Běhounkovi jsem si hodně nastudoval. Byla to velice zvláštní osobnost. Stal se jedním z prvních doktorandů Marie Curie. Tato vědkyně byla prý velmi nepřístupná, těžko se s ní vycházelo a František Běhounek byl údajně podobný. Byl ale také velmi houževnatý, účastnil se třeba výpravy na Severní pól s Amundsenem nebo tragického letu vzducholodí „Italia“ s Nobilem. Prokazoval neuvěřitelnou vytrvalost. Zároveň byl velký romantik, psal třeba knihy pro děti. Můžeme říci, že byl Panevropan. Pracoval v Norsku, ve Francii a soustavně propagoval tehdy československou vědu ve světě. Zde se, myslím, potkáváme. Osobně jsem se věnoval mnoha evropským projektům, letním školám v rámci evropských programů TEMPUS, Marie Curie ale i řadě bilaterálních projektů mezi Francií, Hong Kongem, Čínou, Alžírskem, Marokem. Mezinárodní spolupráci vnímám jako zásadní. Asi polovina mých studentů dnes pracuje v zahraničí v akademické sféře i průmyslu, což mě těší, a ocenění si samozřejmě velmi vážím.
Udělení Ceny Františka Běhounka, Senát PČR, 2018
Hodně působíte v zahraničí, Vaše výzkumy probíhají po celém světě. Které země Vám nejvíce přirostly k srdci?
Kromě Francie a Hong Kongu mám velmi oblíbené Mongolsko, kam se každoročně vracím. Rád jezdím také do Maroka. Nádherná geologie je k vidění v čínských pohořích. Čína je fascinující také svou komplikovanou historií.
Zůstaňme v domovině. Jaké lokality zde vnímáte z geologického hlediska jako zajímavé a atraktivní?
V Praze určitě zaujme třeba Barrandova skála. Z osobních důvodů miluji Vranovskou skálu ve Vranově nad Dyjí, kde jsem svoji profesní kariéru začal. Zajímavé lokality jsou v Krušných horách – hora Meluzina, skála Sfinx; nepočítaně jich je v Jeseníkách nebo na Kralickém Sněžníku, a to na české i polské straně. Krásných míst zde máme plno. Věnuji se také exkurzím, rád každoročně provádím naší zemí francouzské studenty.
Prof. RNDr. Karel Schulmann, CSc.
Profesor Karel Schulmann je vůdčím mezinárodním odborníkem v oblasti geodynamiky orogenních procesů a tvorby kontinentů. Od roku 2012 je vedoucím Centra pro výzkum litosféry při České geologické službě. Centrum je tvořeno špičkovými českými pracovníky, kteří přišli s prof. Schulmannem ze zahraničí, ale také mladými pracovníky z Velké Británie, Francie, Španělska, Číny, Mongolska i tuzemska. Pracoviště má zásadní vědecký přínos pro rozvoj poznání zemské kůry a pro renomé České geologické služby doma i v zahraničí. Každoročně dosahuje excelentních vědeckých výsledků a jeho publikace jsou mezinárodní komunitou vysoce oceňovány.
Autorka: Mgr. Renata Třísková
Na úvodním obrázku: Mongolsko-česká expedice v jižním Altaji.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Práce v lokalitě Lány u Břeclavi
Runy tzv. staršího futharku
Vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU Jiří Macháček
Mikrofotografie vzorku hornin z odlučné plochy sesuvu San Andrés, pomocí kterých byly identifikovány historické akcelerace
Kontrola přesného 3D monitorovacího přístroje
Odlučná plocha obřího sesuvu
Model šíření vln v Atlantickém oceánu u pobřeží Španělska, Portugalska a Maroka, vzniklých z možného kolapsu sesuvu San Andrés. T0 až T24 vyjadřuje čas v hodinách, velikost modelovaných vln pak barevná škála.
Mezinárodní konference k 60. jubileu prof. Schulmanna na zámku Třešť u Jihlavy, 2018
Mongolská Gobi – obvyklé napajedlo velbloudů
Geologická exkurze v rámci mezinárodní konference POCEEL v létě roku 1999
Udělení Ceny Františka Běhounka, Senát PČR, 2018
Prof. RNDr. Karel Schulmann, CSc.