Nový mezinárodní projekt se začne řešit ještě v letošním roce, a to díky spolupráci mezi Grantovou agenturou ČR (GA ČR) a švýcarskou Swiss National Science Foundation (SNSF).
Nedůvěra v nové technologie nás provází snad již od počátků věků — ať už šlo o parní stroj, či v poslední době často skloňovanou umělou inteligenci. O příčinách skepse a obav z nových technologií toho však víme jen velmi málo. Zaplnit tuto znalostní mezeru si dal za úkol nově podpořený projekt doktora Christiana Ochsnera z Národohospodářského ústavu AV ČR a jeho švýcarského protějšku. Jedná se o tříletý projekt, který bude zkoumat příčiny a důsledky skepticismu k novým technologiím, konkrétně bude výzkum situován na území švýcarského Grisonska v letech 1900–1940.
Projekt financovaný GA ČR a SNSF – GA ČR partnerská
| Reg. č. |
Navrhovatel |
Instituce |
Název projektu |
| 23-09092L |
Christian Ochsner, Ph.D. |
Národohospodářský ústav AV ČR, v.v.i. |
Moderní doba bez nás! Determinanty a důsledky technologického skepticismu; Grisonsko 1900-1940 |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání švýcarsko-českých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Spolupráce se švýcarskou stranou probíhá díky iniciativě WEAVE, jejímž je GA ČR zakládajícím členem a která má za cíl propojit do roku 2025 celkem 12 evropských agentur a umožňovat spolupráci vědeckých týmů až ze tří zemí.
Návrh projektu byl hodnocen na principu Lead Agency, kdy návrh hodnotí pouze jedna z agentur a druhá od ní hodnocení přebírá. GA ČR v tomto případě vystupovala jako partnerská agentura a hodnocení převzala od švýcarských kolegů.
Každá z agentur hradí tu část nákladů, která připadá na vědce z jejího území.
Obr. 1 Motivací projektu bylo hledání vírů v proudící kapalině či vzduchu (obrázek je ilustrační a neobsahuje data z projektu).
Detekce vírů, zřídel a dalších singularit v proudící kapalině či plynu je v centru pozornosti inženýrů i matematiků po dlouhá desetiletí. Jejich výskyt může ukazovat na špatné aerodynamické vlastnosti obtékaného objektu nebo na překážky bránící hladkému transportu kapaliny. Prof. Jan Flusser z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR se svým týmem v rámci projektu podpořeném Grantovou agenturou České republiky vyvinul originální metodu detekce těchto jevů.
Proudění kapaliny či vzduchu v nějakém prostředí, obtékání kolem daných objektů, se tradičně studuje pomocí matematického modelu daného tzv. Navier-Stokesovými diferenciálními rovnicemi. Na vstupu modelu definujeme okrajové podmínky (to znamená třeba tvar obtékaného objektu), na výstupu pak dostáváme řešení popisující vektor rychlosti v každém bodě. V něm lze singularity detekovat metodami matematické analýzy. Tento přístup má dva základní nedostatky. Jednak je velmi výpočetně i teoreticky náročný (ne nadarmo je otázka obecné řešitelnosti Navier-Stokesových rovnic jedním ze slavných „Millennium Problems“) a jednak ho nelze použít na reálná data, kde např. studujeme objekt v aerodynamickém tunelu a vektory rychlosti proudění měříme na diskrétní síti bodů přímo.
„Problém mi jako nevyřešený prvně ukázali někdy v roce 2016 kolegové z univerzity z Lipska, kteří pracovali na projektu pro jednu německou automobilku, a přestože šlo o oblast, kterou jsem se nikdy předtím nezabýval, zaujalo mne to. Napadlo mne zcela vynechat jakýkoliv model proudění, vyhnout se Navier-Stokesovým rovnicím a zapojit naopak metody umělé inteligence pro analýzu dat, s kterými máme bohaté zkušenosti,“ vzpomíná profesor Flusser.
Hlavní myšlenka
Zjednodušeně si můžeme ideu prof. Flussera představit takto: máme databázi struktur, které chceme v proudění hledat. Ta bývá manuálně vybrána z nějakých vzorových dat a nemusí být tvořena jen víry, metoda funguje pro jakékoliv regulární i singulární struktury. Na této databázi se metoda „naučí“, jak vypadá to, co hledáme, a následně pak prozkoumává data z aktuálního proudění (viz Obr. 2).
Obr. 2. Znázornění hlavní myšlenky metody. Vzorový objekt z trénovací databáze (nahoře) je srovnáván se všemi lokalitami zkoumaného vektorového pole (dole). Srovnávání probíhá pomocí originálně navrženého matematického popisu. Dosažení vysoké podobnosti se považuje za nalezení výskytu struktury (převzato z hlavní publikace projektu – viz níže).
To vypadá jednoduše, hlavní výzvou ovšem je, jakými charakteristikami data reprezentovat. Trénovací databáze je vždy omezená, nelze očekávat, že v ní budou všechny možné víry. Teprve když se povede najít charakteristiky, které nebudou záviset na konkrétní velikosti a tvaru víru, bude metoda fungovat efektivně. A právě nalezení takových charakteristik pro popis struktur ve vektorových polích bylo hlavním cílem projektu.
Výsledky
Na Obr. 3 a 4 vidíme ukázky detekce vírů v proudění kolem překážky a na satelitním snímku, mapujícím globální světový vítr.
Obr. 3. Detekce vírů v tzv. Kármánově vírové stezce, která vzniká při proudění kolem oblých těles, jako jsou křídla, karoserie nebo komíny (převzato z hlavní publikace projektu – viz níže).
Obr. 4. Detekce vírů na snímku globálního větru z meteorologické družice NOAA (převzato z hlavní publikace projektu – viz níže).
„Jsem velmi rád, že GA ČR tento projekt podpořila. Vzhledem k tomu, že proudění kapalin až dosud leželo mimo oblast našeho hlavního zájmu, je pravděpodobné, že bez grantových financí bychom se tímto výzkumem nezabývali,“ ohlíží se za úspěšným projektem prof. Flusser. „Navíc zde vidíme potenciál pro zobecnění na tenzorová data, která se vyskytují v nových zobrazovacích metodách v medicíně.“
Hlavní publikace z projektu
Kostkova J., Suk T., Flusser J.: „Affine Invariants of Vector Fields“, IEEE Trans. Pattern Anal. Mach. Intell., vol. 43, No. 4, pp. 1140-1155, 2021
Prof. Ing. Jan Flusser, DrSc.
vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze, obor matematické inženýrství (1985). V roce 1990 získal vědeckou hodnost CSc. v oboru výpočetní technika a v roce 2001 vědeckou hodnost DrSc. v oboru technická kybernetika. Profesorem v oboru Aplikovaná matematika na ČVUT byl jmenován v r. 2004. Od roku 1985 pracuje v Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR (ÚTIA). Byl vedoucím oddělení Zpracování obrazové informace (1995–2007), ředitelem ÚTIA (2007–2017) a od r. 2017 je zástupcem ředitele pro výzkum. Pedagogicky působí na FJFI ČVUT a na MFF UK.
Prof. Flusser se zabývá digitálním zpracováním obrazu, rozpoznáváním objektů a relevantními oblastmi umělé inteligence a matematiky. Je autorem či spoluautorem více než 200 původních vědeckých prací, mezi něž patří i známé monografie Moments and Moment Invariants in Pattern Recognition (Wiley, 2009; překlad do čínštiny 2014) a 2D and 3D Image Analysis by Moments (Wiley, 2016). Náleží k nejvíce citovaným českým matematikům. Je držitelem řady českých i zahraničních vědeckých ocenění, mimo jiné Ceny předsedy GA ČR (2007), Ceny AV ČR (2007), Elsevier Scopus Award (2010), Felberovy medaile (2015) a Akademické Prémie (2017).
Foto: Adela Leinweberova
Dalších deset mezinárodních projektů se ve spolupráci se zahraničními agenturami začne řešit ještě v letošním roce. Návrhy projektů byly hodnoceny na principu Lead Agency, kdy návrh hodnotí jedna ze zúčastněných agentur a druhá, případně i třetí, od ní hodnocení přebírá. Konkrétně se jedná o pět česko-rakouských projektů, tři česko-německé projekty, dva trilaterální projekty, oba česko-slovinsko-rakouské. Náklady vždy hradí ta agentura, z jejíž země vědci pocházejí.
Projekty financované GA ČR a FWF – GA ČR LEAD
| 23-06542K |
Ing. Bc. Jitka Peterková Ph.D. |
Studium hygroakumulačního efektu materiálů na přírodní bázi a jejich vlivu na vlhkostní stabilitu vnitřního prostředí budov |
Fakulta stavební, Vysoké učení technické v Brně |
| 23-05908K |
RNDr. Ivan Řehoř Ph.D. |
Mikrostroje na bázi hydrogelů pro stimulaci a biosenzorové monitorování kultur buněk na čipu |
Fakulta chemicko-inženýrská, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze |
| 23-05142K |
doc. RNDr. Jiří Kvaček CSc. |
Pozdně křídová flóra z jižních Čech |
Národní muzeum |
| 23-06433K |
Mgr. Lenka Waschková Císařová Ph.D. |
Emoce v politické žurnalistice: pohled napříč zeměmi |
Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita |
| 23-08007K |
Dr. Thomas Loy |
Židovský trojúhelník: propojení a rozdělení perských Židů v 19. a 20. století |
Orientální ústav AV ČR, v.v.i. |
Projekt financovaný GA ČR, FWF a ARRS – GA ČR LEAD
| 23-07883K |
Mária Vargha MA MA Ph.D. |
Náboženská politika – Imperium Christianum a jeho prostý lid (REPLICO) |
Filozofická fakulta, Univerzita Karlova |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání česko-rakouských projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Projekty financované GA ČR a DFG – GA ČR LEAD
| 23-07040K |
doc. RNDr. Vlastislav Dohnal, Ph.D. |
Naučené indexy pro podobností hledání |
Masarykova univerzita, Fakulta informatiky |
| 23-07490K |
prof. RNDr. Tomáš Fischer, Ph.D. |
MUSE: vmísťování magmatu a zemětřesné roje |
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta |
| 23-04902K |
Mgr. Jan Rückl, Ph.D. |
Koncepty biblického Izraele: počátky, vývoj, manifestace |
Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání česko-německých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Projekt financovaný GA ČR, ARRS a FWF – GA ČR partnerská
| 22-04602L |
Ing. Tomáš Zikmund, PhD. |
Vysoké učení technické v Brně, Středoevropský technologický institut |
Vliv mikroplastů na modelové organismy a jejich osud v životním prostředí za použití zobrazovacích a spektroskopických technik |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání slovinsko-českých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Výsledky rozhodnutí o podpoře dalších česko-německých projektů (GA ČR v roli Lead) budou oznámeny v dalších týdnech.
Spolupráce s těmito, ale i dalšími agenturami probíhá díky iniciativě WEAVE, jejímž je GA ČR zakládajícím členem a která si klade za cíl propojit celkem 12 evropských agentur podporujících základní výzkum do roku 2025.
Česká republika je vedle Švýcarska zemí s nejvyšším podílem kremací v Evropě, tímto způsobem jsou pohřbeny čtyři pětiny mrtvých. Ještě výjimečnější jsou ovšem Češi tím, že pohřbívání svých blízkých často nevěnují velkou pozornost. Na otázku, proč tomu tak je, odpověděla Olga Nešporová a její kolegové z Etnologického ústavu Akademie věd ČR.
Přesná čísla týkající se pohřbení jsou známa pouze u způsobu naložení s mrtvým tělem, tedy zda je uloženo do země nebo spáleno. V tomto ohledu byla Československá republika, respektive její česká část, poměrně výjimečná a „pokroková“ již v první polovině 20. století. Tak vysokých podílů kremace na způsobu pohřbívání, jaké již tehdy byly běžné ve Švýcarsku (4 % v roce 1920 a 16 % v roce 1945), sice nedosahovala, ale i tak patřila v zavádění a rozšíření moderní kremace mezi evropskou špičku. To si udržela až dodnes. Významně tomu napomohl vývoj po druhé světové válce.
Rozšiřování kremací a občanských pohřbů
Pohled do minulosti pomáhá rozklíčovat a náležitě interpretovat současné dění. Kremace byla v zemích východního bloku od 50. let 20. století hojně propagována, protože dobře odpovídala tehdejšímu vědecko-ateistickému světonázoru hlásajícímu, že po smrti nic není. Žádné zmrtvýchvstání a pokračování v podobě života věčného či jiné formy posmrtné existence neexistuje. Přeměna lidského těla na hromádku popela to pěkně ilustrovala.
Kremace byla nejen pokroková, ale měla ještě jednu méně zjevnou výhodu. Umožnila zjednodušit pohřby, provádět je na jednom místě, odbourat pohřební průvod. Přenesení místa pohřebního obřadu z domu, kostela a hřbitova do nového sekulárního prostoru umožňovalo lépe určit nová pravidla. Tím byla značně oslabována dosavadní autorita církve nejen v oblasti smrti, ale i obecně.
Místo křesťanských obřadů byly za komunismu cíleně rozšiřovány nové občanské pohřby. Úspěšně se to ovšem povedlo pouze v některých zemích. Ponejvíce právě tam, kde byla kremace už dost myslitelnou a neodmítanou alternativou pohřbení, což se netýkalo zemí se silnou katolickou, a ještě více s pravoslavnou křesťanskou tradicí. Římskokatolická církev povolila kremaci pro své věřící v 60. letech 20. století, pravoslavná ji dodnes odmítá. I v Československu bylo nejvíce kremací i občanských pohřbů v Čechách, méně na Moravě, ale jen velmi málo na Slovensku. V Košicích nebyl o kremace zájem ani tehdy, když byly zdarma.
Vsyp popela se praktikuje od od 70. letech 20 století, zpravidla kolektivně a s občanským obřadem. Obálka knihy publikované v roce 2021 ve Velké Británii.
Že vzestupu kremací u nás pomohl komunistický režim je zřejmé. Proč ale jejich počet ještě dále stoupal i po sametové revoluci? A proč po politickém převratu na sklonku 20. století začali lidé stále častěji od pohřebního obřadu zcela upouštět?
Aby bylo možné na tyto a podobné otázky odpovědět, je nezbytné přesněji znát a pochopit, co se v pohřební oblasti dělo v průběhu 20. století. Právě o to se pokusila sociální antropoložka Olga Nešporová, společně s historičkou a etnoložkou Alexandrou Navrátilovou z Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Tématu se věnovaly ve výzkumném projektu Proměny pohřebního ritu v Čechách a na Moravě v průběhu 20. století, finančně podpořeným Grantovou agenturou České republiky. Pro lepší porozumění a komparaci v rámci Evropy tým doplnila historička Heléna Tóth z německé univerzity v Bamberku.
Projekt vedle pohřebního způsobu věnoval velkou pozornost pohřebním obřadům, zejména těm občanským. Poukázal na významnou roli sborů pro občanské záležitosti v utváření a realizaci nových zjednodušených pohřbů.
Krematorium s občanskou smuteční obřadní síní v České Třebové, otevřené v roce 1970, dodnes používané.
Bezobřadové pohřbívání
Do sametové revoluce bylo pohřbení bez jakéhokoliv pohřebního obřadu v době míru a prosperity nevídané, týkalo se pouze zločinců či jiných sociálních vyděděnců. Kremace bez obřadu, tedy takové, kdy je mrtvé tělo člověka spáleno, aniž aby se s ním předtím pozůstalí rozloučili při pohřebním shromáždění, se pozvolna začaly rozšiřovat v 90. letech 20. století. Dnes již je v některých českých lokalitách dokonce většinovou praxí, jinde tímto způsobem končí pětina až čtvrtina zesnulých. V evropském kontextu je to velmi neobvyklé. Náhradní soukromé pohřební obřady se v České republice rozšiřují jen velmi zvolna. „Ze studia pohřební praxe ve druhé polovině 20. století vyplývá, že současné bezobřadové pohřbívání je přímou reakcí na předchozí praxi, tedy to, jak se konaly občanské pohřby, jakou měly formu a obsah,“ vysvětluje doktorka Nešporová. Jejich podoba se s politickým převratem změnila jen málo a pro mnohé pozůstalé ztratilo jejich vykonávání smysl. Návrat k obřadům církevním, které jsou v Evropě stále nejběžnější formou posledního rozloučení, nenastal, a nové formy se tvoří jen velmi pomalu.
Privatizace smutku nahrává i komornějším formám pohřbů. Velmi zvolna se rozšiřuje snaha o přírodní a ekologické pohřbívání spojené s pohřebními obřady, které více zohledňují přání zesnulého i pozůstalých. Tato rozloučení se často konají venku a pozůstalí v nich mají aktivnější roli, než je běžné v obřadních síních. Například ve Velké Británii nebo Nizozemsku se přírodní pohřbívání v posledních desetiletích velmi rozšířilo a dá se očekávat, že se stane hojnějším i v České republice.
Mgr. Olga Nešporová, Ph.D., působí v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR v oddělení kulturních dějin a ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Praze. Odborně se věnuje především sociální antropologii a sociologii smrti, rodiny a rodinné politice. K jejím nejvýznamnějším publikacím patří knihy O smrti a pohřbívání (2013, Brno: CDK) a Funerary Practices in the Czech Republic (2021, Bingley: Emerald Publishing). Její odborné studie vyšly v časopisech Český lid, Fórum sociální politiky, Journal of Family Issues, Lidé města, Mortality, Omega, Sociologický časopis a Sociální studia.
Ve spolupráci s německou agenturou Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG), podpoří Grantová agentura ČR (GA ČR) osm nových projektů českých a německých vědců. Všechny projekty budou trvat tři roky a začnou se řešit ještě v letošním roce. Hodnocení jednotlivých návrhů projektů proběhlo formou Lead Agency, kdy jedna agentura působí jako hodnotící subjekt a druhá od ní hodnocení přebírá. GA ČR u dvou projektů figurovala jako agentura partnerská a hodnocení převzala od německých kolegů a u zbývajících šesti pak vystupovala jako agentura hodnotící a předala německým kolegům své hodnocení. Každá z agentur bude během výzkumu financovat náklady vědců ze své země.
Projekty financované GA ČR a DFG – partnerské
| Reg. č. |
Navrhovatel |
Instituce |
Název projektu |
Doba řešení |
| 23-08669L |
Dr. rer. nat. Leoš Valášek, DSc. |
Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i. |
Lekce antikodonového kmene tRNA z pročítání stop kodónu |
3 roky |
| 23-09074L |
RNDr. Artem Ryabov, Ph.D. |
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta |
Transportní procesy zprostředkované klastry v přeplněných periodických strukturách |
3 roky |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání německo-českých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Projekty financované GA ČR a DFG – Lead
| Registrační číslo |
Navrhovatel |
Název |
Uchazeč |
| 23-06130K |
Ing. Jan Papuga Ph.D. |
Procedura pro odhad únavy v kontaktech: Lokální multiaxiální analýza napěťových a tribologických vlivů |
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní |
| 23-06174K |
Mgr. Otakar Frank Ph.D. |
Role lokalizovaných defektů v 2D materiálech: Od struktury v nanoměřítku pro makroskopické vlastnosti |
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v.v.i. |
| 23-07633K |
Mgr. Jan Jurčák Ph.D. |
Odhalování principů konvekce v magnetických polích Slunce |
Astronomický ústav AV ČR, v.v.i. |
| 23-05944K |
Mgr. Petra Tonarová PhD. |
Paleogeografie a evoluce čelistnatých polychaetů ve spodním Paleozoiku |
Česká geologická služba |
| 23-08042K |
Dr. Tomáš Korytář |
Kdo je kdo? Dešifrování heterogenity B lymfocytů v průběhu vytváření protilátkové paměti u ryb |
Biologické centrum AV ČR, v.v.i. |
| 23-04910K |
RNDr. Radim Blažek PhD |
Fenotypové a molekulární koreláty paralelní evoluce diapauzy a stárnutí u afrických anuálních ryb |
Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. |
Oznámení o výsledcích společné výzvy k podávání německo-českých projektů hodnocených na principu LA v základním výzkumu (pdf)
Spolupráce s německou agenturou probíhá díky iniciativě WEAVE, jejímž je GA ČR zakládajícím členem a která má za cíl propojit do roku 2025 celkem 12 evropských agentur podporujících základní výzkum.
Výsledky rozhodnutí o podpoře dalších česko-německých projektů (GA ČR v roli Lead) budou oznámeny v blízké době.
Při snižování šikany a zmírňování jejího dopadu na psychiku šikanovaných dětí dokážou hodně pomoci učitelé. Někdy je pro ně ale šikana nepřehledná, nebo podceňují její následky či spoléhají na strategie, které nefungují. A to zejména u takzvané šikany vyčleňováním, zjistila Lenka Kollerová z Psychologického ústavu Akademie věd ČR v Praze a její kolegyně a kolegové. Za svůj výzkum byla v roce 2022 nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR.
Šikanováním je míněna opakovaná agrese vyznačující se asymetrií sil mezi tím, kdo ubližuje, a tím, komu je ubližováno. Jde nepochybně o jeden z nejvíce zatěžujících fenoménů ovlivňujících život dětí.
„Když na základní nebo střední škole vysvětlíme žákům definici šikany a zeptáme se, jestli se v posledních dvou měsících nestali jejím terčem, obvykle to potvrdí každý desátý až dvacátý z nich,“ říká Lenka Kollerová a dodává: „Ve více než 80 procentech případů jsou útočníky spolužáci ze stejné třídy.“
Od fyzických útoků po vyčleňování
Šikanování přitom může mít různé podoby. „V principu rozlišujeme čtyři základní formy šikany, ovšem většina obětí jich zažívá několik současně,“ vysvětluje Lenka Kollerová.
Nejčastější formou je verbální šikana, při níž útočníci dítě slovně ponižují, nadávají mu, vyhrožují. Druhou formou jsou vztahové útoky – sem patří například pomluvy, intriky a vyčleňování dítěte z kolektivu. Třetí formou je šikana fyzická, tedy různé mlácení, kopání a jiné fyzické ubližování. A formou čtvrtou, je kyberšikana, tedy ubližování v online prostoru.
„Zaznamenali jsme, že nejméně přehledná je pro učitele šikana vztahová, zejména vyčleňování vrstevníků z třídního kolektivu a aktivit. Přitom ta může způsobovat obzvláště velkou psychickou bolest, pocity méněcennosti, křivdy a zoufalství. Právě proto jsme se na ni v nynějším zkoumání více zaměřili,“ popisuje Lenka Kollerová.
Reprezentativní vzorek škol
Vyčleňování vrstevníků z aktivit či skupin je součástí života dospívajících. V určité míře a podobě se jedná o běžnou zátěž, s kterou se dospívající dobře vyrovnávají. Dospívající například vnímají jako přirozené, když někdo slaví narozeniny a pozve na oslavu domů jen ty ze třídy, s kterými se nejvíce kamarádí – aniž by chtěl záměrně ublížit někomu, koho nepozve.
Pokud je ale vyčleňování nástrojem šikany či diskriminace, není to v pořádku a učitelé musí zasáhnout.
„Šikanování je záměrné a opakované ubližování z pozice síly zaměřené proti někomu, pro něhož je obtížné se bránit,“ objasňuje Lenka Kollerová, jak rozpoznat, co je nebezpečné. „Když například učitel poprvé vidí, že se dítě chce připojit k nějaké skupince, a oni mu řeknou, že ho ve své skupině nechtějí, může si říct, že to je náhoda, že se děti třeba zrovna pohádaly. Pokud se to ale stává opakovaně, má učitel jasný signál, že to je záměr a pro vyčleňovaného je obtížné se bránit, a bude se tedy jednat o šikanování vyčleněním.“
Lenka Kollerová s kolegyní Pavlínou Janošovou uskutečnily rozsáhlé šetření mezi učiteli, na němž úzce spolupracovaly zejména s Dagmar Strohmeier z Univerzity aplikovaných věd Horního Rakouska, která je expertkou na řešení šikany, a Melanií Killen z Univerzity v Marylandu, která je přední odbornicí na předsudky a vyčleňování.
Výzkumný tým vybral reprezentativní vzorek 118 škol ze všech krajů České republiky. V nich jim na dotazníky odpovědělo 740 učitelů. S dalšími devatenácti zkušenými učiteli ještě uskutečnili hloubkové rozhovory. Šlo o učitele druhých stupňů základních škol a prvních čtyř tříd osmiletých gymnázií, tedy kantory žáků, kteří jsou ve věku, kdy narůstá vliv vztahů s vrstevníky na psychické zdraví.
Vyjednávání s šikanujícími žáky nefunguje
Asi neudiví, že podle výsledků výzkumu Lenky Kollerové i dalších studií je šikanování častější tam, kde je učitelé ignorují a nic proti němu nedělají. Byť někdy v dobré víře, aby situaci svou intervencí nezhoršili. Nové a důležité je zjištění, že účinnou metodou není ani to, když se učitel snaží šikanování zastavit mediací – tedy snahou vyjednávat s šikanujícími a zprostředkovat mezi nimi a šikanovanými dohodu či „usmíření“.
„Tito učitelé přistupují k šikaně, jako by to byl konflikt mezi stejně silnými stranami, což není pravda. K tomu se snaží přesvědčit oběť, aby se postavila útočníkům, což ale může situaci zhoršit. Z morálního hlediska není v pořádku přenášet odpovědnost za zastavení šikany na oběť. Výsledek může být přesně opačný, než učitel chtěl. Když jsme ve třídách měřili situaci na podzim a pak o půl roku později, zjistili jsme, že tam, kde učitelé používali mediaci, dokonce šikanujících žáků přibylo,“ konstatuje Lenka Kollerová.
Jak ukázaly mimo jiné hloubkové rozhovory se zkušenými pedagogy, učitelé šikanu odsuzují a snaží se ji zastavit. Ale šikanu vyčleňováním je pro ně někdy obtížné rozpoznat a také si nejsou jisti, jak správně zasáhnout. Co k efektivitě jednotlivých učitelských intervencí říká výzkum?
Nejčastěji zabírá autoritativní přístup učitele
„V jedné z našich prací v tomto projektu, kterou prováděl zejména Christoph Burger z Univerzity ve Vídni s Dagmar Strohmeier, se ukázalo jako nejúčinnější, pokud učitel důsledně použije autoritu, kterou vzhledem ke svému postavení vůči žákům má. Naprosto jednoznačně tedy dá najevo, že šikanování se v jeho třídě dít nebude, a začne proti němu zasahovat nejen kázeňskými prostředky, ale i rozhovory s šikanujícími žáky, v nichž důrazně vyžaduje změnu chování. Případně si promluví s jejich rodiči,“ uvádí Lenka Kollerová.
„Druhou efektivní strategií, která je ale vhodná jen v mírnějších případech a tam, kde učitel žáky dobře zná a kde má šikanující na své chování náhled, je oslovení šikanujících méně autoritativním způsobem, s menším využitím kázeňských opatření. Učitel je vede k nápravě v individuálních rozhovorech, ale i tady musí formulovat, jakou konkrétní změnu chování očekává, a dohlédnout na ni,“ podotýká Lenka Kollerová.
Projekt dále ukázal, že proti šikaně se daří lépe a častěji zasahovat ve školách, kde mezi učiteli panuje otevřená a upřímná komunikace a přátelské vztahy.
Genderové a etnické stereotypy
Práce Lenky Kollerové a Melanie Killen dále ukázaly, že to, jak učitelé hodnotí šikanu vyčleňováním, může být mírně zkreslováno genderovými a etnickými stereotypy. V některých situacích mají učitelé sklon mírně podceňovat negativní následky této šikany na šikanované chlapce, zřejmě pod vlivem stereotypu, že chlapci jsou odolnější než dívky.
Podobně si učitelé zřejmě pod vlivem stereotypní představy, že etnicky homogenní skupiny fungují lépe, někdy zcela neuvědomují, že když žáci české národnosti šikanují vyčleňováním spolužáka s jinou národností, je to stejně či více nemorální, jako když šikanují spolužáka české národnosti.
Zjištěný vliv genderových a etnických stereotypů je však relativně slabý. Celkově učitelé odsuzují šikanu vyčleňováním a chtějí proti ní zasahovat napříč různými genderovými a etnickými kontexty.
Výzkumníci o svých poznatcích připravili přímo pro učitele podcast (můžete si jej poslechnout zde: https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/socialne-ekonomicke-vedy/AUDIO-Sikana-v-ceskych-skolach-poradna-pro-rodice-a-finska-cesta/) a brožuru, která je ke dostupná stažení zde: https://www.academia.cz/uploads/media/preview/0001/07/f49c2ce711f827d151949e9115f2edeb86a62f8d.pdf).
LENKA KOLLEROVÁ
PhDr. Lenka Kollerová, Ph.D., pracuje v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a zabývá se sociálním a emočním vývojem dětí a dospívajících. Vystudovala katedru psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2011 získala doktorát.
Název projektu nominovaného na Cenu předsedy Grantové agentury ČR: Pohled učitelů na vrstevnickou exkluzi mezi adolescenty
