Grantová agentura České republiky (GA ČR) dnes slaví 30 let od počátku podpory prvních vědeckých projektů. Za dobu své existence financovala přes 20 tisíc projektů základního výzkumu za více než 71 mld. Kč. Výročí GA ČR bude připomínat během celého roku.
„Ustanovit naši grantovou agenturu, vyhlásit první soutěž a začít financovat první vědecké projekty se podařilo za necelý rok. Už tehdy se vedení inspirovalo dobrou praxí renomovaných zahraničních agentur, jako byla americká National Science Foundation. Ta se nedávno dokonce stala naším partnerem. Díky tomu se z GA ČR stala během krátké doby agentura na světové úrovni,“ říká předseda GA ČR prof. Petr Baldrian.
„Třicet let existence je pro nás závazkem i do budoucna. GA ČR sleduje světové priority, jako je otevřená věda, podpora vědců na počátku kariéry nebo sladění profesního a vědeckého života, a implementuje je do českého vědeckého prostředí. Neustále rozšiřujeme a zlepšujeme grantové možnosti tak, aby odpovídaly potřebám českých vědců,“ podotýká.
Třicet let bude GA ČR připomínat celý rok. S historií a současností GA ČR se zájemci budou moci seznámit například na stránkách publikace GA ČR: Cesty excelence v základním výzkumu nebo ve zvláštní příloze časopisu Vesmír, která vyjde v září. Na sociální síti Facebook bude možné sledovat, co přejí GA ČR k narozeninám významné osobnosti. Součástí oslav bude i říjnové předávání Ceny předsedy GA ČR, které bude také jubilejní – letos budou ocenění uděleny již po dvacáté.
GA ČR je jediným poskytovatelem grantů výhradně na projekty základního výzkumu ve všech vědních oblastech v České republice. V roce 2023 hospodaří s rozpočtem 4,7 mld. Kč. Na hodnocení vědeckých projektů se podílejí výhradně vědci – ať už z České republiky nebo zahraničí. Každý rok je zpracováno přes 11 tisíc odborných posudků. Podpora je mimo hlavní soutěže poskytována i v úzce zaměřených soutěžích pro začínající vědkyně a vědce, dále pro zkušené badatele a badatelky a na projekty mezinárodní spolupráce.
Vážený pane premiére,
vědecká rada Grantové agentury České republiky s velkým znepokojením sleduje návrh státního rozpočtu pro vědu a výzkum pro rok 2024. Dle dostupných informací plánuje Ministerstvo financí snížení rozpočtu na vědu a výzkum v roce 2024 na 35,8 mld. Kč. Vzhledem k HDP by rozpočet v této kapitole dosáhl pouhých 0,45 %, tedy historického 15letého minima. Tato skutečnost zejména ve světle dvouciferné inflace znamená prudké snížení reálných investic do této oblasti a přímé ohrožení konkurenceschopnosti České republiky.
V rámci Grantové agentury České republiky se dlouhodobě věnujeme podpoře základního výzkumu, který přináší nejen nové poznatky, ale vytváří intelektuální základnu, jež se ukázala velmi efektivní při řešení složitých celospolečenských krizí, jako byla např. pandemie COVID-19. Snažíme se podporovat excelenci ve vědě a výzkumu a zaměřujeme se také na podporu mladých a začínajících vědkyň a vědců, neboť na jejich bedrech bude stát další rozvoj konkurenceschopnosti České republiky. Velmi nám záleží na tom, aby situace ve vědě byla stabilní, nedocházelo k odlivu mozků a vědeckých kapacit do zahraničí a nastupující generace spatřovala perspektivu v této oblasti.
Z toho důvodu jsme na svém zasedání přijali usnesení ve znění: „Vědecká rada GA ČR důrazně protestuje vůči záměru Ministerstva financí snížit rozpočet na vědu a výzkum v roce 2024 na 35,8 mld. Kč, tj. na historické 15leté minimum vzhledem k HDP (0,45 %). Důsledky takového snížení by mohly být katastrofální, protože by došlo mj. k odlivu vysoce kvalifikovaných pracovníků do zahraničí a omezení růstu mladých a perspektivních vědkyň a vědců, které ČR nesporně potřebuje pro svůj dlouhodobý rozvoj. Tento návrh by vedl nejen k prohloubení strukturálního deficitu v oblasti vědy, výzkumu a inovací, ale také k poklesu konkurenceschopnosti ČR.“
Vážený pane premiére, obracíme se na Vás s nejvyšší naléhavostí a žádáme vás, aby vláda České republiky přijala taková rozpočtová opatření, která nepovedou k prohloubení strukturálního deficitu v oblasti vědy a výzkumu a ohrožení konkurenceschopnosti České republiky.
Za členy vědecké rady Grantové agentury České republiky
doc. Dr. Phil. Rudolf Kučera, Ph.D.
předseda vědecké rady GA ČR
Při snižování šikany a zmírňování jejího dopadu na psychiku šikanovaných dětí dokážou hodně pomoci učitelé. Někdy je pro ně ale šikana nepřehledná, nebo podceňují její následky či spoléhají na strategie, které nefungují. A to zejména u takzvané šikany vyčleňováním, zjistila Lenka Kollerová z Psychologického ústavu Akademie věd ČR v Praze a její kolegyně a kolegové. Za svůj výzkum byla v roce 2022 nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR.
Šikanováním je míněna opakovaná agrese vyznačující se asymetrií sil mezi tím, kdo ubližuje, a tím, komu je ubližováno. Jde nepochybně o jeden z nejvíce zatěžujících fenoménů ovlivňujících život dětí.
„Když na základní nebo střední škole vysvětlíme žákům definici šikany a zeptáme se, jestli se v posledních dvou měsících nestali jejím terčem, obvykle to potvrdí každý desátý až dvacátý z nich,“ říká Lenka Kollerová a dodává: „Ve více než 80 procentech případů jsou útočníky spolužáci ze stejné třídy.“
Od fyzických útoků po vyčleňování
Šikanování přitom může mít různé podoby. „V principu rozlišujeme čtyři základní formy šikany, ovšem většina obětí jich zažívá několik současně,“ vysvětluje Lenka Kollerová.
Nejčastější formou je verbální šikana, při níž útočníci dítě slovně ponižují, nadávají mu, vyhrožují. Druhou formou jsou vztahové útoky – sem patří například pomluvy, intriky a vyčleňování dítěte z kolektivu. Třetí formou je šikana fyzická, tedy různé mlácení, kopání a jiné fyzické ubližování. A formou čtvrtou, je kyberšikana, tedy ubližování v online prostoru.
„Zaznamenali jsme, že nejméně přehledná je pro učitele šikana vztahová, zejména vyčleňování vrstevníků z třídního kolektivu a aktivit. Přitom ta může způsobovat obzvláště velkou psychickou bolest, pocity méněcennosti, křivdy a zoufalství. Právě proto jsme se na ni v nynějším zkoumání více zaměřili,“ popisuje Lenka Kollerová.
Reprezentativní vzorek škol
Vyčleňování vrstevníků z aktivit či skupin je součástí života dospívajících. V určité míře a podobě se jedná o běžnou zátěž, s kterou se dospívající dobře vyrovnávají. Dospívající například vnímají jako přirozené, když někdo slaví narozeniny a pozve na oslavu domů jen ty ze třídy, s kterými se nejvíce kamarádí – aniž by chtěl záměrně ublížit někomu, koho nepozve.
Pokud je ale vyčleňování nástrojem šikany či diskriminace, není to v pořádku a učitelé musí zasáhnout.
„Šikanování je záměrné a opakované ubližování z pozice síly zaměřené proti někomu, pro něhož je obtížné se bránit,“ objasňuje Lenka Kollerová, jak rozpoznat, co je nebezpečné. „Když například učitel poprvé vidí, že se dítě chce připojit k nějaké skupince, a oni mu řeknou, že ho ve své skupině nechtějí, může si říct, že to je náhoda, že se děti třeba zrovna pohádaly. Pokud se to ale stává opakovaně, má učitel jasný signál, že to je záměr a pro vyčleňovaného je obtížné se bránit, a bude se tedy jednat o šikanování vyčleněním.“
Lenka Kollerová s kolegyní Pavlínou Janošovou uskutečnily rozsáhlé šetření mezi učiteli, na němž úzce spolupracovaly zejména s Dagmar Strohmeier z Univerzity aplikovaných věd Horního Rakouska, která je expertkou na řešení šikany, a Melanií Killen z Univerzity v Marylandu, která je přední odbornicí na předsudky a vyčleňování.
Výzkumný tým vybral reprezentativní vzorek 118 škol ze všech krajů České republiky. V nich jim na dotazníky odpovědělo 740 učitelů. S dalšími devatenácti zkušenými učiteli ještě uskutečnili hloubkové rozhovory. Šlo o učitele druhých stupňů základních škol a prvních čtyř tříd osmiletých gymnázií, tedy kantory žáků, kteří jsou ve věku, kdy narůstá vliv vztahů s vrstevníky na psychické zdraví.
Vyjednávání s šikanujícími žáky nefunguje
Asi neudiví, že podle výsledků výzkumu Lenky Kollerové i dalších studií je šikanování častější tam, kde je učitelé ignorují a nic proti němu nedělají. Byť někdy v dobré víře, aby situaci svou intervencí nezhoršili. Nové a důležité je zjištění, že účinnou metodou není ani to, když se učitel snaží šikanování zastavit mediací – tedy snahou vyjednávat s šikanujícími a zprostředkovat mezi nimi a šikanovanými dohodu či „usmíření“.
„Tito učitelé přistupují k šikaně, jako by to byl konflikt mezi stejně silnými stranami, což není pravda. K tomu se snaží přesvědčit oběť, aby se postavila útočníkům, což ale může situaci zhoršit. Z morálního hlediska není v pořádku přenášet odpovědnost za zastavení šikany na oběť. Výsledek může být přesně opačný, než učitel chtěl. Když jsme ve třídách měřili situaci na podzim a pak o půl roku později, zjistili jsme, že tam, kde učitelé používali mediaci, dokonce šikanujících žáků přibylo,“ konstatuje Lenka Kollerová.
Jak ukázaly mimo jiné hloubkové rozhovory se zkušenými pedagogy, učitelé šikanu odsuzují a snaží se ji zastavit. Ale šikanu vyčleňováním je pro ně někdy obtížné rozpoznat a také si nejsou jisti, jak správně zasáhnout. Co k efektivitě jednotlivých učitelských intervencí říká výzkum?
Nejčastěji zabírá autoritativní přístup učitele
„V jedné z našich prací v tomto projektu, kterou prováděl zejména Christoph Burger z Univerzity ve Vídni s Dagmar Strohmeier, se ukázalo jako nejúčinnější, pokud učitel důsledně použije autoritu, kterou vzhledem ke svému postavení vůči žákům má. Naprosto jednoznačně tedy dá najevo, že šikanování se v jeho třídě dít nebude, a začne proti němu zasahovat nejen kázeňskými prostředky, ale i rozhovory s šikanujícími žáky, v nichž důrazně vyžaduje změnu chování. Případně si promluví s jejich rodiči,“ uvádí Lenka Kollerová.
„Druhou efektivní strategií, která je ale vhodná jen v mírnějších případech a tam, kde učitel žáky dobře zná a kde má šikanující na své chování náhled, je oslovení šikanujících méně autoritativním způsobem, s menším využitím kázeňských opatření. Učitel je vede k nápravě v individuálních rozhovorech, ale i tady musí formulovat, jakou konkrétní změnu chování očekává, a dohlédnout na ni,“ podotýká Lenka Kollerová.
Projekt dále ukázal, že proti šikaně se daří lépe a častěji zasahovat ve školách, kde mezi učiteli panuje otevřená a upřímná komunikace a přátelské vztahy.
Genderové a etnické stereotypy
Práce Lenky Kollerové a Melanie Killen dále ukázaly, že to, jak učitelé hodnotí šikanu vyčleňováním, může být mírně zkreslováno genderovými a etnickými stereotypy. V některých situacích mají učitelé sklon mírně podceňovat negativní následky této šikany na šikanované chlapce, zřejmě pod vlivem stereotypu, že chlapci jsou odolnější než dívky.
Podobně si učitelé zřejmě pod vlivem stereotypní představy, že etnicky homogenní skupiny fungují lépe, někdy zcela neuvědomují, že když žáci české národnosti šikanují vyčleňováním spolužáka s jinou národností, je to stejně či více nemorální, jako když šikanují spolužáka české národnosti.
Zjištěný vliv genderových a etnických stereotypů je však relativně slabý. Celkově učitelé odsuzují šikanu vyčleňováním a chtějí proti ní zasahovat napříč různými genderovými a etnickými kontexty.
Výzkumníci o svých poznatcích připravili přímo pro učitele podcast (můžete si jej poslechnout zde: https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/socialne-ekonomicke-vedy/AUDIO-Sikana-v-ceskych-skolach-poradna-pro-rodice-a-finska-cesta/) a brožuru, která je ke dostupná stažení zde: https://www.academia.cz/uploads/media/preview/0001/07/f49c2ce711f827d151949e9115f2edeb86a62f8d.pdf).
LENKA KOLLEROVÁ
PhDr. Lenka Kollerová, Ph.D., pracuje v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a zabývá se sociálním a emočním vývojem dětí a dospívajících. Vystudovala katedru psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2011 získala doktorát.
Název projektu nominovaného na Cenu předsedy Grantové agentury ČR: Pohled učitelů na vrstevnickou exkluzi mezi adolescenty
