Science Europe pořádala v Curychu 23.-24. listopadu fórum zástupců evropských grantových agentur, vlád, novinářů a vědců na téma etiky a integrity komunikace vědy. Debata se zaměřila na otázky vztahu vědy a veřejnosti, ale také vlivu vědeckých poznatků na politická rozhodnutí. GA ČR zastoupil na jednání její předseda doc. Petr Baldrian.
„Věda čím dál tím více vstupuje do veřejného prostoru, což se naplno ukázalo v průběhu pandemie COVID19. To je zajisté dobře. Nicméně ve veřejném prostoru je také mnoho pseudovědeckých názorů, dezinterpretací a někdy přímo dezinformací, s kterými je třeba bojovat. Vědci se proto musí naučit, jak vědecké výsledky předávat veřejnosti, aby byly spolehlivé a důvěryhodné,“ říká předseda GA ČR Petr Baldrian.
Komunikace vědy byla tématem v rámci tří oblastí – jedním z nich bylo předávání výsledků široké veřejnosti, v rámci které byla řešena specifika jako je srozumitelnost vědeckých výstupů, edukace vědců, ale i etika práce vědeckých novinářů. Další část se zaměřila na zapojení veřejnosti do výzkumu – a to nejen jako účastníků, na kterých je prováděn výzkum, ale také jako aktérů, kteří se na něm aktivně podílí, ať už sběrem dat nebo poskytováním zpětné vazby. Akce se zaměřila i na to, jakým způsobem vědecké poznatky předávat vládám, aby je braly v úvahu při svých rozhodování.
Workshop Research ethics and integrity in the context of public engagement pořádalo sdružení evropských grantových agentur Science Europe ve spolupráci se švýcarskou agenturou Swiss National Science Foundation (SNSF). Akce má přispět k budování Evropského výzkumného prostoru (ERA). Zúčastnilo se jí přes 100 odborníků z celé Evropy z řad zástupců grantových agentur, vlád, vědců a novinářů.
Mimikry tropických brouků z čeledi dlouhoústcovitých (Coleoptera, Lycidae), kteří využívají výstražné zbarvení jako ochranu před predátory, studoval s podporou Grantové agentury ČR tým zoologů z Českého institutu pokročilých technologií a výzkumu (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci vedený Ladislavem Bocákem. Díky genetickým analýzám získali vědci informace o evoluci výstražného signálu a o diverzitě této skupiny. Podařilo se identifikovat asi tisíc nepojmenovaných druhů brouků.
Mimikry je jedním z nejvíce studovaných evolučních fenoménů a zahrnuje napodobování výstražných signálů mezi chráněnými a případně nechráněnými organismy. Obvyklým modelem jsou interakce mezi některými druhy motýlů a ptáky v Jižní Americe. Jiný hmyz je v evolučních studiích často opomíjen. olomoučtí vědci si jako model zvolili velice rozmanitou skupinu tropických brouků, aby rozšířili znalosti o evoluci mimikry.
Klasifikace založená na příbuznosti je základem jakéhokoliv evolučního výzkumu.
„Vycházeli jsme z třicetiletých terénních zkušeností a materiálu nasbíraného v celých tropech, zejména v horách, kde na omezeném území interaguje vysoký počet aposematicky, tedy varovně zbarvených druhů. Současné metody sekvenování DNA nám umožnily založit náš výzkum na robustní fylogenezi a molekulární inventarizaci diverzity. Díky takovému přístupu můžeme studovat velké a komplexní biologické systémy a formulovat hypotézy o procesech, které řídí evoluci mimetických vzorů,“ uvedl hlavní řešitel grantu Ladislav Bocák.
Struktury používané k signalizaci obranných mechanismů mohou být odvozeny ze společného základu (žebra, zobrazená vlevo) nebo jsou vytvořeny pouze z chloupků a jedná se jen o iluzi žeber. Jiný základ ovšem neumožňuje dokonalou podobnost (Micronychus pardus, vpravo).
Entomologové z CATRIN použili fylogenomiku a Sangerova data k vytvoření hypotéz o evoluci čeledi dlouhoústcovitých. Definovali hlavní linie a vnitřní vztahy ve studované skupině, která obsahuje 4.200 druhů. Pomocí fylogenetiky zjistili, že předci dnešních druhů jako varovný signál využívali nápadně zbarvený štít a krovky, ovšem obě části těla byly zbarvené stejně, dříve žlutě, později červeně. Nyní dominantní barevné vzory, jako dvoubarevné krovky nebo kontrast mezi odlišně zbarvenými krovkami a štítem, vznikly později a teprve poměrně nedávno se ve skupině vyvinuly složité pruhy, které k barevnému signálu přidaly i rozdíly v uspořádání různě zbarvených částí těla.
Molekulární fylogenetika umožňuje datování vzniku mimetických vzorů a identifikaci místa jejich vzniku.
„Ukázali jsme trend ke zvětšující se barevné vzdálenosti mezi kořistí a pozadím a opožděný vznik vnitřního kontrastu mezi světlými a tmavými částmi těla. Zjistili jsme, že ačkoliv evoluce zvyšuje efektivitu výstražného signálu, tak některé druhy si zachovávají původní signál i v komunitách dominantně tvořených druhy s vysoce kontrastními vzory. Kromě genetických omezení narušuje evoluci sdíleného výstražného zbarvení i migrace nových, jinak zbarvených druhů do společenstev. Přežití migrujících druhů závisí nejen na počtu jedinců, ale také na síle jejich výstražného signálu a schopnosti predátorů reagovat na velký počet signálů v komplexních společenstvech,“ objasnil spoluřešitel projektu Michal Motyka.
Výstražné vzory dlouhoústcovitých vznikají v nepříbuzných skupinách. Fotografie ukazují zástupce dvou podčeledí jednoho druhu čeledi dřevomilovitých (Eucnemicdae).
Vědci dále zkoumali, zda druhy mohou na složitou situaci v interakcích s predátorem reagovat polymorfismem, tedy přizpůsobením se podmínkám na různých místech nebo použitím odlišných signálů samci a samicemi. Příbuznost blízkých druhů a populací studovali metodou next-RAD sekvenování a prokázali častý vznik mimetického polymorfismu, který nebyl u těchto brouků dříve zaznamenán. Navíc dokázali, že rozdíly ve velikosti těla samců a samic mohou být základem evoluce pohlavního dimorfismu ve výstražném zbarvení.
Tým z CATRIN staví výzkumný program na rozsáhlém terénním výzkumu a v posledních letech také na spolupráci s centrem Akademie věd ČR na Papui Nové Guinei. Molekulární data pro sledování diverzity tropických brouků umožnila identifikovat asi tisíc nepojmenovaných druhů. Dokladové exempláře a molekulární data umožňují spolehlivou kvantifikaci tropické biodiverzity, která je nutná pro ochranu přírody i studium možné ztráty biodiverzity v budoucnu.
Spoluřešitelé projektu, M. Motyka (uprostřed) a D. Kusý (vlevo) s místními terénními asistenty a pracovníkem centra Akademie věd ČR J. Kuou (v popředí vpravo).
Výstupy projektu byly zveřejněny ve více než 20 publikacích v zahraničních časopisech.
Na úvodním obrázku: Výstražné vzory jsou sice jednoduché, ale jejich rozmanitost je mimořádná a zahrnuje společný výskyt druhů náležících k různým výstražným vzorům.
Docentka Tereza Zádorová v Grantové agentuře České republiky působí jako předsedkyně hodnoticího panelu Péče o krajinu, lesnictví a půdní biologie, ekologie ekosystémů a místopředsedkyně oborové komise Zemědělských a biologicko-environmentálních věd. Na jejím domovském pracovišti – na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze – se zabývá koluviálními půdami, které vznikají pod svahy převážně v důsledku člověkem akcelerované eroze, a možnostmi jejich využití při rekonstrukci vývoje krajiny. V rozhovoru se dočtete, co obnáší práce v panelech, jaké jsou její klady i zápory, ale také to, jak se pozná kvalitní projekt.
Co se v rozhovoru dočtete?
Kvalitní projekt tvoří celá řada propojených aspektů: inovativnost, aktuálnost, kvalitní metodika, dosažitelnost cílů, složení týmu, navržený rozpočet, harmonogram, ale i logičnost a srozumitelnost návrhu.
Často je těžké rozhodnout, které projekty postoupí a které nebudou doporučeny k financování.
I kvalitní projekt nemusí z důvodu nedostatku financí dosáhnout na podporu.
Mechanismy pro předcházení střetu zájmů jsou při práci panelů důsledně dodržovány.
Tím, že se členové panelů s projekty podrobně seznámí, se zároveň učí, jak napsat kvalitní projekt.
Pro členy panelů je nejvytíženější jarní období, kdy podrobně hodnotí návrhy projektů.
Co Vám práce v poradních orgánech GA ČR dala?
Především zkušenost, ke které se při běžné vědecké práci na domácím pracovišti nedostanete. Jednak vidíte fungování celého procesu zevnitř a můžete si tak trochu poupravit svá původní očekávání, jednak se setkáte s velkým množstvím různých návrhů, často vynikajících, jindy naopak s chybami, kterých se člověk často při psaní projektu sám dopouští, aniž by si to uvědomil. Pro získání představ o tom, jak by měl vypadat dobře sestavený projekt, je to tedy ideální příležitost.
Posuzování témat v širší části oboru přináší možnost zbavit se úzce zacíleného pohledu, kterým běžně hodnotíte články nebo práce ve své odbornosti, podívat se na jednotlivá témata komplexněji, a nakonec zasadit i svůj vlastní výzkum do širších souvislostí.
Setkávání se s řadou skvělých odborníků je už takový bonus. Byť se názory často dosti liší, je taková diskuze vždy obohacující.
V čem spočívá práce člena nebo členky panelu? Jak je náročná?
Obecně lze říci, že práce je spíše nárazového charakteru, to znamená intenzivní činnost související s posuzováním návrhů především na jaře a částečně na podzim, méně práce v zimním období, kdy se hodnotí probíhající projekty.
Nejnáročnější je jarní fáze, kdy se poprvé posuzují návrhy přihlášené do jednotlivých soutěží. Počet hodnocených návrhů se v jednotlivých panelech liší, u nás je to obvykle okolo 35 návrhů na jednoho člena, z nichž přibližně k polovině píše posudek (jako hlavní nebo vedlejší zpravodaj), k polovině přiřazuje pouze hodnocení A, B nebo C. Lhůta pro vypracování posudků se pohybuje okolo jednoho měsíce. Tato fáze vyžaduje pečlivé pročtení a porovnání různých aspektů jednotlivých návrhů, v případě zpravodajů vyhotovení posudku dle předem daného formuláře. Po ukončení hodnocení je sestaveno pořadí projektů, které je podkladem pro následné jednání panelu o vyřazení návrhů v první fázi.
K projektům, které procházejí do další fáze, tedy k zahraničním recenzím, je třeba zajistit nejméně dva posudky od zahraničních odborníků. Hlavní a vedlejší zpravodajové u každého projektu vybírají vhodné kandidáty na vypracování posudků, kteří jsou následně oslovováni Kanceláří GA ČR. U některých návrhů se to podaří hned v prvním kole, u dalších musíme hledat mnohem déle.
Po uzavření fáze hodnocení ze zahraničí máme další měsíc na pročtení a porovnání všech návrhů, včetně jejich posudků, a udělení konečného hodnocení A, B nebo C. Každý projekt tak získá hodnocení od všech členů panelu, kteří s ním nejsou ve střetu zájmů a je generováno předběžné pořadí jako podklad k jednání panelu. Toto pořadí není samozřejmě konečné a jednotlivé projekty je po diskuzi a hlasování možné v žebříčku posouvat. Další postup už je potom na oborové komisi a předsednictvu agentury.
V zimním období jsou hodnoceny dílčí a závěrečné zprávy projektů, a to hlavními a vedlejšími zpravodaji. Počet posuzovaných projektů se pohybuje u každého člena v jednotkách. Tato zimní etapa je tedy podstatně časově komfortnější.
Jste místopředsedkyní oborové komise GA ČR a předsedkyní panelu GA ČR. Jaká je Vaše úloha v hodnoticím procesu GA ČR?
Hlavní část agendy je stejná jako u ostatních členů panelu, tedy hodnocení návrhů projektů a průběhu řešení již běžících projektů. Na počátku hodnoticího procesu předseda panelu přiřazuje, spolu s místopředsedou, jednotlivé projekty hlavním zpravodajům, tedy členům panelu, kteří by měli mít k dané problematice svou odborností nejblíže.
Dále moderuje diskuze a řídí hlasování na zasedáních panelu. Tomu samozřejmě předchází podrobnější seznámení se s jednotlivými návrhy a příprava jednání. Ta jsou v průběhu roku celkem čtyři. Dvě se týkají hodnocení návrhů projektů, dvě pak již probíhajících projektů, kdy se posuzují průběžné a závěrečné zprávy.
Předseda i místopředseda panelu se po každém z těchto setkání účastní ještě navazujících zasedání oborové komise, která sdružuje několik příbuzných panelů. Zde dochází k celkovému porovnání jednotlivých návrhů a sestavení konečného pořadí na základě hlasování. V případě již probíhajících projektů oborová komise uzavře hodnocení řešení.
Role místopředsedy, a to jak v panelu, tak na oborové komisi, spočívá především v zastupování předsedy. Běžně se tak děje v případě, kdy se řeší projekt, se kterým je předseda ve střetu zájmů. Dále se jedná o vedení celého zasedání v případě nepřítomnosti předsedy.
doc. RNDr. Tereza Zádorová, Ph.D., (Česká zemědělská univerzita v Praze) předsedkyně hodnoticího panelu Péče o krajinu, lesnictví a půdní biologie, ekologie ekosystémů a místopředsedkyně oborové komise Zemědělských a biologicko-environmentálních věd
Jak se pozná kvalitní návrh projektu?
Těch aspektů je celá řada, hodnotí se různé složky projektu dle daných kritérií. Základem je samozřejmě dobrý nápad, vycházející ze současného stavu poznání, který má potenciál posunout studovanou problematiku dál, a to i na mezinárodní úrovni. Aktuálnost projektu, proč je výzkum zásadní, co přinese v kontextu současných výzev, toto všechno je třeba v návrhu dobře argumentovat.
Nicméně odmítnout jsme museli i řadu inovativních návrhů s nedotaženou metodikou, těžko splnitelnými cíli či nevhodným personálním zajištěním. Je to tedy především vyvážená kombinace originality, promyšlené metodiky, správně nastavených cílů (tedy ambiciózních, ale v daném časovém rámci splnitelných) a praktických aspektů, jako jsou dostatečně vysvětlené finance a vyvážený tým, která ukazuje na kvalitně připravený text.
Návrh by měl být přímočarý, logicky strukturovaný a srozumitelný – kvalitu snižují i formální nedostatky. Plánované postupy by měly být provázané s cíli (tedy co, jak a proč právě takto) a popsané, včetně informací praktického rázu, aby bylo možné zhodnotit důvodnost finančních požadavků. S náročností cílů vždy musí korespondovat jednak časové rozvržení jednotlivých úkonů, jednak složení týmu – občas je tým velmi úzký, a existuje tedy riziko, že se nepodaří projekt zcela naplnit, někdy je naopak projekt personálně příliš štědrý a jeho náročnost neodpovídá počtu plánovaných úvazků.
Tím se dostáváme k navrhovateli a složení týmu. Osoba navrhovatele je pochopitelně důležitá – hodnotí se řada složek připravenosti k řešení projektu, včetně scientometrie (zde nejde jen o počet publikací a h-index, ale zejména o jejich kvalitu a podíl navrhovatele na jejich přípravě), předchozího zapojení do projektů, postavení ve vědecké komunitě a dalších. Aktuální vědecká „kondice“ navrhovatele (týmu) by se pak měla odrazit i v ambicích projektu, včetně těch publikačních.
Je důležité poznamenat, že všechny tyto aspekty se vždy hodnotí vzhledem k délce vědecké kariéry – jiné nároky jsou tedy kladeny na mladé badatele či vědkyně s několika lety na rodičovské dovolené na jedné straně a ostřílené vědce s dlouholetou praxí na straně druhé.
Jak je těžké udělat dělicí čáru mezi postupujícími a nepostupujícími návrhy projektů?
Dosti náročné to bylo již v předchozích letech – těch skutečně nepovedených návrhů je v celém hodnoceném souboru minimum, tedy alespoň pokud hovořím za náš panel. Od letoška je to ještě obtížnější, protože do další fáze postupuje pouze polovina návrhů, na rozdíl od dvou třetin v minulosti. Čili odmítnout musíme i poměrně kvalitní návrhy, které by v minulých letech prošly k zahraničním recenzím.
Všechny návrhy okolo této pomyslné dělicí čáry jsou podrobeny diskuzi a vzájemnému porovnávání na prvním zasedání panelu. Často se jedná o návrhy s rozdílným hodnocením od jednotlivých panelistů. Argumentace kvalit a nedostatků těchto studií je proto velmi podrobná a výsledná pozice návrhu je vždy výsledkem hlasování všech členů panelu, kteří nejsou s daným projektem ve střetu zájmů. Přesto je toto asi nejméně příjemná část celého procesu, kdy musíme rozhodovat o návrzích podobné úrovně, často i velmi zajímavých, a jen některé z nich poslat do další fáze.
Někteří vědci považují hodnoticí proces za netransparentní. Čím si myslíte, že by to mohlo být?
Tento problém má asi celou řadu aspektů. Týkají se hodnoticího procesu a pak i samotných posudků. Co se týče pravidel zveřejňování informací o průběhu a výsledku hodnocení, to probíhá dle příslušných zákonů, jejichž nastavení nejsem schopna relevantně posoudit. Jednotlivé kroky hodnoticího procesu a kritéria hodnocení jsou dále shrnuty v podrobném popisu na stránkách agentury.
Poskytnu tedy spíše subjektivní pocity. Největší obavy navrhovatelů se týkají především faktu, že panely jsou složeny ze zástupců domácích vědeckých institucí, což může teoreticky vést k jisté neobjektivitě, například zvýhodňování některých pracovišť či naopak znevýhodnění konkurence. Musím říct, že i pro mě bylo jednou z hlavních motivací k podání přihlášky do GA ČR podívat se na fungování tohoto systému zblízka. Zde tedy několik postřehů po čtyřech letech mého působení.
Hodnoticí systém není jistě zcela dokonalý, v rámci panelů a oborových komisí je ostatně možné předkládat (a také se tak děje) různé podněty ke zlepšení fungování celého procesu, se kterými dále pracuje předsednictvo agentury. Nabízí a diskutují se různé možnosti, jak zajistit co nejvyšší míru nestrannosti. U těchto ideálních řešení je bohužel nutné si uvědomit, že se pohybujeme v mezích aktuálně možného a často tak narážíme na omezení finanční a personální. To platí například pro ustavení panelů ze zahraničních odborníků, kteří by hodnotili všechny granty, jako to nyní činí české panely.
Dále se otevírá možnost hodnotit pouze anonymní návrh projektu, což by teoreticky snižovalo nebezpečí jistého klientelismu. Z vlastní zkušenosti ale mohu říct, že posoudit kvalitu návrhu, jeho realizovatelnost, ambicióznost cílů a plánovaných postupů, není bez znalosti týmu a zázemí pracoviště příliš reálné a myslím ani žádoucí.
K případnému ovlivňování hodnocení mohu pouze poznamenat, že mechanismy týkající se střetů zájmů a možnosti zasáhnout do posuzování grantu svého, svého pracoviště či spolupracovníka jsou nastaveny dostatečně a jsou opravdu důsledně dodržovány. Návrhy panelistů jsou dále hodnoceny nezávislým zahraničním posuzovatelem, který má možnost porovnat jejich kvalitu s ostatními projekty a doporučit posun v pořadí. Jakékoliv neetické jednání v průběhu samotných zasedání je těžko představitelné, pravidelně je navíc přítomen i člen kontrolní komise. Výhodu člena panelu (ať už současného či minulého) vidím hlavně v tom, že mu pod rukama projdou během několika let stovky projektů.
A co se týká posudků?
To, co jsem já osobně občas negativně pociťovala při obdržení hodnocení svých návrhů, byly jednak nesoulad jednotlivých hodnocení, jednak jakási nejednoznačnost či nižší obsažnost některých recenzí.
Odlišným posudkům, byť mohou působit poměrně zvláštně, se nedá zcela vyhnout, protože, ačkoliv jsou jasně daná pravidla a kritéria, jak hodnotit, návrhy prostě posuzují lidé a každému se v textu líbí či nelíbí něco trochu jiného, ať už jde o zásadnost a aktuálnost tématu, strukturu textu či výběr postupů. Úkolem panelu je ale tyto pohledy diskutovat, sjednotit a pokud možno co nejpodrobněji vysvětlit v závěrečném hodnocení projektu, které je navrhovatelům k dispozici.
Totéž platí u zahraničních recenzí – ty jsou často příznivější než posudky domácí, což opět vyvolává dojem jisté neobjektivity i jakousi trpkost, když zahraniční odborník, který se problematice přímo věnuje, hodnotí lépe než člen panelu. Musíme si ale uvědomit, že zahraniční recenzent vidí pouze hodnocený projekt a neporovnává ho s dalšími návrhy, nemá žádné kvóty na určitý typ hodnocení. Tedy ani doporučující zahraniční posudky nemusí ve výsledku na financování stačit, protože podobně kladné recenze mají i další návrhy.
Pokud jde o ten druhý problém, tedy obsahovou náplň a konkrétnost posudků: opravdu nápomocné je hodnocení, které přímo pojmenuje problémy návrhu a na které může navrhovatel reagovat při případném přepracování textu. Totéž samozřejmě platí i pro závěrečné hodnocení projektu, které vypracovává hlavní zpravodaj a kde by se měly objevit i argumenty, které nejsou součástí posudků, ale padly při diskuzi v panelu. Zde je jistý prostor pro zlepšení.
Ale musím se nás v tomto ohledu i trochu zastat: někdy skutečně nic výrazně závadného neidentifikujete, a projekt přesto neskončí na financované pozici, protože při vzájemném porovnání byly některé návrhy hodnoceny jako zásadnější, s větším vědeckým potenciálem. Zde si lze jen povzdechnout, že podpořených návrhů není více.
Jak lze kombinovat výzkum, rodinu a členství v panelu GA ČR? Máte podporu od svého zaměstnavatele?
Lze to, členek i členů s malými dětmi a vlastním výzkumem je v panelech více a zvládají to myslím dobře. Kritická je hlavně jarní fáze, a to především v prvním roce, kdy člověk ještě úplně neví, jak si práci zorganizovat. V tomto období také bývá souběh s dalšími činnostmi na fakultě, tedy s různými terénními výjezdy, zkoušením atd. Ostatní části hodnocení již nejsou zdaleka tak zatěžující, ale ochotní prarodiče jsou samozřejmě výhodou vždy. Podpora zaměstnavatele je v mém případě myslím příkladná.
Co byste doporučila novým členům panelů a vědcům, kteří zvažují nominaci?
V prvé řadě rozmyslet si, zda jsem ochotný a schopný, nad rámec svých dalších pracovních povinností, přijmout časově relativně náročnou činnost. Vůle věnovat se tomu poctivě je asi zásadní.
Jinak kromě podrobných zásad a kritérií správného hodnocení, které uslyšíte na počátečním školení a pak ještě určitě několikrát, jen pár drobností. Fakt, že hodnotíte návrhy mimo svůj úsek oboru, může být zprvu znepokojivý, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že kvality a nedostatky lze rozpoznat i v textu, který se vaší expertízy dotýká pouze částečně.
Důležité, ale zároveň náročné, je hodnotit všechny projekty se stejnou mírou podrobnosti – i na sobě pozoruji tendenci být kritičtější k návrhům ze své odbornosti, kde snadněji identifikuji věcné chyby.
Zejména na počátku jsem také trochu zápasila s morálním rozměrem celé situace, tedy že, byť nechtěně, můžete někoho poškodit v celkem důležité věci. Tady asi pomůže zjištění, že jeden posudek, byť negativní, sám o sobě neurčí další osud návrhu. Hodnocení jsou čtyři a konečné rozhodnutí padne až po diskuzi v panelu, kde se dá mnohé korigovat. Nicméně i tak platí, že negativní hodnocení je možné udělovat jen po důkladném rozmyšlení a s jasnou argumentací.
Novým členům tedy přeji mnoho inspirativních návrhů a šťastnou ruku při výběru. Kolegům, kteří zvažují nominaci lze vzkázat, že občas náročná práce je vyvážena jedinečnou zkušeností a snad i dobrým pocitem, že i díky vašemu zapojení lze udržet celý systém funkční a zajímavým vědeckým myšlenkám se tak dostane podpory.
Dalších šest projektů bude podpořeno od příštího roku díky spolupráci GA ČR s partnerskými agenturami — německou Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG), rakouskou Fonds zur Förderung der wissenschaftlichen Forschung (FWF) a slovinskou Javna agencija za raziskovalno dejavnost Republike Slovenije (ARRS). Návrhy projektů prošly hodnocením formou Lead Agency, kdy jedna z agentur vystupuje jako hodnoticí agentura a druhá jako partnerská, která hodnocení přebírá. GA ČR u všech podpořených projektů vystupovala jako partnerská agentura. Každá z agentur financuje náklady vědců ze svého státu.
Německo-český projekt (DFG – GA ČR)
Reg. č.
Navrhovatel
Instituce
Název projektu
22-42452L
doc. RNDr. Tomáš Kostelecký, CSc.
Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Sociální a politické důsledky prostorových nerovností ve středovýchodní Evropě
Spolupráce se zahraničním agenturami probíhá díky iniciativě WEAVE, která do roku 2025 propojí 12 agentur z celé Evropy. Výsledky výzev, ve kterých GA ČR působí jako hodnoticí agentura, budou zveřejněny 2. prosince 2022.
Jako vynikající byl Grantovou agenturou České republiky ohodnocen výzkum zabývající se vztahem mezi vnímáním a plně jazykově artikulovaným myšlením. Realizace tříletého projektu, jehož inovativnost spočívala mj. v kombinaci analytických a historických přístupů, se ujal tým z Filozofické fakulty Karlovy Univerzity a Filosofického ústavu Akademie věd České republiky.
Vztah mezi smyslovým vnímáním a propozičně artikulovaným věděním je jedním z ústředních a neustále aktuálních problémů západní filozofické tradice. Oceněný projekt se zaměřil na vztah vnímání a myšlení včetně klíčové otázky, jaký druh vědění o vnějším světě lze získat na základě složité percepční aktivity. V popředí zájmu celého týmu stála dvojí propojená problematika: na jedné straně šlo o kauzální návaznost různých typů myšlení na smyslovou činnost, na druhé straně pak o to, v jakém smyslu a do jaké míry lze chápat vnímání a myšlení jako dvě analogické aktivity. Právě skrze analogičnost vnímání a myšlení přitom vyvstává otázka propoziční a nepropoziční složky lidského poznávání světa: v jakém stadiu celého složitého procesu, jenž začíná vnímáním, lze identifikovat myšlenkové procesy a naše vědomí těchto myšlenek jako něco neredukovatelného na činnost smyslového aparátu?
Středověký diagram ilustrující schopnosti lidské mysli podle aristotelské tradice. Z pojednání Qualiter caput hominis situatur, Cambridge University Library MS Gg.1.1, f. 490v.
Nejrůznější způsoby kladení i zodpovídání těchto otázek najdeme v raných textech filozofické tradice i v nejnovějších akademických výstupech. Novost projektu spočívala právě v kombinaci analytických a historických přístupů. Z řady teoreticko-historických výstupů lze uvést případové studie zaměřené na Aristotela a některé důsledky jeho specifického rozlišení mezi tělesným pohybem a myšlením a také na Galéna z Pergama, jenž nebyl jen nejznámějším lékařem starověku (jeho jméno převzal i Karel Čapek v dramatu Bílá nemoc), ale též (ne-li především) samostatným myslitelem s neobyčejně zajímavým přírodovědeckým pojetím duše a jejích přirozených úkonů – pojetím, jenž v mnohém předjímá ryze současné diskuse o problému emergetismu. Článek dr. Havrdy zkoumající toto téma rovněž umožnil obohatit celý projekt o výklad kritiky Galénova pojetí duše jako živé směsi u pozdějších myslitelů včetně Nemesia, autora vlivného pojednání o lidské přirozenosti. K vrcholům této části projektu patřila též úspěšná a skvěle obsazená mezinárodní konference Experience and Reasoning in Scientific Methodology: Between Antiquity and the Early Modern Period, uspořádaná ve Ville Lanna ve dnech 9. – 11. května 2019.
Stejně jako v antických textech, také v současných koncepcích vztahu mezi vnímáním a myšlením se ukazuje problematičnost jasného oddělení percepčních a kognitivních funkcí. Pro jasnou návaznost na historický rozměr projektu byla z široké problematiky zvolena živě diskutovaná „kauzální teorie vnímání“ a idea „percepčního vědomí“, jež se rodí z pozornosti, kterou mysl věnuje tzv. qualiím (předjímaným v Aristotelově naturalistické psychologii). Vědomí není skrze kauzální teorii vnímání přímo vysvětlitelné a zůstává do jisté míry neanalyzovatelné bez jazykových popisů subjektivních stavů, jakkoli panuje obecná shoda, že všechny vyšší kognitivní funkce závisejí na funkcích fyziologických, aniž by bylo jasné, kde přesně lze na této škále lokalizovat „vznik“ percepčního vědomí.
Anechoidní komora – akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn.
K současné ilustraci a dalšímu originálnímu průzkumu tohoto problému zvolil projekt téma, které umožnuje reevaluaci kauzální teorie vnímání a jejích mezí: problematiku ticha a spolu s ní širší pole takzvané percepce absencí. Řečeno co nejjednodušeji, tradičním, ale nově diskutovaným problémem je zde otázka, zda je ticho specifickou kvalitou, kterou slyšíme, nebo jen absencí jakéhokoli slyšitelného zvuku. Odpověď na tuto otázku pak určuje i výsledné pojetí kognitivní aktivity a celého propojení vnímání, představivosti a racionálního prvku kognitivní aktivity.
Různě chápaná povaha ticha, čili vnímané absence, má přitom svůj význam i pro výchozí otázku po vztahu mezi propozičním a nepropozičním poznáním. Důležitým výstupem této části projektu, jenž nabízí více fascinujících detailů a podrobnější vhled do celé problematiky včetně jejích kulturních ohlasů, se stala monografie Daniely Šterbákové vydaná nakladatelstvím Karolinum pod názvem Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (2019, 365 s., ISBN 978-80-246-4139-3).
Konkrétní experimenty s hranicemi vnímání a intelektuálních myšlenkových operací jsou ilustrovány též pokusy v tzv. „anechoidní komoře“ (akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn): pokusy, jejichž relevanci pro teoretické filosofické zkoumání sama autorka podrobně hodnotí. Také tento výstup, s ambicí oslovit širší akademicky vzdělané publikum, doložil snahu celého projektu o souběžné zkoumání starých i ryze současných odpovědí na otázky, které jsou tradiční doménou filozofie a zároveň ukazují měnící se podoby její interakce s vědou v antickém i moderním slova smyslu.
Prof. Karel Thein, Ph.D., (hlavní řešitel) působí na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické a raně moderní filosofii. Publikoval dlouhou řadu odborných studií a několik autorských monografií, mimo jiné v nakladatelství Classiques Garnier (Paříž) a Routledge (Londýn).
Matyáš Havrda, Ph.D., je členem Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení ve Filosofickém ústavu České akademie věd. Působil mimo jiné v Institut für klassische Philologie na Humboldt Universität zu Berlin a obdržel prestižní stipendium J. E. Purkyně (2015-2020). Je mimo jiné autorem monografie The So-Called Eighth Stromateus by Clement of Alexandria: Early Christian Reception of Greek Scientific Methodology, vydané nakladatelstvím Brill v prestižní řadě Philosophia Antiqua (2016).
Doc. Jakub Jirsa, Ph.D., působí Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje antické filosofii, etice a politické filosofii. Je autorem řady českých i zahraničních studií. Nejnověji dokončil monografii věnovanou Aristotelovi.
Daniela Šterbáková, Ph.D., je absolventkou doktorského programu na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a stipendistkou na Oxford University (s podporou Anglo-Czech Educational Fund).Vedle řady studií vydala v rámci projektu svou monografii Ticho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha (Karolinum, 2019).
V Praze se dnes konala akce evropské iniciativy Science Europe a sdružení Science|Business, která se i u příležitosti českého předsednictví Radě EU zaměřila na překlenutí propasti mezi výkoností vědy v EU13, představované převážně východními zeměmi, a vědecky výkonnějšími zeměmi západní Evropy. Stěžejním tématem se stalo i udržení mozků v zemích EU13. Za GA ČR se akce zúčastnil předseda Petr Baldrian.
„Vědu musíme vždycky posuzovat v globálním měřítku. Je tak nezbytné, aby česká věda byla světovou vědou – často se jí to také daří a GA ČR ji v tom podporuje. Nesmíme však zavírat oči před výzvami, před kterými stojíme. Jednou z nich je i to, aby česká věda poskytovala dobré podmínky pro ty nejlepší světové vědce, kteří budou působit na jejich institucích,“ řekl předseda GA ČR Petr Baldrian.
„Naším úkolem musí být umožnit českým vědcům získat zahraniční zkušenosti a ty, kteří v zahraničí působí, motivovat k návratu. Zároveň musíme cílit na excelentní zahraniční vědce, kteří české instituce obohatí. GA ČR k tomuto cíli přispívá především nastavením svých soutěží – obzvláště těch, které jsou určené pro excelentní vědce, jako je EXPRO a JUNIOR STAR, nebo které mohou přímo sloužit k zajištění prostředků pro začínající excelentní vědce přicházející ze zahraničí, jako je POSTDOC INDIVIDUAL FELLOWSHIP,“ pokračoval předseda GA ČR.
Téma konference Talent retention: How can Europe tackle the challenges of brain drain and capacity building in EU13 countries? (Udržení talentů: Jak může Evropa řešit problémy spojené s odlivem mozků a budováním kapacit v zemích EU13?) konané u příležitosti českého předsednictví Radě EU reflektovalo plán Evropské komise s názvem „Widening“ („Rozšíření“). Na tento plán Evropská komise vynakládá 3,3 miliardy eur. Jeho cílem je rozšířit sítě a možnosti spolupráce ve výzkumu a vývoji v celé EU a překlenout inovační mezeru mezi východem a západem.
Akce se mimo předsedy GA ČR účastnila také komisařka Evropské komise Mariya Gabriel, výkonná ředitelka Evropské inovační rady Ana Barjasic, místopředseda ERC Andrzej Jajszczyk, ale také zástupci švýcarských, polských, estonských, litevských a dalších českých institucí.
Arbuskulární mykorrhizní (AM) houby patří k nejvýznamnějším spolupracovníkům většiny druhů cévnatých rostlin. Vědci se domnívají, že AM houby žijí s rostlinami již od doby prvohor, kdy rostliny začínaly pronikat z vodního prostředí na souš, a AM houby jim mohly pomáhat v nových podmínkách obstát. Tyto houby se staly zcela závislými na svých hostitelích a bez tohoto partnerství existovat nemohou. Pochopení podmínek, které preferují symbiotické houby v lučních porostech, může pomoci k udržení tohoto neviditelného světa pomocníků rostlin.
Hlavními otázkami, kterými se badatelský tým v rámci projektu GA ČR „Struktura a funkce společenstva AM hub v obhospodařovaných travinných porostech: role funkčních typů hostitele, jejich diversity a konkurence“ zabýval, bylo, jaké hostitele a půdní podmínky jednotlivé druhy AM hub preferují a jak se mezi sebou liší ve způsobu získávání živin z půdy (pro sebe i pro své rostlinné hostitele). „K tomu jsme provedli vícero experimentů a pozorování. Ty se ve velké části odehrávaly ve volné přírodě, i když nechyběl ani pokus ve skleníku, kde rostliny vytvářely ‚pracovní vztahy‘ s AM houbami v květináčích. AM houby jsme zkoumali pomocí metod molekulární biologie jak přímo v kořenech jejich rostlinných partnerů, tak v půdě, ve které tyto houby mají většinu své biomasy, v podobě rozsáhlé sítě hyf prostupující půdní prostor. V kořenech jsme se na tyto houby dívali (po jejich obarvení a po projasnění okolních rostlinných pletiv) také pod mikroskopem a to nám poskytlo zajímavou informaci o jejich celkové četnosti v kořenech,“ říká Petr Šmilauer z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
V rámci oboustranně prospěšného vztahu, symbiózy, poskytují houby rostlinám různé služby, zejména snadnější přístup k půdnímu fosforu a dusíku, ale také k vodě, nebo ochranu před nepřátelskými organismy infikujícími kořeny rostlin. Na oplátku rostliny poskytují AM houbám část z cukrů vyrobených při fotosyntéze a umožňují jim obývat jejich kořeny. AM houby jsou časté v mnoha ekosystémech světa, například v tropických pralesech nebo v savanách a stepích. Ve střední Evropě jsou luční porosty jedním z nejlepších míst, kde je možné tyto zajímavé houby studovat. Lze říci, že převážná část rostlinných jedinců v loukách obsahuje ve svých kořenech ne jeden, ale několik desítek různých druhů AM hub, které tak vytvářejí v každém takovém jedinci pestrá společenstva, která se významně liší například mezi trávami na jedné straně a dvouděložnými rostlinami na straně druhé.
Obarvená AM houba v kořenech medyňku vlnatého (Holcus lanatus) – oválné objekty jsou vesikuly, větvené útvary jsou arbuskuly.
„Výsledky našeho projektu ukázaly, že odlišnost společenstev AM hub mezi těmito dvěma skupinami rostlin je o mnoho větší, než mezi jednotlivými druhy rostlin uvnitř těchto skupin. Ukázali jsme ale také to, že jaké druhy AM hub nalezneme v kořenech určitého druhu, závisí zčásti i na tom, jaké další druhy rostlin kolem něj rostou. To nám umožnil zjistit více než 15 let trvající experiment. Na naší výzkumné louce udržujeme plochy, ve kterých převládají jen trávy nebo jen dvouděložné rostliny, nebo v nich byla ponechána přirozená směs druhů z obou skupin. Zjistili jsme, že semenáčky trav mají v kořenech větší množství a také větší různorodost AM hub, pokud jsme je vysadili do ploch, kde v okolí převládaly dvouděložné rostliny. To naznačuje mimo jiné i praktická opatření pro zachování funkcí, které AM houby rostlinám poskytují: neměli bychom totiž v zemědělské praxi usilovat o vytváření porostů, ve kterých výrazně převládají trávy,“ vysvětluje Petr Šmilauer.
AM houby vědci v projektu také nechali předvádět jejich důležitou životní aktivitu, kterou je získávání živin z půdního prostoru. K tomu jim vytvořili v půdě ‚krmítka’: díry ve tvaru válce o hloubce 10 cm vyplnili substrátem, který se podobal půdě, ale AM houby neobsahoval, a umožnili houbám do tohoto válce prorůstat z okolí. Po osmi týdnech obsah každého ze 160 ‚krmítek’ odebrali a zjišťovali za pomoci molekulárních metod, které druhy AM hub jsou zde častější a které méně. Ty druhy, které v relativně krátkém období navýšily v ‚krmítkách’ své zastoupení, lze považovat za ty, které v půdním prostoru najdou zdroj živin nejrychleji. AM houbám jejich práci ještě zkomplikovali tím, že v prostorově blízkých párech ‚krmítek’ byl nastaven rozdílný obsah živin – v jednom odpovídal zhruba okolní půdě, zatímco druhé bylo plné živin. To vědcům umožnilo zjistit, jak jsou jednotlivé druhy hub schopny rozlišit v půdě místa bohatší a chudší na živiny a zaměřit se na ta bohatší.
Obarvená AM houba v kořenech kostřavy červené (Festuca rubra), zde jsou vidět jen arbuskuly a propojující hyfy.
Vztah AM hub k okolní vegetaci a k vlastnostem půdy, ve které rostou, se mění s tím, přes jak velké vzdálenosti je v krajině srovnáváme: jiné faktory jsou významné pro proměnlivost houbového společenstva mezi místy vzdálenými v řádu centimetrů či metrů, jiné na stovkách metrů, a jiné pro rozdíly mezi krajinnými celky vzdálenými desítky kilometrů či více. V projektu podpořeném GA ČR studovali vědci proměnlivost těchto vlivů okolního prostředí za pomoci 12 lokalit, na kterých po dohodě s vlastníky luk založili malá pokusná místa, vždy s pěti čtverci o velikosti jeden metr čtvereční, a v rámci každého čtverce studovali, jak se liší společenstva AM hub. Lokality byly vybrány jednak na okraji CHKO Blanský les, jednak v oblasti tzv. Lišovského prahu, který se nachází mezi Českými Budějovicemi a Třeboní. V této části projektu se vědci zaměřili na rozdílnost AM hub převládajících v kořenech rostlin oproti těm, které převládají v půdě obklopující kořeny. Našli nejen již známé rozdíly mezi těmito dvěma prostory, ale také zjistili, že se bohatost společenstev AM hub mění přes různé prostorové škály odlišně pro vnitro-kořenové a mimo-kořenové prostředí, a také to, že vliv hostitelských druhů rostlin nelze beze zbytku oddělit od vlivu půdních vlastností (hlavně půdní vlhkosti a kyselosti), protože s nimi se mění i složení vegetace.
Jak tomu u podobných projektů bývá, výsledky výzkumu sice přispěly k porozumění vztahu arbuskulárních mykorhizních hub s rostlinnými partnery, ale také vedly k novým otázkám, na které se bude tento tým snažit odpovědět v novém projektu, podporovaném GA ČR od roku 2022.
Řešitelský tým (zleva doprava): Petr Šmilauer, Majka Šmilauerová, Jiří Košnar a Blanka Divišová pracují na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; Sylvie Pecháčková pracuje v Západočeském muzeu v Plzni. S analýzami v molekulární laboratoři nám dále pomáhal Milan Kotilínek.
Grantová agentura České republiky (GA ČR) od příštího roku bude financovat 10 nových projektů EXPRO a 23 projektů JUNIOR STAR. Obě prestižní soutěže mají za cíl nadstandardními podmínkami podpořit vědeckou excelenci – EXPRO jsou určeny pro zkušené vědce, kteří mají přelomovou myšlenku, zatímco JUNIOR STAR umožní vynikajícím začínajícím vědcům věnovat se vlastním badatelským tématům. Na pětileté projekty připadne celkem téměř miliarda korun.
„V rámci soutěží EXPRO a JUNIOR STAR jsou vždy podpořeny pouze ty nejlepší projekty, které získají podporu mezinárodních hodnoticích panelů. Jejich řešitelé mají lepší podmínky podpory v průběhu pětileté doby řešení,“ řekl předseda GA ČR Petr Baldrian. „Důležité je, co mají tyto projekty přinést – u EXPRO se očekává průlom v daném vědním oboru a JUNIOR STAR umožňují vybudovat novou samostatnou vědeckou generaci.“
Projekty se zaměří například na vývoj nových detektorových systémů pro identifikaci částic, přispějí k efektivnějšímu šlechtění rostlin díky detailnějšímu porozumění evolučním silám, ale také umožní zlepšení právního rámce zahrnujícího umělou inteligenci, prozkoumají možnosti snížení environmentální zátěže nebo navrhnou účinnější postupy protinádorové terapie.
Na procesu hodnocení se podílí výhradně zahraniční vědci. Probíhá ve dvou fázích – každý podpořený projekt je nejdříve hodnocen šesti odborníky na dané téma a poté podrobně diskutován na zasedání oborové komise.
EXPRO
Cílem grantů EXPRO je vytvářet podmínky pro rozvoj excelentního výzkumu, nastavit standardy excelentní vědy a také napomoci překonat bariéry, které snižují úspěch projektových návrhů do vysoce prestižní evropské grantové soutěže ERC. Jednou z povinností řešitelů je podat žádost o grant ERC. Náklady na projekty EXPRO, které jsou určeny především pro zkušené badatele, mohou dosáhnout až 50 milionů Kč na pět let. Grantová soutěž EXPRO bude vypisována již pouze v sudých letech.
V letošní soutěži z deseti podpořených projektů budou tři řešeny na Masarykově univerzitě, po dvou v ústavech Akademie věd, Českém vysokém učením technickém v Praze a na Univerzitě Karlově. Jeden grant byl také udělen vědcům z Univerzity Palackého v Olomouci. Na uvedené projekty poputuje přes 450 milionů korun.
Seznam doporučených projektů
Reg. číslo
Navrhovatel
Název projektu
Uchazeč
Oborová komise
23-04754X
Mgr. et Mgr. Dalibor Blažek, Ph.D.
Identifikace a charakterizace nové signální dráhy regulující sestřih pre-mRNA
Granty JUNIOR STAR jsou určeny pro excelentní začínající vědce do 8 let od získání titulu Ph.D., kteří již publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a mají za sebou významnou zahraniční zkušenost. Díky pětiletému projektu s možností čerpat až 25 milionů Kč získávají možnost se vědecky osamostatnit a případně založit i vlastní výzkumnou skupinu, která může do české vědy přinést nová výzkumná témata.
Od příštího roku bude nově podpořeno celkem 23 projektů JUNIOR STAR, z toho nejvíce jich bude řešeno na Univerzitě Karlově (5 projektů), Českém vysokém učení technickém v Praze (4 projekty), Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (4 projekty) a v ústavech Akademie věd (3 projekty). Na tyto projekty je na příštích pět let připraveno přes půl miliardy korun.
Seznam doporučených projektů
Reg. číslo
Navrhovatel
Název projektu
Uchazeč
Panel
23-04740M
doc. Mgr. Zbyněk Heger, Ph.D.
Hybridní biokompatibilní nanokatalyzátory pro extracelulární bioorthogonální aktivaci proléčiv
Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta
OK EX 4 – Biologie člověka a lékařské vědy
23-04869M
Dr. rer. nat. Benedikt Bergmann
Identifikace částic v experimentech fysiky vysokych energií a ve vesmíru s pokročilými detekčními systémy
České vysoké učení technické v Praze, Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT
OK EX 1 – Matematika a fyzika 1
23-04921M
RNDr. Petr Šácha, Ph.D.
Objasnění vlivu atmosférických gravitačních vln na klima.
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
OK EX 1 – Matematika a fyzika 1
23-04962M
RNDr. Vojtěch Vyklický, Ph.D.
Konformační dynamika NMDA receptorů: od struktury k funkci a farmakologii
Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i.
OK EX 4 – Biologie člověka a lékařské vědy
23-05027M
Ing. Jakub Cikhardt, Ph.D.
Intenzivní elektromagnetické impulsy: vznik, charakterizace a ovládání
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05107M
Dr. Erin Claire Carson, Ph.D.
Nepřesné maticové výpočty pro éru Exascale
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05119M
Ing. Andrea Konečná, Ph.D.
Tvarované svazky pro novou éru elektronové mikroskopie a spektroskopie
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství
OK EX 2 – Fyzika 2
23-05194M
doc. Ing. Ondřej Jankovský, Ph.D.
Vysocepevné a voděodolné MOC kompozity se sekundárními plnivy: příspěvek 2D uhlíkových nanomateriálů a jejich kombinací
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-05227M
doc. PhDr. Zuzana Iršová Havránková, Ph.D.
Zdánlivá přesnost v meta-analýze společenskovědního výzkumu (METASPUR)
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd
OK EX 6 – Společenské vědy
23-05336M
Mgr. et Mgr. Pavla Perlíková, Ph.D.
Vývoj inhibitorů polymerizace aktinu jako potenciálních migrastatik
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie
OK EX 3 – Chemie
23-05476M
Ing. Ctirad Červinka, Ph. D.
Vývoj ab initio modelování pro neuspořádané molekulární polovodiče
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemicko-inženýrská
OK EX 3 – Chemie
23-06162M
Ing. Robert Pěnička, Ph.D.
TOPFLIGHT: Plánování trajektorií a misí agilních vzdušných robotů v prostředí s překážkami
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická
OK EX 8 – Technické vědy a informatika
23-06540M
Elías Fuentes Guillén
Normalizace a vznik: Přehodnocení dynamiky matematiky Případ Prahy v první polovině 19. století
Filosofický ústav AV ČR, v.v.i.
OK EX 7 – Humanitní vědy
23-06781M
Bruno de la Torre, Ph.D.
Řízení a vizualizace delokalizace náboje v atomárním měřítku v molekulárních nanomodelech pohlcujících světlo
Univerzita Palackého v Olomouci, Český institut výzkumu a pokročilých technologií
OK EX 2 – Fyzika 2
23-06815M
Dr. Jan Volec
Extrémální a pravděpodobnostní kombinatorika
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
Jugoslávie, podobně jako Československo, již tři desítky let neexistuje. Zatímco se Česká republika poměrně bezproblémově rozcházela se Slovenskem a očekávala zářnou budoucnost rychlé ekonomické transformace a nedaleké doby, kdy životní úroveň bude stejná ne-li vyšší než v Rakousku, propadala se Jugoslávie do chaosu etnického konfliktu a války. S výjimkou Slovinska a částečně po čase i Chorvatska se tento prostor znovu stal chudým nestabilním Balkánem. Vnímáme ho jako poněkud exotickou periferii, o které toho vlastně moc nevíme.
Projekt Československo a Jugoslávie v 70. a 80. letech 20. století: Politická sociální a kulturní interakce a vzájemná reflexe v období pozdního socialismu, podpořený GA ČR, se soustředil na dobu, kdy tomu tak nebylo. V období Husákovy normalizace naopak Jugoslávie pro mnoho Čechů i Slováků představovala nedostižný vzor. Vzbuzovala obdiv a závist. Na mezinárodní scéně se na rozdíl od okupovaného Československa těšila značné prestiži vyplývající z její „nezúčastněné“ pozice mezi Východem a Západem. Více než orientální exotikou a panenskou přírodou Jugoslávie lákala svobodnějším systémem, vzbuzovala respekt kvůli rychlé modernizaci infrastruktury, dostatku atraktivního spotřebního zboží nebo esteticky působivé a vůči svému okolí šetrné nové městské zástavbě. Jugoslávská města neobklopovala hradba šedivých sídlišť, ale příjemné moderní čtvrti plné zeleně a nápaditých elegantních obytných staveb. Podle Čechů a Slováků, z nichž během normalizace statisíce měly možnost tuto zemi navštívit, tak socialismus v této zemi byl jiný, liberálnější a mnohem atraktivnější, řeklo by se „skoro západní“. Jugoslávci na rozdíl od Čechoslováků mohli volně cestovat, odcházet za prací do ciziny. Na Západě si vydělávali slušné peníze, za které si v ještě donedávna chudé vlasti stavěli moderně vybavené rodinné domy nebo kupovali automobily západních značek.
Obálka časopisu Socijalistička Čehoslovačka, vydávaného velvyslanectvím ČSSR v Bělehradu
Jugoslávská hranice s Rakouskem a Itálií nebyla ostře střežena, nelemovaly ji ploty z ostnatých drátů nebo nabité elektrickým proudem. Nerozdělovala dva zcela odlišné světy, ale spíše země, které pojí dobré sousedské vztahy a jejichž občané se mohou volně navštěvovat. Tisíce Čechoslováků této situace využilo k tomu, aby z Jugoslávie odcestovaly na Západ, což byl v normalizačním období zřejmě nejčastější způsob emigrace.
Sympatická Jugoslávie nicméně nebyla v sedmdesátých a osmdesátých letech již cílem emigrantů z Československa. Její území jen využívali k cestě do dalších, ještě blahobytnějších zemí. Přesto však pořád stála za to, aby se do ní vystěhovaly stovky českých a slovenských žen, pro které byl sňatek s jugoslávským mužem mimo jiné i vítanou příležitostí, jak opustit normalizační šeď. Příležitosti k navázání známostí Češek a Slovenek s Jugoslávci nedávaly jen turistické zájezdy k moři. Mnohem více sňatků vzniklo díky přítomnosti velkého počtu mužů z Jugoslávie, kteří od druhé poloviny šedesátých let pracovali v Československu na stavbách průmyslových objektů, městských sídlišť, nemocnic a sanatorií nebo hotelů. Místními obyvateli nebyli vnímáni jako politováníhodní gastarbeiteři, ale jako velmi efektivní a zruční pracovníci, kteří dovedou v nezvykle krátké době provést kvalitní práci, na jakou se domácí stavebnictví nezmůže. K vysoké prestiži, které se jugoslávští dělníci těšili, také pomáhal jejich životní standard, posuzovaný místními podle přístupu ke konvertibilním měnám a tím i k západnímu zboží. Ty byly totiž dobře vydělávajícím jugoslávským dělníkům ve srovnání s běžnými Čechy a Slováky mnohem dostupnější.
Všechny tyto styky s Jugoslávci a pohled na Jugoslávii jakoby odvál čas. Překryla je hrůzná série válek, uprchlická vlna, odstrašující destruktivní působení střetu nacionalismů. Vzpomínka na „šťastnou Jugoslávii“ vybledla. Zůstala nicméně přítomna ve vzpomínání na období normalizace a pozdního socialismu, k němuž stále patří vzpomínky na dovolené v Jugoslávii či na různé ikonické, „skoro západní“ v této zemi vyráběné zboží.
Čeští rekreanti v Bečići
Podpořený projekt se však nezabýval tímto nostalgickým, nutně nepřesným vzpomínáním. Vědci se ptali, jak se v období normalizace vztahy mezi Československem a Jugoslávií reálně utvářely, jak se projevovaly ve společenské a kulturní rovině, ale také jak vznikl politický rámec, který umožnil jejich rozmach a který je zároveň i limitoval.
Jugoslávský vůdce Josip Broz Tito se v Československu těšil uznání nejen jako velitel hrdinské partyzánské rezistence v období druhé světové války, ale také jako úspěšný protivník Stalina, který se neváhal v roce 1948 postavit sovětskému tlaku, uhájil nezávislost své země a umožnil ve své zemi vznik specifického, samosprávného socialismu. Když 9. srpna 1968 navštívil Československo, vítaly ho nadšeně tisíce Pražanů. Občané Československa si od Titovy podpory slibovali, že pomůže odvrátit nebezpečí sovětské intervence. Po okupaci 21. srpna 1968 jugoslávské vedení sovětský postup ostře odsoudilo. Na podporu Československa demonstrovaly v Bělehradu a dalších jugoslávských městech statisíce lidí. Českoslovenští turisté, kteří v době okupace trávili v Jugoslávii dovolenou, se od místních občanů dočkali velkorysé pomoci a morální podpory. V československém prostředí se tak zrodil mýtus o „bratrské“ Jugoslávii, která sympatizovala s reformním úsilím pražského jara a v nejtěžší chvíli se zastala Československa proti aktu sovětské velmocenské brutality.
Podobně důležitou úlohu v československém reformním pokusu Jugoslávii přikládali ale i konzervativní a neostalinské proudy uvnitř KSČ a československé společnosti. Ovšem s tím rozdílem, že Titův stát démonizovaly jako agenta imperialismu, zdroj antisovětské politiky a revizionistické, marxismu-leninismu nepřátelské ideologie. Jugoslávie byla v jejich očích jedním z největších viníků „krizového vývoje“. Přáli si omezit vztahy s Jugoslávií na minimum a mimo jiné také zakázat, či alespoň výrazně redukovat oblíbené turistické cesty k Jaderskému moři.
Takový postup ovšem nebyl v zájmu nastupující normalizace. Realistický proud kolem Gustáva Husáka si naopak přál rozvíjet s Jugoslávií korektní vztahy. Jugoslávie totiž byla důležitým ekonomickým partnerem a na spolupráci s ní závisel v mnoha ohledech i plán zvyšovat výkon československé ekonomiky a životní úroveň, na čemž chtěl Husákův režim budovat svoji legitimitu. Kromě toho si Husák a další protagonisté normalizace upřímně přáli zbavit se nálepky pouhých loutek Moskvy a usilovali proto dostat od Tita, jako velké autority u československé i světové veřejnosti, gesto uznání.
Ovšem skutečný postoj jugoslávské politické elity „jugoslávskému mýtu“ příliš neodpovídal. Tito i ostatní jugoslávští funkcionáři bez ohledu na veřejná prohlášení postupovali vůči Československu pragmaticky. Jugoslávci sice trvali na odsouzení okupace, nebránili se však tomu, aby s novými československými vládci našli společnou řeč tam, kde byla spolupráce vzájemně prospěšná. Navenek však dávali vždy jasně najevo, že nezávislá a mezinárodně respektovaná Jugoslávie musí mít ve vzájemných vztazích s Československem, jako pouhým sovětským satelitem, navrch.
Výsledkem byla zvláštní forma v zásadě korektních, nikdy však přespříliš srdečných vztahů, které se podařilo nastavit na podzim roku 1973, kdy G. Husák navštívil Bělehrad. Obě strany sice hovořily o „socialistickém přátelství“, interně se však vyjadřovaly o svém partnerovi kriticky. Zvláštní způsob informování o druhé zemi si osvojila média: s výlučným odkazem na oficiální zdroje druhé země poukazovala pouze na negativní stránky tamní reality. Československý tisk tak pravidelně referoval o ekonomických problémech, vysoké nezaměstnanosti, zvyšujících se rozdílech mezi vyspělými a zaostalými regiony. Čtenář Rudého práva a dalších novin měl nabýt dojmu, že problémy, které musí řešit Jugoslávie, v Československu neexistují nebo byly díky překonání „krizového vývoje“ s úspěchem zažehnány. Negativní obraz Jugoslávie tak měl se zadostiučiněním nastínit, kam by se mohl ubírat vývoj v Československu, pokud by v roce 1968 nepřišla „bratrská pomoc“.
Setkání G. Husáka a J. B. Tita v Bělehradě v roce 1973
„Socialistické přátelství“ nicméně umožnilo navazovat spolupráci obou zemí na úrovni podniků, kulturních institucí nebo vědeckých ústavů. Rozvíjel se turismus. Jugoslávie tak do určité míry mohla pro Československo plnit úlohu „okna na Západ“, skrze něž českoslovenští občané nahlíželi odlesk světa, který jim byl většinou zapovězen.
Vskutku objevným byl výzkum československo-jugoslávských vztahů v období Gorbačovovy Perestrojky, který byl jako většina dalšího výzkumu založen na podrobné analýze příslušných písemností uložených v ústředních archivech českých, srbských a chorvatských. Ze záznamů jednání mezi československými a jugoslávskými partnery totiž vyplynula jedna dosud neznámá skutečnost. Normalizační elita se bránila zavádět do Československa reformy podle sovětského vzoru. Právem se obávala, že budou příliš připomínat pražské jaro, na jehož zásadním odmítnutí stála křehká stabilita jejího režimu. Alternativní inspirací se v tuto chvíli proto stala Jugoslávie, kde dosavadní experimenty trvající již tři desetiletí zjevně nikdy nenarušily mocenský monopol komunistické strany. Jugoslávský případ se tak na rozdíl od sovětského zdál přijatelnější a méně riskantní. Podle jugoslávského vzoru tak byl například v létě roku 1988 zaveden nový zákon o státním podniku, který mimo jiné obsahoval princip socialistické samosprávy. K rozvinutí bližší spolupráce či dokonce spojenectví však oba socialistické režimy již příležitost nedostaly.
První oficiální zahraniční návštěvou, kterou přijali v lednu 1990 v nových funkcích někdejší disidenti prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier, byl jugoslávský ministr zahraničí Budimir Lončar. Havel s Dienstbierem oceňovali podporu Jugoslávie pražskému jaru z roku 1968. Havel pak vyjádřil přání, aby se Československo při reformě svého systému inspirovalo jugoslávským samosprávným socialismem. Oba politici, stejně jako většina veřejnosti, si totiž tehdy nebyli vědomi hluboké krize, ve které se Jugoslávie právě nacházela. Jugoslávský mýtus ještě přežíval v české a slovenské společnosti více jak rok, než jej náhle překryly či rozvrátily znepokojivé záběry z Vukovaru a dalších míst bojů na území v křečích se hroutící kdysi obdivované „bratrské“ Jugoslávie.
Výsledky grantového projektu byly publikovány v řadě studií vydaných doma i v zahraničí. Hlavních výstupem je kniha V čase odkvétání. Československo a Jugoslávie v období pozdního socialismu vydaná v loňském roce vydavatelstvím Filozofické fakulty UK. Záhřebské nakladatelství Srednja Europa nyní připravuje její chorvatský překlad, který bude jazykově dostupný čtenářům i v ostatních zemích bývalé Jugoslávie.
Hlavním řešitelem a autorem článku je PhDr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D., z Ústavu světových dějin FF UK, spoluřešitelem projektu byl prof. PhDr. Jan Pelikán, CSc., z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií FF UK.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Struktury používané k signalizaci obranných mechanismů mohou být odvozeny ze společného základu (žebra, zobrazená vlevo) nebo jsou vytvořeny pouze z chloupků a jedná se jen o iluzi žeber. Jiný základ ovšem neumožňuje dokonalou podobnost (Micronychus pardus, vpravo).
Molekulární fylogenetika umožňuje datování vzniku mimetických vzorů a identifikaci místa jejich vzniku.
Výstražné vzory dlouhoústcovitých vznikají v nepříbuzných skupinách. Fotografie ukazují zástupce dvou podčeledí jednoho druhu čeledi dřevomilovitých (Eucnemicdae).
Spoluřešitelé projektu, M. Motyka (uprostřed) a D. Kusý (vlevo) s místními terénními asistenty a pracovníkem centra Akademie věd ČR J. Kuou (v popředí vpravo).
doc. RNDr. Tereza Zádorová, Ph.D., (Česká zemědělská univerzita v Praze) předsedkyně hodnoticího panelu Péče o krajinu, lesnictví a půdní biologie, ekologie ekosystémů a místopředsedkyně oborové komise Zemědělských a biologicko-environmentálních věd
Středověký diagram ilustrující schopnosti lidské mysli podle aristotelské tradice. Z pojednání Qualiter caput hominis situatur, Cambridge University Library MS Gg.1.1, f. 490v.
Anechoidní komora – akusticky izolovaná místnost bez odrazů zvukových vln od stěn.
Obarvená AM houba v kořenech medyňku vlnatého (Holcus lanatus) – oválné objekty jsou vesikuly, větvené útvary jsou arbuskuly.
Obarvená AM houba v kořenech kostřavy červené (Festuca rubra), zde jsou vidět jen arbuskuly a propojující hyfy.
Obálka časopisu Socijalistička Čehoslovačka, vydávaného velvyslanectvím ČSSR v Bělehradu
Čeští rekreanti v Bečići
Setkání G. Husáka a J. B. Tita v Bělehradě v roce 1973